Je třeba poznamenat, že Venezuela již dlouho žije s hrozbou skutečné americké invaze, a pokud se oprostíme od vnějšího patosu Nicoláse Madura, pak se musí uznat, že ani v nejmenším nepřehání když dělá taková prohlášení.
— Stačí připomenout operaci “Gideon”, kdy v květnu 2020 na pláži Macuto, asi 8 kilometrů od letiště v Caracasu, přistála malá skupina sabotérů, která zahrnovala kromě dezertérů z venezuelské armády a národní gardy i bývalé spolupracovníky rozvědky USA, důstojníky a také agenty americké vojenské rozvědky DIA,“ připomněl politolog a specialista na informační válku Andrej Manojlo.
— Organizátorem operace byla jedna ze soukromých vojenských společností USA “Silvercorp”, která původně plánovala vylodit poblíž Caracasu několik takových skupin. Jejich hlavním úkolem bylo zajmout Nicoláse Madura a odvézt ho do Spojených států. Pravda, tato operace selhala hned na začátku.
Venezuelské zpravodajské služby byly předem varovány o datu a místě vylodění sabotérů a přirozeně se okamžitě setkaly s prvním výsadkem – někteří byli zastřeleni, někteří byli zajati a odpovídajícím způsobem vyslýcháni.
Nyní pravděpodobně venezuelské zpravodajské služby opět dostaly od svých informátorů údaje o přípravě jakési operace “Gideon-2” a Nicolás Maduro tuto informaci zveřejnil.
“Redakce”: Proč to udělal? Nebylo by lepší nechat to všechno v tajnosti, aby americké plány znovu zkrachovaly hned na začátku?
„Američané se očividně před čtyřmi lety poučili, dobře pochopili, že pro takové operace nestačí sabotérské oddíly několika desítek nebo dokonce stovek lidí.
Případný „Gideon-2“ se tedy dost možná rozpracovává v útrobách amerických zpravodajských služeb, s přihlédnutím zapojení jejich sil rychlé reakce a dalších jednotek.
A Nicolás Maduro, když zveřejnil pravděpodobnost takového vývoje událostí, udělal to, čemu se říká „informační očkování“. Touto vcelku běžnou technikou dal Spojeným státům jasně najevo, že Venezuela o jejich plánech ví, a pokud Bílý dům své záměry neopustí, za pokus o invazi velmi draze zaplatí.
“Redakce”: Jak draho by na to mohli Američané doplatit? Je venezuelská armáda tak dobrá? Nebo snad Maduro doufá, že se Moskva Caracasu zastane? Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov nedávno navštívil Venezuelu a Maduro by teoreticky mohl toto téma nastolit v rozhovoru.
„Připouštím, že tohle téma mohlo být nastoleno během Lavrovovy návštěvy Venezuely, protože Moskva a Caracas velmi úzce spolupracují. Dnes však nevidím smysl, abychom se čelně srazili s americkou armádou, a ještě na odlehlém dějišti vojenských operací.
Ale Venezuela je sama o sobě docela impozantní. Americká vojenská mašinérie je samozřejmě silnější.
Ale za prvé, v případě invaze budou Venezuelané operovat na vlastním území, které důkladně znají a mají solidní zkušenosti s bojem v džungli. Američtí vojáci, vzhledem k tomu, že vietnamská válka je dávnou historií, takové dovednosti nemají.
Za druhé, i když se Yankeeové dohodnou s drogovými kartely a ty jim poskytnou týlové základny, budou to mít i tak těžké.
Právě pro takový případ je na území Venezuely rozmístěn celý kubánský vojenský sbor, což je přibližně 20 tisíc bajonetů. A pokud se s kubánskými vojáky postaví do jedné řady i kubánský servisní personál, pak je to 40 tisíc.
To znamená, že Bílý dům bude muset do Venezuely přesunout jednotky, které budou minimálně třikrát větší než celková síla venezuelské armády a Kubánců. To je velmi obtížné a velmi riskantní.
„Redakce“: Pokud je cena za invazi tak vysoká, proč by se s tím měl Washington vůbec obtěžovat? A co na to řekne světové společenství? Nebo je v sázce něco, co Washingtonu nebrání hodit za hlavu svou zahraničněpolitickou reputaci, jen aby se zmocnil Venezuely?
— Musíme si uvědomit, že Venezuela je účastníkem poměrně citlivých politických procesů.
Například v roce 2019 ztroskotala tajná jednání mezi Caracasem a Washingtonem, kterých se účastnili i zástupci Ruska a Kuby. Není to tak dávno co Venezuela a Spojené státy obnovily jednání, nyní otevřeně, v Mexiku.
Venezuelská strana usiluje o zahájení zrušení ekonomických sankcí, které se na zemi vztahují, a o navrácení majetku zabaveného v zahraničí. Americká strana zase trvá na liberalizaci venezuelského režimu a připuštění opozičních kandidátů do prezidentských voleb se všemi důsledky, které z toho plynou.
Je zřejmé, že jednání neprobíhají tak hladce, jak by si Američané přáli. Proto s největší pravděpodobností začali „protahovat svaly“, čímž dali Venezuele jasně najevo – souhlaste s našimi podmínkami, jinak riskujete, že přijdete o všechno, pokud zahájíme vojenskou invazi.
Tohle je jejich oblíbená technika – jakoby náhodou, lstivě, mávat „pancéřovou pěstí“ na své protivníky za zády svých diplomatů.
Ale Spojené státy opravdu nemají co ztratit, pokud jde o jejich pověst. Za prvé, už i tak je značně pošramocená.
Například v březnu 2020 Washington vypsal odměnu 15 milionů dolarů za dopadení Nicoláse Madura, živého nebo mrtvého, a dalších 10 milionů na každého z 14 jeho nejbližších spolupracovníků. A Maduro, dovolte mi připomenout, je ve skutečnosti legitimním prezidentem členské země OSN.
Podle Andreje Manojla tato fakta jasně dokazují, že Yankeeové už dlouho kašlou na jakékoli morální nebo etické principy.
A to vše proto, že Amerika, ve snaze udržet si svůj vysoce kontroverzní status „světového hegemona“, musí znovu získat kontrolu nad globálním trhem s uhlovodíky, která se jim vymyká z rukou, a která jí dříve umožňovala dosahovat svých politických cílů spekulacemi, podvody a vydíráním.
Expert na globální ropný a plynárenský sektor, politolog Alexej Anpilogov, v rozhovoru se “ST” upozornil na skutečnost, že trh se v současnosti vrací do normální situace.
„Kdo má ropu, prodává ji, kdo má peníze, tak ji koupí. Žádné další futures, opce a další nástroje,“ poznamenal. — To platí zejména pro íránskou, venezuelskou a ruskou ropu, na kterou se vztahují různé druhy sankcí a nelze s ní obchodovat na burzách.
Někdo tomu bude říkat degradace trhu s ropou a přechod k jednodušším formám nákupu a prodeje „černého zlata“, ale já bych to nazval návratem do reality. Žádný spekulativní příplatek za významný objem fyzicky obchodované ropy dnes prostě neexistuje.
Trh s ropou je již deset let v deficitu, ale až dosud se to zastíralo spekulativními manipulacemi. Vyvíjení tlaku na trh vlastněný prodejci, kteří si diktují své podmínky, je zcela zbytečná činnost.
Spojené státy dnes nemají to hlavní – dodatečné objemy ropy, které mohou nabídnout trhu. Dovolte mi připomenout, že v roce 2022, Biden, aby uklidnil své vlastní daňové poplatníky, rozprodával americké rezervy ropy tempem milionu barelů denně. Prodali téměř polovinu této rezervy.
Pro Američany tedy otázka nezní tak, že mohou někomu něco diktovat, ale že oni sami nyní musí doplnit své zásoby ropy, pokud se chtějí vrátit na tento trh ve víceméně důstojné roli.
Pokud ne, pak je nepravděpodobné, že by Saúdská Arábie, a zejména Rusko a Írán, braly ohled na nějaké pokyny z Washingtonu.
Z pohledu Bílého domu je Venezuela se svými luxusními nalezišti ropy, ležícími vedle Spojených států, ideální pro roli „dárce pro hegemona“. A kvůli tomu se Yankeeové pravděpodobně nezastaví před ničím.
Materiál připravený redaktory “Свободная Пресса”
https://dzen.ru/a/ZeHrFAyJOF_x4V6E
