Historie, kterou nás neučili...

Odpovědět
Uživatelský avatar
Kolja
Redaktor
Příspěvky: 183
Registrován: 07 úno 2017, 17:43
Bydliště: Velká Morava

Re: Historie, kterou nás neučili...

Příspěvek od Kolja » 01 úno 2018, 14:28

Tady někdo neviděl Sexmisi :lol:

Dragon
Redaktor
Příspěvky: 213
Registrován: 10 úno 2017, 09:05

Re: Historie, kterou nás neučili...

Příspěvek od Dragon » 01 úno 2018, 16:09

kozlus píše:
01 úno 2018, 14:26
Partenogeneze je nejaky moderni slovo pro zatloukanou neveru? :-D
Ale noták.... :)
Parthenos je řecky panna, genesis zrození. Parthenogeneze je terminus technicus nepohlavního rozmnožování - tedy bez oplození, doslovně "panenské zrození" nebo tak nějak. Každopádně nově vzniklí jedinci jsou u zvířat obvykle pohlaví stejného, jako matka, takže pouze dcery... to by mohl být Ježíš vlastně ženská :lol:

A Sexmise je skvělej film, viděla jsem premiéru v ostravském kině, nebylo třeba dabingu.... a kino lehlo hurónským smíchem v závěru, kdy bylo vysloveno heslo :lol: :lol: :lol:

Uživatelský avatar
palo satko
Výkonný redaktor
Příspěvky: 657
Registrován: 16 úno 2017, 07:51

Re: Historie, kterou nás neučili...

Příspěvek od palo satko » 06 úno 2018, 19:48

Sám velky koryfej protiruskej historie Timothy Snyder našiel konečne počitadlo. Tak sa nakoniec doratal, že stalin ma na svedomi 6 slovom šest miliov mrtvych a nie 30, 60, 70 mlionov ako sa doteraz navymyšlalo. Aj šest milionov je strašne čislo, ale je dobre vediet pravdu a nenechat sa vodit za nos. Nakoniec Stalinove zločiny sa teraz daju pekne porovanat s osidlenim USA a zabijanim Indianov.

komu sa chce čitat: http://www.nybooks.com/articles/2011/03 ... lled-more/
Naposledy upravil(a) palo satko dne 07 úno 2018, 09:36, celkem upraveno 1 x.
"Ego sum rex Romanus et super grammaticam" Žigmund - liška ryšava v Kostnici. Nie som cisar, ale gramatiku tiež nezvladam. :)

Uživatelský avatar
riho
Redaktor
Příspěvky: 291
Registrován: 08 úno 2017, 09:58

Re: Historie, kterou nás neučili...

Příspěvek od riho » 07 úno 2018, 09:21

palo satko píše:
06 úno 2018, 19:48
Sám velky koryfej protiruskej historie Timothy Snyder našiel konečne počitadlo. Tak sa nakoniec doratal, že stalin ma na svedomi 6 slovom šest miliov mrtvych a 30, 60, 70 mlionov ako sa doteraz navymyšlalo. Aj šest milionov je strašne čislo, ale je dobre vediet pravdu a nenechat sa vodit za nos. Nakoniec Stalinove zločiny sa teraz daju pekne porovanat s osidlenim USA a zabijanim Indianov.

komu sa chce čitat: http://www.nybooks.com/articles/2011/03 ... lled-more/
Iba? To aj Leopold II. Belgický bol v Kongu úspešnejší. Tomu je pripisovaných 10 miliónov pri scivilovávaní tejto africkej krajiny. Ten Stalin bol naozaj patlal a právom sa nedotiahol na masových vrahov civilizovanej západnej Európy.

QVAK
Oceněný redaktor
Příspěvky: 4555
Registrován: 07 úno 2017, 16:20
Bydliště: Praha

Re: Historie, kterou nás neučili...

Příspěvek od QVAK » 11 úno 2018, 16:57

V EGYPTĚ OBJEVENY 3 600 LET STARÉ JÁMY PLNÉ OBROVITÝCH RUKOU

Moderní archeologové nedávno v Egyptě učinili objev, který vypadá jako záběr z hororového filmu: tucty uřezaných rukou pohřbených ve starobylém paláci a kolem něj. Faraoni za to ale nemohou a ani žádné živoucí mumie. Jak mnozí teoretizují, tak s těmi hromadami rukou jsou spojeny spíše nějaké pradávné rituály. A všechny ty nalezené ruce jsou nesmírně veliké.
Tým archeologů, kteří tento objev učinili, určil, že ty kosti jsou 3 600 let staré – což poukazuje, že všechny pochází z toho samého rituálu. Všechny ty ruce vypadají, že jsou abnormálně veliké a všechno to jsou ruce pravé. Jsou roztříděny do čtyř různých jam v rámci komplexu, o kterém si vědci myslí, že šlo o královský palác Hyksósů.

http://ac24.cz/zpravy-ze-sveta/12109-eg ... -jamy-ruce

petrp: ac24 poněkud zaspalo v čase, je to vlastně drobnost - pouhých 6 let.
Příspěvek jsem tady nechal úmyslně:
1 - protože na něj Alchy reagoval
2 - aby bylo jasné, že ne všemu je třeba hned slepě věřit..

Alchymista
Redakční rada
Příspěvky: 4043
Registrován: 01 úno 2017, 08:58

Re: Historie, kterou nás neučili...

Příspěvek od Alchymista » 11 úno 2018, 17:52

dobrý deň ac24.cz ...
Published: 00:14 GMT, 11 August 2012 | Updated: 00:14 GMT, 11 August 2012
http://www.dailymail.co.uk/news/article ... riors.html

V dobách faraonov bol zvyk porazeným nepriateľom sekať ruky (a vodcom tiež genitalie, ale o tom sa už píše menej)
Predkladanie odťatých rúk (predkladá bojovník alebo vojvodca)
Obrázek
Počítanie nepriateľov z papyrusu so zhromažďovaním koristi
Obrázek
Čiže veľmi tradičný spôsob pacifikácie ufiknutím paciek.

Uživatelský avatar
petrp
Šéfredaktor
Příspěvky: 2723
Registrován: 31 led 2017, 18:04
Bydliště: Černé/Rudé Kladensko

Re: Historie, kterou nás neučili...

Příspěvek od petrp » 14 úno 2018, 20:19

Vratimovský odborný seminář sleduji už řadu let a jsem o něm informován od svých přátel. Budu rád, když alespoň malým dílem přispěji k jeho úspěšnému průběhu.
S přátelským pozdravem
ing. František Nevařil, CSc.


https://vratimovskyseminar.webnode.cz/v ... y-podklad/

Hospodaření zločinných komunistů
V Britských listech probíhá zajímavá a užitečná diskuse o možných limitech svobody slova v demokracii. Na první pohled je vše jasné – žádné by být neměly. Trestat se nesmí názory ale jen činy. Ale aniž bych chtěl tento závažný princip relativizovat, nabízí se mně současně i řada pochybností. Nelze přece dovolit beztrestně veřejně vyjadřovat třeba průkazné lži a po-mluvy, vyzrazovat obchodní nebo státní tajemství, nebo okolnosti narušující vyšetřování trestných činů. Ani nabádat k porušování platných zákonů, což ovšem nesmí omezit jejich kritiku. Pochybnosti mám už ale například také o zákazech typu „podněcování rasové nebo třídní nenávisti“ a podobně, což mně silně připomíná odsuzované zákazy „hanobení socialistického zřízení“. Nejsem si vůbec jistý pokud by šlo o výzvy k občanské neposlušnosti. A za zcela nejasné a snadno zneužitelné považuji odmítání veřejných, často velice nezávislých avšak obecně „nepřijatelných“ vyjádření a diskuzí o rasismu, extremizmu či nacionalizmu. V této oblasti už totiž působí mnoho obecně přijatých klišé a do hry bohužel vstoupily i nejrůznější jednostranné státní, etnické a náboženské zájmy. Tady už zákazy hraničí i se zastrašováním.

Takových neoprávněných omezování svobody slova je ovšem v naší „demokracii“ mnohem víc. V našich podmínkách k nim patří třeba zatím nenapsaný zákaz pouhého sdělování čehokoliv pozitivního, čeho se v nedávné minulosti v Československu dopustil minulý komunistický režim neboli „totáč“. Takové informace nepatří do hlavního proudu. Naopak přípustná je jen a jen jeho důsledná kritika. Velice žádané je proto odhalování dalších a dalších jeho zločinů, nepravostí a neschopnosti. Platí tu jediná předem zadána pravda, totiž že byl ekonomicky zcela neúspěšný a zločinný, a že z těchto důvodů definitivně ztroskotal. Účinně tu působí nenapsaný ale funkční pokyn jak se o tom má mluvit, psát i tvořit historie.

Tady se nechci odvolávat na řadu dosavadních a většinou ututlávaných průzkumů, podle nichž třeba více než polovina lidí a pamětníků v České republice i na Slovensku nyní naopak uznává, že se jim tehdy žilo lépe. Chci ale uvést pár základních a myslím velice důležitých a průkazných faktů o této době, které se k občanům pořád nedostávají a které by ale měli znát. Především pokud jde o nejsouhrnnější výsledky hospodaření režimu v letech 1948 až 1989. Obecně je dnes přijímán až vnucován princip, podle něhož mírou schopností, úspěšnosti a prospěšnosti jednotlivců je růst jejich osobního bohatství, jejich majetku. Což ovšem potom platí i pro stát, tedy i pro bývalé Československo.
Takže jak to ve skutečnosti bylo. Faktem je, že při nástupu „totáče“ mělo Československo souhrnný majetek ve výši odpovídající asi 400 mld. Kč. Samozřejmě bez hodnoty pozemků, kulturního a historického dědictví (památek i jejich mobiliáře) a armádní výzbroje. Do konce roku 1989 tento majetek čili národní jmění vzrostl na zhruba 3 biliony Kč, tedy více než 7,5 krát (z toho v České republice 5,8 x, a na Slovensku 11,4 x), a to při pětinásobném zvýšení úrovně osobní spotřeby obyvatelstva. K tomu by bylo třeba ještě připočítat dalších asi za 200 mld. moderní armádní výzbroje (měli jsme třeba více než 400 bojových letadel). To vše je počítáno ve srovnatelných cenách (r. 1989) a po odpočtu opotřebení výrobních fondů. Tedy tyto hodnoty vyjadřují skutečný fyzický růst a stav celkového národního majetku. Reálně existující a využívané stavby, budovy, stroje a zařízení, žádné fiktivní burzovní bubliny. Z toho na veřejnoprávní (státní a komunální) vlastnictví v r. 1947 připadalo zhruba 55 až 58 %, v r. 1989 pak zhruba 65 až 70 %. Zbytek byl družstevním a hlavně osobním majetkem (většinou šlo o soukromé obytné domy).

Toto národní jmění bylo stoprocentně v domácím vlastnictví, takže celý jeho růst byl pořízen výhradně a beze zbytku z výsledků vnitřní práce občanů. Pokud zahraniční vlastníci v těch dobách uplatnili pod záštitou svých států nároky za poválečné znárodnění jejich majetků, všechny tyto požadavky byly mezitím na základě mezistátních smluv plně vypořádány (včet-ně Německa, Rakouska i USA).

V té souvislosti je nutno odmítnout několik zcela zásadních běžně tradovaných „nepravd“, zejména že:

- komunisté tento majetek získali hlavně znárodněním. Ve skutečnosti toto proběhlo převážně v předchozím demokratickém období let 1945 až 1947. Po únoru 1948 proběhlo jen dodatečné znárodnění většinou zastaralých a často dokonce předlužených krcálků drobných podnikatelů a řemeslníků v obchodě, stavebnictví a službách (podobný majetek zemědělců přešel postupně do Jednotných zemědělských družstev a byl přeměněn na jejich osobní podíly), při-čemž celková hodnota takto „ukradeného majetku“ nepřesáhla určitě 24 až 25 mld. Kčs, resp. jen o něco víc než šest a půl procenta tehdejšího souhrnného národního jmění;

- zanechali za sebou dluhy. Koncem roku 1989 však nejenže neexistoval žádný veřejnoprávní dluh, ale naopak polistopadový režim převzal finanční aktiva ve výši asi 85 mld. Kč. K tomu navíc asi 107 tun měnového zlata. Pokud šlo o tzv. hrubý zahraniční dluh, ten nepřesáhl výši 500 US dolarů na obyvatele, přičemž ale i tak byla celková devizová pozice státu aktivní asi 23 mld. Kč;

- zanechali znehodnocené podnikové úvěry. Bylo to ale právě naopak, protože koncem r. 1989 čs. ekonomika měla jen asi za 700 mil. Kčs úvěrů nesplácených ve lhůtě (tj. dubiozních, dnes by se řeklo „klasifikovaných“ úvěrů), což reprezentovalo jen asi 0,13 % z jejich celkového objemu. To bylo více než zanedbatelné. Neexistovala žádné mezipodniková zadluženost (nedodržení termínů splatnosti vzájemných pohledávek);

- podniky údajně nefungovaly a nebyly efektivní.. V naprostém rozporu s tímto tvrzením je ale fakt, že čs. národní hospodářství v r. 1989 vykázalo asi 150 mld. Kč zisku, čili nevídanou rentabilitu v průměrné výši 9,6 % (v ČR 10,7 %, v SR 7,1 %) z hodnoty základního kapitálu. V rámci toho banky a pojišťovny dosáhly 24,3 mld. Kčs zisku. Bez těchto dlouhodobých výnosů by samozřejmě nebyl uváděný vzrůst hodnoty národního majetku vůbec možný.

Z toho plyne, že tak zatracované a odmítané společenské (státní a komunální) vlastnictví produkčního majetku a centrální plánování přes všechny svoje chyby a nesmysly bylo v bývalém Československu ekonomicky vysoce úspěšné. Zejména pokud jeho výsledky porovnáme s výsledky obdivovaného kapitalismu restaurovaného v České republice po roce 1989. Předem nutno podotknout, že současná statistika je na srovnatelné údaje velice chudá a daleko nespolehlivější než její někdejší „komunistická“ data. (poslední údaje ČSÚ jsou k dispozici za r. 2006, tedy za 17 let vlády kapitalismu), zejména pokud jde o fakta týkající se majetků. Proto se tu nelze bohužel obejít ani bez odborných odhadů. V prvé řadě to platí už pro přepočet výchozích hodnot (r. 1989) na současné ceny, které vzhledem k výrazné inflaci v průběhu těchto let se do konce r. 2006 zvýšily nejméně na pětinásobek. Každý si může konečně sám zhruba spočítat jak se v tomto období zvýšily ceny bytů, domů, dálnic a podobně, které tvoří základ ocenění hodnoty národního majetku.

Navíc už lze srovnávat pouze vývoj v České republice. Na ni v r. 1989 připadalo z čs. národního jmění asi 2,1 bilion Kč, tedy v dnešních cenách nejméně okolo 10,5 bil. Kč (přepočteno 5 x). Skutečný čistý věcně zhruba srovnatelný majetek tzv. domácích rezidentů koncem r. 2006 dosáhl výše 13,1 bil. Kč (po odpočtu jeho zadlužení) a byl podle toho vyšší asi o 1/4. Za 17 let kapitalistického hospodaření je takový přírůstek ve srovnání s „totáčem“ rozhodně velice malý až nepodstatný, pohybující se dokonce v rámci možné statistické chyby. Hlavně však vůbec nevypovídá o skutečném stavu domácího národního majetku, protože k rezidentům už dávno patří mnoho v ČR „usedlých“ či zaregistrovaných cizích firem a cizinců. Lze tedy vlastně říci jen to, že jde o výši majetků na území České republiky. Z dostupných údajů však nelze zjistit, jaký podíl z tohoto majetku nyní připadá na domácí občany a instituce. Protože ale v české ekonomice a o ní rozhodují dnes zcela převážně zahraniční vlastníci (viz dále) odůvodněně předpokládám, že jeho nynější výše je mnohem mnohém nižší, než byla jeho původní výše zmíněná „komunistická“ hodnota.

Lze jen usuzovat, že dnes by bylo nutno odečíst při nejmenším výši zahraničních přímých a portfoliových investic ve výši 2,4 bil. Kč, což už by uváděnou současnou hodnotu domácího majetku snížilo na reálnějších 10,7 bil. Kč. Ani to však zdaleka neodpovídá skutečnosti. Spolehlivější by snad bylo odečíst poctivě propočtenou hodnotu mezitím privatizovaného společenského majetku zahraničním majitelům, takový údaj však není dostupný. V každém případě ale je nesporné, že skutečně národní jmění ČR se za tuto dobu zřejmě nejen nezvýšilo, ale dokonce s velkou pravděpodobností významně pokleslo; že bylo mezitím ve významné míře prohospodařeno.

A už zcela propadlo hospodaření veřejnoprávní¨- státu a komunálních orgánů (krajů, obcí), neboli podle dnešní terminologie vládních institucí. Tehdejší výše takového majetku reprezentovala v ČR nejméně 1,4 bil. Kč (65 %) z celku, což by dnes odpovídalo zhruba 7 bil. Kč. Místo toho mají údajně celkový majetek (po odpočtu dluhů) jen ve výši 4,8 bil. Kč. A to už zahrnuje i dříve neevidované a nezapočtené hodnoty části pozemků, cenností, nehmotných aktiv a podobně. Z toho plyne, že už do konce roku 2006 stát a jeho orgány nejméně za 2,2 bil. Kč původního společenského majetku prošustrovaly. Nehledě k dalším škodám vzniklých ze ztrát značné části mobiliáře a pokračujícího znehodnocení našich památek, prodejů nebo předání části státních a komunálních pozemků a likvidace mohutné armádní výzbroje. Protože od té doby zahraniční i domácí dluhy „vládních institucí“ dále a pořád rychleji rostou, situace se mezitím nesporně dále zhoršila a tyto ztráty se do dneška ještě dál výrazně zvýšily.

Odedávna platila klasická zásada, že dobrým hospodářem je ten, kdo nastupujícím generacím předával víc než sám na začátku získal. Je zřejmé, že za období rovnající se už skoro polovině doby „totáče“ nový kapitalistický režim, opírající se o soukromé vlastnictví a volnou ruku trhu, prohospodařil co mohl. Soukromí vlastníci i zahraniční kapitalisté tedy ekonomicky ve srovnání s předchozím režimem ke všeobecnému překvapení zcela zklamali. Nejen, že pře-vzatý národní majetek byl převážně v procesu restitucí a hlavně privatizací prošustrován a rozkraden, ale po převratu prodělala a prodělává česká ekonomika soustavný rozvrat. Zejména to prokazuje fakt, že

- národní hospodářství už dávno převážně ovládají zahraniční vlastníci. Mají v rukou skoro celý bankovní a pojišťovací sektor, zhruba 2/3 obchodních činností a nejméně ze 45 až 60 % i celý výrobní sektor. Rozhodují nejméně o polovině zaměstnanců, 75 % vývozů a až 90 % dovozů, jakož i o našich vlastních úsporách. V r. 2007 bylo do ciziny odvedeno na ziscích, dividendách a za práci nerezidentů přes 360 mld. Kč (pravda, část z toho byla zpětně v ČR reinvestována, aby jim přinesla ještě další výnosy);

- došlo k mimořádnému nárůstu zahraničních dluhů.. Jen do konce r. 2007 vzrostly na 1,3 bil. Kč, tedy asi na 6.600 US dolarů na obyvatele (proti r. 1989 více než 13 x). K tomu je ale třeba navíc připočítat i výši přímých i portfoliových zahraničních investic, které nejsou ničím jiným než specifickým vnějším dluhem krytým věcným majetkem (podniků, bank) patřícím na našem území cizím vlastníkům. Tato specifická zadluženost v tomtéž období a to z ničeho vyrostla na skoro 2,4 bil. Kč. Dohromady jde tedy o celkový dluh ve výši 3,7 bil. Kč, tedy 18.200 USD na obyvatele. Oproti období konce „komunistického marasmu“ to reprezentuje zvýšení v USD zhruba na 35 ti násobek (v korunách dokonce na 47 násobek) a zakládá nám na pěkný ekonomický průšvih, možná už v blízké budoucnosti. Na jednoho obyvatele včetně kojenců tak připadá budoucí závazek vůči cizině odpovídající nejméně 350 tis. Kč (čtyřčlenná rodina tedy podle toho dluží "venku" 1,4 mil. Kč);

- stát a lokální orgány (kraje, okresy, obce) nyní místo převzatých finančních rezerv, které by měly dnes hodnotu asi 425 mld. Kč, resp. pokud jde o podíl připadající na ČR okolo 280 mld. Kč, jsou dnes vysoce a asi už i neúnosně zadluženy a růst těchto dluhů se také ještě pořád zrychluje. Je reálné očekávat, že do konce r. 2009 se zvýší dluh státu zhruba na nějakých 1,2 bil. Kč, ne-li víc. Připočteme-li k tomu dluhy komunální a také nevypořádanou ztrátu České národní banky, která už sama přesahuje 200 mld. Kč, tak už půjde dohromady až o 1,6 bil. korun. To znamená, že jen na hotovostech bylo takto prohospodařeno za dvě desetiletí celkem skoro 1,9 bil. Kč, což se rovná téměř 200 tisícům na obyvatele (počítáno včetně kojenců). Za tuto nominální cenu se v osmdesátých letech dal postavit rodinný domek. Navíc jsme také přišli o skoro všechno měnové zlato. K tomu není co dodat;

- došlo k ohromné ztrátě efektivnosti národního hospodářství. Podle podmínek r. 1989 by dnes měla česká ekonomika ročně vykazovat nejméně 700 až 800 mld. Kč zisku. Místo toho se od r. 1994 propadla do celkové ztráty a až do r. 2000 se situace nezlepšila. Další údaje už (proto?) nejsou publikovány. Výsledky dnešních bank, byť docílené lichvářskými až vyděračskými metodami (např. předraženými poplatky, které dříve v podstatě vůbec neexistovaly) naznačují, že v tomto směru k zásadnímu obratu ani v posledních letech nedošlo. Podle in-formace z jejich kruhů údajně totiž budou mít v r. 2009 banky 30 až 50 mld. Kč zisku. Ve srovnání s výsledkem r. 1989 by ale měly v současných cenách docílit nejméně 110 až 115 mld. Kč (včetně pojišťoven). Přitom banky jsou považovány za jakési vlajkové lodi výnosnosti kapitálu. Takže zřejmě nic moc…;

- také naše produkční a obchodní podniky a živnostníci se dostali do značných potíží, a to ještě před nástupem současné hluboké krize. Propadá se zejména průmyslová a stavební jakož i zemědělská výroba, došlo už k likvidaci celých dříve vyspělých odvětví (kožedělný, obuvnický, textilní, oděvní, sklářský i cukrovarnický průmysl, těžké strojírenství, zemědělství atd.). Jsou předlužené vůči bankám, navíc se mluví o nárůstu mezipodnikové zadluženosti (pozdního splácení pohledávek) ve výši přesahující 300 mld. Kč. Neplatí také vždy řádně a včas daně a zákonná pojištění, a minimálně tak dluží dalších 150 mld. Kč. Banky proto vykazují prudký růst dubiozních (klasifikovaných) úvěrů, dosahující už nyní rizikové výše 300 až 400 mld. Kč, z nichž naprostá většina se rovněž vztahuje k podnikové sféře. Všude hromadně řádí insolvence, konkurzy, bankroty;

- ještě hůře je na tom obyvatelstvo - občané, daňoví poplatníci, voliči, „pracující lid“. Dostali se do situací, které přes 40 let nepoznali. Nezaměstnanost se rychle znovu blíží k půlmilionové hranici. Tisícovky (jen?) lidí pracují, aniž by dostávaly plat. Máme desetitisíce bezdomovců a miliony „socek“. Několik set tisíc dětí žije (úředně) v chudobě. Dříve zcela neznámé zadlužení domácností má už přesáhnout bilion korun. Už v minulém roce došlo k více než 400 tisícům exekucí, letos to už má být asi 500 tisíc. Přepočteme-li si to na průměrnou domácnost, tak se týkají takřka 15 % naší populace. Pokračující inflace a deformované úrokové sazby z depozit přináší všem soustavné znehodnocování jejich úspor. Jde v podstatě o trvalou, i když „skrytou“ kapitalistickou peněžní reformu, která reálně okradla obyvatelstvo ČR a SR jen do konce r. 1992 zhruba o 200 mld. Kč a tyto ztráty ještě pořád narůstají. S ironií lze konstatovat, že proklínaná měnová reforma z roku 1953 lidi tehdy obra-la asi o 17 mld. Kč, což v přepočtu reprezentuje zhruba 100 mld. dnešních korun. Tedy jenom tak polovinu toho, co na hodnotě úspor bylo ztraceno za pouhé první tři roky kapitalismu.

Vlády pravice i sociální demokracie byly, pokud jde o ekonomiku iniciativní jen ve snaze co nejvíce podniků zprivatizovat a výnosného společenského majetku se zbavit a jak se zadlužit. Snažili se lidem vnutit představu podle pořekadla, že „blaze tomu kdo nic nemá, nestará se kam co schová“. Měli bychom si však naopak všímat toho, jak se domácí zbohatlíci, zahraniční vyžírci, různí mnohdy pochybní restituenti, katolická církev i potomci bývalé šlechty o tento majetek rvali a rvou. Takže to všechno dopadlo, jak to dopadlo. To prokazuje, že tato cesta byla a je pochybná, škodlivá ne-li vlastizrádná.

Nedá mně to nemyslet při tom na mladou generaci, z jejíž strany se někdy ozývají hlasy odmítající tzv. mandatorní výdaje a platný sociální systém, přesněji řečeno výplatu sociálních důchodů jako nepřiměřeného luxusu, jako nadměrnou solidaritu, v jejímž rámci si mladí musí nespravedlivě platit ze svého ty staré! Když ale ono je to právě opačně. Senioři totiž nejsou viníky ale oběťmi dnešních potíží kapitalismu. Protože ten bývalý značný společenský produkční majetek o němž je v této stati řeč vznikl výhradně a jen z domácí práce našich občanů narozených zhruba do šedesátých let minulého století, kteří mezitím jsou už mrtví nebo v důchodu. Ten by jim totiž bez problémů zaručil daleko vyšší úroveň penzí a životní úrovně než jim poskytuje dnešní „milosrdný“ kapitalistický stát. Ve skutečnosti právě z tohoto majetku v podstatě i oni v devadesátých letech žili, než se přešlo na současné „žití na dluh“ s dosud neznámým koncem. Tito mladí si jen lžou do vlastních kapes…

x x x

To co se u nás stal bych ilustrativně přirovnal k hypotetické situaci, v níž nastupující dědická generace po našem známém multimiliardáři Kellnerovi za 20 let by dokázala nejen promrhat převzatý majetek, ale navíc ještě upadnout do mnohamiliardových dluhů.

Takže závěrem musím jen konstatovat vlastní údiv, jak v České republice (zřejmě také na Slovensku) ve srovnání s oním „komunistickým“ šlendriánem kapitalismus ekonomicky tak totálně a rychle propadl. Jak se dokázal tak důkladně zprofanovat. Podotýkám, že hluboko před nástupem dnešní všeobecné hospodářské krize, která nás ještě dál jistě v mnohém hořce překvapí. Propadl tak i jeho nositel, který nám dosud tak obětavě pomáhal a radil, to je onen vyspělý a sofistikovaný Západ.

Všechny výše uváděné informace a propočty nebyly a nejsou žádná tajnost. Předkládaná faktografická analýza se opírá o publikované údaje a statistiky. Může si to tedy zjistit a ověřit každý, stačí jen chtít a snad i umět. Samozřejmě bych uvítal, kdyby někdo měl k dispozici přesnější čísla, i pokud by moje zde uváděné názory upravily nebo i měnily, ovšem po pravdě.

Ale abych se vrátil ke svobodě slova. Protože o těchto „nepřijatelných“ věcech se veřejnost nedovídá, což pokládám za markantní příklad funkčnosti naší utajené demokratické cenzury, nemůže o nich ani uvažovat. Takových „tabu“ a záměrných zkreslování poválečné historie je jistě mnohem víc. Tady jsem se letmo a možná zjednodušeně do-tknul jen jednoho z nich, který pokládám za jakousi špičku ledovce.
"Kdo se nepoučí z minulosti, je odsouzen si ji zopakovat." - George Santayana
"Demokracie je, když dva vlci a jedno jehně hlasují, co bude k večeři. Svoboda je, když dobře ozbrojené jehně odmítá hlasovat." - B. Franklin

QVAK
Oceněný redaktor
Příspěvky: 4555
Registrován: 07 úno 2017, 16:20
Bydliště: Praha

Re: Historie, kterou nás neučili...

Příspěvek od QVAK » 20 úno 2018, 18:12

Starověká brána do pekla zabíjela mrakem oxidu uhličitého

Je možné projít bránou pekla a přežít? Staří Římané v to věřili. Podle nich byly brány do podsvětí rozesety po celém starověkém Středomoří. Kněží v nich prováděli různé rituály včetně obětí zvířat. Odvedli zdravé býky dolů k pekelné bráně. Zvířata rychle zemřela bez zásahu člověka, zatímco kněží se bezpečně vrátili zpět. Nyní nová studie jednoho takového místa naznačuje, že tyto „zázraky“ mohou mít jednoduché geologické vysvětlení. Píše server Sciencemag.
Brána byla znovuobjevena před sedmi lety. Nachází se ve starobylém městě Hierapolis na území dnešního Turecka. Kamenná brána vede k malé jeskyni. Postavena je přímo nad hlubokou trhlinou v zemi, z níž neustále vyvěrá vulkanický oxid uhličitý. V roce 2011 archeologové ukázali, že brána je stále smrtelná: Ptáci, kteří létají příliš blízko, se udusí a umírají.

https://echo24.cz/a/SRnQ3/staroveka-bra ... uhliciteho

woxia
Samostatný redaktor
Příspěvky: 1013
Registrován: 16 úno 2017, 10:41

Re: Historie, kterou nás neučili...

Příspěvek od woxia » 22 úno 2018, 11:27

Syfilis zlikvidoval české panovnické rody, díky nim nastoupili Habsburkové, z nichž ovšem někteří na syfilis také dojeli (např. Rudolf II. , Valdštejn, který jim vydláždil po stavovském povstání cestu, byl také nemocen)

K. Stloukal (1964) vyslovil zajímavou myšlenku o příčinách nápadného vymírání českých šlechtických rodů na "uherskou nemoc" a její následky.
Myšlenku dokládá příkladem zániku rodu pánů z Hradce, který vymřel Jáchymem Oldřichem z Hradce


Otto Placht ve své knize Odhad majetku stavů Království Českého z let 1557 - 1654 uvádí, že v půlstoletí 1557 - 1615 vymřelo z celkových 69 starých českých rodů 37, tj. více než polovina, a do r. 1654 ještě dalších 17 rodů. Za sto let zbylo tedy z původních 69 rodů jen 15.


https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-cas ... chach.html

Novější zajímavá práce:
Původ syfilis: hypotézy ve světle nových molekulárních dat
https://is.muni.cz/th/222912/prif_b/Bakalarka-LN.pdf
Kde cenzura začíná, tam Woxia končí...

Uživatelský avatar
Polite
Samostatný redaktor
Příspěvky: 1257
Registrován: 07 úno 2017, 21:48

Re: Historie, kterou nás neučili...

Příspěvek od Polite » 22 úno 2018, 13:51

Syfilitida ešte nedokončila svoju robotu v českej šľachte...ten Váš Sfancenberk mal od boha šťastie,ale následky sú viditeľné..
Chcel by som byť Stalinom. Nie preto aby som bol ako on. Ale preto, aby som vedel, či mohol konať inak...

Uživatelský avatar
gandalf
Sponzor fóra
Příspěvky: 652
Registrován: 07 úno 2017, 18:22

Re: Historie, kterou nás neučili...

Příspěvek od gandalf » 22 úno 2018, 16:25

To není naše šlechta a nikdy nebyla - je to nájezdník.

Uživatelský avatar
riho
Redaktor
Příspěvky: 291
Registrován: 08 úno 2017, 09:58

Re: Historie, kterou nás neučili...

Příspěvek od riho » 23 úno 2018, 12:49

Zas zavádzajúci nadpis. Český panovnícky rod bol len jeden: Přemyslovci. A tí vyhynuli po meči vraždou Václava III., hoci už posledný panovníci trpeli pravidelne tuberkulózou. Správne by bolo, že syfilis vyhubil starú českú vysokú šľachtu. Zaujímavé, že ju autor volá uhorská nemoc, francúzi ju napríklad volali talianská nemoc a taliani francúzska nemoc. Oba výrazy vznikli na konci 15. storočia pri vojnovom dobrodružstve francúzskeho kráľa Karola VIII. v talianských štátoch.

woxia
Samostatný redaktor
Příspěvky: 1013
Registrován: 16 úno 2017, 10:41

Re: Historie, kterou nás neučili...

Příspěvek od woxia » 23 úno 2018, 13:21

Panovnické rody - ty, které volila panovníka na Zemském sněmu.

Pak máš vládnoucí a královské rody.
Na Slovensku nic takového není, tam máš jen vládnoucí Maďary, i když třeba myslím u Arpádovců se nedávno zjistila slovanská DNA... Ale nejsem si jistá, že to bylo přesně u nich.
Kde cenzura začíná, tam Woxia končí...

Uživatelský avatar
Aaron Goldstein
Redakční rada
Příspěvky: 1131
Registrován: 10 úno 2017, 22:29
Bydliště: Praha

Re: Historie, kterou nás neučili...

Příspěvek od Aaron Goldstein » 23 úno 2018, 14:37

woxia píše:
23 úno 2018, 13:21
Panovnické rody - ty, které volila panovníka na Zemském sněmu.
Omyl... Panovnický rod (také se používá pojem "dynastie") je rod ze kterého pocházel panovník s dědičným právem... Takže České panovnické rody (nebereme-li v potaz Velkou Moravu a přesah Mojmírovců a Piastovců) jsou Přemyslovci, Lucemburkové, Jagellonci a Habsburkové (včetně Habsbursko-lotrinské dynastie)... Pak zde byli tzv. nedynastičtí panovníci (např. Jiří z Poděbrad nebo Matyáš Korvín) u nichž se jejich dynastie neoznačuje jako panovnický rod...

Ergo nejsou to ti, kteří by volili panovníka, ale ti z nichž byl panovník volen v důsledku dědičnosti titulu...(ať už knížecího, či královského)

Vládnoucí a královský rod je jen "podkategorie" panovnického rodu... Vládnoucí rod vládne aktuálně (a nebo vládl v popisované době) a královský rod je panovnický rod s dědičným titulem krále... Panovníkem však může být i kníže (např. Monako, Lichtenštejnsko a také České země v počátcích své existence) či např. velkovévoda (např. Lucembursko)...
Že jsem paranoidní ještě neznamená, že po mě nejdou...

woxia
Samostatný redaktor
Příspěvky: 1013
Registrován: 16 úno 2017, 10:41

Re: Historie, kterou nás neučili...

Příspěvek od woxia » 23 úno 2018, 19:04

No a jelikož tehdy mohl být panovníkem zvolen každý urozeného původu, tak to byly panovnické rody.

Samozřejmě jiné jsou vládnoucí rody, ale tam se má používat dynastie.
Kde cenzura začíná, tam Woxia končí...

Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host