Jiří Jaroš Nickelli: Ke svatováclavské orlici
Je velmi užitečné připomínat tzv. Svatováclavskou orlici, které ukazuje odvrácenou kolaborační tvář protektorátu „Nehmen und Berem (z něm. oficiálního označení jako posměšný anagram slov „Böhmen und Mähren"), píše v úvodu komentáře Jiří Jaroš-Nickelli.
Je to aktuální právě dnes, druhý den po výročí Památného dne Sokolstva, upomínajícího na likvidaci Sokola, který již první protektor von Neurath označil vedle legionářů za vysoce nebezpečnou organizaci proti Třetímu Reichu. Tisíce Sokolů byly zlikvidovány - odvlečeny gestapem a SD do koncentráků, jako byly Dachau, Sachsenhausen, ale především Mauthausen a Auschwitz - Osvětim I. Dnes je téměř nikdo z panujícího tisku nepřipomíná.
Pěkně Svatováclavskou orlici charakterizoval pan doktor Zbořil na Prvních zprávách 5.října 2022. K jeho charakteristice je třeba uvést další data a fakta.
K názvu je třeba uvést, že oficiální název tzv. „Svatováclavské orlice" byl „Čestný štít protektorátu Čechy a Morava". Tento název již sám o sobě vypovídá, že tato dekorace mohla být udělena jednak zasloužilým kolaborantům tzv. protektorátu, ale dále i takovým osobám - a to výjimečně - které nebyly manifestními kolaboranty, ale svou prací nebo zásluhou o národ se zasloužily natolik, že i okupační režim to musel respektovat, a dekoracemi jim vzdávat jakousi často nechtěnou adoraci. To se týkalo takových velikánů národa, jako byl například dirigent Václav Talich, malíř a grafik Max Švabinský. Tito ovšem dostali pouze nejnižší III. stupeň dekorace - nikoli jako význační kolaboranti, kteří dostávali štíty prvního stupně se zlatým věncem, nebo druhé třídy se stříbrným věncem.
Tak například Štít prvního stupně se zlatým věncem dostali čistí kolaboranti Reichu, dr. Emil Hácha, tzv.„president", dále předseda I. protektorátní vlády Rudolf Beran, dále ministr ministr průmyslu Němec Walter Bertsch, dále ministr osvěty Emanuel Moravec, novináři Krychtálek, Josef Rys-Rozsévač, Emanuel Vajtauer a další zrádci národa (Heinc- Kounovský- Baumruk 1999, str.32.).
Takže není pravdou, že neexistují seznamy držitelů tzv. Svatováclavské orlice. Existují, pouze jsou neúplné, což dokazuje nejen poválečný chaos v dokumentaci, způsobený jak vykrádáním protektorátní dokumentace, tak dokonce i přímými krádežemi úředních dokumentů, i v dobách tzv. restitucí! někdy dokonce i z míst, kde by to nikdo nečekal - viz případ skandálu krádeže protokolních knih města Rájce , nebo krádeže alba nacistických fotografií spolku válečných veteránů v Rájci z úřadu SNB již v letech 1945-46!
Dále, Svatováclavské orlice se vyráběly v protektorátu - a to i přes odpor Heydricha. Prosadil je druhý katan českého národa K. H. Frank. Zatímco města výroby říšských dekorací byly Lüdenschein a Pforzheim, tak malé odznaky orlic pak vyráběla Praha - pražská firma Karnet a Kyselý. Šlo o malé odznaky na klopy kabátů a sak. Heydrich zastával názor, že by se Čechům neměly vůbec dávat žádné dekorace. Odporovalo to jeho plánu na vyhubení Čechů.
Další dekorací protektorátu, určenou mládeži, byl Čestný odznak Kuratoria pro výchovu mládeže. Byl to však odznak určený jen funkcionářům , a proto se dochovala informace o počtu vyrobených odznaku v počtu asi 1.500 kusů. Tedy pouze pro oblastní, okresní a ústřední funkcionáře. Dnes je odznak výjimečně sběratelsky vzácný.
Vzhledem k naší situaci vývoje v republice by možná bylo správné, aby vlastenecké organizace udílely příslušným novokolaborantům anticeny v podobě replik těchto protektorátních dekoraci.
Již jen pustý řev z jejich tábora by byl dostatečným svědectví o jejich pozicích ve státě.
Nehledě k okolnosti, že jen málokdo z vedení těchto spolku by se k takové aktivní činnosti odhodlal - není-liž pravda?
Literatura:
Heinc Zd. - Kounovský J. - Baumruk Vl. : Vyznamenání z doby nesvobody 1939-1945
Česká numismatická společnost Praha 1999.
Charvát M: Katalog německých vyznamenání 1933 - 1945. Naše vojko Praha 2012, str. 245-246.
Třeba hezká odpověď je: když vidíš bělmo očí ....Ne vážně, někde je třeba zaznamenaný pokus prusů. Zkoušeli přesnost palby. Takže cíl bylo plátno vysoký jako člověk (160 cm?) a dlouhý jako bojový tvar. Přesný čísla si nepamatuju. A stříleli z různých vzdáleností. Nejdál to bylo tuším 250 kroků. No a může následovat otázka, jak dlouhý byl krok, že. No další nejasnost. Různý doby, různý místa, mezi 50-80 cm...Takže když nadhodím max 150 m, tak by to mohlo +- být. Ale druhá věc. Záleželo na veliteli. Ten musel vzít v úvahu vycvičenost vojáků, množství munice, terén, možnosti ústupu apod. A ty možnosti terénu se využívali sakra hodně. A víc než střílelo, se manévrovalo. A neměli problém ustoupit. Takže třeba z čela postupuje nepřítel, z boku se ukáže další tvar (zpoza terénní vlny). Tak obránce se nenechá postřílet, ale stáhne se. Zároveň se pootočí, aby měl možnost salvy na oba. Mezitím třeba jiný můj tvar napochoduje do boku nepřítele, ten ustoupí....Atd. hodiny, dny. A možná se ani pořádně nevystřelilo. Ono dokud se bojuje organizovaně, tak ztráty nebývají velké. Problém je, jak se jedna strana zlomí a začne utíkat, živelně, panicky. Pak nastává masakr. A při většině velkých tažení zemřelo víc vojáků na nemoci (úplavice apod.) než na činnost nepřítele.