Aktuální konflikty - zpravodajství, informace, historie...

Hodně zajímavá simulace k zamyšlení, která nevychází z počítačových simulací, ale reálných interakcí lidských faktorů, krom jiného, je tam i rozebráná reálná účinnost LL proti technologicky vyspělemu protivníku (Číně s DF-21 a DF-26).


Jak by proběhl příští velmocenský konflikt? Poučení z válečné hry na Marine Corps War College
https://www.blisty.cz/art/95369-jak-by- ... e-hry.html

Původní zdroj, detailněji popsané a fotky map
https://warontherocks.com/2019/04/how-d ... a-wargame/

Niekoľko poznámok - žiadny z tímov neinvestoval prostriedky do lietadlových lodí. Ale zato sa masívne investovalo do umelej inteligencie a kvantových počítačov. Všetky tímy tiež intenzívne skúmali hypersonické a stealth prostriedky. Americký tím tiež masívne investoval do priamej diplomacie.

Treba tiež upozorniť na podprahový zámer - Američania vedia, že sústavný tlak na Rusko vyvolá protitlak. Pri vyostrení konfliktu a odstúpení od INF s hrozbou nasadenia hypersonických rakiet pár desiatok sekúnd od Moskvy, je nejaká forma obsadenia Ukrajiny prirodzeným dôsledkom. Zároveň sa ráta s tým ,že pobaltské krajiny slúžia ako návnada na vtiahnutie Ruska do konfliktu. Čiže ide o plánovaný prequel k scenáru vojnovej hry.

Tieto strategie maju jednu zasadnu chybu. Tou su hrači. Žiaden Američan a ani Zapadoeuropan nedokaže mysliet a hrat ako Činan, alebo Rus. Hravam strategicke počitačove hry a moji synovia vravia, že podvadzam. Lebo nebojujem "na ferovku", ale využivam chyby programatorov v algoritme "protivnika. To čo oni vyhraju, ale väčšinou prehraju za 15 minut, ja hram hodinu a temer vždy vyhram.

To som chcel naznacit. Americania vytvorili hru s vlastnymi podmienkami. Ale v realite budu podmienky modifikovane inymi hracmi

Ano, ale i tak jim z toho vylezlo, ze letectvo a namornictvo se budou starat hlavne o sebe a pozemni sily dostanou tak zabrat, ze se bude muset boj rozhodnout velmi rychle, protoze nebude nikdo na vycvik zaloh.

tie strategie su zaujimave ale moj pohlad je ten ze zapadu a amerike ide o zdroje a rusku o zivot ,to zasadne meni filozofiu boja ,usaci chcu vyhrat nakradnut a zit ,rusi a slovania chcu len zit a vpodstate aky bude svet mimo nas nezaujima

Slované, Východ jsou nyní na úrovni Darwina a globálním liberalistům jde "pouze" o větší, tučnější libido. To je rozdíl v motivaci a z ní vycházející chování o více jak jeden level. I jakékoli zvíře když jej zaženete do kouta tak se z něj stane šelma bojující o holý život. Je však otázkou zda si tento rozdíl v motivaci jež je základem jednání uvědomují i Sáhibové, ředitelé Všehomíra a berou ho při svých rozhodování v potaz. Já o tom pochybuji.

Zakladom uvazovania vsetkych ludi na Zapade je projekcia vlastnych myslienok, predstav a ideologii do okoliteho sveta. Ti ludia kludia vstupia do klietky s tigrami a veria, ze ked oni nechcu tigrom ublizit, "vratia" im to rovnakou mincou, veria, ze ak je liberalna demokracia najlepsi a jediny mozny system vlady, musi byt dobry pre kohokolvek. A tiez veria, ze ako jedini maju schopnost a pravo rozhodovať o svete (a jeho zdrojoch). Na tejto ceste za nastolenim "spravodlivosti" akekolvek obete su len "vedlajsimi", ale inak akceptovatelnymi skodami.

Simulace je jen simulace, většina velitelů nezná například ani dosahy některých klíčových zbraní protivníka a žijí v mediálních parametrech. K tomu se přidá představa o zázračných zbraních, což v dnešní době plní stealth technologie, když se ta víra moc přehání je to nebezpečné (při víře, že vlastníte zázračnou zbraň totiž začínate přirozeně výrazně podceňovat i rizika), no a pokud se k tomu přidá ještě víra, o vlastní nadřazenosti z nějakého důvodu, tak vás pravděpodobně při první příležitosti praští protivník po nose. Netřeba v tom hledat žádné složitosti, základní je vždy hrubé podcenění protivníka, to znamená, že jsme podcenili sebe a vlastní přípravu a máme v ní někde velkou chybu, druhý problémy jsou způsoby myšlení dané rozdílnými historickými a kulturními kontexty čistě přirozeně, z logiky víše popsaného budete dobře fungovat jen s pokorou k sobě a okolí. Také si myslím, že kdyby hráči červení byly Rusové, jednak by chtěli protivníka opravdu celým srdcem porazit čistě z prestižních důvodů a přistupovali by k tomu trochu jinak než někdo, kdo to jen simuluje, dále jiný způsob myšlení je to, proč by to dopadlo jinak, hůř líp není podstatný, ale podstatně jinak..

Proboha, proč se o tom bavíte? Všimli stě si zadání?

Studenti dostali osm let času, během nichž Rusko obsadilo Pobaltí a celou Ukrajinu. Následně začíná scénář tím, že sílící Rusko ohrožuje Polsko. Podobně jako v roce 1939 se Polsko stane katalyzátorem, který konečně soustředí pozornost NATO na ruskou hrozbu, což vede k hromadění sil obou stran na nové východní frontě. Čína začíná scénář uprostřed finanční krize vyvolané zadlužením a plánuje využít odvedení americké pozornosti Ruskem k obsazení Tchaj-wanu a obrácení lidové nespokojenosti navenek. A Kim Čong-un, který je vždy oportunistou, se rozhodne, že přišel čas sjednotit Korejský poloostrov pod jeho vládou. Pro účely této hry ke všem zmíněným událostem došlo současně.

Stará moudrost říká: "Shit in, shit out".

Co takhle scénář

USA se za každou cenu snaží udržet své postavení supervelmoci. Protože ale jejich ekonomika stále ztrácí svoji sílu, a tím klesá jejich soft power, tak se to pokusí řešit hardware power a masivně investuje do zbrojení. Na dluh, protože příjmy USA nestačí tyto výdaje pokrýt. Zadlužení USA roste že stávajících 110% HDP a blíží se k 200% HDP. FED to řeší dalším tiskem USD, ale státy světa se začínají obávat o své finance a jak v zahraničním obchodu tak ve svých úsporách se odklánějí od USD a diverzifikují riziko do jiných měn. Tím se "vyvážená" inflace vrací d USA a hodnota dolarů prudce klesá. Inflace v USA naopak roste a obyvatelé začínají být významně nespokojení.
Vláda USA se pokusí získat svoji prestiž klasickým způsobem ... Válkou.
Pokusí se k tomu využít své trojské koně, Polsko a Ukrajinu, které vznesou územní nároky na Rusko resp. Bělorusko a vyvolají konflikt. Rusko, tento pokus zachytí a naopak přejde do protiútoku. Prohlásí, že bylo napadeno, že za vším jsou USA, a pokud se evropské státy NATO pokusí Polsku pomoct vojenský tak Rusku nezbyde než použít JZ, protože konvenčně je mnohem slabší než NATO.

Scéna je připravena.
Otázka: Odepíší evropští spojenci své země a obyvatelstvo, nebo kopnout USA do prdele a začnou se konečně chovat jako nezávislé státy?

najväčšia chyba "štábnych hier" je už rozdelenie na "našich" a "tých druhých". A to akýmkoľvek spôsobom - pomenovaním, geograficky, výzbrojou... Strana hrajúca "tých druhých" veľmi často automaticky preberá "zlé" klišé, ktoré je protivníkovi pripisované. A to dokonca tak, že v psychoexperimente došlo na nejakej vojenskej akademii k nasledovnému: súčasťou herných miestností boli aj spálne (hry mali trvať nepretržite 36-48 hodín) a dve samoobslužné jedálne s barmi - a teda značnou zásobou alkoholu. Dopadlo to podľa očakávania - strana hrajúca "rusov" mala štyri až sedem krát vyššiu spotrebu alkoholu ako strana "spojencov". A zopakovalo sa to v opakovanom experimente po výmene strán - spotreba bola vyššia, pokiaľ bola strana priamo pomenovaná ako "Rusko" alebo "Sovietky zväz", a nižšia, pokiaľ mala len ruskú výzbroj alebo kontrolovala územia vtedajšieho Sovietskeho zväzu.
Podobných problémov v takýchto hrách existuje ale viac. Preto sa potreba k týmto hrám použitým ako simulácie stavať opatrne a výsledky brať s rezervou.

A presne ako píše skeptik - u simulácií platí dvojnásobne "blbosť dnu, blbosť von" - čo vložíte, to dostanete. Nezmyselný scenár dá nezmyselný výsledok, bez ohľadu na kvality hráčov a úroveň pravidiel simulácií.

Alchymista - To nie je chyba. "Ožrani" na VŠC vždy porazia abstinentov. Je to dané funkciou mozgu. V podstate, čo abstinentov mozog ani nepripustí ako myšlienku, to ožranov vykoná. Vodka dava krídla. :dobre:

vieš čo je sranda? - ja si už nepamätám, či tam bolo vôbec napísané, kto to vyhral...

Z takticky formulovaných výsledkov usudzujem, že ako vždy ožrani. :dobre:

úplne odstrašujúcim prípadom veliteľsko-štábnej hry je japonská rozohra pred útokom na Midway - popisuje to aj Hubáček v jednej zo svojich kníh o vojne v Pacifiku. Japončíci nielenže porušili všetky zásady takýchto hier - "vlastným" velili velitelia vyšších rangov ako "protivníkovi", rozhodcovia boli nižších rangov ako hráči "vlastných", hry sa priamo zúčastnil najvyšší veliteľ... ale rozhodcovia nadŕžali "japoncom" a dokonca urazili Šťastenu tým, že "vlastným" dovolili opakovať zlé hody kockami. Zaklincovali to nakoniec tým, že "zachranili" v hre potopenú japonskú lietadlovú loď.

Šťastena ich za to potrestala v skutočnom boji - prvá fáza Bitky o Midway sa odohrala skoro presne podľa rozohry, len lietadlovú loď (presnejšie tri zo štyroch) nikto "zázračne nezachránil" a museli si ich sami potopiť.

Na akom princípe fungujú tie štábne hry. Ako je simulovaná pravdepodobnosť zásahu, vlastného zničenia, účinnosti zbraní,...?

V podstate sa vytvoria 2 armády. A potom sa napíše scénar. A na ten sa reaguje. Niekedy sa k tomu pridá aj reálni pohyb jednotiek. V podstate zásahy, zničenie a pod riadia rozhodcovia, alebo kocky, alebo počítač ....... alebo všetko do kopy. Potom sa všetko vyhodnotí, aj keby víťaz dostal na frak, tak sa to okecá. Viď slávna VŠC hra Žukov-Pavlov.

Ak poznáš starú dobrú hru "civilizácia", "panzer general" alebo iné počítačové ťahové stratégie, prípadne stolné hry typu warhamer, tak by ti mal byť princíp hier zrejmý.
Jeden podstatný rozdiel je, že "protihráči" obvykle hrajú pri oddelených mapách / herných stoloch a teda nemajú jasnú predstavu o zostave protivníka - "komunikáciu" zabezpečujú "rozhodcovia". Obvykle existuje ešte tretí ("nehrací", kontrolný) mapový stôl, pri ktorom býva vyššie velenie v úlohe "pozorovateľa".
Ako "generátor náhodných čísiel" sa bežne používa niekoľko typov hracích kociek - klasické šesťstenné, ale aj 8-10-12-20 stenné či štvorstenné, percentové (= dve desaťstenné s určeným poradím zápisu), môže sa hádzať niekoľkými kockami súčasne (napríklad za bojovú loď s tromi trojdelovými vežami sa bude hádzať naraz deviatimi kockami) a tak ďalej - záleží na pravidlách... Dnes sa to rieši počítačom...

Osobitnou kapitolou je potom tvorba pravidiel a ocenenie vlastností jednotiek. Je to pre tvorcov často najnáročnejšia časť tvorby hry - treba vylúčiť nadržiavaniu, podceňovaniu či preceňovaniu schopností a vlastností jednotiek. Ak to tvorcovia zbabrú akýmkoľvek spôsobom, hra sa stáva bezcennosu a ako VŠC dokonca nebezpečnou.
Na rozdiel od "normálnych" hier totiž musia rozhodcovia (alebo "pozorovatelia") operatívne riešiť a rozhodnúť aj neobvyklé nápady hráčov, na ktoré neexistujú pravidlá.

nejlepší je použít jednotky, které při tvorbě hodnotově podcenili - takto jeden generál hrající za Irán zlikvidoval dvě americké letadlové lodě, protože použil velký počet rychlých člunů ve stylu kamikadze, na které zkrátka nestačily hlavně a také je nemohli od určité vzdálenosti vůbec většinou zbraní zasáhnout.

No jo, ale tady čtu, že se Rusové v Evropě dostali do defenzivy, protože je NATO silnější. Jenže NATO je silnější americkou armádou, která zatím vždy měla tak minimálně 90% bojové činnosti. Všechny evropské armády jsou vhodné tak na úklid bojiště, nestačí ani na zřízení funkční okupační správy, protože jich v Evropě není dost na ovládání dobytých území. A americká armáda v Evropě sice je, ale ne v počtech a na místech vhodných na úspěšné poražení Ruska. Vždyť jen vzpomeňte na Irák, kdy se poražená armáda prostě rozešla i se zbraněmi, vítězové nebyli schopni uhlídat ani muzeum v Bagdádu, ukradli jim i turbíny z přehrad. a vlastně všechno. Jediný, kdo měl u rabujících domorodců respekt, byli Angličani, protože se nebáli a měli v jednotkách Gurky. Ne, že by jim vše nerozkradli, ale aspoň, když tam přijela hlídka, tak se rozutekli a vyrabovali to, až hlídka jela zasahovat jinam. Kvůli Amíkům rabování ani nezastavovali a nechali je, aby se dívali, jak to rabují.
Ale bylo to tak vždy při všech operacích NATO, snad s výjimkou první války v Zálivu, kdy spojenci z NATO a další státy poslali dost vojáků, ale to bylo naposledy, tam to zase odpískali Američani a nenechali toho generála s německým jménem vyhrát, aby nebyl posílený Irán. No, stejně posílený byl.
NATO je, a řekl bych od návratu Francouzů, čím dál méně vojenským a čím dál více politickým paktem. O nějaké obraně už ani předtím nebyla dávno vůbec řeč. Místní příslušnost vymezená ve Washingtonské smlouvě se nějak tak zamluvila a rozšířila na celý svět a není obranná. Jsou schopni, díky technice US zaútočit kdekoli, ale nemají prostředky na řešení po, válkou rozbité situace nijak nezvládají. Až to někdy vypadá, že jejich strategickým cílem je šířit chaos a zmar. Je pár teoretiků, kteří říkají, že to tak je dobře. Clausewitz by se jim vysmál. Současně mimo pár zemí, které investují do armády z vnitřních důvodů, se evropské země na své armády vlastně vykašlaly a ty mají problémy přežívat mír ve vlastních zemích.
Takže v té Evropě by to bylo trochu jinak, než bylo napsáno v tom scénáří. Já si myslím, že by Rusové obsadili Pobaltí, vyměnili tam vlády, nechali pár základen, podepsali s nimi mír a stáhli se. Totéž s Ukrajinou, kterou by to umožnilo zachovat a nedržet ji v tom rozpadu, ve kterém se nachází teď. Dosáhli by finlandizace okolních zemí a byli mírotvůrci. Rusové umějí dobře strategii menší odvety. Porazit, jednat jako rovný s rovným, poraženému umožnit zachovat tvář a hrdost. Stáhnout se (skoro). Třeba druhá čečenská válka je taky příkladem. V tom se liší Putinovo Rusko velmi výrazně od SSSR. Tehdy to Sověti zvládli dobře jen s tím Finskem. Pak se stalo zvykem ten stav přičítat hlavně hrdinným Finům, ale ve sktečnosti, ač bojovali velmi hrdinně, to uspořádání zařídil SSSR v jedné ze svých světlých chvilek.