petrp píše: ↑12 čer 2017, 21:26
Nějak mi hlava nebere, co v tom muselo sedět za matláka - to se snad nedá ani udělat...
Naopak, je to poměrně známý konstrukční nedostatek Spitfirů ... zvláště těch s motorem Griffon, jako je tento.
Podvozek Spitfiru je sám k sobě špatně řešený ... je to daň za centralizaci hmotnosti co nejblíž k těžišti, aby se maximalizovala obratnost. Jeho uchycení do trupu ale znamená malý rozchod a tím i malou stabilitu na zemi. Tak musejí být nohy co nejvíc "rozcapené", ale kvůli pevnosti a hmotnosti nesmějí být moc dlouhé. V důsledku toho je trup poměrně nízko nad zemí (mimochodem všimněte si, že Spitfiry nenosily pod trupem klasickou kapkovitou přídavnou nádrž, ale placatou, přilepenou k trupu - něco jako dnešní konformní nádrže).
No a jak začaly Spitfiry dostávat výkonnější motory, dostávaly taky větší vrtule. Něco vyřešil počet listů, něco průměr. Ve všech modifikacích měl ale Spitfire problém s tzv. kabotáží = dotyk vrtule se zemí při rozjezdu. Vzdálenost konců vrtulových listů od země byla prostě příliš malá.
Na zpevněné rozjezdové ploše to tolik nevadila, travnaté rozjezdové plochy ale nebývají nejrovnější, a letadla na nich dost skáčou. To ve spojení s výkonným motorem a vysokou akcelerací ...
No prostě chvilka nepozornosti a vrtule ryje zemi ...
Přesně to se tady stalo pilotovi. Možná trochu větru, možná drobná nerovnost na dráze ... a jsi hore kopytami.
"Když bludem trpí jeden člověk, říká se tomu šílenství. Když bludem trpí hodně lidí, říká se tomu náboženství."
-----------------------------------------
„Chovej v úctě ty, kdo hledají pravdu, ale pozor na ty, co ji našli." Voltaire
