Historie, kterou nás neučili...

[palo satko]

To čo je ozajstna zahada, je osidlenie ostrovov za Wallaceovou liniou predchodcami dnešneho človeka. Jednoducho asi to neboli až taki primitivi.

[k42]

Ad "H-tvary" v Puma Punku :sipka: Nejen způsob výroby z tak tvrdého materiálu, a sériovost, ale také ty detaily - "inženýrský pohled" v tom hnedka vidí to, co humanitně vzdělaní archeologové nepostřehnou, třeba "techničnost" těch různých děr a drážek. Na elektrické kabely nebo hadice hydrauliky? Evidentně jsou to součástky do nějakého stroje, ale do čeho? Segmentová otočná "vrata" do pohonu hvězdoletu, hehehehe? Asi jde o nepovedené zkušební kusy, vyhozené na "smeťák", některé jsou dodělané více, některé méně. V žádném případě to není nic "náboženského" nebo primitivního...

[kenavf]

kenavf dialo sa podobne aj v priemysle a bankovníctve. Hovorilo sa tomu nostrifikácia. Taký barón Škoda by vo svojom Švajčiarskom exile mohol veľa rozprávať.

Nič sa mi k tomu nepodarilo nájsť

[Aaron Goldstein]

Keďže sa robili takéto zábory ohľadom pôdy(je jedno pod akou zámienkou), nebola tendencia takéto niečo spraviť aj v priemysle? Prečo konfiskovať len pôdu, prečo nie aj priemysel?

dialo sa podobne aj v priemysle a bankovníctve. Hovorilo sa tomu nostrifikácia.

Nostrifikace je úřední uznání platnosti oprávnění získaného v zahraničí... Například VŠ diplomu, vysvědčení a podobně...
Spojitost ze záborem, či konfiskací mi nějak uniká...

[PeterM]

Páni archeologové sedíc doma u krbu a popíjející svou whiskey psali o tom, že výroba broušené kamenné sekyry bylo málem životní dílo primitiva. No a to až do doby než to několik lidí vyzkoušelo a zjistilo že když víš jako tak to jde vcelku svižně udělat. A taky jednoho inženýra z Jižních Čech napadlo že povídání o tom že sochy moai mohli "chodit" mohou mít racionální základ a tak to zkusil z úspěchem zopakovat. Dotehdy je na sokly zásadně převáželi mimozemšťané. To že my něco neumíme udělat, neznamená, že to není možné udělat. Denikena jsme si přečetl jenom jednou a když jsem zjistil že si někdy tak trochu vymýšlí a někdy přímo vědomě lže jsem jej vyřadil i z okruhu zábavné literatury. Ověřit si jeho bludy jsem zvládnul jako dítko školou povinné, bez internetu (ještě nebyl vynalezen) vybaven jenom vesnickou knihovnou.

[k42]

To je celkem jasné, ty Donikennovy žvásty jsem také vyvracel už jako kluk, navzdory krásnému filmu - i bolševik to pustil do kin - "Vzpomínky na budoucnost". Ale ty šutry z Puma Punku mi pořád každému tomu "vyvracení" nějak odolávají. Jsou tam, a jsou takové, jako je vidět na fotkách na netu. Nemohu si pomoci, ale vzpírá se to všem "nekonspiračním" vysvětlením. Snad nejdivnější věc, co jsem kdy viděl...

[false_flag]

Jestli on ten pán nepracoval trochu jako vedoucí kolotoče.. dodáme pár lží a už je polévka otrávená celá..

[PeterM]

Já mám k tomu jenom jediné. To že my nevíme jak to mohli udělat neznamená že to nemohli udělat.

[Aaron Goldstein]

Taký barón Škoda by vo svojom Švajčiarskom exile mohol veľa rozprávať.

Nič sa mi k tomu nepodarilo nájsť

Ani jsi nemohl...
Pro jistotu jsem projel celou historii rodiny Škodů a pominu-li, že to nebyl baron, ale rytíř (A Karel od roku 1918 ani to ne, protože zákon č. 61/1918 z 10.12.1918 šlechtické tituly zrušil), tak nevím, který z nich by měl být ve švýcarském exilu... Jak Emil, tak jeho syn Karel na sklonku života sice žili mimo Čechy, ale nikoliv ve Švýcarsku, ale v Rakousku... V případě Emila ani není možno hovořit o exilu, neboť šlo o jeden státní útvar... Odstěhování Karla do Rakouska v roce 1919 by s přimhouřenýma oběma očima možná šlo označit za exil... Ve skutečnosti šlo o vystěhování za rodinou manželky (kteří sice pocházeli z Bratislavy, ale žili ve Vídni...)...

[kenavf]

:sipka: Tiež som tak dopadol.

[modrak]

Takže po poriadku. "Nostrifikácia" bol proces, ktorým sa "počešťovali" zahraničné podniky. Pokiaľ chcela firma zo zahraničia prevádzkovať výrobu v ČSR, musela splniť určité podmienky. Ak ich nesplnila, musela odisť. Čo sa aj v niektorých prípadoch stalo. Bolo to namierené voči nemeckému - rakúskemu a maďarskému kapitálu. Podľa zmlúv vo Versaillskej sústavy mohli tieto podniky aj znárodnené, ale k tomuto kroku vlády ČSR nepristúpili, išlo sa skôr cestou odkupu akcii.

Barón Škoda. Barón bol synom rytiera Škodu. Teda Karel. Rytier Emil bol v roku 1919 už 19 rokov mŕtvy. V roku 1919 sa "dobrovoľne" rozhodol predať svoj podiel vo Škodovke a iných podnikoch Živnobanke. Tak povediac za pakateľ. Čím sa aj presunulo gen. riaditeľstvo z Viedne. Barón potom predal svoje pozemky na východe Slovenska a odsťahoval sa do Švajčiarska. Nie, do Rakúska, kde vtedy zúrila revolúcia a hyperinflácia sa neodsťahoval. Zomrel síce v Rakúsku, ale na následky automobilovej nehody. O barónovi koloval vtip, že bol jediný zbrojný magnát, ktorý prerobil na vojne.

[Aaron Goldstein]

"Nostrifikácia" bol proces, ktorým sa "počešťovali" zahraničné podniky. Pokiaľ chcela firma zo zahraničia prevádzkovať výrobu v ČSR, musela splniť určité podmienky. Ak ich nesplnila, musela odisť. Čo sa aj v niektorých prípadoch stalo.

V tomto máš pravdu... I když oficiálně nostrifikační zákon pouze přikazoval přenesení ředitelství do ČSR... Praxe však byla jiná a docházelo v velkým tlakům na převod majetku pod kontrolu ČSR...

Barón Škoda. Barón bol synom rytiera Škodu. Teda Karel.

Karel měl po svém otci šlechtický titul ritter (rytíř)... Vlastnoručním listem z 27. října 1914 František Josef I. povýšil Karla Škodu za zásluhy v oboru válečné techniky do stavu svobodných pánů (tedy o stupeň výš)... Listinou danou ve Vídni 4.března 1915 polepšil Karlu svobodnému pánu von Skoda erb:

Čtvrcený štít se srdečním štítkem. Ten je dělený, nahoře ve zlatě je vyvýšená černá orlice mezi dvěma lvy, pravým černým, levým červeným. Dole v černém je stříbrná volná městská zeď postavená do čtverce, uprostřed má věžovou bránu, po obou stranách rohovou věž. Všechny věže jsou stříbrné, mají cimbuří a na něm nesou vížku s oknem a modrou jehlanovou střechou, věžová brána má nad bránou ještě jedno okno a v bráně polospuštěnou zlatou mříž. Hlavní štítzůstal nezměněn. Na štítě spočívá koruna svobodných pánů a na ní dvě korunované turnajské přílby. Klenoty a přikrývadla zůstaly nezměněny. Štítonoši jsou dva zlatí lvi s červeným jazykem na bronzové arabesce

Ovšem 10.12.1918 o svůj titul zákonem č. 61/1918 přišel, takže v době "exilu" už byl bez titulu... V Rakousku platil od 10. dubna 1919 Gesetz vom 3. April 1919 über die Aufhebung des Adels, der weltlichen Ritter- und Damenorden und gewisser Titel und Würden, takže mu titul nenáležel ani tam...
Ale ano, často bývá označován (chybně) za barona... Proto jsem napsal, že to pomíjím...

odsťahoval sa do Švajčiarska. Nie, do Rakúska

Domlouval sice odjezd do Švýcarska, kde měl kontakty a přátele z dob studií, ale se odstěhoval do Vídně k rodině své manželky, aby udržel chod svých velkostatků (zejména Gaadenu, který miloval), jejichž hospodářství bylo poznamenáno průběhem pozemkové reformy... Po rozvodu v roce 1921 strávil zbytek života na svém statku v Gaadenu, kde je také (podle svého místa bydliště) pohřben...

[Aaron Goldstein]

do Rakúska, kde vtedy zúrila revolúcia

Tou revolucí myslíš tu jednodenní frašku ze dne 30.6.1919??? Oproti Maďarsku, Slovensku, nebo třeba Bavorsku se v Rakousku žádná revoluce a vytvoření republiky rad nekonalo...
viz např. https://www.idnes.cz/technet/pred-100-l ... -lety_vojt
Pokud tam lze něco označit za "revoluci", tak leda až červencové revolty z roku 1927...

[modrak]

Fraška bola "sametová revoluce" 1989 v Prahe. V Rakúsku bolo to, čomu sa hovorí "revolučná situácia". Mlátilo sa denne a každý s každým. V podstate až do Anslušu. Rozhodne to nebola stabilná krajina.

[martanus]

Rakousko nezničili revoluce, ale státy Dohody. A podělili území RakouskaUherska mezi mezi své vazaly a korupčníky.

Itálie dostala za to, že se přešla na stranu dohody jih RU okolo Terstu. Masarik a Štefánik zase Československo za pomoc Legii s bolševiky v Rusku. Jen si najděte jak skončil poslední Habsburg Karel I. Byl vyhnán na Madejru a zbaven dědických práv. Na abdikaci nepřistoupil. Ale zemřel po několika letech 1922 nejspíš na Španělskou chřipku.

[modrak]

Máš to nejak popletené. Rakúsko po roku 1918 sa zmietalo v chaose. V podstate časť obyvateľstva chcela pripojenie k Nemecku. Čo sa potom v roku 1938 aj stalo. Rakúsko Uhorsko nikto deliť nemusel. V podstate sa úspešne rozpadalo samo. Od roku 1867. Koniec 1. sv. vojny bol iba taký urýchľovač rozpadu, kam celý ten c.k. Kocourkov smeroval. Predstavy o RU ako "stabilnom" štáte sú mylné. Čo sa týka blahoslaveného vojnového zločinca Habsburga Karla 1, skončil veľmi dobre. Skôr ako španielska chrípka, ho skolil alkoholizmus a megalomanská fúria, čo ju mal za ženu. To, že ho nakoniec odsunuli na Azory, bolo v je ho vlastnom záujme. Je ho koníček, robiť štátne prevraty a vyvolávať vojnové konflikty je zdraviu škodlivé. Hlavne ak to v hlave už nemal v poriadku.

[palo satko]

Ak niekoho zaujima ako to bolo s ludmi zvanymi denisovania a kedy sa miesali s akymi neandertalcami tak študia z Altaja.
https://www.nature.com/articles/s41559- ... tC4J2VY%3D

[DJW]

:sipka: Tak nebuď tajemný a uveď konkrétní příklad, kde v čechách byly větší a mohutnější hradby. Nemyslím rozlohu hradiště/sídla, ale přímo hradby...

https://sk.wikipedia.org/wiki/Val_obrov

[BartH8]

https://youtube.com/channel/UCqji2jvZF-RTW8PBEiWXt3w

Zajímavej kanál o historii

[Alchymista]

https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zprav ... -tankistu/
Hitler byl v roce 1943 téměř v rukou sovětských tankistů

Na předměstí města Záporoží na jihovýchodě Ukrajiny se 20.února 1943 v hlubokém zázemí německé armády náhle objevily sovětské tanky.
Nečekaný vpád sovětských sil vyděsil velení Wehrmachtu, protože v tu chvíli byl führer Adolf Hitler osobně ve špatně chráněném městě.

Koncem ledna zahájily sovětské síly operaci Vorošilovgrad, známou také jako operace Skok, jejímž cílem bylo osvobodit území Donbasu od Němců. Moskva očekávala rychlé vítězství, podcenila sílu a schopnosti nepřítele.

Nejúspěšněji si počínal 25. tankový sbor generála Petra Pavlova, který se skládal ze tří tankových a jedné motorizované brigády, a také pluk protiletadlového dělostřelectva. V pochodu za necelých deset dní překonali více než 300 kilometrů územím tří ukrajinských regionů a cestou osvobodili několik desítek osad.

Takový úspěch měl však i stinnou stránku: tanky se vzdálily daleko od svých zásobovacích tras. 17. února Pavlov, který se nacházel v oblasti města Lozovaja, informoval velení 6.armády.

„Tanky mají poloviční nádrže paliva. Kvůli nedostatku paliva nemůžu dál,“ informoval generál Pavlov.

Brzy však sbor pokračoval dále směrem k Dněpru, nyní však již se sníženou silou.

Téhož dne opustil Adolf Hitler svůj velitelský stan na východní frontě Werwolf u města Vinnycja na střední Ukrajině a odletěl do Záporoží do velitelství polního maršála Ericha von Mansteina, velitele skupiny armád Jih, aby s ním probral strategickou situaci.

„Třetí den našeho pobytu tam, když jsem přišel na snídani, dozvěděli jsme se, že Sověti prolomili frontu u Dněpropetrovska. Hlavní silnice, po které postupovali, vedla doprava do Záporoží a míjela letiště, kde se nacházelo naše letadlo,“ uvedl Hitlerův osobní pilot Hans Bauer.

„Všechny síly na letišti byly zapojeny do jeho ochrany, ale obrana nevypadala příliš spolehlivě: neměli jsme dělostřelectvo ani protitankové zbraně,“ pokračoval Hans Bauer.

20. února se v okolí Záporoží objevilo několik desítek sovětských tanků 25. sboru.

„Sovětští tankisté se ocitli pět kilometrů od letiště, když jim cestu zablokoval obrněný vlak s protiletadlovými zbraněmi. Zároveň z letiště startovaly podpůrné letouny,“ řekl při výslechu generál Rainer Stael, který byl zajat v roce 1944.

Brzy na letiště dorazil Hitler, pro jehož nouzovou evakuaci bylo vše připraveno.

„Naše tři Condory s již zahřátými motory vzlétly do vzduchu. Zároveň jsme viděli, jak se k přistání blíží dvě obrovská letadla se šesti motory, která přivezla protitankové zbraně,“ řekl Bauer.

„Mezi námi a našimi nepřáteli nebyla žádná jednotka! Proto se mi velmi ulevilo, když se Hitler toho večera zpět vydal letadlem na svou základnu,“ upozornil Manstein ve své knize „Ztracená vítězství“.

K velkému překvapení Němců se sovětští tankisté ani nepokusili proniknout na letiště. Jak se záhy ukázalo, prostě jim došlo palivo.

Podle Bauera by ho mohli získat na letišti, ale když viděli množství letadel, odhadli, že narazí na tvrdý odpor.

„Vojáci vystoupli z tanků a nechali je na místě. Udělali by totéž, kdyby věděli, že Hitler je v tu chvíli na letišti? ,“ zajímal se führerův osobní pilot.

Generál Stael, který se druhý den setkal s Hitlerem na základně Werwolf, později řekl, že Führer byl „k smrti vyděšený“, protože málem padl do rukou sovětských tankistů. Nařídil Mansteinovi, aby bez prodlení zničil nepřátelské síly.

Do oblasti průniku byly vyslány velké síly, včetně elitních obrněných divizí SS (1. divize SS „Tělesná stráž Adolfa Hitlera“ a 3. divize SS „Totenkopf“, jakož i motorizované divize Wehrmachtu „Velké Německo“, posílena tanky Tiger. Již 21. února byl Pavlovův sbor odříznut od zbytku sovětské armády a téměř dva týdny byl nucen tvrdě bojovat, obklíčen nepřátelskými silami.

Tankistům se podařilo proniknout k jejich rodinám v malých skupinách a zlikvidovat tanky, kterým došlo palivo. Pavlov byl zraněn a brzy zajat. V německém zajetí zůstal až do konce války.

Hitler byl tímto incidentem šokován a příznivý výsledek nazval „neslýchaným štěstím.“ Na okupované sovětské území se však dostal ještě několikrát, dokud sovětská ofenzíva na západ takové návštěvě zcela nezabránila.