Kalendárium - připomenutí výročí, událostí...

[Alchymista]

20.9 - V roku 1979 zomrel armádny generál a prezident ČSSR Ludvík Svoboda (83 rokov)

Prezident Svoboda.jpg (32.31 KiB) Zobrazeno 8504 x

V roku 1746 sa vo Vrbovom narodil Móric Beňovský, vojak, cestovateľ a dobroduh († 1786)
V roku 1902 sa v Tisovci narodil Vlado Clementis, slovenský politik - v rámci procesu so Slánskym bol v roku 1952 popravený

[petrp]

Dovolte mi vyjímečně jednu trochu osobnější zprávu...

Rytířský řád Křižovníků s Červenou Hvězdou oznamuje v hlubokým zármutkem zprávu o úmrtí S. E. Jiří Kopejsko O. Cr., Emeritní velmistr rytířského řádu Křižovníků s Červenou Hvězdou. Zemřel po dlouhé nemoci 11. září 2018 ve věku 79. Pohřeb se bude konat 29.9. v místě jemu nejbližším - na Chlumu Svaté Maří u Sokolova...

jirka.jpg (279.38 KiB) Zobrazeno 8509 x

Trocha historie
V pořadí již 47. velmistr Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou byl jmenován Svatým stolcem v úterý 6.11. 2001. Na dobu 6 let se jím stal P. Jiří Kopejsko OCr., dosavadní 38. probošt jednoho z největších a nejstarších mariánských poutních míst v Čechách - Chlumu Svaté Maří (okr. Sokolov, Karlovarský kraj). Jmenovací dekret přečetl v závěru slavnostní mše v kostele sv. Františka (u Karlova mostu) apoštolský nuncius v ČR arcibiskup Erwin Josef Ender za účasti dosavadního apoštolského delegáta, ostravsko-opavského biskupa Františka Lobkowicze. Jiří Kopejsko se narodil 24.8.1939. Vystudoval strojní průmyslovou školu. Kněžské svěcení přijal po 5letém studiu teologie v roce 1973. Do noviciátu byl přijat 25.10.1990 velmistrem řádu P.JUDr. Ladislavem Sirovým OCr. Slavné sliby složil do rukou apoštolského delegáta Mons. Františka Václava Lobkowicze OPraem., který vedl řád po tragickém úmrtí posledního velmistra (12.2.1992). P. Kopejsko byl v letech 1995-2000 prvním konsultorem řádu.
Řád křižovníků s červenou hvězdou založila sv. Anežka Přemyslovna v roce 1233 jako špitální bratrstvo, které papež Řehoř IX. povýšil roku 1237 bulou Omnipotens Deus na samostatný kanonický řád s regulí sv. Augustina.

PS: Měl jsem tu čest se s ním delší dobu osobně znát (10 let) a jsem si jist, že lidí s jeho odvahou a elánem je u nás opravdu málo. Jak už je to v našich zemích běžné, i na něj byla kydána špína, ale vždy to bral s nadhledem. R.I.P. příteli...

[martanus]

Přesně před 80 lety, 23. září 1938, začala všeobecná mobilizace.

[QVAK]

24.9.

1483 – Druhá pražská defenestrace. Pozoruhodná událost, u níž se trochu více pozastavím.

Pražská obec tehdy svrhla konšely z řad patriciátu, prosazené králem Vladislavem Jagellonským, když bylo odhaleno, že jejich cílem je svrhnout kališnickou moc v pražských městech a restaurovat tam dominantní moc katolicismu.

Staré letopisy české píší:“Staroměstští konšelé se naoko hádali s novoměstskými a zatím tajně připravovali společně své lumpárny. Dali udělat řetězy do ulic tam, kde ještě nebyly, a doma měli připravené brnění a zbraně, aby mohli jít k radnici, když zazvoní na poplach.“
Součástí vojenského převratu proti kališníkům v Praze mělo být také vypovězení jejich mistrů a kněží, ale stávající konšelé měli rovněž připravený seznam 80 předních kališnických měšťanů k popravě.
Když došlo k odhalení části těchto plánů, pražské městské obce se srotily a zasáhly. Na Starém městě byl vyhozen z okna a později sťat purkmistr Jan Klobouk, celkem bylo popraveno 11 konšelů; v Novém městě pražském členové shromážděné obce konšely zastižené na radnici rozsekali a vyházeli z oken, na Malé straně byli konšelé rovněž vyhození z oken.
Král Vladislav byl nucen novou pražskou vládu uznat, neboť popsaná akce katolickému převratu stihla předejít a shromáždění obce bylo ve středověku nejvyšším oficiálním městským orgánem – jednalo se tudíž o akci legální z hlediska městského práva, stejně jako při první pražské defenestraci v roce 1419.

[skflanker_]

↑ 24.09.1998 - pred 20 rokmi = prvý vzlet viacúčelovej amfíbie Beriev Be-200. Lietadlo z konštrukčnej skupiny TANTK (Beriev) môže okrem štartu z vodnej hladiny minimálnej hĺbky 2 metre, vzlietnuť z letiska so vzletovou dráhou 700m (prázdny) až 1800m (plne naložený). Pre hasenie používa nádrž na vodu o objeme 12000 litrov, ktorú za letu z vodnej hladiny dokáže naplniť za 14 sekúnd vlastnými čerpadlami.

[QVAK]

25.09.

1212 – Zlatá bula sicilská vydaná novým římským králem Fridrichem II. Sicilským Přemyslu I. Otakaru za jeho politickou a vojenskou podporu. Ve skutečnosti jde o systém více listin, které zásadním způsobem upravily poměr českých zemí ke Svaté říši římské. Byla uznána suverenita napříště již dědičných českých králů ve vztahu k Říši, čeští králové byli zároveň říšskými kurfiřty (voliteli římského krále), Morava a pražské biskupství byly uznány jako nedílné části Českého království. Vrcholný výsledek zahraniční politiky a diplomatického úsilí Přemysla I. Otakara.

[jura-p]

To nebylo o dědění, bylo to o tom, že císař (a jeho následníci) korunuje králem toho, kdo byl předtím vybrán jimi (těmi věrnými Čechy). V dalším textu pak již mluví o dědicích, ale to je také spíše následnících. Na druhé straně v Čechách se následnictví synů uznávalo, tak jako všude v Evropě, ale samozřejmě ne vždy. Tak jako dodnes, když jde o moc.
Prostě vyjádření velkého kolaličního potenciálu Čechů nebo špinavý politický kšeft. Tak jak jsou podobné dohody a vyhlášení hodnocena podle toho, na které straně hodnotící stojí, dodnes.
To máte jako co je víc, zda územní celistostvost a nedotknutelnost hranice nebo právo na sebeurčení. Donbas nebo Kosovo.
Ale je to pěkná a významná listina. (Ony vlastně ty listiny byly tři.)
Jo a taky to bylo o tom, kam král na shromáždění kurfiřtů musí a kam nemusí. Přispíval na všechny shromáždění.

[riho]

Práve, že to bolo o dedení a vzťahu Ríše k českému panovníkovy a naopak. Po prvé, České kniežatstvo bolo pozdvihnuté na kráľovstvo a to dedične. To bola v Ríší bezprecedentná záležitosť, pretože dovtedy bol titul kráľ vyhradený len pre rímskeho panovníka zvoleného kurfirstami(česť výnimkám). A zrazu sa jeden z kurfirstov stal kráľom a tento titul bol naviazaný na léno. Ďalšou významnou zmenou bol prechod od dedenia titulu seniorátom na dedenie promigeniturou. To znamená, že po novom sa českým panovníkom nestával najstarší člen Přemyslovského rodu, ale najstarší syn vládnuceho panovníka. To bola hádam ešte dôležitejšia udalosť, ako pozdvihnutie na kráľovstvo, pretože cisár sa tým vzdal obrovskej páky a vplyvu v Čechách. Ďalšími zmenami bolo, že v prípade vymretia vládnucej dynastie, nemohlo byť České královstvo vyhlásené za odúmrté léno (ako napríklad Rakúske zeme po vymretí Babenbergovcov) a teda ho cisár nemohol darovať nejakému momentálne vernému vazalovy v léno. Naopak, vysoká česká šľachta si mala zvoliť nového panovníka, ktorý tým založil novú dynastiu a cisár túto voľbu len potvrdil, ale nemal právo ju zmeniť. České kráľovstvo Zlatou bulou sicílskou získalo v rámci Rímskej ríše obrovskú autonómiu, ktorú následne ešte Karol IV o 200 rokov neskôr rozšíril.

[QVAK]

Jenom doplním o jména dvou českých knížat povýšených do nedědičné ad personam královské hodnosti:

Vratislav II. vládl 1061–1092 Syn Břetislava I. Od roku 1085 byl prvním českým králem. Nedědičný titul ad personam mu propůjčil císař Jindřich IV. V letech 1085–1092 byl také titulárním polským králem.

Vladislav II. vládl 1140–1172 Syn Vladislava I. a druhý český král. Zřejmě nedědičný královský titul ad personam mu propůjčil císař Fridrich I. Barbarossa v roce 1158

[QVAK]

26.09.

1815 – Josef Božek předvedl v Královské oboře v Bubenči svůj parní automobil.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Bo%C5%BEek

[WuVirr]

Je strašně hezké, že si tu vzpomenete na kde co a kde koho, ale nebylo by od věci, to podpořit nějakým odkazem na dotyčného, nebo na dotyčnou událost. Nechám to na každém. :jo:

[QVAK]

28.09.

929/935 – Zavraždění sv. Václava, knížete českého, jeho bratrem Boleslavem ve Staré Boleslavi https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%BD_V%C3%A1clav

995 – Dobytí hradiště v Libici nad Cidlinou a vyvraždění přítomných Slavníkovců (podle Slavníka, otce bratrů, kteří vládli po něm a jichž se událost týkala). Definitivní sjednocení českého státu cestou meče a ohně. Přemyslovci využili skutečnosti, že slavníkovské vojsko bylo prakticky celé na zahraničním tažení s císařem Otou III., proti slovanským Bodrcům, přepadli slavníkovské sídlo v Libici a vypálili je. Někteří ze Slavníkovcú v zahraničí přežili, ale jejich domácí moc byla vyvrácena. Nejznámějším příslušníkem rodu byl sv. Vojtěch, pražský biskup. Slavníkovci byli do té doby jako knížata uznáváni východočeskými Charváty a jihočeskými Doudleby.

1322 – Český král Jan Lucemburský vojensky podpořil císaře Ludvíka Bavora v bitvě u Mühldorfu, za což získal jako léno Chebsko, které od té doby bylo definitivně připojeno k českému státu. https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_M%C3%BChldorfu

[Aaron Goldstein]

Někteří ze Slavníkovcú v zahraničí přežili, ale jejich domácí moc byla vyvrácena.

Přežili pouze tři...
Již zmíněný Vojtěch (později svatý), který pro spory s knížetem (již podruhé) opustil Čechy a zanevřel na ně... Později byl pohanskými Prusy zajat a zabit...

S ním byl jeho polorodný bratr Radim (později svatý)... Ten byl se svým bratrem až do jeho smrti... Pohanskými Prusy byl též zajat, ale později propuštěn... Uchýlil se do Hvězdna, v roce 999 byl vysvěcen na biskupa a v o rok později se stal prvním hvězdenským arcibiskupem... Také přesvědčil Boleslava Chrabrého, aby převezl ostatky Vojtěcha do Hvězdna...

A třetím byl Soběslav Slavníkovec, který v té době byl povolán k tažení proti pohanským Slovanům... Jeho nepřítomnost v Čechách mu zachránila život a uchýlil se k nevlastnímu bratru Radimovi do Hvězdna... V roce 1003 vtrhl do Prahy po boku Boleslava Chrabrého... V roce 1004 do Čech vtrhli římský král Jindřich II se svým chráněncem (a adeptem na knížecí stolec) Jaromírem a při ústupovém boji na Pražském hradě byl Soběslav zabit, čímž Slavníkovci definitivně vyhynuli...

[QVAK]

Já jsem někdy dříve v knize o Václavovi II četl, že jejich potomkové (levobočci?) ve službách Jagelonců (kasteláni jednoho dobitého hradu) byli zabiti Čechy až za vpádu Václava II do Polska při získání polské koruny. Páni kteří je při dobití hradu zajali a nechali zabít tak se chtěli zavděčit panovníkovi ale s velmi zlou se potázali. Měli to údajně být poslední potomci rodu. Nebyla to historická práce ale beletrie napsaná historikem.

[Aaron Goldstein]

Přiznám se, že něco takového slyším (a čtu poprvé)... Ve všech historických publikacích jsem narazil pouze na Vojtěcha a Soběslava (někdy uváděného jako Soběbor)... V novějších je pak uváděn i Radim (kterého starší publikace z nějakého důvodu opomíjeli)...

Takže si o historické přesnosti oné beletrie dovolím pochybovat...

[Skeptik]

V každém případě bychom ale měli připomenout dnešní Den České státnosti.

S největší pravděpodobností v roce 935 se vlády nad malým bezvýznamným knížectvím kdesi na soutoku Vltavy a Berounky chopil mladý a ambiciózní kníže Boleslav (později Boleslav I).
Zda to bylo úkladnou bratrovraždou či nešťastnou náhodou, jak zemřel jeho slabý bratr Václav, je už dnes jedno. Důležité je, že si Boleslav dokázal vymoci na svém mocném sousedu, saském Otovi I, to, že postupně začal silou ovládat ostatní knížectví v české kotlině, což dokonal jeho syn Boleslav toho jména druhý eliminací konkurenčního rodu Slavníkovců.

Budiž Boleslavovi věčná sláva.

[palo satko]

Na hrade Budeč vtedy vyvraždili Vaclavovu družinu. Ako bolo nakoniec dobrym zvykom, kniežacia družina slovanskych vladcov sa skladala z cudzincov. Bolo to bezpečnejšie. Podla nalezov to vyzera, že sv. Václav mal družinu z Nitry. (Ono je to dnes pri Bureš-Babišovi naopak. )

[riho]

Aaron, len ťa opravím, nie Hvězdno, ale Hnězdno, polsky Gniezno
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hn%C4%9Bzdno

[Aaron Goldstein]

Ano, pravda... Mea culpa...

[Aaron Goldstein]

Dne 3.10.1938 odmítl četař Arnošt Hrad porušit přísahu a vydat vlast nepříteli bez odporu. Raději se zastřelil.

Arnošt Hrad se narodil 5. dubna 1914 v Praze-Bohnicích, jeho otec se nevrátil z 1. světové války. Vychodil obecnou školu a tři třídy občanské školy. Po absolvování tříleté odborné živnostenské školy pokračovací se stal číšníkem.

Dne 2. dubna 1936 jej odvedli do armády a 1. října 1936 nastoupil vojenskou službu u 4. roty pěšího pluku 2 v Litoměřicích. Od 16. listopadu 1936 do 15. dubna 1937 absolvoval s výtečným prospěchem poddůstojnickou školu. Dne 15. dubna 1937 jej povýšili na svobodníka a za půl roku, 16. října 1937, na desátníka. Od 11. září 1937 konal strážní službu jako velitel stráže a výcvik jako velitel družstva u 1. strážní roty strážního praporu III v Králíkách. 15. ledna 1938 byl z části strážního praporu III zřízen IV. prapor hraničářského pluku 6 a Arnošt Hrad se dostal do 12. roty pluku, s jejímiž příslušníky prošel speciálním výcvikem pro osádky objektů těžkého opevnění. Dne 28. února 1938 byl formálně přemístěn od pěšího pluku 2 k hraničářskému pluku 6 v Šumperku a 16. dubna 1938 povýšen na četaře.

IV. prapor byl nejdříve dislokován v Králíkách v továrním objektu. V září 1938 se přesunul do Červené Vody do "Hraničářských kasáren", kde sídlilo též velitelství pluku. 22. září opět přišel rozkaz k ostraze a krytu státní hranice s bojovou pohotovostí pro všechna opevnění. Četař Hrad nastoupil do izolovaného pěchotního srubu K–S 14 "U cihelny“, nacházejícího se severně od Králík poblíž obce Prostřední Lipka. Velitelem objektu byl poručík pěchoty Karel Kocián a četař Hrad se stal jeho zástupcem.

29. září přišla zdrcující zpráva o přijetí diktátu velmocí z Mnichova a s ní i urgentní příkaz provést ihned demontáž a evakuaci cenných zařízení a munice všech objektů u Králík počínaje objektem S – 2 přes Hůrku až po objekt č. 16. Dne 3.10.1938 těsně předtím, než vojáci IV. praporu hraničářského pluku 6 opustili své postavení, se ve srubu K-S 14 zástupce velitele objektu četař Arnošt Hrad smrtelně postřelil služební pistolí. Zraněný četař ještě krátce s vojáky komunikoval. Na místo dorazil i velitel roty štábní kapitán Leopold Medek. Po převozu do nemocnice Arnošt Hrad ve 23:20 umírá.

Četař Arnošt Hrad napsal tři dopisy na rozloučenou, ve kterých vysvětluje své pohnutky.

První byl adresován jeho matce:

Milá maminko.
Prosím Vás za odpuštění, že se s Vámi loučím tímto způsobem. Po zralém uvážení rozhodl jsem se odejíti ze světa, neboť nemohu splnit to, co jsem přísahal při památce svého otce. On padl pro vlast a já bych měl od toho, za co on položil život, utéci jako zloděj. Jest rozkaz opustiti území. Já jako voják musím, musím uposlechnouti, smrt mne však této povinnosti zbaví. Chtěl jsem býti dobrým obráncem vlasti, chtěl jsem uhájit to, za co otec bojoval. Bohužel, člověk míní, ne Bůh, ale Hitler mění. Prosím Vás milá maminko, sestry a bratře, nezazlívejte mi, ale odpusťte. Vykonám své povinnosti k vlasti až téměř do konce, vytrvám na svém místě do poslední chvíle, do odchodu. Až přijde rozkaz ihned opustiti území, pak teprve opustím tento svět.
Ještě jednou všem naposledy, buďte hodně šťastni v té nové vlasti, buďte s Bohem.
Arnošt
Prosím, bude li možno, abych byl pohřben doma.

Druhý dopis byl určen veliteli 12. roty, štábnímu kapitánovi pěchoty Leopoldu Medkovi, jeho veliteli roty:

Vážený pane štábní kapitáne.
Prosím, by jste mi odpustil, že Vám přidělávám starosti k tak velkým starostem, jež nyní máte. Děkuji Vám za vše. S klidným svědomím mohu říct, že jste mi byl nejlepším a nejlaskavějším velitelem, jakého jsem poznal. Můj otec padl pro vlast. I já bych rád za ni život položil, ale nemohu přežíti, abych dobrovolně a bez boje opustil půdu, pro niž otec život položil. Snažil jsem se být dobrým vojákem, dobrým obráncem vlasti. Své povinnosti konal jsem tak, jak mi to srdce a památka mého otce nařizovala. Jestliže jsem však přes to někdy chybil, prosím za odpuštění. Děkuji Vám za vše. Děkuji pánům poručíkům Maříkovi, Slavíkovi, Šáchovi, Novákovi i Kociánovi, zaplať to všem Pán Bůh. Musím uposlechnouti rozkazu opustiti část své drahé vlasti, ale smrt mne této povinnosti zprošťuje.
Buďte sbohem.
Četař Hrad Arnošt

Třetí dopis zanechal četař Hrad pro své vojáky:

Drazí kamarádi, poddůstojníci, vojáci.
Odpusťte, že se s Vámi loučím takovýmto způsobem, ale nemohu jinak. Konal jsem službu pro vlast podle svého nejlepšího svědomí. Na srub jsme napsali - „VYTRVÁME“.
Já vytrvám na svém místě do poslední chvíle, až do rozkazu opusťte území. Pak teprve Vás opustím s přesvědčením, že nemohu již více pro vlast vykonati. Ublížil-li jsem snad někomu, byl jsem toho přesvědčení, že jednám správně. Přes to však prosím, odpusťte mi.
Buďte s Bohem.
Četař Arnošt Hrad

Arnošt Hrad byl pohřben v rodinné hrobce dne 10. října 1938 v Praze-Bohnicích. Vojenský pohřeb proběhl tehdy za účasti vojáků Náhradního praporu Pěšího pluku.

2. října 1998 byla na stěnu srubu K-S 14 "U cihelny" umístěna pamětní deska

V roce 2008 vydal Richard M. Sicha knihu "Četař Arnošt Hrad – Příběh z pohraničí"

29791881_629225320756571_6942022556115271680_n.jpg (13.85 KiB) Zobrazeno 8093 x

29791392_629225330756570_4047772287229755392_n.jpg (29.07 KiB) Zobrazeno 8093 x

29695453_629225327423237_8854680039732543488_n.jpg (35.55 KiB) Zobrazeno 8093 x

29792043_629225387423231_988264918178332672_n.jpg (44.31 KiB) Zobrazeno 8093 x