Kalendárium - připomenutí výročí, událostí...

[tomaspetr]

24.6.1945 prošla v Moskvě na Rudém náměstí "Парвд Победы". V něm vystoupili společné pluky deseti frontů, ministrů obrany a mořské flotily, oddíly Moskevské posádky. Přehlídku přijímal G.K.Žukov, přehlídce velel K.K.Rokosovskij.

[QVAK]

Jedna z největších krizí studené války: Stalin izoloval Západní Berlín

Před sedmdesáti lety, 24. června 1948, zahájil Sovětský svaz blokádu Berlína, během níž západní země téměř jedenáct měsíců letecky zásobovaly západní okupační pásma německé metropole. Ke vzniku jedné z nejvážnějších krizí studené války vedly rozpory mezi spojenci o poválečném vývoji v Německu. Blokádu všech vodních a pozemních přístupových cest, které zajišťovaly spojení mezi Západním Berlínem a částmi Německa pod správou Američanů, Britů a Francouzů, nařídil sovětský diktátor Josif Stalin.

https://echo24.cz/a/Sz4L3/jedna-z-nejve ... dni-berlin

[Alchymista]

V reakcii na aké akcie "spojencov" to Stalin nariadil?

[skflanker_]

V pondelok 25.06.2018 je tomu presne 1000 kalendárnych dní (tisíci deň) pôsobnosti ruského letectva v Sýrii kde pôsobia od stredy 30.09.2015

[Skeptik]

V reakcii na aké akcie "spojencov" to Stalin nariadil?

Čert ví.
Možná proto, že v rozporu s původním plánem nedělit Německo spojili Američané a Britové své okupační zóny v "Bizónu" a ve spolupráci s Francouzi (k Bizóně svojí zónu připojili později) uskutečnili měnovou reformu (vznikla DM), čímž donutili SSSR zavést novou měnu i ve své okupační zóně?
Dvě měny = dva státy.
Bylo jasné, že západní část přijme Marshallův plán a stane se součástí "Západu" a východní část se stane součástí "Východu".
"Západní" část Berlína tím zůstane jako významná "nepříjemnost" uvnitř sovětského impéria.
Stejně nepříjemná jako později Castrova Kuba, nebo dnešní Kaliningradská oblast pro americké impérium.

[skflanker_]

26.06.1898 - pred 120 rokmi sa v Nemecku narodil známy letecký konštruktér Willy Messerschmitt. V roku 1926 začal pracovať pre firmu Bayerischen Flugzeugwerke ako konštruktér. V roku 1938 sa spoločnosť premenovala na Messerschmitt-Aitken-Gesellschaft a začala s výrobou vojenských lietadiel. V roku 1939, Messerschmitt Me109 vytvoril nový svetový rýchlostný rekord. V roku 1944 začala výroba Me-262, ktoré bolo prvé prúdové lietadlo nasadené do bojových operácii.

[QVAK]

Před 50 lety vyšel manifest Dva tisíce slov. Varoval před sovětskou vojenskou intervencí

Jedním z hlavních symbolů obrodného procesu Pražského jara v Československu v roce 1968 bylo prohlášení Dva tisíce slov, jež před 50 lety, 27. června 1968, zveřejnily Literární listy, Mladá fronta, Práce a Zemědělské noviny. Prohlášení napsal spisovatel Ludvík Vaculík z podnětu vědců Otty Wichterleho, Jana Broda, Otakara Poupy a Miroslava Holuba. Důvodem pro jeho vznik byla obava o další osud obrodného procesu v zemi.

https://echo24.cz/a/SqtQ2/pred-50-lety- ... intervenci

[Skeptik]

Škoda, že v tom článku není odkaz na těch 2.000 slov. Třeba by si to někdo rád přečetl. Třeba toto

Především budeme odporovat názorům, kdyby se vyskytly, že je možné dělat nějakou demokratickou obrodu bez komunistů, popřípadě proti nim. Bylo by to nespravedlivé, ale také nerozumné. Komunisté mají vybudované organizace, v těch je třeba podpořit pokrokové křídlo. Mají zkušené funkcionáře, mají konečně pořád v ruce rozhodující páky a tlačítka. Před veřejností však stojí jejich Akční program, který je také programem prvního vyrovnání největší nerovnosti, a nikdo jiný nemá žádný stejně konkrétní program. Je třeba požadovat, aby se svými místními akčními programy přišli před veřejnost v každém okrese a v každé obci. Tu náhle půjde o velmi obyčejné a dávno čekané správné činy. KSČ se připravuje na sjezd, který zvolí nový ústřední výbor. Žádejme, aby byl lepší než ten dnešní. Říká-li dnes komunistická strana, že své vedoucí postavení napříště chce opírat o důvěru občanů a ne o násilí, věřme tomu potud, pokud můžeme věřit lidem, které už teď posílá jako delegáty na okresní a krajské konference.

Překvapilo mne, jak obtížně se ten text hledá. Vyskakují samé interpretace, ale ne vlastní text.

[petrp]

2000 slov, které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, umělcům a všem.

Nejdřív ohrozila život našeho národa válka. Pak přišly další špatné časy s událostmi, které ohrozily jeho duševní zdraví a charakter. S nadějemi přijala většina národa program socialismu. Jeho řízení se však dostalo do rukou nepravým lidem. Nevadilo by tolik, že neměli dost státnických zkušeností, věcných znalostí ani filosofického vzdělání, kdyby aspoň byli měli víc obyčejné moudrosti a slušnosti, aby uměli vyslechnout mínění druhých a připustili své postupné vystřídání schopnějšími.

Komunistická strana, která měla po válce velikou důvěru lidí, postupně ji vyměňovala za úřady, až je dostala všechny a nic jiného už neměla. Musíme to tak říci a vědí to i ti komunisté mezi námi, jejichž zklamání nad výsledky je tak veliké jako zklamání ostatních. Chybná linie vedení změnila stranu z politické strany a ideového svazku v mocenskou organizaci, jež nabyla velké přitažlivosti pro vládychtivé sobce, vypočítavé zbabělce a lidi se špatným svědomím. Jejich příliv zapůsobil na povahu i chování strany; která nebyla uvnitř zařízena tak, aby v ní bez ostudných příhod mohli nabývat vlivu pořádní lidé, kteří by ji plynule proměňovali, tak aby se stále hodila do moderního světa. Mnozí komunisté proti tomuto úpadku bojovali, ale nepodařilo se jim zabránit ničemu z toho, co se stalo.

Poměry v komunistické straně byly modelem i příčinou stejných poměrů ve státě. Její spojení se státem vedlo k tomu, že ztratila výhodu odstupu od výkonné moci. Činnost státu a hospodářských organizací neměla kritiku. Parlament se odnaučil rokovat, vláda vládnout a ředitelé řídit. Volby neměly význam, zákony ztratily váhu. Nemohli jsme důvěřovat svým zástupcům v žádném výboru, a když jsme mohli, nedalo se po nich zas nic chtít, protože nemohli ničeho dosáhnout. Ještě horší však bylo, že jsme už téměř nemohli důvěřovat ani jeden druhému. Osobní i kolektivní čest upadla. S poctivostí se nikam nedošlo a o nějakém oceňování podle schopností darmo mluvit. Proto většina lidí ztratila zájem o obecné věci a starala se jen o sebe a o peníze, přičemž ke špatnosti poměrů patří i to, že ani na ty peníze není dnes spolehnutí. Pokazily se vztahy mezi lidmi, ztratila se radost z práce, zkrátka přišly na národ časy, které ohrozily jeho duševní zdraví i charakter.

Za dnešní stav odpovídáme všichni, více však komunisté mezi námi, ale hlavní odpovědnost mají ti, kdo byli součástí či nástrojem nekontrolované moci. Byla to moc umíněné skupiny rozprostřená pomocí stranického aparátu z Prahy do každého okresu a obce. Tento aparát rozhodoval, co kdo smí a nesmí dělat, on řídil družstevníkům družstva, dělníkům závody a občanům národní výbory. Žádná organizace nepatřila ve skutečnosti svým členům, ani komunistická. Hlavní vinou a největším klamem těchto vládců je, že svou zvůli vydávali za vůli dělnictva. Kdybychom tomu klamu chtěli věřit, museli bychom dnes dávat za vinu dělníkům úpadek našeho hospodářství, zločiny na nevinných lidech, zavedení cenzury, která zabránila, aby se o tom všem psalo, dělníci by byli vinni chybnými investicemi, ztrátami obchodu, nedostatkem bytů. Nikdo rozumný samozřejmě v takovou vinu dělnictva neuvěří. Všichni víme, zejména to ví každý dělník, že dělnictvo prakticky nerozhodovalo v ničem. Dělnické funkcionáře dával odhlasovat někdo jiný. Zatímco se mnozí dělníci domnívali, že vládnou, vládla jejich jménem zvlášť vychovávaná vrstva funkcionářů stranického a státního aparátu. Ti fakticky zaujali místo svržené třídy a sami se stali novou vrchností. Spravedlivě však řekněme, že někteří z nich si tuto špatnou hru dějin dávno uvědomili. Poznáme je dnes podle toho, že odčiňují křivdy, napravují chyby, vracejí rozhodování členstvu a občanstvu, omezují pravomoc i početní stav úřednického aparátu. Jsou s námi proti zaostalým názorům v členstvu strany. Ale velká část funkcionářstva se brání změnám a má dosud váhu! Má pořád ještě v ruce mocenské prostředky, zvláště na okresech a v obcích, kde jich může užívat, skrytě a nežalovatelně.

Od začátku letošního roku jsme v obrodném procesu demokratizace. Začal v komunistické straně. Musíme to říci a vědí to i ti nekomunisté mezi námi, kteří odsud už nic dobrého nečekali. Je ovšem třeba dodat, že tento proces ani nemohl jinde začít. Vždyť jenom komunisté mohli po celých dvacet let žít jakýmsi politickým životem, jen komunistická kritika byla u věcí, kde se dělaly, jen opozice v komunistické straně měla tu výsadu, že byla v doteku s protivníkem. Iniciativa a úsilí demokratických komunistů je proto jen splátkou na dluh, který celá strana má u nekomunistů, jež udržovala v nerovnoprávném postavení. Komunistické straně nepatří tedy žádný dík; patří jí snad přiznat, že se poctivě snaží využít poslední příležitosti k záchraně své i národní cti. Obrodný proces nepřichází s ničím příliš novým. Přináší myšlenky a náměty, z nichž mnohé jsou starší než omyly našeho socialismu a jiné vznikaly pod povrchem viditelného dění, měly být dávno vysloveny, byly však potlačovány. Nemějme iluzi, že tyto myšlenky vítězí teď silou pravdy. O jejich vítězství rozhodla spíš slabost starého vedení, které se zřejmě napřed muselo unavit dvacetiletým vládnutím, v němž mu nikdo nebránil. Zřejmě musely do plné formy dozrát všechny vadné prvky skryté už v základech a ideologii tohoto systému. Nepřeceňujme proto význam kritiky z řad spisovatelů a studentů. Zdrojem společenských změn je hospodářství. Správné slovo má svůj význam, jen když je řečeno za poměrů, které jsou už správně opracovány. Správně opracované poměry - tím se u nás, bohužel, musí rozumět naše celková chudoba a úplný rozpad starého systému vládnutí, kdy se v klidu a míru na náš účet zkompromitovali politikové jistého typu. Pravda tedy nevítězí, pravda prostě zbývá, když se všecko ostatní prošustruje! Není tudíž důvodu k národní vítězoslávě, je pouze důvod k nové naději.

Obracíme se na vás v tomto okamžiku naděje, která je však pořád ohrožena. Trvala několik měsíců, než mnozí z nás uvěřili, že mohou promluvit, mnozí však nevěří ani teď. Ale promluvili jsme už tak a tolik se odkryli, že svůj úmysl zlidštit tento režim musíme jedině dokončit. Jinak by odplata starých sil byla krutá. Obracíme se hlavně na ty, kdo zatím jen čekali: Čas, který nastává, bude rozhodující pro mnoho let.

Čas, který nastává, je léto s prázdninami a dovolenými, kdy se nám po starém zvyku bude chtít všeho nechat. Vsaďme se však, že naši milí odpůrci si nedopřejí letního oddechu, budou mobilizovat své zavázané lidi a budou si už teď chtít zařídit klidné svátky vánoční! Dávejme tedy pozor, co se bude dít, snažme se tomu porozumět a odpovídat. Vzdejme se nemožného požadavku, aby nám vždycky někdo vyšší podal k věcem jediný výklad a jediný prostý závěr. Každý si bude muset udělat své závěry, na svou odpovědnost. Společné shodné závěry je možno najít jen v diskusi, k níž je nutná svoboda slova, která je vlastně jedinou naší demokratickou vymožeností letošního roku.

Do příštích dnů však musíme jít také s vlastní iniciativou a vlastními rozhodnutími.

Především budeme odporovat názorům, kdyby se vyskytly, že je možné dělat nějakou demokratickou obrodu bez komunistů, popřípadě proti nim. Bylo by to nespravedlivé, ale také nerozumné. Komunisté mají vybudované organizace, v těch je třeba podpořit pokrokové křídlo. Mají zkušené funkcionáře, mají konečně pořád v ruce rozhodující páky a tlačítka. Před veřejností však stojí jejich Akční program, který je také programem prvního vyrovnání největší nerovnosti, a nikdo jiný nemá žádný stejně konkrétní program. Je třeba požadovat, aby se svými místními akčními programy přišli před veřejnost v každém okrese a v každé obci: Tu náhle půjde o velmi obyčejné a dávno čekané správné činy. KSČ se připravuje na sjezd, který zvolí nový ústřední výbor. Žádejme, aby byl lepší než ten dnešní. Říká-li dnes komunistická strana, že své vedoucí postavení napříště chce opírat o důvěru občanů a ne o násilí, věřme tomu potud, pokud můžeme věřit lidem, které už teď posílá jako delegáty na okresní a krajské konference.

V poslední době jsou lidé zneklidněni, že se postup demokratizace zastavil. Tento pocit je zčásti projevem únavy ze vzrušeného dění, zčásti odpovídá faktu: minula sezóna překvapivých odhalení, vysokých demisí a opájivých projevů nebývalé slovní smělosti. Zápas sil se však jen poněkud skryl, bojuje se o obsah a znění zákonů, o rozsah praktických opatření. Krom toho novým lidem, ministrům, prokurátorům, předsedům a tajemníkům, musíme popřát čas na práci. Mají právo na tento čas, aby se mohli buďto osvědčit, nebo znemožnit. Krom toho v centrálních politických orgánech nelze dnes čekat víc. Stejně projevily nechtě podivuhodné ctnosti.

Praktická kvalita příští demokracie závisí na tom, co se stane s podniky a v podnicích. Při všech našich diskusích nakonec nás mají v rukou hospodáři. Dobré hospodáře je třeba hledat a prosazovat. Je pravda, že všichni jsme ve srovnání s rozvinutými zeměmi špatně placeni a někteří ještě hůř. Můžeme žádat víc peněz - které lze natisknout a tím znehodnotit. Žádejme však spíše ředitele a předsedy, aby nám vyložili, co a za kolik chtějí vyrábět, komu a zač prodávat, kolik se vydělá, co z toho se vloží do modernizace výroby a co je možno rozdělit. Pod zdánlivě nudnými titulky běží v novinách odraz velmi tvrdého boje o demokracii nebo koryta. Do toho mohou dělníci jakožto podnikatelé zasáhnout tím, koho zvolí do podnikatelských správ a podnikových rad. Jakožto zaměstnanci mohou pro sebe udělat nejlíp, když si za své zástupce zvolí do odborových orgánů své přirozené vůdce, schopné a čestné lidi bez ohledu na stranickou příslušnost.

Jestliže nelze v této době čekat od nynějších centrálních politických orgánů víc, je třeba dosáhnout více v okresech a obcích. Žádejme odchod lidí, kteří zneužili své moci, poškodili veřejný majetek, jednali nečestně nebo krutě. Je třeba vynalézat způsoby, jak je přimět k odchodu. Například: veřejná kritika, rezoluce, demonstrace, demonstrační pracovní brigády, sbírka na dary pro ně do důchodu, stávka, bojkot jejich dveří. Odmítat však způsoby nezákonné, neslušné a hrubé, jelikož by jich využili k ovlivňování Alexandra Dubčeka. Náš odpor k psaní hrubých dopisů musí být tak všeobecný, aby každý takový dopis, který ještě dostanou, bylo možno považovat za dopis, který si dali poslat sami. Oživujme činnost Národní fronty. Požadujeme veřejná zasedání národních výborů. K otázkám, které nechceme nikdo znát, ustavujeme vlastní občanské výbory a komise. Je to prosté: sejde se několik lidí, zvolí předsedu, vedou řádně zápis, publikují svůj nález, žádají řešení, nedají se zakřiknout. Okresní a místní tisk, který většinou zdegeneroval na úřední troubu, proměňujme v tribunu všech kladných politických sil, žádejme ustavení redakčních rad ze zástupců Národní fronty nebo zakládejme jiné noviny. Ustavujme výbory na obranu svobody slova. Organizujme při svých shromážděních vlastní pořádkovou službu. Uslyšíme-li divné zprávy, ověřujme si je, vysílejme delegace na kompetentní místa, jejich odpovědi zveřejňujme třeba na vratech. Podporujme orgány bezpečnosti, když stíhají skutečnou trestnou činnost, naší snahou není způsobit bezvládí a stav všeobecné nejistoty. Vyhýbejme se sousedským hádkám, neožírejme se v politických souvislostech. Prozrazujme fízly.

Oživený letní pohyb po celé republice vyvolá zájem o uspořádání státoprávního vztahu mezi Čechy a Slováky. Považujeme federalizaci za způsob řešení národnostní otázky, jinak je to jen jedno z významných opatření k demokratizaci poměrů. Toto opatření samo o sobě nemusí ani Slovákům přinést lepší život. Režim - v českých zemích zvlášť a na Slovensku zvlášť - se tím ještě neřeší. Vláda stranicko-státní byrokracie může trvat, na Slovensku dokonce o to líp, že jako "vybojovala větší svobodu".

Veliké znepokojení v poslední době pochází z možnosti, že by do našeho vývoje zasáhly zahraniční síly. Tváří v tvář všem přesilám můžeme jedině trvat slušně na svém a nezačínat si. Své vládě můžeme dát najevo, že za ní budeme stát třeba se zbraní, pokud bude dělat to; k čemu jí dáme mandát, a své spojence můžeme ujistit, že spojenecké, přátelské a obchodní smlouvy dodržíme: Naše podrážděné výtky a neargumentovaná podezření musí jen ztěžovat postavení naší vlády, aniž nám pomohou. Rovnoprávné vztahy si beztak můžeme zajistit jedině tím, že zkvalitníme své vnitřní poměry a dovedeme obrodný proces tak daleko, že jednou ve volbách si zvolíme státníky, kteří budou mít tolik statečnosti, cti i politického umu, aby takové vztahy ustavili a udrželi. To je ostatně problém naprosto všech vlád všech menších států světa!

Letošního jara vrátila se nám znovu jako po válce velká příležitost. Máme znovu možnost vzít do rukou naši společnou věc, která má pracovní název socialismus, a dát jí tvar, který by lépe odpovídal naší kdysi dobré pověsti i poměrně dobrému mínění, jež jsme o sobě původně měli. Toto jaro právě skončilo a už se nevrátí. V zimě se všecko dovíme. Tím končí toto naše prohlášení k dělníkům, zemědělcům, úředníkům, umělcům, vědcům, technikům a všem. Napsáno bylo z podnětu vědců.


autor: Ludvík Vaculík, novinář

Seznam signatářů otištěný v Literárních listech 27. 6. 1968: (Literární listy, č. 18/68, 27. 6. 1968, str. 3)
Beno Blachut, člen opery Národního divadla Praha
MUDr. Jan Brod, DrSc., ředitel ústavu pro choroby oběhu krevního Praha
Marie Buzková, ošetřovatelka prasnic, Chotěbuz
Bohumil Bydžovský, akademik, matematik
Dr. Jiří Cvekl, filosof
Věra Čáslavská, olympijská vítězka
Zdeněk Čechrák, dělník ČKD
Zdeněk Fiala, technik ČKD
Milan Hanuš, dělník ČKD
Ing. Jiří Hanzelka, spisovatel
MUDr. Miroslav Holub, vědecký pracovník mikrobiologického ústavu ČSAV
Zdeněk Holec, dělník ČKD
Rudolf Hrušínský, herec a režisér
Dušan Hrůza, dělník ČKD
Jan Chocena, soukromý rolník, Chotěbuz
Jaromil Jireš, filmový režisér
MUDr. Vilo Jurkovič, DrSc., přednosta II. Interní kliniky lékařské fakulty KU Hradec Králové
MUDr. Věra Kadlecová, přednosta oční kliniky fakultní nemocnice KU v Praze
Dr. A. Knop, pedagogický institut v Ostravě
Karel Kosík, filosof
Jaromír Koutek, akademik a geolog
Otomar Krejča, režisér
MUDr. Jiří Král, DrSc., přednosta ústavu tělovýchovného lékařství v Praze
Ing. Miroslav Král, CSc., Vysoká škola politická ÚV KSČ
Karel Krautgartner, dirigent Tanečního orchestru Čs. rozhlasu
MUDr. Vladislav Kruta, DrSc., přednosta fyziologického ústavu university J. E. Purkyně Brno
Vilém Laufberger, přednosta laboratoře grafických vyšetřovacích metod v Praze
MUDr. Pavel Lukl, přednosta interní kliniky Palackého university v Olomouci
JUDr. Božena Pátková, advokátka, Praha
Ing. Emil Petýrek, ředitel Hornického ústavu ČSAV
Zuzana Marysová, Státní statek Chotěbuz
Jiří Menzel, režisér
Vladimír Mostecký, technik ČKD
Josef Neveršil, dělník ČKD
Jaroslav Nemec, dělník ČKD
Yvonne Přenosilová, zpěvačka
MUDr. Otakar Poupa, DrSc., vedoucí 3. odd. fyziologického ústavu ČSAV v Praze
MUDr. Jaroslav Procházka, DrSc., přednosta chirurgické kliniky fakultní nemocnice, Hradec Králové
Alfréd Radok, režisér
Emil Radok, filmový režisér
Jiří Raška, olympijský vítěz
Jaroslav Seifert, básník
MUDr. V. Sekla, DrSc., přednosta biologického ústavu KU v Praze
Zdeněk Servít, DrSc., ředitel Fyziologického ústavu ČSAV v Praze
Ing. Jiří Sláma, CSc., Výzkumný ústav ekonomiky průmyslu a stavebnictví v Praze
MUDr. Oldřich Starý, DrSc., rektor Karlovy univerzity v Praze
Jiří Snížek, technik ČKD
Jiří Suchý, herec
MUDr. Mojmír Ševčík, krajský traumatolog Severomoravského kraje, Ostrava
Jiří Šlitr, hudební skladatel
Karel Šilha, dělník ČKD
Václav Šroub, dělník ČKD
Jan Švankmajer, filmový režisér
PhDr. Ladislav Tondl, DrSc., Kabinet teorie a metodologie vědy ČSAV v Praze
Jiří Trnka, režisér a výtvarník
Marie Tomášová, herečka
Josef Topol, spisovatel
Jan Tříska, herec
Ludvík Vaculík, novinář a spisovatel
Karel Vojíř, dělník ČKD
MUDr. Jan Vanýsek, DrSc., prorektor Purkyňovy univerzity v Brně
MUDr. V. Vejdovský, DrSc., přednosta oční kliniky Palackého university v Olomouci
MUDr. Jiří Velemínský, krajský internista Severomoravského kraje Ostrava
Viktor Vörös, dělník ČKD
Jan Werich, národní umělec
Otto Wichterle, ředitel ústavu makromolekulární chemie ČSAV v Praze
Jaroslav Vojta, člen činohry Národního divadla
Emil Zátopek, olympijský vítěz
Dana Zátopová, olympijská vítězka
Ing. Jindřich Zogata, agronom, Karviná


Seznam signatářů otištěný v Literárních listech 19. 7. 1968: (Literární listy, zvláštní vydání, 19. 7. 1968, str. 1)
Fedor Cádra
Lumír Čivrný
Miloš Fiala
Hermína Franková
Jiří Gočár
Karel Gott
MUDr. Arnošt Gutmann
Miroslav Liďák (Haďák)
Josef Hiršal
Zdeněk Chotěnovský
Dr. O. Janota
Iva Janžurová
Jiřina Jirásková
Milan Jungmann
Jan Kačer
Karel Kachyňa
Vlado Kašpar, předseda ÚV ČSN
Pavel Kohout
Tomáš Kosta
Ivan Klíma
Jan Kotík
Ivan Kříž
Milan Kundera
J. S. Kupka
A. J. Liehm
Sergej Machonin
Václav Mareš
Jiří Moravec, architekt
Drahomíra Novotná
Jiří Novotný, architekt
Pavel Nauman
Ludvík Pacovský, tajemník FITES
František Pavlíček
MUDr. Boh. Peleška
Dušan Pokorný
Jan Procházka
Jaroslav Putík
Dr. Dušan Ruppeldt
Jiří Schmidt
Jindřiška Smetanová
Karel Šiktanc
Josef Škvorecký
Prof. O. Šmahel
Jiří Štaidl
Martin Vaculík
Dr. Zdeněk Váhala
Ludvík Veselý
Felix Vodička
Hela Volanská
František Vrba

Pracovníci ČKD Praha:
Antonín Brožek, horizontář
Jaroslava Doubravová, jeřábistka
Stanislav Havelka, karuselář
Václav Jakubů, kontrolor
Lubor Karban, soustružník
Julius Kužel, mistr
Irena Mošovská, jeřábistka
Marie Novotná, jeřábistka
Josef Slaninka, frézař
František Soukup, soustružník
Jaroslav Stádník, soustružník
Miroslav Zelinka, horizontář

http://www.totalita.cz/txt/txt_2000slovt.php

A ještě dodatek:
http://www.totalita.cz/txt/txt_2000slovt_01.php

Druhý odkaz v google...
https://www.google.cz/search?client=ope ... 8&oe=UTF-8

[Aaron Goldstein]

Překvapilo mne, jak obtížně se ten text hledá. Vyskakují samé interpretace, ale ne vlastní text.

Naklepal jsem do strýčka Googla "2000 slov text" (samozřejmě bez těch uvozovek) a hned první odkaz bylo plné znění včetně seznamu signatářů otištěného v Literárních listech 27. 6. 1968...

[Skeptik]

Já to nakonec taky našel
Před tím jsem to nikdy nečetl. Čekal jsem ale cosi jako "antikomunistický manifest", a ne výzvu k obrodě KSČ.

Zajímalo by mne, kolik z těch novinářů, co o tom píšou, to četlo.

[palo satko]

Skeptik, kto by už čital pôvodne zdroje. Ani historici to nerobia, nie to ešte naši novinari a komentatori. Všetci funguju rovnako, ako bolo napisane na začiatku jednej slavnej americkej komedie: Tento film je natočeny podla skutočnych udalosti, ktore sa odohrali v inych filmoch.
Politicky korektne kraviny sa širia ako fakty.

[kenavf]

... ako bolo napisane na začiatku jednej slavnej americkej komedie: Tento film je natočeny podla skutočnych udalosti, ktore sa odohrali v inych filmoch...

To si musím zapamätať, to by sa malo "tesat do kamene". :dobre:

[QVAK]

Oni to četli vědci z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd a pracovali s těmito archiváliemi. Tak se jim za bratra soukmenovce Hermana zakázal přístup do ÚSTR se zdůvodněním, že ústav má vlastní badatelská pracoviště a oni jsou nadbyteční bez podpory v zákoně o ÚSTR. Přitom ÚSTR spravuje i archivy bezpečnostních sborů a KSČ. Výstupy z AV když se potkaly v obdobných tématech s pracemi ÚSTR tak byly o několik levelů kvalitnější než z ÚSTR a dokonce si dovolili i když nechtíc státohistoriky upozorňovat na "nepřesnosti a chyby" jejich zpracování témat.

P.S. Dříve byl nezbytně nutný třídní pohled na historii dnes ten liberálně demokratický. Dříve se tvrdilo, že Evropu osvobodila RA a dnes nikoli Spojenci ale pouze USA. Polsko, Rumunsko a Maďarsko dříve osvobodila RA dnes pouze Ukrajinci.

[riho]

Maďarsko bolo za II. sv. vojny oslobodené asi rovnako ako Nemecko. Bolo posledným verným nemeckým spojencom.

[palo satko]

Riho
Madarsko aj Nemecko boli "OSLOBODENE" a basta! Ty nepoznaš posledny ozajstny dejepis. Nielen Madari, ale hlavne Nemci boli zotročeni nacistami-fašistami a Zapadni spojenci Zapadnych Nemcov od nacistov-fašistov oslobodili. Vychodnym Nemcom bola len vymenena tyrania- Hitlerova za Stalinovu. Tak to treba prezentovat, lebo dôjdeš aj s celou rodinou o chleba a strechu nad hlavou.
Bohužial to nie sranda, čo som napisal ale socialna realita hlavne pre ludi živiacimi sa administratívnou pracou a podnikaním.

[riho]

Tak to majú plzeňáci smolu. Keby boli spojencami ríšškych nemcov, mohli sa mať po oslobodení američanmi rovnako ako tí západní.

[QVAK]

Tak to majú plzeňáci smolu. Keby boli spojencami ríšškych nemcov, mohli sa mať po oslobodení američanmi rovnako ako tí západní.

40% ceny Škodovky jsme museli vyplatit Amíkům ve zlatě při návratu zadržovaného měnového zlata po Listopadu, protože ji tolik za WW II vlastnil US kapitál. To byl majetkový podíl US kapitálu v Reichswerke AG für Erzbergbau und Eisenhütten „Hermann Göring jež Škodovku po pádu Francie 100% vlastnil a my ji jako německý majetek obdrželi namísto části reparací v 45. roce.

[kenavf]

...Madarsko aj Nemecko boli "OSLOBODENE" a basta! Ty nepoznaš posledny ozajstny dejepis...

Citácia z nemeckého dokumentu vysielaného v nemeckej televízii, ktorý som v Nemecku pozeral pred cca 10 rokmi.
"A v deň XY bolo prvé nemecké mesto oslobodené s pod nadvlády NSDAP".(jednalo sa tuším o západný front a vstup amričanov na územie Nemecka)
:jo:

[QVAK]

Před 30 lety sestřelil americký křižník íránský civilní airbus

Na palubě íránského Airbusu A-300 letělo 3. července 1988 274 cestujících včetně 66 dětí z Teheránu do Dubaje. Když stroj přelétal nad Hormuzským průlivem, který je mezi Perským zálivem a Indickým oceánem, zasáhla ho protiletadlová raketa vypálená z amerického křižníku USS Vincennes, který v oblasti hlídkoval. Nikdo v letadle nepřežil.

Airbus odstartoval k půlhodinovému letu do Dubaje z Bandar Abbásu v 10:17 místního času, tedy se 27minutovým zpožděním. Věž zkušeného 37letého kapitána Mohsena Rezaiana, který nalétal 7000 hodin, hned po startu vyzvala, aby zapnul odpovídač, který jen automaticky reaguje na rádiový signál a hlásí se. Důvodem bylo, že v té době zuřila válka mezi Irákem a Íránem a oblast Perského zálivu byla místem střetů, kde obě země útočily na tankery. I když se odpovídač celou dobu hlásil a airbus letěl ve 30 kilometrů širokém koridoru určeném pro civilní dopravu, stroj do Dubaje nedorazil. Posádka amerického křižníku na něj vypálila dvě protiletadlové rakety SM-2MR, z nichž jedna letadlo zasáhla.

Írán sestřelení označil nejen za nezákonný čin, ale za záměrnou akci. Teherán nevěřil, že by posádka lodi mohla zaměnit F-14 za civilní letadlo, protože USS Vincennes byl jako jeden z prvních vybaven stále velmi moderním systémem protiletadlové obrany Aegis. Teherán zdůrazňoval, že stroj byl sestřelen v jeho vzdušném prostoru, kde by mohly létat i jeho tomcaty.

Nikdo z posádky nebyl odsouzen, ani kapitán William Rodgers. Všichni její členové byli vyznamenáni stuhou za bojové nasazení a operátor protivzdušného systému, který na lodi v tu dobu sloužil, dostal v roce 1990 Záslužnou medaili námořnictva za celou svou službu od let 1984 až 1988. Kapitán dostal medaili Řádu legie za zásluhy.

https://www.novinky.cz/zahranicni/blizk ... irbus.html