Saúdská Arábie pod vedením ambiciózního korunního prince Muhammada bin Salmána touží po triumfu, který by zdůraznil její „světový význam“. Místo něj ale přicházejí jen samé prohry.
http://literarky.cz/blogy/tereza-spence ... spch-iranuBez ohledu na vynaložené miliardy dolarů a záplavu džihádistů se Rijádu nepodařilo dosáhnout „změny režimu“ v Sýrii a otevřít tak zemi na jedné straně wahhábismu, na straně druhé vlivu Izraele. V Iráku centrální vláda dokázala uchovat jednotu nábožensky smíšeného státu a ani nová vláda nebude nakloněna Saúdům, ale spíše Teheránu. Agrese do Jemenu připravila o život přes 40 tisíc lidí a dohnala dvacet milionů obyvatel této nejchudší islámské blízkovýchodní země na pokraj humanitární katastrofy, ale vítězství nad jemenskými rebely je i po třech letech bombardování stále v nedohlednu. Po neuvěřitelném věznění libanonského premiéra v Rijádu pak Saúdové museli sledovat, jak v libanonských volbách rovněž vítězí spojenci Íránu. A podobně situace dopadá i kolem „katarské krize“ – saúdský tlak pomohl Katařům k ujasnění si svých geopolitických pozic i národního sebeuvědomění, a z „kárného“ kopání další neuvěřitelnosti – kanálu, který má katarský poloostrov proměnit ve skutečný ostrov oddělený od Saúdské Arábie – už žádný triumf také nekouká, spíš jen psychiatrická diagnóza.