Hatlámopatlámo e zaprťála
Ve státech je to tak, že každý úřad nebo ministerstvo je zřízeno na správu a tvorbu určité politiky. K tomu má ve státním rozpočtu svoji kapitolu, nebo i zvláštní fond. Vzdělávací politiku provádí ministerstvo školství a platí ji ze svého rozpočtu. Zemědělskou politiku dělá ministerstvo zemědělství a má k tomu zřízen Státní zemědělský a intervenční fond (SZIF). Do něj přichází příděly z rozpočtové kapitoly ministerstva a z fondů EU. Kromě toho máme samozřejmě ještě politiky tzv. meziresortní, jako národní protidrogová politika, na níž se podílejí vnitro, zdravotnictví a místní rozvoj. Ty jsou však hrazeny ze zvláštní kapitoly Všeobecná pokladní správa, kterou spravuje Ministerstvo financí.
I když u nás byla v souvislosti se státními výdaji řada skandálů, tak naše rozpočtová správa je ve srovnání s rozpočtem EU vzorem systémového a metodického přístupu. EU má v současné době 226 evropských politik. Výdaje např. na Společnou zemědělskou politiku (CAP) jsou vypláceny z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, Evropského námořního a rybářského fondu a Evropského fondu pro regionální rozvoj. Zdroje na příděly do těchto fondů jsou v případě CAP čerpány z okruhů Udržitelný růst a přírodní zdroje a Inteligentní růst pro podporu inkluze. A tak je to prakticky se vším.
Zlatá imunita
Komise, Rada a EP v této chaotické změti každý rok přesypávají peníze mezi okruhy, fondy a jednotlivými programy. Tak nějak aby to vyšlo a aby se všechno utratilo. Něco jako hra s mnoha skořápkami a více kuličkami. Je s podivem, že zatím nikdo z eurokratů neskončil za mřížemi. A to ani v případě, kdy účetní dvůr odhalil řadu machinací a podvodů, kvůli nimž padla Komise. Jediný, kdo to tehdy „odskákal“, byl úředník, který při zjištění nesrovnalostí kontrolu inicioval. Za trest byl z vysoké úřednické funkce přeložen na post vedoucího oddělení formulářů. Možná je to dáno i tím, že všichni evropští komisaři a eurokraté mají diplomatickou imunitu a neexistuje policejní orgán, který by je mohl stíhat. Na rozdíl od poslanců EP, kteří mohou být rozhodnutím pléna vydáni trestnímu stíhání, eurokraty není možné imunity zbavit.
Na co budou peníze, se dozvíme až na závěr
Po pádu Santerovy Komise v rozpočtovém systému nikdo kupodivu neudělal žádná opatření k větší logičnosti a transparentnosti. Pro rozpočtové období 2000 až 2006 – tedy těsně před naším vstupem – bylo pouze vytvořeno pravidlo, že Rada v rámci tvorby VFR zastropuje i výši výdajů na jednotlivé okruhy Navíc byl zaveden limit nejen na výdaje v jednotlivých letech, ale i na závazky. V té době už se Komise do politické integrace opírala „plnou parou“ a o překot tvořila nové politiky, z nichž pak návazně vznikaly další výdaje. Toto opatření mělo Komisi přibrzdit v rozletu. Což se ovšem nepodařilo. Nyní je tedy EU opět v rozpočtové krizi, z níž hodlá hledat cestu ven právě v rámci připravovaného VFR.
Zatím není jasné, kolik bude peněz
Na únorové neformální Evropské radě zaznívaly z úst různých premiérů různé návrhy. Viktor Orbán (FIDES) uvedl, že Maďarsko je ochotno jít se zvýšením limitu až na 1,22 % HND. Trumfnul ho Mateusz Morawiecki (PiS), který deklaroval ochotu Polska jít ve výši příspěvků na 1,24 % HND. Na první pohled to vypadá nelogicky, že premiéři dvou „nejvzpurnějších“ zemí navrhují nejvyšší výdajové limity. Ovšem je třeba brát v potaz, že obě země jsou dosud v přepočtu na obyvatele největšími čistými příjemci. Pokud by dosavadní pravidla měla platit i nadále, tak to pro ně znamenalo, že byl čím vyšší je výdajový strop, tím vyšší je šance na to, že dotyčné země dostanou více peněz. Záležet ovšem bude především na tom, jak se posléze dohodne rozdělení „společného koláče“. Tedy, na co bude kolik peněz určeno. A především na podmínkách čerpání.
Český premiér Andrej Babiš (ANO) na summitu prosazoval především změnu způsobu rozhodování o tom, jak přidělené peníze utratit. Podle zdroje, který byl na místě jednání, Babiš na Radě řekl, že „o penězích určených pro Česko si chceme rozhodovat v Praze“. Předseda EK Jean-Claude Juncker tím prý byl dost šokován a uvedl, že to popírá všechny dosavadní komunitární zvyklosti.
S rozporuplným postojem přišla kancléřka Angela Merkelová (CDU). Deklarovala, že Německo by rádo udrželo výdajový strop na úrovni kolem dosavadního 1 % HND. Zároveň však požadovala výrazné navýšení peněz na imigrační politiku. Což by v praxi znamenalo, že bude méně peněz na zemědělství i na podporu chudších východoevropských zemí.
O nás (opět) bez nás
Evropská unie se přenášením dalších pravomocí do Bruselu – spolu s dosud platnými závaznými výdajovými limity zakotvenými v Lisabonské smlouvě – opět dostala do jedné ze svých krizí... které ji provázejí prakticky pořád. A obvykle jsou řešeny dalším utužování integrace. Tento problém je znám již řadu let.
V roce 2014 Komise sestavila expertní skupinu, která měla navrhnout řešení rozpočtové krize. Do jejího čela byl jmenován bývalý dvojnásobný komisař pro hospodářskou soutěž Ital Mario Monti. V skupině dále zasedli:
Holanďan Frans Timmermans jako místopředseda současné Evropské komise, jehož plné označení funkce je „komisař pro lepší regulaci, institucionální vztahy, vládu práva a chartu základních práv“.
Francouz Pierre Moscovici vykonávající funkci evropského komisaře pro hospodářské a měnové záležitosti, daně a celní unii.
Belgičan Guy Verhofstadt, který je v Evropském parlamentu předsedou frakce Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE). Což je klub pro federalizaci.
Francouz Alain Lamassoure, který je ve svých 74 letech nejen doyenem, ale služebně nejstarším členem europarlamentu. V současné době v něm však nemá žádnou vedoucí funkci. Zvolen byl jako nezávislý na kandidátce Republikánů a je členem lidovecké frakce.
Ivailo Kalfin, který je místopředsedou bulharské vlády a ministrem práce a sociálních věcí. V letech 2009 až 2014 byl v EP členem socialistické frakce.
Bulharka Kristalina Georgieva, která od roku 2017 vykonává funkci výkonné ředitelky Světové banky. Před zvolením do této funkce byla evropskou komisařskou pro rozpočet.
německý ekonom Clemens Fuest, který je nyní členem představenstva Landesbank Baden-Württemberg a společníkem auditorské firmy Ernst&Young.
Daniel Dăianu, člen představenstva rumunské centrální banky.
Na této sestavě je zarážející hned několik věcí. Jsou v ní dva Francouzi, ale žádný občan „rebelujících zemí“ Visegradské čtyřky. Trochu jako by se s námi v budoucnu už nepočítalo. Připomíná to některá loňská vyjádření vysokých evropských „bafuňářů“ (Timmermans, Schulz, Tajani a Verhofstadt) o tom, že buď příjmeme na své území imigranty, nebo máme z EU „vypadnout“.
Z Evropského parlamentu byli vybráni pouze zástupci frakcí, které bezvýhradně podporují hlubší integraci EU. Ostatní frakce byly vynechány. Takto jednonázorově zaměřené odborné poradní skupiny si u nás sestavoval ÚV KSČ naposledy v době husákovské normalizace.
Nové a vyšší daně
Poradní skupina předložila Komisi svoji Závěrečnou zprávu a doporučení k budoucímu financování EU loni. Ze 104stránkového materiálu bylo v našich mainstreamových médiích citováno pouze doporučení k zavedení tzv. Tobinovy daně z finančních transakcí. Spolu s názorem italského předsedy EP Antonia Tajaniho (EPP), podle něhož by objem peněz v rozpočtech EU měl být zdvojnásoben.
Skupina toho však navrhla mnohem více. Čtení zprávy připomíná českou pohádku Tajemství staré bambitky. Příjmem rozpočtu EU by se podle doporučení poradní skupiny měl stát výnos z prodeje emisních povolenek CO2 . Podle mezinárodních smluv o zamezení klimatickým změnám mají podniky snižovat emise tohoto plynu. Zdarma je povoleno vypouštět pouze objem, který odpovídá roku 1989. Za vše, co je navíc, si podniky musí zaplatit formou koupě emisních povolenek. Nyní je podniky platí národním vládám. U nás je výnos z jejich prodeje příjmem Státního fondu životního prostředí (SFŽP), který vyplácí dotace na opatření ke snižování znečištění. Kromě toho skupina navrhuje zvážit i zavedení nové zvláštní daně z CO2 . Zdaňován by měl být veškerý vypouštěný oxid uhličitý. A vybrané peníze by národní berňáky měly posílat rovnou do Bruselu.
Předmětem „hladového“ zájmu bruselských expertů se stala i motorová paliva. Dnes je směrnicí o jiných daních než z obratu, které zatěžují spotřebu v EU, stanovena minimální výše spotřební daně z nafty a benzínu. Kvůli této dani jsou v Evropě nejdražší paliva na celém světě. Situaci samozřejmě není možné srovnávat s ropnými monarchiemi Perského zálivu, které na rozdíl od evropských zemí ropu přímo těží ve velkém a levně. Ovšem i v USA, které jsou na dovozu ropy závislé, jsou díky nižším spotřebním daním paliva o polovinu levnější. Expertní skupina nyní nově navrhuje zdanit i alternativní paliva, jako zkapalněný zemní plyn (CNG) nebo zkapalněný ropný plyn (LPG). Výnos se zdanění těchto ekologicky šetrnějších paliv by rovněž měl jít rovnou do Bruselu.
Ani to jim však nestačí. K zvětšení objemu evropského rozpočtu by experti rádi zavedli i nové daně z elektřiny. U nás už taková daň byla zavedena v rámci Kalouskova daňového balíčku. Do zákona byla vložena tehdejším ministrem životního prostředí Martinem Bursíkem (SZ). Její výnos je příjmem SFŽP, který z něj poté financuje opatření na snižování spotřeby energie. V řadě zemí však taková daň není. Experti ji navrhují zavést v celé EU. A to pokud možno v jednotné sazbě. Část výnosu by státy měly předávat Bruselu.
Experti také „oprášili“ starý nápad Delorsovy Komise na harmonizaci sazeb daní z příjmů firem. V roce 1995 byl návrh v Radě vetován paradoxně Jeanem-Claudem Junckerem, který tehdy byl lucemburským premiérem. Dnes jako předseda Evropské komise jej naopak podporuje. Zejména proto, že experti nově navrhují, aby 70 % jejího výnosu členské státy odevzdávaly do evropského rozpočtu.
Máme se na co těšit
Evropská komise si hodlá tyto závěry a doporučení expertní skupiny vzít jako základ k vypracování návrhu víceletého fiskálního rámce na léta po roce 2020. První verzi svého návrhu má předložit v květnu. Asi se máme na co těšit. Nudit se s Bruselem rozhodně nebudeme. Průběh jednání bude vhodné bedlivě sledovat. Stejně jako chování našich zástupců v Radě a v Evropském parlamentu. Nejen kvůli dalším volbám. V případě, že Parlamentem ČR bude schválen ústavní zákon o celostátním referendu, který by připouštěl plebiscit o dalším setrvání v EU, může výsledek jednání zásadně ovlivnit rozhodování občanů o případném czexitu.
Ve státech je to tak, že každý úřad nebo ministerstvo je zřízeno na správu a tvorbu určité politiky. K tomu má ve státním rozpočtu svoji kapitolu, nebo i zvláštní fond. Vzdělávací politiku provádí ministerstvo školství a platí ji ze svého rozpočtu. Zemědělskou politiku dělá ministerstvo zemědělství a má k tomu zřízen Státní zemědělský a intervenční fond (SZIF). Do něj přichází příděly z rozpočtové kapitoly ministerstva a z fondů EU. Kromě toho máme samozřejmě ještě politiky tzv. meziresortní, jako národní protidrogová politika, na níž se podílejí vnitro, zdravotnictví a místní rozvoj. Ty jsou však hrazeny ze zvláštní kapitoly Všeobecná pokladní správa, kterou spravuje Ministerstvo financí.
I když u nás byla v souvislosti se státními výdaji řada skandálů, tak naše rozpočtová správa je ve srovnání s rozpočtem EU vzorem systémového a metodického přístupu. EU má v současné době 226 evropských politik. Výdaje např. na Společnou zemědělskou politiku (CAP) jsou vypláceny z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, Evropského námořního a rybářského fondu a Evropského fondu pro regionální rozvoj. Zdroje na příděly do těchto fondů jsou v případě CAP čerpány z okruhů Udržitelný růst a přírodní zdroje a Inteligentní růst pro podporu inkluze. A tak je to prakticky se vším.
Zlatá imunita
Komise, Rada a EP v této chaotické změti každý rok přesypávají peníze mezi okruhy, fondy a jednotlivými programy. Tak nějak aby to vyšlo a aby se všechno utratilo. Něco jako hra s mnoha skořápkami a více kuličkami. Je s podivem, že zatím nikdo z eurokratů neskončil za mřížemi. A to ani v případě, kdy účetní dvůr odhalil řadu machinací a podvodů, kvůli nimž padla Komise. Jediný, kdo to tehdy „odskákal“, byl úředník, který při zjištění nesrovnalostí kontrolu inicioval. Za trest byl z vysoké úřednické funkce přeložen na post vedoucího oddělení formulářů. Možná je to dáno i tím, že všichni evropští komisaři a eurokraté mají diplomatickou imunitu a neexistuje policejní orgán, který by je mohl stíhat. Na rozdíl od poslanců EP, kteří mohou být rozhodnutím pléna vydáni trestnímu stíhání, eurokraty není možné imunity zbavit.
Na co budou peníze, se dozvíme až na závěr
Po pádu Santerovy Komise v rozpočtovém systému nikdo kupodivu neudělal žádná opatření k větší logičnosti a transparentnosti. Pro rozpočtové období 2000 až 2006 – tedy těsně před naším vstupem – bylo pouze vytvořeno pravidlo, že Rada v rámci tvorby VFR zastropuje i výši výdajů na jednotlivé okruhy Navíc byl zaveden limit nejen na výdaje v jednotlivých letech, ale i na závazky. V té době už se Komise do politické integrace opírala „plnou parou“ a o překot tvořila nové politiky, z nichž pak návazně vznikaly další výdaje. Toto opatření mělo Komisi přibrzdit v rozletu. Což se ovšem nepodařilo. Nyní je tedy EU opět v rozpočtové krizi, z níž hodlá hledat cestu ven právě v rámci připravovaného VFR.
Zatím není jasné, kolik bude peněz
Na únorové neformální Evropské radě zaznívaly z úst různých premiérů různé návrhy. Viktor Orbán (FIDES) uvedl, že Maďarsko je ochotno jít se zvýšením limitu až na 1,22 % HND. Trumfnul ho Mateusz Morawiecki (PiS), který deklaroval ochotu Polska jít ve výši příspěvků na 1,24 % HND. Na první pohled to vypadá nelogicky, že premiéři dvou „nejvzpurnějších“ zemí navrhují nejvyšší výdajové limity. Ovšem je třeba brát v potaz, že obě země jsou dosud v přepočtu na obyvatele největšími čistými příjemci. Pokud by dosavadní pravidla měla platit i nadále, tak to pro ně znamenalo, že byl čím vyšší je výdajový strop, tím vyšší je šance na to, že dotyčné země dostanou více peněz. Záležet ovšem bude především na tom, jak se posléze dohodne rozdělení „společného koláče“. Tedy, na co bude kolik peněz určeno. A především na podmínkách čerpání.
Český premiér Andrej Babiš (ANO) na summitu prosazoval především změnu způsobu rozhodování o tom, jak přidělené peníze utratit. Podle zdroje, který byl na místě jednání, Babiš na Radě řekl, že „o penězích určených pro Česko si chceme rozhodovat v Praze“. Předseda EK Jean-Claude Juncker tím prý byl dost šokován a uvedl, že to popírá všechny dosavadní komunitární zvyklosti.
S rozporuplným postojem přišla kancléřka Angela Merkelová (CDU). Deklarovala, že Německo by rádo udrželo výdajový strop na úrovni kolem dosavadního 1 % HND. Zároveň však požadovala výrazné navýšení peněz na imigrační politiku. Což by v praxi znamenalo, že bude méně peněz na zemědělství i na podporu chudších východoevropských zemí.
O nás (opět) bez nás
Evropská unie se přenášením dalších pravomocí do Bruselu – spolu s dosud platnými závaznými výdajovými limity zakotvenými v Lisabonské smlouvě – opět dostala do jedné ze svých krizí... které ji provázejí prakticky pořád. A obvykle jsou řešeny dalším utužování integrace. Tento problém je znám již řadu let.
V roce 2014 Komise sestavila expertní skupinu, která měla navrhnout řešení rozpočtové krize. Do jejího čela byl jmenován bývalý dvojnásobný komisař pro hospodářskou soutěž Ital Mario Monti. V skupině dále zasedli:
Holanďan Frans Timmermans jako místopředseda současné Evropské komise, jehož plné označení funkce je „komisař pro lepší regulaci, institucionální vztahy, vládu práva a chartu základních práv“.
Francouz Pierre Moscovici vykonávající funkci evropského komisaře pro hospodářské a měnové záležitosti, daně a celní unii.
Belgičan Guy Verhofstadt, který je v Evropském parlamentu předsedou frakce Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE). Což je klub pro federalizaci.
Francouz Alain Lamassoure, který je ve svých 74 letech nejen doyenem, ale služebně nejstarším členem europarlamentu. V současné době v něm však nemá žádnou vedoucí funkci. Zvolen byl jako nezávislý na kandidátce Republikánů a je členem lidovecké frakce.
Ivailo Kalfin, který je místopředsedou bulharské vlády a ministrem práce a sociálních věcí. V letech 2009 až 2014 byl v EP členem socialistické frakce.
Bulharka Kristalina Georgieva, která od roku 2017 vykonává funkci výkonné ředitelky Světové banky. Před zvolením do této funkce byla evropskou komisařskou pro rozpočet.
německý ekonom Clemens Fuest, který je nyní členem představenstva Landesbank Baden-Württemberg a společníkem auditorské firmy Ernst&Young.
Daniel Dăianu, člen představenstva rumunské centrální banky.
Na této sestavě je zarážející hned několik věcí. Jsou v ní dva Francouzi, ale žádný občan „rebelujících zemí“ Visegradské čtyřky. Trochu jako by se s námi v budoucnu už nepočítalo. Připomíná to některá loňská vyjádření vysokých evropských „bafuňářů“ (Timmermans, Schulz, Tajani a Verhofstadt) o tom, že buď příjmeme na své území imigranty, nebo máme z EU „vypadnout“.
Z Evropského parlamentu byli vybráni pouze zástupci frakcí, které bezvýhradně podporují hlubší integraci EU. Ostatní frakce byly vynechány. Takto jednonázorově zaměřené odborné poradní skupiny si u nás sestavoval ÚV KSČ naposledy v době husákovské normalizace.
Nové a vyšší daně
Poradní skupina předložila Komisi svoji Závěrečnou zprávu a doporučení k budoucímu financování EU loni. Ze 104stránkového materiálu bylo v našich mainstreamových médiích citováno pouze doporučení k zavedení tzv. Tobinovy daně z finančních transakcí. Spolu s názorem italského předsedy EP Antonia Tajaniho (EPP), podle něhož by objem peněz v rozpočtech EU měl být zdvojnásoben.
Skupina toho však navrhla mnohem více. Čtení zprávy připomíná českou pohádku Tajemství staré bambitky. Příjmem rozpočtu EU by se podle doporučení poradní skupiny měl stát výnos z prodeje emisních povolenek CO2 . Podle mezinárodních smluv o zamezení klimatickým změnám mají podniky snižovat emise tohoto plynu. Zdarma je povoleno vypouštět pouze objem, který odpovídá roku 1989. Za vše, co je navíc, si podniky musí zaplatit formou koupě emisních povolenek. Nyní je podniky platí národním vládám. U nás je výnos z jejich prodeje příjmem Státního fondu životního prostředí (SFŽP), který vyplácí dotace na opatření ke snižování znečištění. Kromě toho skupina navrhuje zvážit i zavedení nové zvláštní daně z CO2 . Zdaňován by měl být veškerý vypouštěný oxid uhličitý. A vybrané peníze by národní berňáky měly posílat rovnou do Bruselu.
Předmětem „hladového“ zájmu bruselských expertů se stala i motorová paliva. Dnes je směrnicí o jiných daních než z obratu, které zatěžují spotřebu v EU, stanovena minimální výše spotřební daně z nafty a benzínu. Kvůli této dani jsou v Evropě nejdražší paliva na celém světě. Situaci samozřejmě není možné srovnávat s ropnými monarchiemi Perského zálivu, které na rozdíl od evropských zemí ropu přímo těží ve velkém a levně. Ovšem i v USA, které jsou na dovozu ropy závislé, jsou díky nižším spotřebním daním paliva o polovinu levnější. Expertní skupina nyní nově navrhuje zdanit i alternativní paliva, jako zkapalněný zemní plyn (CNG) nebo zkapalněný ropný plyn (LPG). Výnos se zdanění těchto ekologicky šetrnějších paliv by rovněž měl jít rovnou do Bruselu.
Ani to jim však nestačí. K zvětšení objemu evropského rozpočtu by experti rádi zavedli i nové daně z elektřiny. U nás už taková daň byla zavedena v rámci Kalouskova daňového balíčku. Do zákona byla vložena tehdejším ministrem životního prostředí Martinem Bursíkem (SZ). Její výnos je příjmem SFŽP, který z něj poté financuje opatření na snižování spotřeby energie. V řadě zemí však taková daň není. Experti ji navrhují zavést v celé EU. A to pokud možno v jednotné sazbě. Část výnosu by státy měly předávat Bruselu.
Experti také „oprášili“ starý nápad Delorsovy Komise na harmonizaci sazeb daní z příjmů firem. V roce 1995 byl návrh v Radě vetován paradoxně Jeanem-Claudem Junckerem, který tehdy byl lucemburským premiérem. Dnes jako předseda Evropské komise jej naopak podporuje. Zejména proto, že experti nově navrhují, aby 70 % jejího výnosu členské státy odevzdávaly do evropského rozpočtu.
Máme se na co těšit
Evropská komise si hodlá tyto závěry a doporučení expertní skupiny vzít jako základ k vypracování návrhu víceletého fiskálního rámce na léta po roce 2020. První verzi svého návrhu má předložit v květnu. Asi se máme na co těšit. Nudit se s Bruselem rozhodně nebudeme. Průběh jednání bude vhodné bedlivě sledovat. Stejně jako chování našich zástupců v Radě a v Evropském parlamentu. Nejen kvůli dalším volbám. V případě, že Parlamentem ČR bude schválen ústavní zákon o celostátním referendu, který by připouštěl plebiscit o dalším setrvání v EU, může výsledek jednání zásadně ovlivnit rozhodování občanů o případném czexitu.
