USA dál tlačí na Írán, EU tápe, Čína s Ruskem si mnou ruce…
„Největší evropská výzva v rámci odporu vůči americkým sankcím proti Íránu není právní a dokonce ani geopolitická. Je psychologická: Evropští vůdci jednají, jako kdyby Spojeným státům stále ještě záleželo na transatlantické alianci sdílených zájmů, hodnot a přístupů,“ shrnuje současnou situaci americký ekonom Jeffrey Sachs.
A konstatování šéfa Evropské rady Donalda Tuska, podle něhož s takovými přáteli, jakými jsou USA, už Evropě nepřátel ani netřeba, jasně dokládají, že se „bruselští“ opravdu zmítají v těžkých depresích. Francouzský ministr financí Bruno Le Maire v návalu upřímného vzteku prohlásil, že je nepřijatelné, aby USA byly „ekonomickým četníkem planety“, a na náladě Evropanům nejspíš nepřidal ani nově jmenovaný americký velvyslanec v Německu, který – stylově, prostřednictvím Twitteru – německému byznysu vzkázal, aby „okamžitě utlumil své operace v Íránu“. Bruno Le Maire sice mezitím navrhl, že by EU mohla finančně kompenzovat ztráty koncernům, které by byly Spojenými státy „ztrestány“ za kontakty s Íránem, ale je velkou otázkou, zda by na takové řešení evropské tiskárny cenin vůbec dokázaly tisknout dostatečné tuny bankovek… „Obávám se, že Američané mají v tomto případě po ruce větší klacek,“ podotýká někdejší místopředseda Evropské komise Günter Verheugen, podle něhož „americká politika braní jiných národů a firem jako rukojmí, bude nakonec úspěšná.“ Prý by zatím sice nepoužíval pojem „nepřítel, ale je očividné, že partnerství mezi USA a EU vchází do nové éry“. Není divu, že výsledkem takové situace jsou polovičatá řešení typu „blokování amerických sankcí“ a osobně pojímaná ujišťování Teheránu, že EU za sebe smlouvu o íránském jádru dodržet chce. Jinými slovy, na Blízkém východě stále izolovanějším Spojeným státům v jejich tažení proti Íránu po boku pevně stojí vlastně jen autokratičtí Saúdové a okupační Izrael, tedy státy, které si právě toto tažení proti Íránu v USA samy „objednaly“…
http://literarky.cz/blogy/tereza-spence ... -mnou-ruce
