Historie, kterou nás neučili...

[kenavf]

▲Takže Rusko má kúpne zmluvy na pobaltské krajiny a aj na Kyjev, to nevymyslíš.

[Skeptik]

Pozor, carské Rusko a od Polska.
Kyjev Polsku nepatří (zatím), a tak je ta kupní smlouva irelevantní.

Stejně jako je nám k prdu zakládací listina Královce (dnes Kaliningrad)

[kenavf]

Ale Rusko/ZSSR sa považujú za nástupnícky štát Cárského Ruska, preto tiahli po Cursonovu líniu.
Alebo nie?

[Skeptik]

My se také považujeme za nástupce Českého království ... no a co?

Pokud je smlouva mezi Polskem a Ruskem je stále platná, platí pouze mezi Polskem a Ruskem. Ukrajina je dle mezinárodního práva samostatný stát ... mimochodem stejně jako jimi byly DLR a LLR než si odhlasovali připojení k RF.
Pokud by k 1.1.2026 vyhlásila Aljaška nezávislost, a dokázala si ji uhájit, pak by byla USA kupní smlouva s Carským Ruskem stejně k prdu

[IgorT]

Pri obrane Moskvy v roku 1 941 boli úspešne využité delá z rusko - tureckej vojny /1987/

[false_flag]

Přikládám knihu, kterou pravděpodobně neznáte. Týká se rozpadu SSSR, je historicky velmi hutná. Popsány jsou zcela otřesné detaily, které vedly k rozpadu.
Jako perličku.. Utajovaný Kurčatov /nejen sovětskými médii, ale značné části akademie věd.. byl vyvezen do Británie Chruščovem, kde si britském bunkru studoval.. konzultoval
Kniha není beletrie ani fantazie .. na motivy..
V ruském jazyce.
Ideozločin.

[Alchymista]

https://www.novarepublika.cz/2025/04/ma ... epripomina

Masakr třídy plné dětí v Plzni díky americké armádě v roce 1945, ale nikdo to nepřipomíná.

Dokonce se mlčí i o Rudé armádě, která za naší svobodu zde položila statisíce životů. To si ani stalinovci nedovolili, vymlčet americkou armádu, i když zde padlo Američanů jen pár.

Proč na konci války (25. dubna 1945) Američani bombardovali náš skvělý průmysl, když německá nacistická sběř už před Rudou armádou prchala do amerického zajetí a většina Československa byla už osvobozena? Průmysl v Praze, Plzni a dalších městech byl zlikvidován Brity a Američany včetně třídy plné dětí!

Výsměch, trapné, hnus!
Plzeň na Doubravce – v bývalé konzervatoři, která je již několik let opuštěna, je umístěna pamětní deska na vzpomínku za zahynulou celou třídu – 38 dětí a učitelku.

V závěru války se město stalo cílem spojeneckého bombardování,“ uvedla na začátku krátkého pietního aktu Hana Vočadlová.

Den po ničivém náletu Angličanů, tedy 18. dubna, bombardovali Plzeň Američané. Cílem čtyřiceti letounů B17 bylo nádraží ve čtvrti Koterov. Jenže palba z německých protiletadlových děl byla tak silná, že »létající pevnosti“«odhodily náklad pum ještě před cílem a bomby zasáhly čtvrti Slovany a Petrorad. Zahynulo 79 lidí a 24 jich bylo zraněno. Bomby zničily také 49 domů.

Noc se změnila v den a třída zmasakrovaných dětí
„Dne 17. dubna 1945 přišel první velký nálet. Z 16. na 17. dubna to byl britský nálet. Tuto noc se nad Plzní objevilo 222 bombardérů typu Lancaster. Nejprve označily cíle barevně hořícími pumami. Podle výpovědi pamětníků se noc změnila v den. Ve vzniklé záři bylo prý možné číst noviny. Během 17 minut shodily spojenecké letouny 891 trhavých a 4 tuny zápalných bomb.“ Kromě nádraží bombardovaly část obytné čtvrti Doubravky, Roudné, celou Jatečnou kolonii a také Plzeňské pivovary, uvedla dále Vočadlová.

„Bilance náletů byla hrozivá. Obětí bylo kolem jednoho tisíce, zbořeno bylo 120 domů, těžce poškozeno dalších 154. Památku dětí, které při tomto bombardování zahynuly, připomíná pamětní deska v chodbě konzervatoře a lípa, vysazená v Habrmanově parku, která nese jméno paní učitelky – Květa.“

25. dubna 1945
Pět set amerických bombardérů B17 přezdívaných »létající pevnosti“ zničilo Škodovy závody ze 70 procent. Na továrnu svrhly 970 tříštivých a 16 tisíc zápalných pum.

Připomínat a zase připomínat!

„Ani na takové oběti druhé světové války by se nemělo zapomínat,“ pokračovala dále. „Amerických a britských vojáků, které Plzeň jako své osvoboditele oslavuje, zahynulo při postupu našim územím mnohem méně, než v jeden jediný okamžik našich civilistů. Vzhledem k časovému odstupu ubývá pamětníků těchto událostí.“

Kdo si toto připomněl z amerických rádoby hrdinů ve vzpomínkách?

“Je přímo nepochopitelné, že v dnešní době jsou opět prezentovány nápady, aby ve jménu demokracie a ochrany lidských práv bylo použito moderních zbraní, včetně jaderných,“ ukončila svůj projev Vočadlová.
*

[Alchymista]

https://www.echo24.cz/a/HAXrb/zpravy-do ... -javoricko
Morava má své „Lidice“. Nacisté se pomstili a v Javoříčku postříleli 38 mužů

K nejtragičtějším nacistickým masakrům za druhé světové války v českých zemích patří vypálení moravské obce Javoříčko nedaleko hradu Bouzov na Litovelsku nacisty na samém sklonku války. Nejspíš jako odvetu za pomoc partyzánům a po incidentu místní partyzánské skupiny obklíčili nacisté 5. května 1945 osadu a 38 mužů a chlapců starších 15 let na místě zastřelili. Většinu domů zničili pancéřovými pěstmi a zápalnými granáty.

Podle olomouckého historika Pavla Urbáška, který se tragédií v Javoříčku, přezdívaném „moravské Lidice“, zabývá, souvisel masakr se mstou za podporu partyzánského oddílu Jermak. Ten v oblasti působil a Javoříčko bylo jedním z jeho opěrných míst.

Po okupaci českých zemí v březnu 1939 byl nedaleký bouzovský hrad svěřen tzv. Společnosti pro podporu a péči o německé kulturní památky, tedy organizace zaměřené na loupení kulturních památek a dalších cenností po celé obsazené Evropě. Do osudu Javoříčka pak ze správců hradu a bouzovské lesní správy výrazně zasáhl rotný SS Othmar Victora, který se i s rodinou trvale usadil v javoříčské hájence.

Na osud Javoříčka měla největší vliv sovětská partyzánská skupina Jermak, která byla vysazena 1. října 1944 u Račic na Vyškovsku. Skupina kromě zásobovacích a ozbrojovacích akcí ale často prováděla i akce tzv. individuálního teroru, tedy akce zaměřené na trestání a zastrašování kolaborantů a osob německé národnosti.

Victora v únoru 1945 odešel do Německa a v hájovně, kde se skrývala část partyzánů, zanechal manželku Hildu a děti Hennelore a Malfreda. Další část sovětských partyzánů pak 9. dubna 1945 údajně kvůli nesplněnému slibu Victorovou i její dvě děti zastřelila. Při dalších násilnostech byl zabit i starosta obce Veselíčko František Malínek. Díky této tragédii byli pak partyzáni nuceni Javoříčko opustit.

Někteří proto vinili z tragédie v Javoříčku partyzány ze skupiny Jermak pro jejich nezodpovědné chování a vyprovokování Němců.

Nacisté poté začali pomocí dalších jednotek i konfidentů partyzány pronásledovat a například v okrese Litovel začala platit vyhláška, že za každého mrtvého německého vojáka bude zastřeleno deset osob z řad místního obyvatelstva. Události dostaly spád 4. května večer, kdy se německé komando tvořené i vlasovci střetlo u mostu v Javoříčku s partyzány. Přestřelka se stala pravděpodobně posledním podnětem k akci proti vesnici.

Po masakru 5. května všech mužů starších 15 let zůstala ze 34 domů v obci stát pouze kaplička, jeden obytný dům, škola a jedna stodola. Zastřelili celkem 38 mužů, mezi mrtvými byl ironií osudu třeba i František Linet z Ješova, který ten den přijel do Javoříčka pro dřevo. Nejstaršímu zastřelenému Karlu Zajoncovi bylo 75 let, nejmladšímu Josefu Vlčkovi 15 let. Němci mnohdy vystříleli muže z celé rodiny. Naživu ponechali nejstaršího obyvatele vesnice Jaroslava Dokoupila, který měl dosvědčit, že se jednalo o pomstu za spolupráci s partyzány.

Celá akce trvala asi pět hodin. Zastřelení muži byli pak pohřbeni 7. května a oblast Bouzova se dočkala osvobození kolem poledne 9. května příchodem příslušníků Rudé armády.

Jediný příslušník SS komanda, Willi Kunz, kterého se po válce podařilo vypátrat, byl mimořádným lidovým soudem v Uherském Hradišti odsouzen k trestu smrti. V souvislosti s javoříčským incidentem byl souzen i Othmar Victora. Jelikož se ale neprokázala jeho účast na akci, byl odsouzen na tři roky vězení za členství v jednotkách SS.

V září 1945 bylo na národní pouti v Javoříčku za účasti přibližně 25.000 návštěvníků rozhodnuto o obnovení vesnice. Vesnice byla pak obnovena výše nad údolím potoka na stráni pod lesem Habří, na obnovu vypálené obce například přispěl 45.000 korunami i protinacistický odbojář a zápasník Gustav Frištenský, který tehdy žil v Litovli.

Dřevěný kříž nad hrobem obětí byl v roce 1955 nahrazen pomníkem akademického sochaře Jana Třísky z Prostějova. Javoříčský pietní areál s památníkem je od roku 1978 národní kulturní památkou.

Javoříčko, obec s kořeny sahajícími do roku 1348, leží v horském úžlabí Českomoravské vysočiny. V roce 1938 zde byly zpřístupněn jeskynní krasový systém pojmenovaný Javoříčské jeskyně.

[Alchymista]

https://vlkovobloguje.wordpress.com/202 ... re-1022676
CO TO BYLA TKZV. VOLKSLISTA?
ANEB JAK NA TĚŠÍNSKU NACISTICKÉ NĚMECKO REALIZOVALO NEJVĚTŠÍ GERMANIZAČNÍ AKCI V EVROPĚ BĚHEM DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.

Těšínsko..
Co si pod tím pojmem lze představit?
Jedná se o pohraniční pás s Polskem.
Jsou zde města jako např. Bohumín, Orlová, Karviná, Třinec, Jablunkov, nebo Mosty u Jablunkova.

Po podpisu Mnichovské dohody byly v říjnu 1938 Němci obsazeny tkzv. Sudety.
Těšínsko ale zabralo sousední Polsko.
Během několika měsíců došlo k vyhnání cca 30 000 obyvatel české národnosti do vnitrozemí.
Poláci vyhnali také své soukmenovce, kteří byli označeni za tkzv. Čechofily.
Odsun probíhal dramaticky a neobešel se bez násilností.
Poláci totiž nemohli strávit, z jejich strany křivdu“ z roku 1920, kdy se po rozpadu Rakouska-Uherska stanovily hranice mezi Polskem a Československem.
Proces trval téměř dva roky, česká strana argumentovala historickou hranicí zemí Koruny české, Poláci se odvolávali na fakt, že většina obyvatel Těšínska mluvila polsky.
Po tkzv. Sedmidenní válce byl spor ukončen v červenci 1920 rozhodnutím Konference velvyslanců.

1. září 1939 Němci celou oblast Těšínska přičlenili k Třetí říši.
Od toho dne začali Němci likvidovat polské elity, úředníky státní správy, ředitele škol atd.
Také bylo okamžitě vyhlášeno stanné právo.
Němci zahájili na Těšínsku největší germanizační akci v celé Evropě.
Do tohoto regionu směřovali tisíce lidí německé národnosti především z Volyně, Bukoviny a Besarábie.
Plán byl, že obsadí domky a polnosti po českém obyvatelstvu.
Čechy, kteří nebyli dosud vyhnáni plánovali umístit do pracovních a koncentračních táborů.
Nastal však problém.
České obyvatelstvo tvořilo kvalifikovanou pracovní sílu do dolů a hutí.
A bez nich se válečné hospodářství rozhodně nemohlo obejít.
Proto Češi dostali příležitost se přihlásit k německé národnosti podepsáním tkvz. VOLKSLISTU.
Podpisem získali práva říšského občana, ke kterým patřily potravinové lístky navíc, tkzv. šatenky a další výhody, které požívali pouze etničtí Němci.
Ale byla zde také povinnost mužů narukovat do wehrmachtu.
Z důvodu zachování české národnosti a také z důvodu možnosti narukovat do wehrmachtu byl zájem o podpis Volkslisty velmi malý.
Ten kdo odmítl podepsat se stal obětí rozsáhlých represí.
Poláci, kteří nepodepsali se nařízením z prosince 1941 dostali na úroveň Židů.
Čechů se toto nařízení naštěstí netýkalo, ale ti, kteří odmítli podepsat byli vystaveni represím.
Odmítačům byl bez náhrady vyvlastněn majetek, byl umístěn v přesidlovacím táboře, odvezen na nucené práce do Říše a někteří byli popraveni oběšením.
Koho tato poněkud zapomenutá historie Těšínska za II. WW zajímá, doporučuji útlou knížku Karin Lednické: Životice, kterou bych rád představil v budoucnu ve své rubrice Tip na dobrou knížku.
Karin Lednická, kterou mnozí znají jako autorku trilogie Šikmý kostel, v této knížce kombinuje vyprávění pamětníků z dokumentární částí a to včetně bohaté fotografické dokumentace.
Letos si připomínáme velké výročí konce II.WW.
Právě dramatické události v oblasti Těšínska patří tak trochu do zapomenuté historie II.WW

Vlkův dovětek:
Knížku Karin Lednické Životice znám. Opravdu povedený kousek. Pro hledače historických faktů. Mohu jen doporučit. Stejně jako její – známější trilogii Šikmý kostel! Žádný plytký děj, ale skvělé, plnokrevné knihy!
A ještě něco – zajímalo by mne, co by asi tak řekli hrdinové z knížek Karin Lednické, kdyby žili ještě dnes a viděli, co nám vtloukají do hlav současní přepisovači dějin!!! Stejně jako tehdy chtějí náš rozum a naši duši.
Ne, ještě nebudují koncentráky, ne ještě neotvírají uranové doly, ale máme jistotu, že se tak nestane? Jiný postoj vždycky vadil. Dnes ovšem vadí i vlastní minulost. Bez postojů.

[Alchymista]

https://www.michalapetr.com/map-2293-mi ... ne-obdoby/
MAP 2293 Ministr české vlády se včera na Ukrajině účastnil seance na oslavu Architekta Mnichovského diktátu 1938! To nemá v moderních českých dějinách žádné obdoby!

Včera 9. května 2025 se český ministr zahraničí Jan Lipavský účastnil na Ukrajině velmi podivné seance několika evropských protiruských politiků. Tato de facto “nehorázná neonacistická seance” byla do Lvova svolána u příležitosti oslav tzv. Dne EU. Tento nový evropský svátek, oficiálně na webu bruselské komise nazývaný “Europe Day“, se už pár let připomíná vždy 9. května, a byl bruselskými aparátčíky zřejmě vymyšlen, aby z paměti národů východní Evropy vytěsnil 9. květen, tradičně oslavovaný za den osvobození Prahy, a den konečné porážky hitlerovského nacismu Sovětskou armádou, a jejími spojenci. Pomineme-li fakt, že na včerejší seanci shromáždění politici, zřejmě svými nejnovějšími protiruskými výpady zmařili poslední naděje na uzavření míru na Ukrajině, a odsoudili tak celou tuto nešťastnou zemi k pravděpodobné ruské okupaci, a k přivtělení k Rusku, je ještě podezřelejší, co se vlastně včera na lvovské seanci tak důležitého oslavovalo. A slibuji Vám, že se budete chytat za hlavu, až naši dnešní analýzu dočtete do konce.

9. května 1945 se sovětská vojska pod velením maršála Koněva, ve své rychlé spanilé závěrečné tankové jízdě, konečně prodrala z Německa přes Krušné hory až do Prahy, a ukončila tak poslední velké zuřivé nacistické vraždící běsnění v českých zemích, a v Evropě. Rusové, i další sovětské národy, byli záplavou šeříků, kterými je vděční osvobození Češi zasypávali, tak nadšení, že možná právě proto slaví den Vítězství ne 8. května, v den ceremonie nacistické bezpodmínečné kapitulace, ale až 9. května, kdy osvobodili Prahu, vlastně první i poslední oběť nacistického řádění, které začalo Mnichovskou dohodou 1938, a skončilo až příjezdem Koněvových tanků do Prahy.

A představte si, koho dnes oslavuje Evropská Unie v ten samý den 9. května – francouzského politika, který byl nějakou podivnou náhodou jedním ze strůjců Mnichovské dohody 1938, a nadšeně ji vítal a oslavoval, a jak se dále dozvíte, měl na svědomí i mnohem horší činy.

Jan “ex-Pirát” Lipavský, ne marně srovnávaný za svou servilní probruselskou zahraniční politiku, která nemá v moderních dějinách českého státu obdoby, s Hitlerovi podobně servilním tzv. protektorátním ministrem zahraničí Františkem Chvalkovským, se včera 9. května účastnil ve Lvově vzpomínkové seance uspořádané na počest významného francouzského politika Roberta Schumana, respektive na počest tzv. Schumanovy deklarace z 9. května 1950, která je Bruselem považovaná za faktický den zrodu EU.

Dne 9. května se tedy nyní v celé EU povinně oslavuje politik, který v roce 1938 byl součástí nejvyšší stranické delegace, která hlasováním donutila tehdejšího premiéra Francie Eduarda Daladier, aby podepsal za Francii Mnichovskou dohodu 1938, a podle záznamu z tohoto jednání Robert Schuman hlasoval pro, a vedl oslavné řeči za přijetí Mnichovské dohody!

Nutno podotknout, že tou dobou byl Schuman významným poslancem nejvyššího zákonodárného sboru Francie, a vlivným politikem, který krom umetání cestiček Hitlerovi, udržoval těsné vztahy i s dalším zavilým nepřítelem Československa, maďarským regentem admirálem Miklósem Horthy, a účastnil se v roce 1935 jeho velkolepých oslav milénia Sv. Štěpána. Schuman byl zavilý katolík, a v meziválečné Francii proslul organizováním zuřivého odporu proti zavádění sekulárního francouzského práva do školství a dalších oblastí v nově k Francii přivtěleném Alsasku. Sám Schuman byl hned na počátku I. světové války povolán do německé císařské armády a poslán bojovat proti Francii, ale už v roce 1915 byl Němci jmenován úředníkem pro správu zabaveného francouzského majetku. A v té době se zřejmě začaly rodit pozdější “vynikající vztahy” Roberta Schumana s nejvyššími nacistickými potentáty, včetně tzv. župních vedoucích. (Třeba Kurt Henlein byl formálně župním vedoucím, nebo-li Gauleiterem Sudet. Šlo tedy o nejvyšší nacisty.)

Schuman ve dvacátých letech minulého století patřil mezi hlavní strůjce tzv. Locarnského paktu 1925. Tento pakt, který podepsaly Německo, Francie, Československo, Polsko, Velká Británie, Itálie a Belgie, východní země v důsledku společného nevybíravého britsko-francouzského nátlaku, právně kodifikoval nové hranice Německa na Západě za “trvalé”, kdežto hranice Německa na Východě ponechával úmyslně zcela právně nevyřešené. Německo bylo k podpisu dohody Locarno navnaděno “přijetím do společnosti národů” a dalšími ekonomickými ústupky. Locarnský pakt je považován za první z řady malých kroků, kterými britští i francouzští politici úmyslně čistili cestu pro Německou expanzi do východní Evropy, a k válce proti SSSR. Tzv. Locarnský pakt předznamenal Mnichovskou dohodu i formálně. Západní signatáři pakt nejprve samostatně vyjednali a podepsali, a Československo i Polsko k němu potom jen “dobrovolně” v částech přistoupily. (Srovnej s dnešní Ukrajinou. Po včerejší seanci ve Lvově, naprosto jasné. Locarno 2025! A ještě ve Lvově včera proběhla oslava jednoho z hlavních architektů, jak Locarna 1925, tak Mnichova 1938! Účast českého ministra zahraničí na této akci je v historických souvislostech naprosto neslýchaná!)

Největší radost svým nacistickým soukmenovcům Robert Schuman udělal, když 12. června 1940 jako první člen tehdejší francouzské vlády požadoval okamžitou kapitulaci Francie, (faut mettre bas les armes), a následně jí ve vládě i prosadil! 16. června 1940 byl jedním z 569 poslanců, kteří do čela Francie zvolili kolaboranta Pétaina, a okamžitě po uzavření příměří s Hitlerem, se vrátil, (formálně stále jako člen francouzské vlády, a poslanec Francie), do Němci obsazeného Alsaska, a dal se tam pod přímou ochranu gauleitera Josefa Bürckela, který odtud masivně začal vyháněl Francouze! Začalo nejtemnější období života tohoto architekta porážky Francie v roce 1940, Mnichovské zrady Československa 1938, a hanebného Locarnského paktu 1925! Schuman v době, kdy byl každý Francouz, který se nechtěl stát Němcem z Alsaska vyháněn, ve svém domě v klidu spálil veškerou svoji bohatou mezi válečnou politickou korespondenci, a pak šel formálně protestovat proti vyhánění Francouzů, a byl zatčen! Do nového životopisu mu tak přibylo – stal se v září 1940 prvním předválečným francouzským poslancem, který byl Němci zatčen! Leč na rozdíl od ostatních později zatčených neputoval ani do vězení, ani do koncentračního tábora, ale ze zadržovací vazby přímo, a na osobní příkaz mocného šéfa trevírského gestapa, osobně protlačeného do této funkce samotným Hermanem Göringem, Heinricha Welsche, byl v dubnu 1941 převezen do soukromého luxusního domácího vězení v Neustadt-an-der-Weinstrasse v německé Falci.

Příští osudy budoucího architekta EU Schumana nejlépe pochopíme z úchvatného životopisu elitního gestapáka Heinricha Welsche. Ten měl za úkol od Hitlera a Himmlera už v roce 1940 dopadnout budoucího německého poválečného kancléře Konráda Adenaura, který se čas od času, kdesi v okolí Trevíru a Kolína nad Rýnem skrývával v ilegalitě. Schuman v roce 1932 navštívil politický kongres v Kolíně nad Rýnem, který pořádal jeho tehdejší starosta Adenauer. Náhoda? Nejspíš nikoli. Elitní gestapák Heinrich Welsch, jmenovaný do vysoké funkce osobně Göringem, který Schumana poslal z trevírské gestapácké “pečkárny” přímo do luxusního domácího vězení, Adenauera celou válku střídavě zatýkal, a propouštěl, a nebo nechal utíkat, a ačkoli měl Adenauer po atentátu na Hitlera ve svých papírech vězně už napsáno “návrat nežádoucí”, Welsch svojí praxi nezměnil, a po dalším zatčení mu Adenauer opět utekl, a po dalším zatčení ho místo k likvidaci poslal do nemocnice na léčení, atd. Adenauer, notorický předválečný bankrotář a neplatič dluhů, byl v roce 1949 zvolen kancléřem Západního Německa, a elitní gestapák Welsh, který ho celou válku honil, se stal premiérem Sárska. Oba byli po válce oslavováni jako strůjci moderního Německa. V roce 2018 se ale na gestapáka Welshe vyvalila jeho minulost, když se ukázalo, že za války sice “budoucí významné politiky- premiéra Francie – Schumana, a kancléře Německa Adenauera podivně kryl, ovšem vůči obyčejným odpůrcům nacistického režimu postupoval s mimořádnou tvrdostí. Novodobý německý hrdina Welsh byl proto rychle posmrtně zbaven všech čestných titulů a jmenování, až nápadně rychle a bez rozruchu! Šlo o hodně. Adenauer byl totiž velmi podivný antinacista. Kdykoli proti němu nižší nacisté vyrazili do boje, nebo se o něco proti němu pokusili, říšský ministr vnitra Wilhelm Frick, oběšený v roce 1946 v Norimberku, okamžitě osobně intervenoval v Adenauerův prospěch. Adenauer navíc, (hlídaný elitními gestapáky Heinricha Welshe, kdykoli pobýval na svobodě), celou válku vždy důsledně odmítal jakoukoli spolupráci s protihitlerovským odbojem. A v různých obdobích, kdy se tzv. “neskrýval v ilegalitě”, nebo “nebyl zadržen k likvidaci”, bral tučné říšské důchody.

Schuman i Adenauer pováleční premiéři Francie i Německa mají tři skutečnosti podivně společné. První – jsou ostře proti sovětští, antikomunističtí, a extrémně konzervativní. Schuman navíc vždy vyjadřoval sympatie k těm nejodpornějším fašistickým diktátorům – rakouskému Engelbertu Dollfussovi, španělskému Francovi, portugalskému Salazarovi, maďarskému Horthymu, i chorvatskému nemilosrdnému hrdlořezovi Srbů Ante Paveličovi. Druhá – II. světovou válku přežili pod ochranou elitního gestapáka Heinrich Welsche. A třetí – Welsch byl do své funkce jmenován Hermanem Göringem a držen pod ochranou Wilhelmem Frickem. Tedy nejvyššími nacisty rychle po válce popravenými a pupeční šňůrou spojenými s německými bankovními a finančními a průmyslovými kruhy. Schuman i Adenauer jsou přitom nějakou náhodou se stejnými kruhy spojeni též!

Tři společné vlastnosti obou politiků nejlépe pochopíme na životě Roberta Schumana v luxusním domácím vězení v Neustadt-an-der-Weinstrasse. Schuman byl do domácího vězení pod ochranu elitního gestapáka Welsche přesunut v dubnu 1941, a strávil v něm čas až do srpna 1942, kdy podobně jako Adenauer nápadně snadno uprchnul! Utéct z gestapáckého domácího vězení ve 30ti tisícovém německém městě Neustadt an der Weinstraße na konci léta 1942 bez dokladů, potravinových lístků, propustek, i bez auta, není tak snadné, jak si někdo může myslet. I dnes je to k francouzské hranici pěkných 35 kilometrů lesem, ale v roce 1942 to bylo ke hranici okupované Francie ještě přes anektované Alsasko čtyřnásobně více, a gestapo, pořádková policie, wehrmacht, všude bděli, a všechny cestující ve vlacích důkladně kontrolovali. Odpověď na otázku, jak mohl Schuman tak snadno utéct, dává odpověď, co v soukromém domácím vězení vlastně dělal. A to je šokující – vedl hovory s elitními nacisty střední úrovně, a vypracovával pro ně analýzy sovětsko-německé války. A pokud znáte hlášení gestapa z té doby, víte, že tyto elity byly od porážky pod Moskvou v naprosté většině přesvědčeny, že válku proti SSSR prohrají! Dosaďte do rovnice gestapáka Welsche, poválečného premiéra německého Sárska, želízka německého průmyslu v nacistickém vedení Göringa a Fricka, kteří jak Schumana, tak Adenauera prostřednictvím Welsche chránili, a máte výsledek, v roce 1942 byl odstartován vznik IV. říše, a po Locarnu 1925, které politicko-architektonicky vyprojektoval Robert Schuman, zakladatel EU, bylo včera na seanci ve Lvově vyprojektováno Locarno II. Inu, kdo nezná své vlastní dějiny, a neumí se z nich poučit, je odsouzen k jejich neustálému opakování. (Pokračování asi zítra, tedy jestli je to pro Vás zajímavé, napište.)

(P.S. Děkuji za maily, udělaly mi radost, přáními k uzdravení. Pomalu se dávám dohromady, leč dnes to bylo náročné, tak bez absolutní kontroly gramatiky, nestíhal jsem. Děkuji za pochopení.)

Je sobota 10. květen 2025, 05.08 ráno. Mějte se krásně. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc lidí denně, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, kdo nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com.

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

[Alchymista]

https://www.echo24.cz/a/HhTLY/zpravy-do ... -1300-lidi
Sovětské nálety zabily první mírový den roku 1945 na 1300 lidí

Před 80 lety, 9. května 1945, útočily první mírový den po konci druhé světové války v řadě českých a moravských měst sovětská letadla. Cílem letců Rudé armády byli němečtí vojáci a jejich spojenci, kteří nedodržovali kapitulační protokoly. Sovětské bomby tehdy údajně zabily na 1300 lidí, například jen v Mladé Boleslavi zahynulo 148 lidí, podle některých odborníků bylo až 500 mrtvých.

...

[zmiri]

Mě by zajímal počet lidí, který ty hodný němci postříleli po příměří....

[Alchymista]

informácia nevhodná na verejné publikovanie...

[Alchymista]

https://vlkovobloguje.wordpress.com/202 ... -od-slova/
Projev Reinharda Heydricha z 2. října 1941 slovo od slova

Vlkův úvod:
Mistr Leo K. mi poslal včera následující mailík:

Některé historické dokumenty mě vedly k tomu, že jsem si v roce 2001 zařídil vlastní web a na něm uložil přesné znění některých dokumentů (Mnichovská smlouva, Zřízení Protektorátu, řeč Reinharda Heydricha, sudetoněmecky pohled na tyto události. Posílám tu řeč Reinharda Heydricha, když ji kdekdo zmiňuje, ale nikdo ji celou necituje.
L.

Pan Leo K. osvědčil dějinnou prozíravost! věděl, že se dříve či později objeví , no řekněme “ mladé a hezké“ – v normální češtině – konjunkturální přepisovači a přepisovačky dějin, co klidně prohlásí že bílé kolečko je černý trojúhelník, jen když jim to pomůže v karieře. Bohužel měl pravdu. Tihle se ve svém karierismu, lokajství a slouhovství nezastaví před ničím. Takže je třeba jim připomínat historii pur. Například to, co bylo připravováno pro neněmecké obyvatelstvo tohoto prostoru a co by se , vzhledem k německé důkladnosti nepochybně stalo, kdy nezabral ten Russák. Tady to je a celé:

Projev Reinharda Heydricha z 2. října 1941 slovo od slova

Soudruzi, pánové!

Z rozkazu vůdce jsem převzal před třemi dny vedení úřadu říšského protektora místo ochuravělého říšského protektora, říšského ministra von Neuratha.

Těší mne, že již dnes po třech dnech, mám příležitost pozdravit vás, spolupracovníky protektorátního štábu protektorátní vlády, úřednický sektor, především též představitele svrchovanosti strany v tomto bojovém sektoru – samozřejmě kromě svých užších spolupracovníků ve funkci náčelníka bezpečnostní policie a SD – také vás, páni vrchní zemští radové, kteří jste venku nositeli správy a – jak doufám – bojových úkolů na poli správy.

Vůdcova směrnice, kterou jsem obdržel pro tento úkol, jejž považuji za omezený jak časově, tak i v jiném směru, tato vůdcova směrnice zní: Mám v tomto prostoru jednoznačně a se vší tvrdostí zajistit, aby obyvatelstvo, pokud je české národnosti, pochopilo, že se nelze vyhýbat realitě příslušnosti k říši a poslušnosti vůči říši; Němci musí vidět, že tato část říše je součástí říše a že zde na jedné straně požívá Němec ochrany a hraje vůdčí úlohu – má ji hrát, jak mu přísluší – ale že má i tomuto právu odpovídající povinnost chovat se a jednat jako Němec.

V politickém směru znamená to, co mi řekl vůdce, uznání linie, kterou zde až dosud udával z politického hlediska státní tajemník Frank. Znamená to současně samozřejmý, lidský, reálný a přátelský předpoklad pro spolupráci mezi kamarádem Frankem a mnou.

Ještě krátce úvodem, pánové! Vy ve mně vidíte všeobecně náčelníka bezpečnostní policie a SD. Vidíte ve mně – v každém případě jsem si zvykl, že tomu tak je – muže exekutivy, jenž hledí podle možností vyřešit všechno jen exekutivně. Tento názor je chybný a falešný a já bych chtěl, dříve než vám řeknu něco o problémech tohoto prostoru, aby bylo i zde, jako často už jinde, jednoznačně jasno o pojetí, podle něhož se chápu svých úkolů jako náčelník bezpečnostní policie, jako SSman a spolupracovník říšského vůdce SS, jako nacionální socialista.

SS (SD a bezpečnostní policie jsou součástí SS) jsou úderným oddílem strany ve všech otázkách zajišťování nacionálně socialistické ideje. Být úderným oddílem znamená být vždy před masou, být zvlášť dobře vyzbrojen, být schopný nasazení a rozumět boji. Úderný oddíl však také nedělá nic, co by se dálo bez vůle a bez plánu celého vedení. Předpokladem úkolu zajistit ideu však není a nemůže být jen snaha vidět věci pouze po vnější, výkonné stránce a plnit úkoly a rozkazy, ale je třeba vniknout hlouběji do problémů, vmyslet se do nich a jednat se znalostí věcí, nedívat se na ně jen povrchně, ale hluboce se jimi obírat a pochopit je. Tak jednáme jako výkonné orgány, jsouce si vědomi poslání vůdce i říše, onoho poslání, jež vede přes velkoněmeckou říši k říši velkogermánské. Vůdce mi při odchodu řekl: Mějte na na paměti, že vždy tam, kde vidím, že je ohrožena říše, vyberu jednoho velitele SS a vyšlu ho z pověření říše, aby zachoval jednotu říše. Můžete si tak z těchto vůdcových slov odvodit celkové poslaní SS, a tím i mé zvláštní poslání zde. Říkám předem: Nemám v úmyslu lpět nyní na svém místě na jednom úkolu proto, že je pěkný a souvisí s ním reprezentace, nýbrž chápu svůj úkol zde jako bojový úkol, který mám splnit v zastoupení jiného, abych mohl, až jej splním, ohlásit vůdci: „Můj vůdče, splnil jsem jej. Nyní se mohu opět věnovat svému hlavnímu poslání.“ Neznám však dosud dobu, jež je mi vymezena; budou-li to týdny či měsíce, to závisí na vyřešení, na problémech tohoto úkolu, to závisí na rozkazu vůdce.

Hovořil jsem o úkolech SS jako celku. Mohl bych to shrnout do hesla: „Nepřítel všech nepřátel a ochránce všeho německého“, a to má platit zejména pro tento prostor. Úkol „nepřítel všech nepřátel“ obsahuje hlavní směrnici pro naše policejní a zajišťovací úkoly, nejen v užším, ale i v širším smyslu slova. Nevidím v tom jen úkol zatýkat a předávat k odsouzení a dohlížet, ale chápu to jako systematické zkoumání nepřátelských vlivů, ale i vlastních chyb v jednotlivých oblastech života.

Druhá stránka tohoto úkolu, „ochránce všeho německého“, má své zdůvodnění ve vnější formulaci skutečnosti, že vůdce ustanovil říšského vůdce SS říšským komisařem pro upevnění němectví. A když jsem nyní převzal tento úkol zde, v protektorátu, jsou oba pilíře koneckonců též základy mé náplně úkolů: odrazit a potlačit vše nepřátelské a zajistit, avšak i plánovat pro budoucnost, všechny věci, které jsou dobré pro němectví a nutné pro budoucnost.

Nechte mne nyní trochu se rozmáchnout, abych právě celkové problémy také tohoto prostoru postavil do všeobecné souvislosti, abychom nebyli jako klapkami na očích omezeni jen protektorátními hranicemi.

Předpokladem pro válku, pro splnění této války, pro obsazení nutných prostorů a pro formování a utváření velkoněmecké a velkogermánské říše bylo vnitropolitické zabezpečení říše. Z toho především vyplývá a zde také začal původní vývoj úkolů SS a policie – kromě toho bylo naším úkolem plánovat podle osobních příkazů a směrnic vůdce v tehdejší cizině výzkumnou a průzkumnou metodou všechno to, co se během vývoje mohlo stát předpokladem pro mnohé politické ale i vojenské úspěchy a události. K tomu pak přistupovala následkem politického vývoje v evropském prostoru nutnost a úkol zaměřit se na návrat Němců, řídit návrat občanů německé národnosti z prostorů, které jsou dnes na východě obsazeny našimi jednotkami, těch občanů německé národnosti, kterým by se určitě stalo totéž, co se dnes děje občanům německé národnosti na Volze, kdyby vůdce nebyl rozkázal a dosáhl nanejvýš naléhavého převedení tohoto půl miliónu občanů německé národnosti. A teď k samotné válce.

Musí nám být jasno, že všechny události posledních let, všechny vojenské a politické otázky, mají úžasnou organickou souvislost. Musíme mít také jasno v tom, že předpoklady této války a její následky vyžadují – při naprosto tvrdém vedení této války do konce – aby se zachovala a dále vytvářela tato říše a aby byla dovedena k velikosti. Neboť všechny politické mezihry, ať diplomatické, zahraničně politické či jiné povahy, byly jen přípravnou prací velkých, jasných věcí, totiž těch, že nepřátelé říše, vedeni židy a svobodnými zednáři, si koneckonců kladli za cíl, že toto Německo, snažící se o vzestup svým vnitřním ideovým vedením nacionálního socialismu, že toto Německo je nebezpečím pro světové plány židovstva celého světa. Že proto bylo uděláno vše, aby se Německo stalo malým a aby je zničili. To proto, že poznali, že v dějinách Německé říše vždy, když už Žid věří, že nás má na zemi, povstal odněkud z německého prostoru, z německých lidí, někdo, jenž dal dohromady Němce neslýchanou ideovou silou a svou osobností, stmelil je v jednotu a potom je vedl k velikosti a překonání nebezpečí a viděl, že jen tehdy mohl být německý vývoj rušen a brzděn, jestliže mohla přijít rána dýkou z německého prostoru.

Nyní jsme v Evropě obsadili pod vůdcovým vedením velmi mnoho prostoru, což je vojenským předpokladem pro další vedení války a její vítězné ukončení. Musíme si říci jasně, že obsazení tohoto prostoru v každém případě nebude v mnoha zemích přechodným, nýbrž konečným obsazením, přičemž je lhostejno, jaká bude forma kontaktu těchto prostorů s námi. To však znamená, že budoucnost říše závisí na ukončení války, na schopnosti říše a na schopnosti lidí této říše získané prostory udržet, ovládnout a případně s říší spojit. Závisí tedy na způsobu, jak jsme schopni s lidmi zacházet, vést je a spojit s námi. Musíme zde vlastně rozlišovat velké skupiny, jednu skupinu tvoří prostory s germánskými lidmi, to je s lidmi, kteří jsou naší krve, a proto jsou vlastně našeho charakteru. To jsou ti, kteří špatným politickým vedením a vlivem židovstva jsou nějak pokřivení, kteří teprve pomalu musí být dovedeni k základním prvkům současného myšlení. Jak to vidím, jsou to tyto prostory: Norsko, Holandsko, Flandry, později i Dánsko a Švédsko. Jsou to ty prostory, jež jsou osídleny Germány a které nějakým způsobem, a musíme si zde udělat jasno, zda v konfederaci, jako župa či nějak jinak, budou patřit k nám. Je jasné, že musíme nalézt vůči těmto lidem docela jiný způsob jednání než vůči národům jiné rasy, slovanským či podobným národům. Germána se musíme chopit tvrdě, spravedlivě, ale musíme je vést lidsky, podobně jako vedeme náš národ, jestliže ho chceme udržet natrvalo v říši a chceme-li, aby s ní splynul.

Druhou skupinou jsou východní prostory, jež jsou zčásti osídleny Slovany, to jsou prostory, kde je třeba vědět, že dobrota bude chápána jako slabost, to jsou prostory, kde sám Slovan vůbec nechce, aby se s ním zacházelo jako s člověkem rovnoprávným, a je zvyklý, že pán si s ním nezadává. To jsou tedy prostory, které máme nyní na východě vést a udržet. Jsou to prostory, kde musí jednou vládnout německá horní vrstva, po dalším vojenském vývoji bude sahat až hluboko do Ruska, až daleko k Uralu; tyto prostory musí být naší surovinovou základnou, jejich obyvatelé se stanou pracovníky pro velké, i kulturní úkoly, a mám-li to říci docela drasticky, musí nám sloužit jako otroci. Jsou to prostory, s nimiž budeme vlastně nakládat, jako když se obepíná nová země na pobřeží hrází, tím způsobem, že se tam na východě vybuduje ohromný val z branných rolníků, aby se toto území už jednou uzavřelo proti bouřlivému přívalu z Asie, pak bychom je rozdělili příčnými valy, tuto půdu bychom postupně pro sebe získávali tím, že na okraji vlastního Německa, jež je osídleno německou krví, se pomalu bude vysouvat vždy jeden německý val za druhým, abychom tak postupovali s německým osidlováním na východ prostřednictvím německých lidí, kteří jsou německé krve. Z tohoto hlediska je třeba vidět všechny úkoly na východě, které tam musíme splnit. První val, o protektorátním území budu mluvit až potom, tvoří na východě obě provincie Gdaňsk – západní Prusko a župa Warta, které spolu s východním Pruskem a slezskými částmi ještě asi před rokem byly vcelku plně osídleny téměř 8 milióny Poláků; to jsou prostory, které se nyní musí osidlovat zcela systematicky Němci, aby se polský živel kousek po kousku, krok za krokem vytlačil. Jsou to prostory, jež musí být jednou celé osídleny jen Němci, přičemž musíme uvážit, které pokrevní části Lotyšů, Estonců a Litevců jsou schopny regermanizace či germanizace. Rasově nejlepší živly jsou Estonci, na nichž jsou patrny švédské vlivy, pak přicházejí Lotyši a nejhorší jsou Litevci.

Dále se jedná o velkopolský prostor, jenž je nejbližší oblastí, která se musí zcela pozvolna osídlit Němci a z které se polský živel musí postupně zatlačit na východ. Pak přijde Ukrajina, jež má též žít především pod německým velením jako velká surovinová a vyživovací základna, když nejprve jistým přechodným řešením bude postupně vyloučena z velkoruského prostoru s tím, že se použije a využije jistých, v podvědomí ještě dřímajících, vlastních národních myšlenek, aniž dáme tomuto národu kulturní posilu či oporu, aniž bychom tam chtěli vypěstovat silnou inteligenci, aby tak nevznikla v pozdějších dobách nějaká opozice. Taková inteligence by se pod slabým vedením mohla po létech opět chtít odpoutat. Vcelku vzato platí tedy zde v prostorech na východě starý kolonizační princip, jenž však v protikladu k dřívější kolonizaci řádových rytířů a baltských baronů sleduje tu myšlenku, že jejími nositeli jsme my, naše krev, a že se na východě probouzí stará idea, idea řádových rytířů, jako stupeň k opanování prostoru, který nemůžeme úplně osídlit. A nyní, když máte před sebou celkový obraz, musí vám být jasné, že se českomoravský prostor natrvalo nesmí ponechat v takovém stavu, který by vůbec umožňoval Čechům tvrdit, že to jejich prostor. Zde jde pouze o jedno, a to že si nejdříve připomeneme, co je životně důležité a přednostní, jaké má tento prostor historické základy, že se dohodneme, co tu vlastně jednou uděláme. Z čeho vyrostl tento prostor. Odkud jsou lidé, kam patří atd.

Chtěl bych se ještě dotknout jedné věci, doufám, že to nebude pro vás nic nového, ale přece jen bych to chtěl načrtnout. Musí vám být jasné, že v německých dějinách byly Čechy a Morava srdcem říše, srdcem, jež bylo v příznivých dobách vždy pevností němectví, že v dobách kolonizace byly stráží proti východu, že koneckonců – jak to dokumentuje i vývoj na kulturním poli – bývaly v dobrých dobách vždy pevností, a jak to řekl Bismarck, „citadelou Evropy“. To je odůvodněno i tím, že první říšská univerzita před Krakovem a před Vídní byla založena zde v Praze. Když se na to podíváte pozorněji, bude vám beze sporu naprosto jasné, jakou osudovou dynamiku má tento prostor pro Německo a německé dějiny. V létech německých dějin, jež chceme nyní trochu probrat, přicházely rány dýkou ohrožující říši většinou z tohoto prostoru. Tedy právě v tom okamžiku, kdy říše vítězí, v tomto okamžiku je možné, aby se tady zasazovala rána dýkou dějinám a vývoji říše; ať to je třeba – ať už líčím kteroukoli etapu němectví – ať už je to třeba Marbod [Marobud] z Čech, který postupoval proti Arminovi z kmene Cherusků, ať to jsou slovanští věrozvěstové Cyril a Metoděj, kteří chtěli odtrhnout tento prostor pod pláštíkem náboženských církevních myšlenek východních církví a církevní cestou jej přivést k byzantské myšlence, ať již to byly vnější počátky třicetileté války s pražskou defenestrací nebo ať je to v současné době pokus ohrozit říši ilegálním hnutím odporu a vpadnout tak říši do zad v jejím rozhodném a osudovém boji proti bolševismu.

Pánové! To vše jsou věci, které mají zcela jasný logický sled týchž myšlenek a událostí, to jsou stejné rány dýkou z tohoto prostoru.

Avšak stejně tomu bylo i opačně, vždy když vedení říše poznalo, že tento prostor je rozhodující, že Čechy a Morava mají zároveň účast, osudový, rozhodující podíl na pozitivním plánování dějin. Známe jména, která zasáhla do kolonizace východu. Ať je to král Otokar, který nakonec při kolonizaci východu dospěl jako úderný oddíl proti východu až ke Královci a toto město založil, ať je to doba Karla IV. nebo boje Bedřicha Velikého, bitva u Hradce Králové nebo i dnes nekonečná, dějinná a osudově rozhodná vůdcovská síla Adolfa Hitlera, jenž teď ve dvou etapách definitivně získává tento prostor, když z něho, z nepřátelské základny, dělá pevnost a základ pro naše nasazení a naše boje proti bolševickému nepříteli.

A teď k současné situaci. Řekl jsem, že dnes rozhodně vývoj spěje k nové ráně dýkou. V posledních týdnech prožíváme vývoj, charakterizovaný sabotážemi, teroristickými skupinami, ničením úrody, zpomalováním práce, což zcela jasně organizuje velká odbojová organizace. Tento vývoj, i když nevede k aktivnímu povstání, přece jen zcela systematicky připravuje všechno, co má být připraveno pro okamžik, až přijde čas uvrhnout toto území ke škodě říše do nebezpečného neklidu. I kdyby to bylo jen to, že nepřítel vede a chce české obyvatelstvo vést ke vzpouře, chce, abychom utrpěli citelnou ztrátu, že jde o pracovní výkon ve zbrojním průmyslu a citelný neklid, což nakonec může být vzorem pro ostatní obsazená území. Stav v posledních týdnech byl takový, že se už dalo říci, že jednota říše byla jednoznačně ohrožena, tento prostor pod povrchem tak vřel, že se jedině dá říci, tady se musí včas zasáhnout. A chtěl bych říci zcela otevřeně, že vinu nenese jen protivník, vinu máme také my, Němci, neboť v tomto prostoru ne všichni Němci, kteří sem přišli, si uvědomili, že to je bojová oblast, bojový prostor, kde každý jednotlivý Němec, bez ohledu na kompetenci, musí též jako bojovník pro němectví vítězit. Každý Němec, jenž zde vyniká, musí se cítit politickým vojákem vůdce, musí vidět zcela jasně základní linii v tomto prostoru, musí vědět, že základní linií je zajištění tohoto prostoru, boj proti veškeré české samostatnosti, a musí při zacházení s jednotlivci chápat, že Čech je Slovan a že také Čech si vykládá každou měkkost jako slabost. Že je to šílenství povolit v jednotlivých případech, protože ten druhý to neuzná, ihned toho využije a vyloží si to jako slabost; jakmile se mu povolí, přijde podruhé s větším požadavkem. Navíc je však v tomto prostoru třeba, aby si nikdo nemyslel, což Němec velmi často dělá v v německém prostoru, že je to právě taková provincie jako v říši a že je možné zde spravovat od stolu stejnými správními metodami, což naprosto nikdy nepůjde. Správní rozdělení tohoto prostoru, viděno z německé strany, je pouze jedním z prostředků a metod, jak tento prostor definitivně ovládnout a vést. Je to systém, který nemůžeme srovnávat se správním rozdělením a metodami, jež platí v říši, vůči německým lidem. K tomu však přistupuje ještě základní myšlenka: veškeré počínání německých lidí v tomto prostoru musí být v tomto okamžiku usměrňováno naprosto jednoznačně, totiž tak, že vzhledem k válce a z taktických důvodů nesmíme připustit, aby se Čech v jistých věcech rozzuřil a vybuchl, ikdyž musíme být v tomto okamžiku z jistých taktických důvodů tvrdí, musíme přesto jednat tak, aby si Čech, nemá-li žádné jiné východisko, nemyslel, že teď právě musí vyvolat povstání. Základní linie však musí, ač nevyslovena, i při takovém jednání platit: tento prostor se jednou musí stát německým a Čech tady nemá už koneckonců co pohledávat. To jsou věci, které můj úkol zde rozdělují na dvě velké a jasné etapy a oblasti činnosti. Jedna je blízká – zaměřená na válku – druhou začíná dalekosáhlý a konečný úkol. První, blízká, je diktována potřebami vedení války. Potřebuji v tomto prostoru klid, aby dělník, aby český dělník zde nasadil pro německé válečné úsilí plně svou pracovní sílu a abychom nezdržovali při zdejším obrovském válečném průmyslu přísun a další rozvoj zbrojního průmyslu. K tomu patří i to, že se přirozeně musí dát českým dělníkům tolik žrádla, mám-li to tak zřetelně říci, aby mohli splnit svoji práci. Ale i to, abychom dávali pozor, aby Čech nevyužil podle svého zvyku tohoto nouzového stavu říše, aby si nevydobyl pro sebe soukromé a vlastní české výhody. Tento blízký úkol předpokládá, že Čechovi nejprve ukážeme, kdo je pánem v domě, aby věděl přesně, že zde diktuje německý zájem a že zde koneckonců má rozhodné slovo říše, říše zastoupená vedením na tomto území, tedy též vámi, pánové. Říše nenechá se sebou žertovat a je prostě pánem v domě, to znamená, že ani jediný Němec nic Čechovi neodpouští, asi tím způsobem, jako je tomu v říši se židovstvem, aby neexistoval jediný Němec, jenž by řekl, ale ten Čech je přece slušný. To byl problém židovské otázky v říši, a můžete si představit, jak by takhle dopadlo řešení židovské otázky. Když všichni nebudeme zjevně držet pospolu a navenek nevytvoříme vůči češství jedinou frontu, bude Čech hledat stále zadní vrátka, jimiž vyklouzne chytrácky ven. O otázce, zda můžeme o jednotlivci říci, to je skutečně slušný chlap, se bude uvažovat teprve tehdy, až přistoupíme k tomu, abychom začali s dalekosáhlým konečným řešením úkolu, tedy při otázce poněmčování a podobných problémech. Přitom nesmíme zapomenout na jedno: že navenek, co se týká kultury, a to je zejména důležité, si nesmíme zadat, aby si Čech nemohl dělat legraci z toho, jak se Němec chová. Němec si nemůže dovolit, aby se v lokálu ožral; tady musíme být zcela otevření: jestliže se někdo sežere, jestliže si popustí uzdu, proti tomu nikdo nic nemá, ale má to dělat mezi svými čtyřmi stěnami nebo v kasinu. Čech musí vidět, že Němec, ať ve službě, či v soukromí, se umí chovat, že je pánem od hlavy až k patě. A proto jsem nařídil, abychom dostali zde v Praze německou ústřední policejní stráž, která se bude starat především o to, aby se též Němci v tomto prostoru chovali řádně. Neboť Němec, který není vychován, jak se na vůdcovskou úlohu sluší, ten se sice cítí jako pán v domě, ale ve falešném směru, a vede si ke škodě říše hůře, než si sám dovede představit.

Dále očekávám, že vám bude při zacházení s Čechy jasné, že je třeba též jistých taktických předpokladů. Když např. vydám nařízení tisku, musí napsat bez reptání to, co potřebuji. přesto budu samozřejmě udržovat s Čechy korektní společenský styk, přičemž musím dávat pozor, abych nepřekročil hranice, abych si v každém okamžiku říkal: Dej pozor, jsou to ale Češi! Rozumíte? Stýkáme-li se z taktické nutnosti s Čechy, kteří nám slouží, i pak je nutno se vždy vracet k myšlence: Jsou to ale Češi. Něco jiného je, a to je nejpodstatnější, že při vší tvrdosti se opravdu staráme o věci, které skutečně nejsou v pořádku. Neboť nemá žádný význam, když Čecha mlátím a se vší námahou a působením policie přivádím k tomu, aby pracoval, když on skutečně nedostává to, co potřebuje, aby měl fyzickou sílu vykonávat svou práci. V tomto směru se konala na návrh státního tajemníka Franka porada u vůdce, na níž byl přizván státní tajemník Backe, a my pravděpodobně přistoupíme, prosím, abyste si toto vše nechali pro sebe, než to bude zveřejněno, neboť se to musí náležitě propagačně upravit, pravděpodobně přistoupíme ke zvýšení přídělu tuku pro české dělníky, tak okolo 400 gramů, to je množství, o němž se už dá mluvit. Abych to šikovně využil k propagačním účelům, spojím to s myšlenkou: vy, čeští dělníci venku, buďte raději zticha, jinak by se mohlo také stát, že bude příděl tuku opět menší. To vše jsou věci, které se musí správně psychologicky uchopit. A nyní k otázce celé propagandistické linie. Viděno ve velkých obrysech, musí se stále více zdůrazňovat myšlenka o svatém Václavu v jejím dějinném vývoji, neboť jestliže Češi svatého Václava oslavují, nemusíme jej líčit stále jako svatého Čechů, nýbrž tak: svatý Václav byl mužem, jenž pochopil, že český národ může žít jen spolu s německým prostorem. To se musí správně psychologicky uplatnit a obrátit zbraň: když tedy Češi oslavují svatého Václava, vlastně dokazují, že měl pravdu. To je to, co se dá historicky využít.

Za druhé je třeba pro nejbližší dobu války jasně Čechům ukázat: ať náš miluješ nebo ne, ať pomýšlíš na samostatný stát později nebo ne, důležité je, že přinejmenším uznáváš, že by to bylo pro tebe v tomto okamžiku jen škodlivé, kdybys vyvolal povstání nebo kladl odpor. To je taktika a linie, kterou, myslím, musíme v tomto okamžiku sledovat. Ty lidi nezískáme, to nechceme, a ani by se nám to nepodařilo. Budeme jen prakticky všem vysvětlovat – propagandou a opatřeními atd. – docela jasně, že pro Čecha je reálné nejpříznivější, když v tomto okamžiku hodně pracuje, i když si tajně myslí, půjde-li to s říší přece jen dolů, pak budu mít opět svou svobodu. To nám může být úplně jedno; hlavní věc je, že je klidný, neboť my potřebujeme klid a ticho pro konečné získání tohoto prostoru. Základní linie musí být jasná, avšak i taktika musí být jasná, každý Němec, který tuto základní linii nemá, a základní linie může být jen nacionálně socialistická, musí pryč. Kdo v taktickém jednání s Čechy opět ustupuje toho zde nepotřebujeme, takoví Němci zde nemají co pohledávat.

Prosím vás zcela otevřeně, pokud se to týká vás či vašich spolupracovníků, řekněte mi zcela otevřeně: Tak, jak jsi to tu řekl, tak to nemohu dělat, prosím, nech mne odejít domů. Pánové, pustím bez reptání každého, aniž ztratí svou kvalifikaci, jenž je dost poctivý, aby to řekl. Ale velice tvrdě zasáhnu, jestliže během mé činnosti tyto myšlenky neuzná a nebude se jimi řídit. K tomu přistupuje i přísný dohled nad těmi říšskými Němci, kteří zde z důvodů osobní touhy po zisku při arizaci jen škodí vážnosti říše. To jsou ti, kteří udávají, že zde pracují v zájmu němectví, mají však na zřeteli ve skutečnosti pouze svůj měšec a svůj mamon.

Když se budeme na věci dívat takto, platí jako nejbližší úkol toto: základní linie je jasná, taktika je jasná, tedy všechna opatření závisejí jen na užitku pro vedení války říší, závisejí na tom, aby byla zachována základní linie, na tom, že to při taktice nepřeženeme a základní linii neuškodíme. Závisejí koneckonců na tom, abychom měli zcela jasně před očima, že vše, co se zde musí stát, je právě jen řešení pro nejbližší budoucnost, čímž nesmí utrpět konečné řešení.

A nyní, pánové, několik myšlenek o konečném řešení, musí s sebou přinést toto:

1. Tento prostor musí být jednou definitivně osídlen Němci. Tento prostor je srdcem říše a nemůže trpět, to ukazuje německý vývoj v historii, aby z tohoto prostoru přicházely znovu a znovu rány dýkou proti říši. Nechci však snad říci o konečném poněmčení tohoto prostoru: pokusíme se tedy teď podle staré metody poněmčit českou verbež, nýbrž říkám docela střízlivě: začíná to věcmi, s nimiž můžeme už dnes maskovaně začít. Abychom získali přehled o tom, kdo z lidí v tomto prostoru je schopen poněmčení, musím provést soupis v rasově národnostním smyslu. To tedy znamená, že musím získat nejrůznějšími metodami, nejrůznějšími oklikami příležitost, abych jednou ohodnotil veškeré obyvatelstvo z hlediska rasového i národnostního. Ať už pomocí rentgenu, prohlídkami ve škole, nebo tím, že rasově přezkoušíme mládež při zdánlivém uložení pracovní služby. Musím mít celkový obraz národa a pak mohu říci, tak a tak vypadá obyvatelstvo. Jsou to takovíto lidé: jedni jsou dobré rasy a dobře smýšlejí, to je pak jednoduché, ty můžeme poněmčit. Potom máme ostatní, co stojí na opačném pólu: jsou to lidé špatné rasy a špatně smýšlející. Ty musíme dostat ven. Na východě je hodně místa. Uprostřed zůstává střední vrstva, kterou musím přesně vyzkoušet. V této vrstvě jsou dobře smýšlející lidé špatné rasy a špatně smýšlející lidé dobré rasy. U těch dobře smýšlejících špatné rasy se to asi musí udělat tak, že je nasadíme do práce někde v říši jinde a budeme se starat o to, aby už neměli děti, protože je nechceme v tomto prostoru dále rozvíjet. Ale nesmíme je odradit. To vše je řečeno jen teoreticky. Pak zůstávají špatně smýšlející lidé dobré rasy. Ti jsou nejnebezpečnější, poněvadž je to rasově dobrá vůdcovská vrstva.

Musíme uvážit, co s nimi uděláme. U jedné části špatně smýšlejících lidí dobré rasy nezbude nic jiného, než se pokusit usídlit je v říši, v čistě německém prostředí, poněmčit je a převychovat jejich smýšlení nebo, když to nepůjde, postavit je nakonec ke zdi; poněvadž vystěhovat je nemohu, neboť by tam na východě vytvořili vedoucí vrstvu, která by se postavila proti nám.

To jsou zcela jasné, zásadní myšlenky, které musí být vodítkem. Kdy se to stane, to je otázka, kterou musí rozhodnout vůdce. Ale plánovat to a shromažďovat materiál, to jsou věci, s nimiž už můžeme začít. Musíme materiál přezkoušet, musíme využít možností, které tu jsou. Např. Pozemkový úřad, když ho nasadíme správně politicky opačným směrem, než to udělali kdysi Češi, může nám už dnes, v jakési kostře dát nekonečně mnoho, takže věřím, že za krátkou dobu, kterou tu asi budu, mohu již položit v mnohém základ pro národnostní záležitosti. K tomu přistupuje ještě toto: musí nám být jasno, že tyto věci je možné uskutečnit v celém tomto plánovacím období, v této nejbližší době boje, jen jestliže budou také jednotně řízeny a plánovány. Je samozřejmě jasné, že např. různí krajští vedoucí, kteří nyní patří do čtyř žup, sami uvažují a plánují v rámci celkové linie, která prospívá též župě. Ale přece bych rád, abyste nejprve viděli jedno: primárním je ovládnutí a definitivní podmanění tohoto prostoru, na pozdější dělení – pánové a příslušníci strany – je času dost pak. Nejprve musí být tento prostor zvládnut, což nedokáži, nebude-li řízen z jednoho ústředí. Nemohu s Čechy zacházet podle čtyř různých dílčích metod. To je též smyslem kanceláře strany, kterou zde zřídil styčný úřad kanceláře strany pod vedením župního vedoucího dr. Juryho a pod praktickým pracovním vedením příslušníka strany Schultze-Schomburga. Určitě budu vycházet vstříc všem přáním a potřebám žup ve všech záležitostech. Pouze v jediném nenajdete u mne slyšení, a to tam, kde to bude narušovat to primární, totiž nutnost podmanění a koneckonců upevnění tohoto prostoru. Avšak předpokládám, že jste nacisté, a nacista konečně ví, že celkový zájem říše je primární a že teprve pak přicházejí zájmy vlastní.

zameniť pár slovíčok - a môže to znovu odznieť v Prahe, v Štrasburgu, alebo v Brusele

[kenavf]

Velmi spekulativní otázka. Dopadly by volby v květnu 1946 jinak, kdyby Američani osvobodili velkou část Čech? Volilo se v západních Čechách jinak? Pochybuju o tom, ale někdo říká že ano....
.................Ze skutečných výsledků voleb se nedá dovodit, že by na území osvobozeném americkou armádou měla KSČ horší volební výsledky. Nic takového výsledky neukazují.

https://www.fronta.cz/dotaz/volby-1946- ... cka-armada

obrázok_2025-05-11_230024911.png (109.68 KiB) Zobrazeno 1063 x

[Alchymista]

https://www.pokec24.cz/blog/historie-ci ... i-inovaci/

Historie čínských vynálezů – Současnost a budoucnost – Nedávný čínský stav umění inovací
Larry Romanov

Čína jako národ má nejdelší a zdaleka nejrozsáhlejší historii vynálezů v historii světa. Nyní se spolehlivě odhaduje, že více než 60% všech znalostí existujících v dnešním světě pochází z Číny, což Západ zametl pod koberec.

Toto je starší článek Larryho Romanova. a byl zahrnut do podobných článků na mnoha stránkách. Některé technologické informace jsou nyní poněkud jinak datovány, ale princip platí.

Joseph Needham, britský biochemik, vědecký historik a profesor na Cambridge University, je hodnocen jako jeden z nejvýznamnějších intelektuálů 20. století. Čínští studenti navštěvující Cambridge ho opakovaně informovali, že západní vědecké metody a objevy diskutované v jeho třídách pochází z Číny o staletí dříve. Needham byl tak intrikován, že se naučil plynně čínsky, odcestoval do Číny, aby to vše prošetřil. Objevil objemné důkazy o pravdivosti těchto tvrzení a zůstal v Číně, aby o tom napsal, aby dokumentoval to, co považoval za velmi významné pro svět. Needham nikdy nedokončil svůj úkol katalogizovat historii čínského vynálezu. Z jeho jedné knihy se stalo 26 knih a zemřel v roce 1995, přičemž jeho práce byla prodloužena jeho studenty. Jedním z dobrých úvodů k tomuto tématu je shrnutí práce Needhama Roberta Templea. (1)

Všichni jsme se ve škole učili, že tiskařský lis vynalezl v Německu Johannes Gutenberg v roce 1550. Ne. Čína nevynalezla jen papír, ale také tiskový lis, který byl využíván 1000 let před narozením Gutenberga. Podobně jsme se učili, že Angličan James Watt vynalezl parní stroj. Ne. Parní stroje byly v Číně známy 600 let před narozením Watta. Existují datované starověké texty a kresby, které ilustrují a dokazují, že Číňané objevili a zdokumentovali Pascalův trojúhelník 600 let před Pascalem, a objevili Newtonův první zákon o pohybu 2 000 let před Newtonem.

Totéž platí pro tisíce vynálezů, o nichž nyní tvrdí Západ , že jsou jeho, ale je přesvědčivá dokumentace, která dokazuje a to tisíce let předtím, než je Západ zkopíroval, že to byly čínské objevy. Nebylo to jen tak pro nic za nic, že Marco Pola popsali v Číně jako „Velkého evropského zloděje“. Dalších několik odstavců je upraveno hlavně z informací v Templeově knize, kterou důrazně doporučuji.

Číňané vynalezli systém desetinných čísel, desetinnou čárku, záporná čísla a nulu. Číňané sledovali sluneční skvrny a komety s takovými detaily a přesností, že starověké záznamy jsou stále využívány pro jejich předpověď a pozorování dodnes. Číňané těžili zemní plyn již asi před 2500 lety, studny hluboké 4800 stop, s bambusovými potrubími, aby doručily plyn do míst spotřeby. Číňané propagovali těžbu a použití uhlí dlouho předtím, než to bylo známo na Západě. Marco Polo a arabští obchodníci se divili „černému kameni“, který Číňané těžili ze země, který hořel během celé noci.

Čína tiskla ​​papírové peníze téměř před 1500 lety, takovými způsoby, aby se zabránilo padělání. Balicí papír, papírové ubrousky a toaletní papír byly obecně v používání 2 000 let, než je západní společnost začal používat. Jako první vynálezli a vyvinuli plně mechanické hodiny, mnohem dříve než to udělali ve Švýcarsku. Číňané vynalezli geniální seismograf, který je stále v používání, ukazujícího údaje o závažnosti, ale i směru a vzdálenosti zemětřesení. Číňané vynalezli balóny s horkým vzduchem, padák, let s posádkou, kolečko. Vynalezli hermeticky uzavřené laboratoře pro vědecké experimenty. Vynalezli disky poháněné řemeny a řetězy, parník, rotor vrtulníku a vrtule, most segmentového typu. Vynalezli používání vodních a řetězových čerpadel, kliky, všechny konstrukční metody pro zavěšení mostů, posuvné třmeny, rybářský naviják, obrazovou projekci, magické lucerny. Čína vynalezla nejen spřádací stavy, ale byla světovým lídrem v technických inovacích v textilu dávno před britskou textilní revolucí z 18. století.

Čínské odborné znalosti práce s jemným porcelánem byly před tisíciletími tak pokročilé, že dnes je připouštěno, že jejich schopnostem se na Západě nikdy ani nevyrovnali, tím více ani nebyly překonány. Číňané objevili nejen magnetismus, ale i magnetickou remanenci a indukci, jakož i kompas. Vynalezli střelný prach, kouřové bomby, dělo, kuše, zbroj, ohňostroje, plamenomety, granáty, pozemní a mořské doly, vícestupňové rakety. Čína měla zavlažovací kanály, které se také používaly pro dopravu, a Číňané vynalezli komory na kanálech, které mohly zvedat a spouštět lodě na různé úrovně 1500 let předtím, než Američané postavili Panamský průplav. Čína má dodnes fungující přehrady odolné proti zemětřesení, které byly postaveny kolem roku 250 před naším letopočtem.

Před tisíciletím Číňané vytvořili a vyvinuli vědu o imunologii – očkovali lidi proti nemocem, jako jsou neštovice, kteří věděli, jak extrahovat a připravit vakcínu tak, aby imunizovala a neinfikovala. Objevili cirkadiánní rytmus v lidském těle, krevní oběh a vědu o endokrinologii. Číňané používali moč těhotných žen k výrobě pohlavních hormonů před 2000 lety, pochopili, jak se chovají v těle a jak a na co je používat. Mnoho staletí staré čínské lékařské knihy stále existují a dokumentují to všechno a ještě mnohem více. Kolem roku 1550 Čína sestavila obrovskou encyklopedii čínského tradičního bylinného lékařství o objemu 52 svazků, která popisovala téměř 2 000 bylinných zdrojů a 10 000 lékařských předpisů. Mezi nimi je olej chaulmoogra, který je stále jediným známým účinným léčením malomocenství.

Čína navrhla a postavila největší obchodní lodě na světě, které byly mnohokrát delší a desetkrát větší, než cokoli, co mohl Západ v té době postavit. V pozdních letech 16. století největší anglické lodě vytlačovaly 400 tun, zatímco v Číně více než 3000 tun. Západní lodě byly malé, nekontrolovatelné a křehké a nevhodné pro cestování na jakékoli vzdálenosti. Před tisíci lety měly čínské lodě vodotěsné prostory, které jim umožňovaly pokračovat v plavbě, i když byly poškozeny. Čínské lodě navíc měly nejen více stožárů, ale Čína vynalezla luffové plachty, které nám umožňují plavit se téměř proti větru, stejně jako plachetnice dnes, a proto nebyly závislé na směru větru pro jejich cestování. Jejich luff plachty obsahovaly šité bambusové laťky, které udržují plachty plné a aerodynamicky efektivní, tak jak to závodní plachetnice používají dnes. Číňané vynalezli kormidlo lodi – něco, co se Evropanům nikdy nepodařilo udělat, mohli se řídit pouze vesly a evropské plachty jim umožňovaly cestovat pouze po směru větru, což znamenalo, že by loď musela zůstat na místě , někdy po celé měsíce, čekající na příznivý vítr.

Čínské mapy byly podle všech měřítek nejlepší na světě po více než tisíciletí a přesnost jejich map se stala legendární, dávno před Západem. Číňané vynalezli Mercatorovy projekce, reliéfní mapy, kvantitativní kartografii a rozvržení mřížky. Čína měla kompasy a tak rozsáhlé astronomické znalosti, že vždy věděli, kde jsou, mohli vykreslit kurzy a sledovat je jak kompasovými, tak hvězdnými grafy, a mohli plout kamkoli chtěli, bez ohledu na směr větru. Jak zdůraznil Needham, Čína byla v plachtění a navigaci tak daleko před západním světem, že srovnání jsou jen trapná. Teprve tehdy, když se Západu podařilo zkopírovat a ukrást čínskou technologii plachtění a navigace, bylo možné začít cestovat po světě a kolonizovat jej. James Petras napsal, “Je obzvláště důležité zdůraznit, jak Čína, světová technologická síla mezi lety 1100 a 1800, umožnila vznik Západu. Západ byl schopen provést přechod k moderním kapitalistickým a imperialistickým ekonomikám pouze kopírováním a asimilací čínských inovací.” (2)

Čína byla o 1000 let před Západem v čemkoli, co souvisí s kovy – litina, kované železo, ocel, uhlíková ocel, tvrzená ocel, svařovaná ocel. Číňané byli tak zruční v metalurgii, že mohli vyrábět vyladěné zvonky, které by mohly produkovat jakýkoli tón. Dlouho před r. 1000 A.D. byla Čína hlavním světovým výrobcem oceli. Věřím, že to byl James Petras, kdo poznamenal, že v asi kolem 1000 A.D. Čína produkovala asi 125 000 tun oceli ročně, zatímco o 800 let později dokázala Británie vyrobit pouze 75 000 tun. (1) Číňané vynalezli vysokou pec, dvojčinné měchy, aby dosáhli nezbytných vysokých teplot pro tavení a žíhání kovů. Vynalezli výrobu oceli z litiny. Vynikali ve vytváření kovových slitin a velmi brzy razili a kovali mince vyrobené z mědi, niklu a zinku. Celý proces těžby, tavení a čištění zinku, pochází z Číny. Číňané vyvinuli procesy těžby samotné a koncentrace a těžby kovů.

Čína byla v zemědělství velmi pokročilá, vynalezla sklízecí a secí stroje, což usnadnilo proces obdělávání, výsadby a sklizně. Evropané a Američané stále sázeli plodiny rozhazováním rukou zrní z vaku, což je velmi ztrátová praxe, která vyžadovala ušetření 50% roční úrody plodin na osivo. Čína vyvinula vědecky efektivní pluhy a dodnes se používají po celém světě. Vynalezli a vyvinuli zvířecí postroje a ohlávky, které ponejprve umožnily využít koně, aby se skutečně daly použít k tahání břemen. Evropa neměla žádný účinný pluh a jejich jediným způsobem, jak využít zvířata, bylo pmptat kolem krku lano. Číňané vynalezli sedla a jízdní třmen. Čínská potravinářská produkce byla o řády před světem více než 1000 let, její pokroky v zemědělství byly příznivou příčinou evropské zemědělské revoluce, která jí ponejprve umožnila začít se přiměřeně krmit. Číňané měli na sobě jemné hedvábné a bavlněné oblečení a používali toaletní papír, zatímco o staletí později měli Evropané stále ještě na sobě zvířecí kůže.

Jen málo lidí na Západě je obeznámeno s čínskými Armillary Spheres. Tyto divy světa, odlité do bronzu o průměru několika metrů a krásně zdobené draky a fénixy, jsou některé z nejstarších a nejpřesnějších astronomických observatořních nástrojů, některé byly vytvořeny před více než 3500 lety, když ještě západní země o nich neměly ani potuchy. Stanovují a měří polohy a rovníkové ekliptické a vodorovné souřadnice nebeských těles, polohy a denní pohyby 1500 hvězd a souhvězdí a mnoho dalšího. Když západní síly napadly Čínu na konci 18. století, byly tak uchváceny, že drancovaly většinu těchto pokladů a staletí dat ze starověkých observatoří, rozebíraly nástroje a odvážely je do Evropy, návrat některých do Číny byl součástí Smluv po první světové válce.

Aby objevil obrovský rozsah čínských vynálezů, které existovaly stovky let a často tisíciletí, než se objevily na Západě, Needham publikoval nejen starověké čínské texty, které lze přesně datovat, ale také fotografie starých kreseb, které jasně zobrazují všechny tyto položky. Nejedná se o jen jednoduchou záležitost střelného prachu a ohňostroje, ale o objevy, které zahrnují celou škálu lidských znalostí, které byly vědomě skryty před západním světem. Needham je objevil ve 40. letech 20. století, ale ani západní vzdělanci, ani média je nikdy neukazovaly a ani neuznávaly. Nejedná se pouze o tvrzení; důkazy jsou přesvědčivé a dostupné ke zkoumání, ale Západ důkladně vymazal „starověkou“ Čínu ze světové historické paměti.

Mýtus a zkreslení

Západní historici zkreslili a ignorovali dominantní roli Číny ve světové ekonomice až do roku 1800. Existuje obrovské množství empirických údajů prokazujících čínskou ekonomickou a technologickou nadřazenost nad západní civilizací po větší část několika tisíciletí. Vzhledem k tomu, že Čína byla až do roku 1800 nejvyšší technologickou silou na světě, je obzvláště důležité zdůraznit, že právě to umožnilo vznik Západu. Západ byl schopen provést přechod k moderním kapitalistickým a imperialistickým ekonomikám pouze kopírováním a asimilací (čti vykrádáním) čínských inovací a mnohem vyspělejších technologií Číny. Do té doby byla Čína předním obchodním národem a dosáhla většiny jižní Asie, Afriky, Středního východu a Evropy. Čínské inovace ve výrobě papíru, tisku knih, střelné zbraně a nástroje vedly k výrobní supervelmoci, jejíž zboží bylo přepravováno po celém světě nejmodernějším navigačním systémem. Navíc bankovnictví, stabilní papírová peněžní ekonomika, vynikající výroba a vysoké zemědělské výnosy vedly k tomu, že čínský příjem na hlavu překonával příjem ve Velké Británii až do roku 1800.

Nejen to, ale, jak zdůraznil James Petras, “ … většina západních ekonomických historiků představila historickou Čínu jako stagnující, zaostalou, náboženskou společnost, “orientální despotismus ”. Čína taková však nikdy nebyla. Během 13. století Marco Polo označil Čínu za nesmírně bohatší a vyspělejší než kterákoli evropská země a přední evropští filozofové, jako je Voltaire, považovali čínskou společnost za intelektuální příklad, Britové zejména využívali Čínu jako svůj model k vytvoření meritokratické státní služby. (3)

První myšlenkou při přezkumu tohoto výzkumu je, že svět se musel zdát Číně velmi primitivní před 500 lety, v té době skutečně to byl “třetí svět”. Když Zhang On a další provedli své průzkumné cesty, museli být zklamáni tím, co našli. Zbytek světa neměl papír ani tisk, žádnou matematiku, žádnou vědu, málo léků, téměř žádnou metalurgii, o které by se dalo mluvit, nejprimitivnější zemědělství, žádné výrobky jakéhokoli vhodného druhu, žádný porcelán, žádné tkalcovské stavy pro výrobu oblečení. Z přezkumu historie čínského vynálezu se získává stále silnější pocit, že se Číňané dívali na svět a nenašli nic zajímavého ve všech těch společnostech, které byly celá staletí a v některých případech tisíciletí, za Čínou téměř ve všech směrech. Dá se pak snadno teoretizovat, že to je důvod, proč se Čína v té době uzavřela od světa, a dospěla k závěru, že jiné národy byly tak zaostalé, že z dlouhodobého kontaktu by bylo málo užitku. Lze si představit, že se vrátili domů a zavřeli dveře, možná se chystali vrátit za dalších 500 let, aby zjistili, zda a jak se věci vyvíjely. S přidáním detailů je nejpravděpodobnější, že se události odehrávaly právě tak.

To, co však Čína neočekávala, byl Západ, který ukradl všechny tyto myšlenky, proměnil je ve zbraně kolonizace a války, vrátil se k národu, který byl zdrojem těchto znalostí, a napadl ho, aby ho kolonizoval, ukradl zdroje a zotročil a masakroval obyvatelstvo. Čínský zájem byl vždy jen průzkum a obchod. Číňané nikdy nebyli expanzivní nebo váleční, chtěli pouze chránit své vlastní hranice před invazí ze severu. Čína byla zcela nepřipravená na násilnickou povahu a brutální vitalitu Bílého muže, který se plavil po světě a dovolával se požehnání svého Boha při jeho nesčetných krutostech. Ve spojení se slabou domácí vládou a vynalézavostí Bagdádských Židů při používání opia k „sklizni miliard“ (finančně) při zotročování národa pod ochranou britské armády máme dvouset letý prudký pokles dolů.

Dvě velké historické tragédie

Výše uvedené shrnutí ani nezačíná přiměřeně katalogizovat rozsah čínských vynálezů, součet čínských objevů a příspěvků do současného světa. Bohužel však mnoho z celkového souhrnu znalostí a historie vynálezů v Číně je navždy ztraceno. Velká část zaznamenaných znalostí o čínské historii byla zničena v jednom z největších aktů kulturní genocidy v historii světa – rabování a vypalování čínského letního paláce, Yuanmingyuan, který obsahoval více než deset milionů kusů nejlepších a nejcennějších historických pokladů a vědecká díla z 5000 let čínské historie. To, co nebylo možné vyplenit, bylo zničeno a celý masivní palác shořel na popel. Tuto krádež a naprosté zničení jedné z největších sbírek historických znalostí na světě provedli Rothschildové a Sassooni (bohatá Bagdádská Židovská rodinná dynastie) jako odvetu za čínský odpor vůči jejich opiu. (4) (5)

Poznamenejme, že zničení Yuanmingyuan bylo provedeno ze stejného důvodu, proč že spojenci bombardovali Drážďany během druhé světové války. Drážďany neměly vojenskou hodnotu, ale bylo to duchovní a kulturní srdce Německa, jeho zničení znamenalo “otevřít ránu v německé duši, která by se nikdy nehojila ”. Právě ze stejného důvodu byl americký ‘Deep State’ brutálně odhodlán shodit první atomovou bombu na Kjóto, také srdce a duši japonské kultury. Kjótský „protokol“ byl ochráněn Prozíravostí, hustým zatažením mraků, které bránilo bombardérům v jeho lokalizaci s dostatečnou přesností, což je donutilo letět k jejich náhradním cílům – k Hirošimě a Nagasaki.

Ale co se týče zničení literárních záznamů kultury a vynálezů, možná došlo k ještě většímu zločinu proti historii čínských znalostí – zničení knihovny a Yongle Dadian na Hanlinské akademii. (6) Tato encyklopedie 22 000 svazků sepisovaná více než 2 000 vědci po mnoho let obsahovala velkou část z celkového počtu 5000 let čínských znalostí, vynálezů a myšlenek. Britové vynesli všechny ty knihy ven, nalili na ně hořlaviny a celou sbírku spálili na popel. Pouze Bůh ví, co bylo ztraceno při této tragické destrukci, nařízeno stejnými obchodníky s drogami jako trest za odmítnutí opia, což mělo za cíl zlomit čínskou vůli tím, že udeřilo do samého srdce národní kultury v zničení něčeho takového neocenitelného a nechat otevřenou ránu, která by se nikdy nezhojila. Spalování přežilo pouze asi 150 svazků, 40 z nich dnes pobývají v Kongresové knihovně USA, která nemá v úmyslu je vrátit do Číny.

Darwinismus

Západní obyvatelé dnes ospravedlňují své neuznávané přivlastnění čínských znalostí a následné nároky na vlastnictví jakýmisi variantami tvrzení, že Číňané tyto věci vynalezli, ale nikdy je nerozvíjeli ani nevyužili, ale toto tvrzení je naprostým nesmyslem, protože můj vynález je můj, ať už tak nebo tak, rozhodl jsem se jej vyvinout. Nárok je tedy také nepravdivý.

Když Číňané vynalezli papír a tisk, knihy se rozšířily po celé Číně, jako s tkaním látek a vývojem textilu. Čína využila své vynálezy neomezeně ve prospěch čínské společnosti. To, co neudělali, je podat patenty, převést vše na IP v soukromém vlastnictví a převést jejich vynalézavost ze sociálního prospěchu na soukromý zisk. (To je také čistá forma parazitismu, všechny ty „patenty a práva“!! – pozn.překl.) Kritika čínského použití jejich vynálezů není tolik negující nedostatek aplikace, ale absence komercializace, tato západní ospravedlnění znamenají, že jakýkoli národ, který se okamžitě nesnaží o maximalizaci zisku svých objevů, je morálně nedbalý, krádež těchto objevů je pak odůvodněna těmi, kteří by je jako používali správněji. Toto je v podstatě stejné jako bankovní lupič, který si získává „opodstatněnou“ morální půdu tím, že tvrdí, že peníze by lépe využil, než by to udělala banka.

Zabránit soukromé komercializaci nebylo ani chybou charakteru, ani chybou chování, ale odrazem pluralistické a socialistické povahy čínského lidu, což je stejný důvod, že i dnešní čínské zákony a předpisy o patentech a právech duševního vlastnictví jsou mnohem méně agresivní než zákony a předpisy USA. Jednoduše řečeno, Čína nikdy nebyla tak kapitalistická nebo individualistická jako Západ. Je součástí velikosti čínského národa, že se tato obrovská populace zapojila do tisíciletí ohromujícího výzkumu, objevování a vynálezů a volně distribuovala tyto plody po celé zemi. Tento důraz na větší dobro a celkový přínos pro společnost spíše než na individuální zisk je zásadní pro přirozené lidství čínského lidu, a nemůže být dovoleno zničit jej sociopatickým západním modelem tak silně propagovaným dnes na základě fiktivní morální nadřazenosti.

Západ se rozhodl ignorovat skutečnost, že 200letý úpadek v čínských inovacích byl způsoben téměř výhradně jejich vlastními (západními) vojenskými výpady, když Západ pustošil a ničil národ. Čínský rozvoj, sociální pokrok a vynález přestaly pouze díky invazím Američanů i Evropanů, a zejména s Židy s rozsáhlým programem obchodování s opiem v Číně.

Snad přímější vyjádření je, že zpoždění Číny v současné technologii je více než cokoli jiného nešťastnou nehodou osudu, ke které došlo během výkyvu v čase. Poté, co Mao vyhnal všechny cizince a Čína setřásla účinky 200 let zahraničního zasahování a drancování, aby zahájila přechod k industrializované ekonomice, právě tehdy explodoval svět elektroniky a komunikace. Během tohoto krátkého období několika desetiletí byly počítače, internet, mobilní telefony a mnoho dalšího koncipovány a patentovány Západem. Prakticky celý proces obešel Čínu, protože během tohoto krátkého období byl národ zcela zaujat výstavbou základny své hospodářské a sociální revoluce a nemohl se účastnit. Čínský nedostatek patentů a IP v oblasti elektroniky dnes není způsoben ani západní převahou, ani čínským nedostatkem inovací, ale západní agresí. Akumulace amerických a evropských patentů nebyla v žádném případě způsobena západní nadvládou v inovacích, ale nepřítomností Číňanů.

Současnost a budoucnost

Čínská inventivita neskončila

S tím, jak se Čína zotavuje a znovu zaujímá své právoplatné místo ve světě, pokračuje tam, kde před 200 lety skončila. Čínské společnosti ignorují historický neúspěch a jednoduše obcházejí dřívější fáze inovací zahraničních firem a postupují přímo do následných fází, kde je pole otevřené a zahraniční patenty nevylučují inovace a rozvoj.

Pokud prozkoumáme oblasti, v nichž Čína dnes zaostává, pokud jde o patenty a IP, je to především v těch oblastech vědy, které pokročily v tomto krátkém období, kdy se Čína nemohla zúčastnit. Jakmile Čína znovu našla své základy, inovace pokračovaly beze změny, jako tomu bylo po tisíce let. Čína zmeškala patenty na počítač a chytrý telefon, ale byla dokonale načasována na revoluci solárních panelů a rychle se projevila jako světový vůdce, když pak USA uložily na čínské solární panely 300% cla ve snaze sice nezabít čínský vývoz, prodej, ale zabránit hromadění finančních prostředků na další výzkum a vývoj. V jakékoli oblasti, která není vyloučena omezením IP, čínská inovace stoupala – obvykle na úroveň světové špičky.

Navzdory americkým obviněním z kopírování zahraničních technologií byly čínské úspěchy v oblasti špičkových technologií zcela domácí, protože USA byly odhodlány bránit vzestupu Číny, tak, že od roku 1950 vyhlásily mezinárodní embargo na všechny vědecké znalosti a na téměř všechny užitečné produkty a procesy do Číny, včetně právních předpisů, podle kterých čínští vědci nemohou být pozváni – nebo se jich účastnit – amerických vědeckých fór, zatímco USA šikanují ostatní západní národy, aby dělaly totéž. V říjnu 2019 byla všem čínským vědcům a společnostem v oblasti kosmických technologií odepřena víza k účasti na týdenním mezinárodním astronautickém kongresu ve Washingtonu.

V západních médiích slyšíme hodně o Číně, která požaduje transfer technologií jako podmínku podnikání v Číně, ale to je většinou propaganda. Bezpochyby dochází k očekáváním přenosu technologií a know-how, protože Čína nechce strávit zbytek svého života výrobou toustovačů a běžeckých bot, ale protože vstup na čínský trh je darem miliard zisků, je naprosto rozumné připojit k němu cenu. Je však třeba mít na paměti, že žádná zahraniční společnost neprovádí špičkový komerční nebo citlivý vojenský výzkum ani nevyrábí kvantové počítače a hypersonické rakety v Číně. Jakákoli technologie skutečně dostupná k převodu by byla téměř zcela ve spotřebním zboží a stěží by představovala velkou hodnotu nebo hrozbu pro národní bezpečnost USA. A prakticky ve všech špičkových oborech a průmyslových odvětvích, jako je kvantové výpočty, 5-G telekomunikace nebo sluneční energie, Čína již USA překonala.

Stručný seznam nedávných čínských inovací

V roce 2015 čínští inženýři oznámili první kvantovou komunikační síť na světě, systém o délce 2 000 kilometrů spojující Peking a Šanghaj s přenosem dat kódovaným kvantovou distribucí klíčů. V srpnu 2016 Čína uvedla na trh první kvantový komunikační satelit na světě a podařilo se jí otestovat komunikaci se stávajícími pozemními stanicemi v zemi. V září 2016 dosáhli čínští vědci první kvantové teleportace na světě mezi nezávislými zdroji a předali kvantové informace obsažené ve fotonech mezi dvěma místy.

V roce 2014 vědci na Nankai University v Tianjinu vyvinuli auto s fungující jednotkou pro kontrolu mozkem se senzory, které zachycují mozkové signály umožňující lidem ovládat automobil jejich myslí. V roce 2016 Čína zahájila provoz plně funkční kosmické laboratoře, která provedla vůbec první experimenty s interakcí mezi mozkem a strojem ve vesmíru. Čínští vědci se domnívají, že interakce mozek-počítač bude nakonec nejvyšší formou komunikace člověk-stroj, protože tento proces vyvinuli mnohem dále než kterýkoli západní národ a drží tu téměř 100 patentů.

V roce 2015 získali studenti středních škol z Tianjinu mezinárodní zlatou medaili za vytvoření biologické baterie z mikrobů. Takové pokusy v minulosti selhaly kvůli špatnému výkonu a omezené užitečnosti, ale tito studenti si představili myšlenku kombinace několika typů bakterií do jedné biologické energetické buňky, přičemž každá bakterie má specializovanou odpovědnost založenou na svých vlastních jedinečných funkcích. Jejich malá „buňka“ s více bakteriemi dosáhla výkonu více než 520 mV a pracovala déle než 80 hodin. Jejich biologická baterie byla rozšířena a dokázala generovat tolik energie jako lithiová baterie, ale s mnohem delší životností a bez znečištění. Jsou to čínské děti ze střední školy.

V roce 2015 se čínským vědcům podařilo upravit lidské embryo tak, aby umožnili předávat a uchovávat změny v budoucích generacích, což nikdy předtím nebylo provedeno, aby se změnila lidská DNA pro odstranění nebezpečných nebo nežádoucích genů z budoucích generací. Čínští vědci vyvíjejí technologii a procesy, díky nimž se pokožka s 3D potiskem stává realitou, pokožkou vyrobenou na míru pro pacienty s popáleninami, potištěnou podle jejich ran. Země vede svět v technologii CAT skenování, v mapování a syntéze DNA a v mnoha lékařských oborech, jako je laserová operace očí a transplantace rohovky.

V květnu 2019 spustil čínský start-up revoluční čip AI s výpočetním výkonem osmi serverů NVIDIA P4, ale až pětkrát rychlejší, s poloviční velikostí a s 20% spotřeby energie a s náklady nižšími na výrobu o 50%. Šanghajská Fudan University vyvinula tranzistor založený na dvourozměrném sulfidu molybdik, což znamená, že výpočetní technika a ukládání dat se odehrávají společně v jedné „buňce“, a možná nahradí čipy na bázi křemíku, které jsou na hranici možností. Technologie DJI, založená čínským vysokoškolským studentem, se za několik let stala lídrem na světovém trhu s malými spotřebitelskými drony a již přitahuje americké sankce za to, že je příliš úspěšný v oblasti, kterou USA chtějí ovládat. Země produkuje téměř 40% světových robotů s výrazně vylepšenými základními technologiemi a je světovým lídrem v technologii 5-G. (Nyní už zkoušejí bojové roboty s různými druhy zbraní … – pozn.překl.)

Čínští inženýři vytvořili superpočítač sedmkrát rychlejší než americká instalace Oak Ridge, první na světě, který dosáhl výkonu nad 100 PetaFlops, poháněný čínským vícejádrovým procesorem a čínským softwarem, zatímco vytlačili USA z pozice s nejvíce superpočítači v top 500. Po spuštění superrychlého superpočítače v Číně úřady informovaly, že NSA zahájila stovky tisíc hackerských útoků a snažila se ukrást technologii nových čínských mikroprocesorů.

Čínské megaprojektové inženýrské dovednosti jsou již legendární, s nejdelšími mořskými mosty, nejdelšími tunely, největšími hlubinnými přístavy. Čína postavila nejdelší a nejvyšší skleněný most na světě v Zhangjiajie, visící mezi dvěma strmými útesy 300 metrů nad zemí, které stanovily 10 světových rekordů v jeho designu a konstrukci. Přehrada Tři soutěsky je největší na světě s pětistupňovými komorami pro lodě, které mohou obsluhovat i největší lodě na světě, a také lodní výtah pro menší plavidla, který je největší a nejnáročnější na světě. Čína formulovala plány na vybudování „elektronového děla“, čtyřikrát delšího (100 km) a pracujícího na více než sedminásobku energetické kapacity evropské CERN. V roce 2015 čínští vědci dokončili 500 metrový radioteleskop, zdaleka největšího na světě s více než desetinásobkem oblasti americké instalace v Portoriku.

V roce 2014 začali architekti v Amsterdamu pracovat na tom, co mělo být prvním kompletně 3D tištěným domem na světě, nákladným podnikem vyžadujícím tři roky. Ve stejnou dobu v Šanghaji dokončila čínská společnost deset domů 3D tiskem za méně než jeden den za cenu nižší než $5 000, přičemž recyklovanou konstrukci a průmyslový šrot použila jako „inkoust“. Viděl jsem tyto domy; velké, elegantní, vícepodlažní, evropské struktury, a tak robustní, že vydrží zemětřesení až do 8 úrovně v Richterově stupnici.

Víme o skvělých čínských vysokorychlostních vlacích, ale jen málo lidí v Číně si je vědomo intenzivní vysoké kvality sítě HSR postavené s nejvyššími standardy v moderním světě, včetně stability. Když cestuji vlakem, občas položím minci na její okraj na parapetu a mám video o minci, která zůstane stabilní čtyři nebo pět minut, než konečně spadne – a to při rychlosti 300 km za hodinu. Šanghaj má vysokorychlostní vlak Maglev (430 km/h), zatímco mnoho měst má nízkorychlostní Maglevs (200 km/h) a čínští inženýři jsou připraveni komerčně vyrábět Maglev pro 600 km/h. Stejné tempo rozvoje platí pro městské podzemní systémy národa. Ztratil jsem zdroj pro tyto údaje, ale město Londýn potřebovalo 147 let na stavbu 408 km linek metra, New York City 106 let za 370 km,Paříž 110 let po dobu 215 km, zatímco Šanghaj potřeboval jen 20 let na stavbu 500 km …

Uniklo pozornosti, že tyto úspěchy nebyly náhlé, ale byly podle úmyslného plánu prováděny po dobu 30 let, i když teprve nedávno mnoho z těchto snah začalo přinášet ovoce. Ještě důležitější je, že Čína to dosáhla z průmyslové základny stavu třetího světa, zatímco byla a je pod celkovým západním embargem na přenos technologií. Čínští vědci vyvinuli jaderné elektrárny, vyslali kosmonauty do vesmíru, vyfotografovali celý povrch měsíce, postavili kosmickou stanici, navrhli a spustili vlastní GPS systém. Číňané mají svoje navržené a postavené hlubinné ponorky a země rychle rozvíjí svůj vlastní letecký průmysl. Dnes, s mnohem vyspělejší vědeckou a technologickou základnou a s výdaji na vzdělávání zvyšujícími se téměř o 10% ročně a velmi vysoké výdaje na výzkum a vývoj,vynálezy a inovace se mohou jen zvýšit.

Závěrečná poznámka

Jedním z nejtrvalejších mýtů o Číně, tvrzením bez důkazů, je to, že Číňané postrádají kreativitu a inovace kvůli nedostatkům ve svém vzdělávacím systému. Obvinění jsme slyšeli stokrát: čínský vzdělávací systém učí pouze paměť, zatímco potlačuje inovace, Číňané nejsou schopni konceptualizovat nebo inovovat, vědí pouze, jak dosáhnout vysokých testovacích skóre, ale ne jak myslet. Tady mluví Carly Fiorina, bývalá generální ředitelka H-P: „Podnikám v Číně po celá desetiletí a řeknu vám, že ano, Číňané mohou udělat test, ale co nemohou, to je inovovat. Nejsou moc imaginativní. Nejsou podnikatelští. Neinovují. Proto kradou naše duševní vlastnictví … inovace a podnikání nejsou jejich silné stránky. Jejich společnost,stejně jako jejich vzdělávací systém je příliš homogenizován a kontrolován, aby povzbudil představivost …“ (7) Tvrzení je naprosto nesmyslné z více důvodů, než na kolik mám zde k dispozici prostoru.

V roce 2015 Eva Dou informovala ve Wall Street Journal o studii společnosti McKinsey, která tvrdila, že Čína učinila všechny inovace “snadno”, jako je zlepšování a zlevnění produktů, ale že „země má omezený počet úspěchů v ‘náročnějších’ typech inovací, které se spoléhají na vědecké nebo inženýrské průlomy.” Závěry McKinsey rozhodně nemohou být a nejsou podloženy zde uvedenými důkazy. (8)

Glosa: Ještě si někdo myslí, že Čína prohraje obchodní válku s USA? Stejné barbarské chování Západ projevil ve všech kulturách, vůči všem civilizacím, které kdy dobyl … Perská říše, Egypt, Čína, Indie, ničení památek v Africe, na Blízkém východě …

NOTES:

Kód: Vybrat vše

(1) Robert Temple, The Genius of China: 3,000 Years of Science, Discovery, and Invention; https://www.amazon.com/Genius-China-Science-Discovery-Invention/dp/1594772177 

(2) James Petras; China: Rise, Fall and Re-Emergence as a Global Power; Some Lessons from the Past 

(3) Ron Unz; The American Conservative; April 18, 2012; China’s Rise, America’s Fall; Why Nations Fail; https://www.theamericanconservative.com/articles/chinas-rise-americas-fall/ 

(4) China Remembers a Vast Crime – The New York Times; https://www.nytimes.com/2010/10/22/arts/22iht-MELVIN.html 

(5) Peking’s Summer Palace destroyed; https://www.history.com/this-day-in-history/pekings-summer-palace-destroyed 

(6) “The Destruction of a Great Library: China’s Loss Belongs to the World; https://eric.ed.gov/?id=EJ552559 

(7) Ex-HP CEO Carly Fiorina says Chinese ‘don’t innovate’; Time; https://time.com/3897081/carly-fiorina-china-innovation/ 

(8) Chinese Innovation: Now Comes the Hard Part, Says Study; https://blogs.wsj.com/chinarealtime/2015/10/22/chinese-innovation-now-comes-the-hard-part-says-study/ 

https://globalsouth.co/2025/05/10/history-of-chinese-inventions-the-present-and-the-future-recent-chinese-state-of-the-art-innovations/

[kenavf]

▲Človek keď si to tak prečíta tak si spomenie na knihy čo všetko vynašli rusi alebo na Orphanikovu zložku s vynálezmi na patentovom úrade(Tejemství hradu v Karpatech).
IMHO: Podpálenie knihovien nezlikviduje všetky vynálezy, pretože tie vynálezy fungujú v praxi rozšírené naprieč celým hospodárstvom. Takže aj keď sa v Číne vynašlo veľa vecí tak ich nevedeli dostať do praxe. Takže keď Guttenberg "znovavynašiel" knihtlač tak s tým nemám problém, a podobne s ostatnými vynálezmi "ukradnutými" číňanom.
Prečo Marco Pólo priniesol z Číny vzorky bankoviek/peňazí a nie nákres parného stroja ktorý tam bol asi v každej dedine? Mohlo to našu vedeckotechnickú revolúciu urýchliť o stáročia.Keď sa tak pozerám okolo seba(to čo nám robí životnú úroveň) tak nevidím nič čo by malo ídeové korene v Číne. Všetko je to z Európy alebo z USA, vynájdené ľuďmi Caucasian race pôvodu(uvedené do života ľuďmi Caucasian race pôvodu).

[Dragon]

Tkaní látek a vývoj textilu... tak to asi zbytek světa chodil nahatý nebo ve zvířecích kůžích nebo co ?

[modrak]

Tak práve tkanie látok je skôr vynález blízko východný. Ale je toho dosť aj bez toho. Pušný prach, kompas, papier z dreva, počítadlo, porcelán .... To, že sa niektoré vynálezy nerozšírili do zaostalej Európy, nie je vina Číňanov. Veľa vynálezov sa nerozšírilo ani v samotnej Európe, vynájdených Európanmi. Zoznam je tiež dlhy. A peripetie so zavádzaním vynálezov zaujímavé. A je tak dodnes. Takže nejaké povedačky o " Caucasian race" ako hýbateľovy pokroku sú nezmysli. Sebe lepší vynález, pokiaľ po ňom nie je "spoločenská objednávka" je k ničomu. Parný stroj vynašli kade tade. Ale bez veľkovýroby namiesto remeselníkov bol k ničomu. Keď z Hérón z Alexandrie vynašiel parný stroj, vládca krajiny ho údajne odmietol s tvrdením, že čo budu robiť otroci, ak sa zavedie. A tak je to dodnes.

[kenavf]

▲Tak napíš čo máš vo svojom okolí čo ti vytvára životnú úroveň a vymysleli to číňania a nie caucasian race. Písať sa dalo aj na papyrus alebo pergamen.