https://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/upl ... rmy-bayer/
Úplná historie firmy Bayer
+ v článku množstvo odkazov na zdrojeBayer AG je chemický a farmaceutický gigant, založený v obci Barmen, Německo. Firmu založil v roce 1963 Friedrich Bayer a jeho obchodní partner Johann Friedich Weskott.
V současnosti má centrálu v Leverkusenu, Severní Porýní-Vestfálsko, Německo. Má ochrannou známku ke kyselině acetylsalicylové, jež si nechala v roce 1899 patentovat pod obchodním jménem Aspirin.
O rok později si Bayer udělal ochrannou známku na heroin. Celosvětově jej firma nabízela po mnoho dekád jakožto lék na kašel pro děti, který „neměl vedlejší účinky“, a to i přes dobře známá nebezpečí závislosti.
Během 1. světové války se hlavním zájmem firmy Bayer stala výroba chemických zbraní jako např. jedovatého chlóru, jehož užití v zákopech bylo úděsné. Bayer také postavil „Školu pro chemickou válku“.
V tomto období si Bayer vytvořil blízké vztahy s dalšími německými chemickými firmami, mezi něž také patřil BASF a Hoechst. Tyto vztahy byly podrthnuty sloučením v roce 1925.
Německý Bayer zaži v roce 2018 jeden z nejtěžších roků své více než 150 let dlouhé historie. Pověst mu poškodil rakovinotvorný herbicid Roundup a vlna soudních sporů.MEZI SLOUČENÝMI FIRMAMI BYL TAKÉ BAYER A VYTVOŘENÝ OBŘÍ NĚMECKÝ KONGLOMERÁT BYL POJMENOVÁN IG FARBEN.
Byla to největší společnost v Německu a stala se také největším dárcem Hitlerovi volební kampaně.
Poté co se Hitler ujal moci, začala IG Farben svou úzkou spolupráci s nacisty díky čemuž se stala firmou, která na 2. světové válce profitovala nejvíce.
Kromě jiného IG Farben vyráběla pro německou armádu veškeré výbušniny a systematicky rabovala chemické závody okupované Evropy. Dostalo se jim jména „průmyslový pomahač“, který následoval Hitlerovy armády.
Během 2. světové války měla IG Farben v mnohých svých továrnách a dolech otroky. V roce 1944 bylo umístěno do táboru IF Farben v Osvětimi, v nacisty okupovaném Polsku, na 83 000 osob na nucenou práci. Mezi těmito osobami byli také lidé, kteří byli umístěni v táborech smrti.
Osvětim byl obrovský tábor nucených prací a také tábor smrti. Bylo zde usmrceno více lidí než za dobu celé 1. světové války.
Skládal se z 3 hlavních táborů: Osvětim I, concentrační tábor; Osvětim II (Březinka), vyhlazovací tábor – zde bylo do roku 1944 usmrceno kolem 6000 lidí každý den; a Osvětim III, který poskytoval pracovní sílu pro nedalekou továrnu IG Farben (Buna-Werke, také známý jako IG Osvětim).
Továrna IG Farben Osvětim byl obrovský industriální komplex. Mimo hranice Německa se jednalo o největší továrnu. Její spotřeba elektrického proudu byla srovnatelná s celkovou spotřebou města Berlín.
Továrna byla postavena a provozována díky nucené práci. Umírněné odhady uvádějí, že zde zemřelo na 35 000 lidí.
V roce 1941 Otto Armbrust (člen správní rady IG Farben, který byl zodpovědný za IG Farben Osvětim) svým kolegům řekl: „naše nové přátelství s SS je požehnání.“
„Podnikli jsme veškerá opatření, díky nimž bude začlenění koncentračních táborů do výroby pro naši firmu profitabilní.“
Kvůli pracovním podmínkám nucených prací pro IG Farben nejen tisíce lidí zemřelo, ale následně ti, kteří byli kvůli práci v IG Osvětim příliš slabí nebo nemocní, byli poslání do plynových komor.
IG Farben platili každoročně SS 100 000 říšských marek a na oplátku jim byla dodána nucená pracovní síla. IG Farben tak byli „zproštěni“ řešení případné pracovní nezpůsobilosti svých pracovníků.
Spisovatel Elie Wiesel, laureát Nobelovy ceny a přeživší holocaustu, byl přivezen do Osvětimi v roce 1944 a byl se svým otcem poslán do pracovního tábora IG Farben Buna.
Ve stejný rok byl do tohoto tábora s dalšími 124 muži poslán autor Primo Levi, přeživší holocaustu, který v té době pracoval na výstavbě železnice.
Jakožto jeden z pouhých 3 osob, které z těchto 125 mužů v tomto kempu přežily, Levi popisuje, co zde zažil:
„Dva týdny po příjezdu jsem již trpěl hladem. Chronickým hladem, který je svobodným lidem neznám… Vzadu na nohou mám bolavé boláky, které se nikdy nezahojí. Tlačím vagóny, pracuju s lopatou, v dešti se cítím šíleně, když fouká vítr tak se klepu, moje vlastní tělo už není moje. Moje břicho je oteklé a moje končetiny vyčerpané.“
V knize Night, zápisky Elie Wiesela o tom co zažil v období holokaustu, Elie popisuje, jak bylo oznámeno těm, kteří byli dopraveni do IG Buna-Werke, že brutální zacházení, jemuž podstupují, je ve srovnání nic proti tomu, jak to v těchto táborech vypadalo dříve.
„Žádná voda, deky, méně polévky a chleba. V noci jsme spali téměř nazí a teploty byly 30 pod nulou.“
„Sbírali jsme každý den stovky mrtvých těl… Práce byla velmi těžká…[Vedoucí v táborech] měli pokyny zabít každý den určité množství vězňů; a a každý týden vybírání [na plynové komory] – nemilosrdě.“
Když došlo na „vybírání“, byla to pobočka IG Farben, která měla své manažery ve svých komisích, která vyrobila a dodala Cyklon B jednotkám SS.
Tento jedovatý pesticid Cyklon B, založený na kyanidu, na který mělo IG Farben patent, byl v období holokaustu použit na vyhlazení více než milionu lidí a to jak z tábora Osvětim-Březinka, tak i z tábora Majdanek.
Cyklon B, který byl v plynových komorách používán, byl záměrně vyráběn bez typického varovného zápachu. IG Farben také dodávala SS metanol, který se používal na pálení mrtvol.
V ROCE 1946 NORIMBERSKÝ PROCES UVEDL, ŽE BEZ IG FARBEN BY 2. SVĚTOVÁ VÁLKA NEBYLA MOŽNÁ.
Hlavní žalobce Telford Taylor varoval:
„Tyto společnosti, ne šílení nacističtí fanatici, jsou hlavními válečnými zločinci. Pokud neshledáme tyto zločince vinnými a pokud je nepotrestáme, budou představovat pro mír na této zemi větší hrozbu než Hitler, pokud by byl stále na živu.“
Toto obvinění uvádělo, že kvůli aktivitám IG Farben „byly životy a štěstí lidí na celém světě nepříznivě zasaženy.“
„Také byla přidána obvinění tak závažná, jako podněcování války a zabití lidí vykonávající otrocké práce. V tomto otevřeném prohlášení norimberský hlavní žalobce poukázal, že „toto obvinění obžalovává tyto viníky ze zodpovědnosti za nejpalčivější a nejkatastrofičtější ve válečné historii lidstva. Obviňuje je z masového zotročení, drancování a vraždění.“
Dle norimberských žalobců:
„Byli jsme svědky integrace společnosti Farben s nacistickou tyranií. Využili svůj technologický talent pro poskytnutí…komodit nezbytných k vytvoření německého válečného stroje a stali se doprovodem Hermanna Göringa na tom nejvyšším stupni ekonomického plánování a mobilizaci války.“
„Viděli jsme Farben připravenou na to zabít a následně finančně profitující na bezmocně okupovaných zemích.“
„Konfrontováni s nedostatkem pracovníků, Farben obrátila svou pozornost ke Göringovi a Himmlerovi a přesvědčila je, aby zorganizovali vězně z koncentračních táborů, a ti aby posloužili jako nástroj válečného stroje firmy Farben.“
„Viděli jsme, jak tisíce těchto zubožených pracujících umírá, někteří z nich na stavbách Farben a mnohem více v plynových komorách v Osvětimi po tom, co byli využiti ve prospěch Farbenu.“
„Doslova miliony lidí byly usmrceny při jednom z hlavních projektů Farbenu. Do tohoto projektu Farben investoval 600 milionů říšských marek.“
Ačkoli Norimberský tribunál obžaloval na základě spáchaných zločinů 24 členů rady a vedoucích pracovníků IG Farben ze zločinů proti lidskosti, jen 13 z nich bylo odsouzeno.
Tyto rozsudky byly popsány hlavním žalobcem jako „tak malé, že by z nich měl radost i zloděj kuřat.“
Na začátku 50. let 20. století byli mnozí z těchto obviněných ze zotročování, rabování a masových vražd na vysokých pozicích právě v těchto firmách jako – Bayer a Hoechstand BASF, které vznikly díky majetku IG Farben v roce 1952.
Majitelé těchto „nových“ firem byli také mezi akcionáři IG Farben.
Ačkoli tedy závažnost zločinů spáchaných IG Farben znamenala, že společnost byla považována za příliš zkaženou, aby mohla nadále pokračovat ve fungování, firma byla nahrazena firmami, které byly její nezbytnou součástí – tzn. např. společností Bayer. Bayer byla vlastněna a vedena na nejvyšších postech naprosto stejnými lidmi jako IG Farben.
Ti, kteří pomohli Hitlerovi k moci a poskytli mu technické know-how pro jeho agresivní válku a holokaust, byli zpět ve vedení tohoto průmyslu.
Vedoucí pracovník firmy Bayer, Fritz ter Meer, je typickým příkladem tohoto navrácení zpět.
Byl vedoucím pracovníkem IG po mnoho let, byl nejstarším vědcem v její dozorčí radě a předsedou její technické rady. V roce 1937 se stal členem nacistké strany a byl výkonným pracovníkem, který byl zodpovědný za výstavbu továrny IG Farben v Osvětimi. Zde desetitisíce zotročených pracovníků zemřelo.
Meerovo osobní návštěvy Osvětimi a detailní zprávy, které dostával, znamenají, že je nemožné aby neměl jasný přehled o tom co se tam dělo.
Norimberský proces jej shledal vinným z drancování, zotročování a masových vražd. Výsledkem byl pro Ter Meera nejdelší rozsudek ze všech členů rady IG Farben.
I přez to, že byl shledán největším viníkem z mužů, kteří dle slov hlavního žalobce „udělali válku možnou… kouzelníci, kteří zhmotnili fantazie Mein Kampfu,“ Ter Meer byl propuštěn z vězení již roku 1952.
V roce 1956 byl již předsedou dozorčí rady firmy Bayer a na této pozici setrval až do roku 1964. Dokonce i dnes Bayer stále uznává tohoto odsouzeného masového vraha.
Je např. známo, že v den „Slavnosti Všech svatých“ tato korporace v roce 2006 umístila věnec na hrob Ter Meera v Krefeld-Uerdingen v Německu.
Bayer však po mnoho dekád odmítal vyplatit přeživším osobám vykonávající tyto otrocké práce jakékoli kompenzace. Až s mezinárodními protesty, které následovaly více než 50 let po konci války, Bayer nakonec souhlasil se zaplacením odškodnění.
Po válce Bayer stále rostl a nakonec se stal ještě větším než celá IG Farben v dobách svého vrcholu. I když byl Bayer součástí IG Farben tak si dokázal udržet svou sílu v oblasti léčiv.
Ve skutečnosti, vědecké výzkumy v Osvětimi a dalších koncentračních táborech byly provedeny především ve prospěch firmy Bayer.
IG uhradila účty spojené s výzkumem Josefa Mengeleho, nechvalně proslulého z Osvětimi-Březinky. Měl přezdívku „Anděl smrti“ a některé z jeho výzkumů používaly bakterie a léčiva, které byly poskytnuty spol. Bayer.
Wilhelm Mann, jehož otec vedl farmaceutické oddělení Bayeru, psal jakožto vedoucí vlivné farmaceutické rady IG svému SS kontaktu do Osvětimi:
„Přiložil jsem první šek. Experimenty Dr. Mengeleho by měly, jak jsme se shodly, pokračovat.“
Zaměstnanec IG, major SS Dr. Helmuth Vetter, umístěný v Osvětimi, se zúčastnil vědeckých experimentů s lidmi, které byly prováděny na popud Bayeru.
Smrti vězňů byly následkem těchto mnohých testů. Vetter byl odsouzen z válečných zločinů a byl popraven v roce 1949, avšak role, kterou v této záležitosti sehrál Bayer, vyšla najevo až později. Ve složkách z korespondence v Osvětimi byla nalezena komunikace mezi tímto velitelem tohoto tábora a Bayerem.
„Zabývala se prodejem 150 vězenkyň na experimentální účely a bylo v ní také smlouvání týkající se ceny.“
Bylo zde např. uvedeno:
„Vykonaly jsme domluvené experimenty. Všechny testované zemřely. Brzy vás budeme kontaktovat ohledně nové dodávky za stejnou cenu.“
Očitý svědek, lékař SS Dr. Hoven, uvedl během Norimberského procesu:
„Mělo by být celkem známo, a to především v německých vědeckých kruzích, že SS nemělo žádné význačné vědce.“
„Je zřejmé, že experimenty v koncentračních táborech s preparáty IG, byly prováděny jen v zájmu IG, která se snažila za každou cenu určit jaká je účinnost těchto preparátů.“
„Iniciativa týkající se experimentů v koncentračních táborech nebyla na straně SS, ale IG.“
V POVÁLEČNÉM OBDOBÍ SE Z BAYERU STALA TŘETÍ NEJVĚTŠÍ FARMACEUTICKÁ SPOLEČNOST NA SVĚTĚ.
V polovině 80. let byla jednou ze společností, která prodávala produkt nazývaný Faktor VIII, koncentrát k léčení hemofilie.
Ukázalo se, že Faktor VIII byl infikován virem HIV a jen v USA se tímto virem nakazilo tisíce hemofiliků. Mnozí z nich zemřeli v jedné z největších katastrof spojovaných s léčivy.
Až v roce 2003 vyšlo po zjištění New York Times najevo, že Bayer pokračoval po únoru 1984 v produkci tohoto infikovaného produktu v Latinské Americe a v Asii a to i přez to, že byl již k dostání bezpečný produkt. Důvodem bylo ušetření peněz.
Dr. Sidney M. Wolfe, který tento skandál vyšetřoval, jej komentoval slovy:
„Toto jsou nejvíce kompromitující interní dokumenty, které jsem kdy viděl.“
Uvádí se, že na začátku 90. let firma Bayer vystavila své pacienty riziku potencionálních smrtelných infekcí, neboť nezveřejnila klíčové bezpečností informace z experimentů provedených s antibiotikem Ciproxin.
Na 650 lidí muselo podstoupit operaci, neboť jejich doktoři nevěděli, že studie (pocházející již z roku 1989) ukázaly, že Ciproxin reagoval špatně s jinými léky, což mělo za následek oslabení jejich schopnosti hubit bakterie.
V roce 2001 musel Bayer stáhnout svůj lék proti cholesterolu, Baycol/Lipobay, který byl následně spojován s více než 100 úmrtími a 1600 zraněními.
Německý ministr zdravotnictví obvinil Bayer z nezveřejnění výzkumných dokumentů, které ukazovaly smrtelné vedlejší vlivy Baycolu. Bayeru trvalo 2 měsíce, než o této skutečnosti informoval vládu v Berlíně.
Jedním z důvodů proč Bayer koupil část francouzské firmy Aventis, která se zabývá plodinami, je údajně vliv skandálu ohledně léku Baycol. Aventis se spojil s částí firmy Hoechst v říjnu 2001.
Bayer CropScience vznikla v roce 2002, když Bayer AG koupil firmu Aventis CropScience a spojil ji se svou vlastní agrochemickou divizí (Bayer Pflanzenschutz neboli „Ochrana Plodin“).
Belgická biotechnologická firma Plant Genetic Systems se také stala součástí Bayeru skrz akvizice Aventis CropScience.
V současnosti je Bayer CropScience jednou s hlavních divizí firmy a obsahuje:
Bayer HealthCare: léky, lékařské zařízení a diagnostické vybavení
Bayer MaterialScience AG: polymery a plasty
Bayer CropScience: geneticky upravené plodiny a zemědělské chemikálie
Bayer je největším světovým výrobcem pesticidů a sedmou největší společností zabývající se semeny. Bayer CropScience je zodpovědná za většinu pokusů týkající se polí s geneticky modifikovanými plodinami na území Evropy. Geneticky modifikované plodiny Bayeru jsou navrženy tak, aby byly rezistentní vůči herbicidu pod názvem „Liberty“, který se používá na ničení plevelu v jejich blízkosti.
Liberty je název pro herbicid firmy Bayer. Společně s Roundup Ready, což je herbicid firmy Monsanto, se jedná o dva z nejběžněji užívaných typů herbicidů používaných u geneticky modifikovaných plodin, avšak Liberty je kontroverzní herbicid.
V lednu 2009 bylo rozhodnutím Evropského parlamentu zakázáno používat pesticidy, které byly klasifikované jako karcinogení, mutagenní nebo toxické.
Výsledkem toho nebylo obnoveno povolení na používání Liberty. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) uvedl, že Liberty představuje velké riziko pro savce.
Je klasifikován jako toxický na reprodukci, neboť výzkumy u krys prokázaly, že může zapříčinit předčasný porod, nitroděložní úmrtí plodu a potrat. Japonské výzkumy také ukázaly, že tato látka může omezit vývoj a aktivitu lidského mozku.
Systémový insekticid Imadacloprid od firmy Bayer, který se prodával v některých zemích pod názvem Gaucho nebo Clothianidin, se také ukázal jako vysoce kontroverzní a zřejmě významně přispěl k úmrtím včel.
Již byla snaha, aby se neonikotinoidy přestaly používat jakožto přídavek do semen kvůli případnému vlivu na včely. Někteří také požadovali, aby došlo k úplnému zákazu.
V květnu 2008 německé úřady uvedly, že užívání klothianidinu zapříčinilo úmrtí milionu včel medonosných. Německý Spolkový úřad pro ochranu spotřebitele a bezpečnost potravin (BVL) pozastavil možnost registrace osmi pesticidů sloužící na ošetřování semen. Mezi těmito pesticidy byl také klothianidin a imidakloprid – používají se na kukuřici a řepku olejku.
V roce 2008 byla Bayer CropScience centrem velké kontroverze po tom, co došlo k explozi v jednom z jejich amerických závodů na výrobu pesticidů.
Průzkum amerického kongresu zjistil, že na místě výbuchu byly vadné bezpečností systémy a významné nedostatky týkající se bezpečnostních procedur. Dále shledal, že dvě úmrtí během tohoto výbuchu, byly způsobeny z důvodu nedostatečně proškoleného personálu.
Tento region zřejmě unikl před katastrofou, která mohla překonat Bhópálskou katastrofu z roku 1984.
Dle šetření kongresu:
„Evidence získaná komisí dokazuje, že Bayer vykonával kampaň, v které zamlčoval důležité informace před místními, oblastními i státními složkami, zabývajícími se mimořádnými událostmi. Omezovali množství informací poskytovaných federálním vyšetřovatelům. Podkopávali zprávy týkající se této události a také skupiny, které se zabývaly riziky spojenými s aktivitami Bayeru. Poskytovali nepřesné a zavádějící informace veřejnosti.“
Zjistilo se, že Bayer CropScience po tomto chemickém výbuchu úmyslně zničil evidenci.
Bayer CropScience byl zapleten do velkého množství kontroverzních záležitostí ohledně geneticky modifikovaných plodin.
Zřejmě nejvýznamnější z nich byla kontaminace velkého množství americké dlouhozrnné rýže v roce 2006, která obsahovala neschválenou geneticky modifikovanou rýži Liberty firmy Bayer.
To zapříčinilo největší rýžovou krizi v historii USA:
negativně ovlivněno 40% amerických exportů rýže
podáno velké množství federálních soudních sporů
pozastavení obchodu s 25 státy EU
další země zakázaly import americké dlouhozrnné rýže
mnoho zemí požadovalo testování všech druhů rýže z USA
ovlivnění trhů pro středně a krátkozrnnou rýži
další neschválený druh geneticky modifikované rýže Bayeru (LL62) byl nalezen v dodávkách z USA
Američtí pěstitelé rýže byli varováni, že již nebudou nikdy moci popsat svou rýži, jakožto geneticky neupravenou.
Příznačně, klíčovým faktorem prodeje Aventis CropScience firmě Bayer byla skutečnost, že zde nastala podobná krize, která se týkala geneticky modifikované kukuřice.
Fiasko geneticky upravené kukuřice pod názvem „StarLink“ začalo, když v říjnu 2000 vyšlo najevo, že StarLink od firmy Aventis byl objeven v dodávce jídla v USA a to i přez to, že tato geneticky modifikovaná kukuřice měla pouze schválení pro používání na krmení zvířat a pro průmyslové užití.
StarLink nebyl schválen pro konzumaci, neboť Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) nemohla vyloučit možnost, že by na ní lidé mohli být alergičtí.
Prodej této kukuřice byl povolen pouze na základě domluvy s Aventis, která se zaručila, že nebude nabízet StarLink pro konzumaci pro lidi.
Toto fiasko se StarLinkem vedlo k masivnímu stažení 300 amerických druhů kukuřice z oběhu, neboť rozsah kontamice byl obrovský.
Zpravodajská společnost ABC News oznámila na konci listopadu 2000:
„V Iowě představovala kukuřice StarLink 1 procento celkového množství úrody. I přez to poškodila 50 procent celkové sklizně.“
Gen StarLink se také nečekaně ukázal v další kukuřici od této společnosti a také ve vývozech kukuřice z USA.
United Press International informoval, že: „Aventis CropScience nebyla schopna vysvětlit, jak to, že další druh jejich kukuřice, kromě jejich druhu StarLink, produkuje [StarLink] Cry9C protein.“
Americké exporty kukuřice týkající se velkých nákupčích byly velice negativně poznamenány. Vláda obviňuje z neoprávněného výskytu geneticky modifikované kukuřice v potravinových zásobách jejího výrobce.
Jen ve Spojených státech Bayer čelí zhruba 13 tisíci žalobám a další soudní spor se nově objevil v Austrálii.
Glyfosátový herbicid získal jako svého druhu bonus poté, co v roce 2016 „spolkl“ největšího producenta geneticky modifikovaných organismů (GMO) na světě, americkou firmu Monsanto.
Příběh pokračuje…
+ Ve Fy. IG Farben byl monopolizován veškerý německý chemický průmysl a byla z +95% vlastněna US kapitálem, Standard Oil a po jeho demonopolizaci jeho nástupci. Díky této skutečnosti mohla bezplatně používat veškeré patenty ve vlastnictví S.O. a nástupnických Fy.
Ze slavných mostů mě přijdou zajímavější perský mosty. Daria Velikýho při jeho tažení do skythie a jeho nástupce Xerxa přes bospor při tažení proti řekům. Ale u nich chybí tak detailní popisy jako u těchto římských. A byly přes moře, mnohem horší než přemostit řeku..
Obyčajný pontónový. Detailne popisy sú, napr. lana boli hrubé ako ľudská ruka, ale z hľadiska technického predsa len, mosty rímske, resp. Etruské, to je už technická lahôdka.
Ale nešlo jen o egypt, jak říkám, starověk je z hlediska staveb velmi zajímavý. A kdoví kde všude se stavěli velký stavby. Kdoví co bylo třeba severně od řecka. Liduprázdný to určitě nebylo, akorát se nám stavby nedochovali nebo jsme je nenašli. Dokazujou to novější objevy. Třeba bitva u Tollense: