Ekologia a životné prostredie

[Alchymista]

Výfuk lodi míří do speciálních kontejnerů plných malých kamenů hydroxidu vápenatého. Když se CO2 z výfuku lodi setká s těmito kamínky, vznikne z toho uhličitan vápenatý (vápenec).

A hydroxid vápenatý vyrábajú čiernou zelenou mágiou z ... ničoho?

[Ekolog]

To jsou tzv. rošády zelených. Existují pro to ještě jiné termíny, ale to zacházíme sem: https://dfens-cz.com/zmrdi-i-zasveceni/
Jde o to zamotat to tak, aby se v to běžný člověk, co skončil s chémií v 9. tř. základní školy, a později stejně vše již zapomenul, měl pocit, že tohle je právě to, co nás spasí před globálním oteplováním, ačkoliv se z technického hlediska jedná o naprostou pitomost. Bohužel mají zelení často úspěch a to především u nevzdělaných fanatiků co chtějí zachraňovat přírodu.

[kenavf]

Už sa to tu aj spomínal. "Vyzerá to že väčšie problémy ľudstvu spôsobili ochladenia než oteplenia klimatu".

Germánské společnosti střední Evropy rozvrátilo ochlazení na konci 3. století

https://sciencemag.cz/germanske-spolecn ... 3-stoleti/

[Ekolog]

Nepochybně. Pokud si za průběhu lidské civilizace promítneme etapy klimatu a srovnáme to s pozitivními či negativními událostmi, je zde jasná korelace. Současně je zde jasná kolerace se slunečními cykly. Rozkvět Egypské civilizace okolo - 1000 let byl spojený s maximem sluneční činnosti, což koresponduje i s průběhem teplot. Za středověkého teplotního optima, okolo +1000 let tu bylo cca o 2 oC tepleji než dnes. Wolfovo minimum 1450, Maudnerovo min. 1670, Daltonovo min. 1800, korespondují s nízkým výkonem Slunce a nízkými teplotami. Říká se tomu taky Malá doba ledová. V těch letech probíhaly hladomory. A je otázka, zda tehdejší války, nevolnické bouře a nepokoje nebyly náhodou způsobeny nedostatkem potravin. Pokles teplot byl vždy spojen s vyšším výskytem houbových chorob a škůdců, tehdy především na obilovinách, což vedlo k jejich nižšímu výnosu, tehdy pouze v řádu stovek kg z hektaru. Špatné počasí bylo spojeno s obtížemi při dozrávání plodin a jejich špatnou kvalitou.
Oproti tomu vyšší teploty vedly k pěstování teplomilných plodin a k vyššímu výnosu.
Bohužel dnes se mi zdá, že vyšší teploty (a nedosahují zdaleka hodnot středověkého teplotního optima) vedou především k přehřívání mozků Evropských politiků a příznivců strany zelených, kteří následkem takto postižených mozků vymýšlejí neskutečné kraviny.

[Alchymista]

A je otázka, zda tehdejší války, nevolnické bouře a nepokoje nebyly náhodou způsobeny nedostatkem potravin.

Nebolo to "náhodou" - sedliak sa búri, len keď nemá čo do huby.

[Alchymista]

https://svobodny-svet.cz/klimaticky-gra ... -do-kramu/
Klimatický graf, který se nehodí do krámu

Vodní páry jsou významnějším skleníkovým plynem než oxid uhličitý. Před třemi lety vybuchla v Tichém oceánu sopka, která vrhla do atmosféry gigantické množství vodních par. Média informují o extrémním počasí, ale graf, který ukazuje nárůst koncentrace vodních par v atmosféře po výbuchu sopky, chybí.

Připomenutí události, o níž vědci napsali, že může ovlivnit počasí na několik budoucích let. Odkaz na zdroj informací na konci článku.

Sopka Tonga
Východně od Austrálie, v Tichém oceánu, se nachází podmořská sopka Tonga. Nejblíže k ní jsou ostrovy Fiji. Na počátku roku 2022 vybuchla. Jednalo se o mohutnou erupci, jejíž zvuková ozvěna oběhla dvakrát zeměkouli.

Média o výbuchu příliš neinformovala, protože se jednalo o podmořskou erupci, která nikoho neohrozila. Výbuch byl přesto výjimečný. Do atmosféry se nedostal sopečný prach, ale obrovské množství vodních par, protože sopka leží v „ideální” hloubce zhruba 150 metrů po hladinou oceánu. Kdyby byla hlouběji, tlak vody by výbuch utlumil, v opačném případě by se do ovzduší dostal spíše sopečný prach stejně jako při výbuchu sopek na pevnině.

Megatuny vodních par
Při výbuchu sopky Tonga se do atmosféry dostalo obrovské množství vodních par, 146 milionů tun, které představovaly zhruba jednu desetinu všech vodních par v celé atmosféře. Během několika dní se páry z výbuchu rozprostřely nad celou zeměkoulí a místy se dostaly do výšky až desítek kilometrů. Výbuch sopky Tonga nazvali vědci „jednou z nejexplozivnějších vulkanických událostí zaznamenaných v moderní době”.

Ve studii, která vyšla o rok později v roce 2023, uvádějí autoři, že výbuch způsobil nevídaný nárůst objemu vodních par ve stratosféře, a to o 13 %. Vzhledem k vlastnostem stratosféry očekávají autoři studie, že výjimečná situace bude přetrvávat několik let. Odborný časopis Nature publikoval v témže roce článek, který varuje, že megatuny vodních par ve stratosféře přispějí ke zvýšení globálního oteplování v průběhu příštích pěti let.

Páry horší uhlíku
Podle studie z roku 2010 jsou vodní páry nejvýznamnějším skleníkovým plynem, který způsobuje zhruba 50 % celkového skleníkového efektu. Zpráva mezivládního klimatického panelu IPCC z roku 2021 se rolí vodních par na klimatické změně obsáhle zabývá a závěry studie potvrzuje.

NASA publikovala na svých stránkách graf, který zobrazuje koncentraci vodních par v atmosféře za posledních dvacet let. Její nárůst v roce 2022 je enormní a dosahuje hodnot, které nebyly nikdy dříve zaznamenány. Vysoké hodnoty přetrvávají do dnešních dní. Graf je působivý, ale přesto jej téměř nikdo neviděl.

Graf je dostupný na stránkách NASA zde - https://acd-ext.gsfc.nasa.gov/Data_serv ... _31hPa.pdf.
Tlaková hladina 31.6hPa zodpovedá výške 24km. Alch.

Extrémní počasí
Článků o výkyvech počasí vyšlo za poslední tři roky nepočítaně. Již v roce 2023 napsal Washington Post přímo v titulku: „Vědci jsou zmateni, proč se oceány ohřívají tak rychle”.

Minulý týden vyšel po záplavách v New Yorku článek, který oznamoval: „Záplavy v metru nejsou náhodné. Je to realita měst v oteplujícím se světě”.

Post scriptum
Pozn. autora:
Kolik lidí slyšelo o „nejvýznamnější vulkanické události moderní doby”, která „ovlivní počasí na příštích několik let”?

Jestliže byla do atmosféry vržena najednou více než desetina všech vodních par, které se tam nacházejí, a vodní páry jsou nejvýznamnějším skleníkovým plynem, neměla by být tato událost předmětem většiny debat o „extrémním” počasí v poslední době?

A pokud o tom nemluví vědci, proč se jich na to nikdo nezeptá?
Většina lidí o „prádelně” v atmosféře neslyšela, protože jsou svědky kolapsu důvěryhodnosti vědy, médií a obecně institucí. Cenzura jiných názorů, které by „standardní” věda měla vítat a v případě jejich nesprávnosti s radostí vyvracet před obdivnými zraky občanů, je běžná a od nedávné pandemie masivní. Ještě větší dopad má konflikt zájmů, který představuje tok státních peněz pouze na místa, která jsou ochotná papouškovat schválená hesla.

Pro společnost to má neblahé následky, například:
Značná část občanů má potíže věřit jakémukoli prohlášení institucí, které dříve považovala za renomované. Je to logické. Kdo dokázal lhát během pandemie o jejím dopadu na děti, nemá žádné hranice. Paradoxně to vede k tomu, že i kdyby byla pravda, že za výpadkem proudu je spadlý drát, je pro lidi racionální se domnívat, že tomu tak není. Prostě je to pravděpodobnější.

Posílila se pozice sociálních sítí a anonymních zdrojů informací, protože je-li lež a manipulace denním chlebem pro „velká” média, není rozdíl mezi institucí a neznámým autorem. Není to ovšem chyba ani sociálních sítí, ani různých autorů. Je to logický, historií tisíckrát dokázaný důsledek cenzury, bojovníků proti nedefinovatelným dezinformacím a ustrašené vlády, která se bojí jiného názoru, stejně jako se komunisté báli Hlasu Ameriky.

Argument, že by lidé mohli věřit tomu, že je Země placatá, když to vláda nezakáže, je směšný.

Stejně jako o té cenzuře zaznělo ve slavných dílech minulosti x-krát, že pokud mají lidé dostatek rozumu, aby mohli jít k volbám, musí mít dostatek rozumu k tomu, aby se sami rozhodli, které informaci chtějí věřit.

Pokud si to vláda nemyslí, musí být schopna to říci. Musí mít dostatek odvahy, aby se před lidi postavila a řekla jim, která komise odborníků je bude před volbami přezkušovat, podle čeho a kdo zaručí, že v komisi nesedí ti samí blbci, jako jsou ti, které chtějí zkoušet.

O volbách
Ještě ten historický text o volbách:
Když každému člověku přiznáte právo podílet se na řízení společnosti a účastnit se voleb, musíte mu přiznat schopnost volit si mezi různými názory, které ve společnosti jsou, a respektovat fakta a zkušenosti, kterými se chce nechat vést.

Suverenita lidí a svoboda tisku jsou dvě věci, které spolu úzce souvisejí. Všeobecné volební právo a cenzura si naopak navzájem odporují a nemohou existovat dlouho společně.

V zemi, kde vládne princip suverénních občanů, kteří rozhodují o své vládě, je cenzura nejen nebezpečím, ale i velkou absurditou.

Napsal Alexis de Tocqueville v roce 1840 v díle, které je světovou klasikou na téma svobodné společnosti.

O cenzuře
Plus historický text o cenzuře:
Dejte mi svobodu poznání a projevu, abych mohl svobodně argumentovat podle svého svědomí. Možnost svobodně psát a mluvit umožní, aby se pravda utkala s klamem, a parlament by měl věřit, že pravda zvítězí, tak jako vždycky zvítězila při svobodné výměně názorů.

Napsal básník John Milton ve slavném textu na obranu svobody slova. Přednesl jej v anglickém parlamentu v roce 1644.

[Alchymista]

https://casopisargument.cz/65474
Poslední hodiny na dohodu o plastovém znečištění – spor o „červené linie“ brzdí jednání

V Ženevě vrcholí závěrečná fáze vyjednávání o první globální dohodě proti plastovému znečištění. Pozice států zůstávají neústupné a mezi ochranou planety a průmyslovými zájmy se rozevírá propast.

V ženevské kanceláři OSN se ve středu 13. 8. vyhrotila jednání o první celosvětové právně závazné úmluvě, která má omezit znečištění plasty. Delegace členských států trávily složité hodiny tím, aby překonaly patovou situaci, kterou způsobily vzájemně nekompatibilní požadavky – tzv. „červené linie“. „Potřebujeme průlom, a to hned. Máme před sebou jen pár hodin a včera jednání v podstatě zamrzla,“ varoval dánský ministr životního prostředí a zástupce EU Magnus Heunicke. Podle něj právě tvrdé neústupné postoje brání dosažení kompromisu, bez kterého dohoda nevznikne. Zatímco ekologické organizace požadují omezení samotné výroby plastů, zástupci průmyslu varují před „krátkozrakými“ zásahy. Ross Eisenberg, prezident sdružení America’s Plastic Makers, zdůraznil, že plasty hrají nezastupitelnou roli v medicíně, automobilovém průmyslu, letectví i obraně. „Je to materiál, který je často nejnižší uhlíkovou volbou, a jeho úplné odmítnutí by bylo nesmírně krátkozraké,“ uvedl.

Navzdory praktickému využití přináší plasty značné ekologické a zdravotní riziko. Mikročástice plastů se dnes nacházejí ve vodě, půdě i lidském těle. Studie prokázaly jejich přítomnost v krvi a plicní tkáni, přičemž dopady na lidské zdraví jsou stále zkoumány – podezření se týká hormonální nerovnováhy, zánětlivých reakcí i možného vlivu na imunitní systém. Plasty navíc přispívají k znečištění oceánů, kde ohrožují mořské ekosystémy a potravní řetězce. Současná jednání se dají přirovnat k minulým globálním environmentálním dohodám, například Montrealskému protokolu z roku 1987, který postupně odstranil látky poškozující ozonovou vrstvu, nebo Pařížské dohodě z roku 2015 o snižování emisí skleníkových plynů. Stejně jako tehdy i nyní naráží vyjednavači na střet ekonomických zájmů s dlouhodobými environmentálními cíli. Rozdíl je v tom, že u plastů je problém viditelnější, ale řešení může být politicky složitější, protože se týká každodenní spotřeby miliard lidí. Jednání mají skončit ve čtvrtek a pokud se nepodaří dosáhnout konsenzu, hrozí, že příprava dohody se protáhne o měsíce či roky. Mezitím se množství plastového odpadu dál neúprosně zvyšuje.

[Alchymista]

https://ekonomickydenik.cz/dohoda-o-plastech-krach/
Výsledek nula. Jednání o plastech zkrachovala kvůli neústupnosti hlavních hráčů

Summit, který měl omezit produkci plastů na globální úrovni, skončil patem. 184 zemí se v Ženevě nedokázalo shodnout na znění dohody, která by řešila krizi znečištění planety. Delegáti se rozešli bez finálního návrhu textu.

Stovky delegátů šestého kola jednání OSN o omezení plastů strávily deset dní – a jednu noc navíc – jednáním ve Švýcarsku. Výsledek je ale nulový. Jednání ztroskotala na zásadních rozdílech: zda omezit výrobu plastů nebo se zaměřit na nakládání s odpady. Sporným tématem bylo také to, jak přísně regulovat toxické chemikálie v plastech.

Dvě vize
Koalice zahrnující EU, Británii, Kanadu a africké a latinskoamerické státy prosazovala závazné omezení výroby a postupné vyřazování chemikálií v plastech. Naproti tomu skupina zemí jako Saúdská Arábie, Kuvajt, Rusko, Írán, Malajsie a další trvala na tom, aby se smlouva zaměřila spíše na recyklaci a opětovné použití výrobků, které se vyrábějí z ropy.

Předseda vyjednávacího výboru Luis Vayas Valdivieso z Ekvádoru navrhl dva návrhy textu, které měly překlenout rozdíly mezi oběma skupinami zemí. Oba byly zamítnuty.

Delegáti strávili poslední noc přepracováváním textu. V pátek revidovaný návrh vynechal omezení výroby a místo toho uznal „neudržitelné“ množství plastů, které „překračuje kapacity nakládání s odpady“ a vyžaduje „koordinovanou globální reakci“.

Evropská komisařka pro životní prostředí Jessika Roswallová připustila, že návrh není dostačující. Vyzvala k pragmatickému přístupu: „Planeta Země není jen naše. Jsme správci pro ty, kteří přijdou po nás.“

Raději žádná dohoda, než špatná
Roswallová přijela do Švýcarska s nekompromisním postojem. „EU je zde, aby jednala, ale ne za každou cenu,“ řekla novinářům už na začátku týdne. „Pokud neexistuje dostatečně dobrá dohoda, má se vyjednávat,“ dodala.

Pozice Evropské unie byla oslabena nejednotností bloku na stejné frontě doma. Evropská komise prosadila během svého minulého mandátu ambiciózní Zelenou dohodu. Ale poté, co si tvůrci politik uvědomili, že ohrožuje evropskou ekonomiku, Komise ustoupila od mnoha ustanovení.

Dánský ministr životního prostředí Magnus Heunicke kritizoval příliš tvrdý přístup většiny zemí prezentovaný na summitu. Poznamenal, že všechny země přišly s „červenými čarami“, které je ale někdy nutné „ohnout“, aby bylo dosaženo dohody.

Zklamané malé ostrovní státy
Ropné země návrh odmítly jako nevyvážený. Saúdská Arábie a Kuvajt argumentovaly, že omezení produkce leží „mimo rámec smlouvy“. A tento postoj podpořily i průmyslové skupiny prosazující opatření v oblasti nakládání s odpady.

Malé ostrovní státy, na které znečištění dopadá nejvíce, vyjádřily ale rozhořčení. Palau, zastupující 39 malých ostrovních států, si postěžovalo, že „se opakovaně vrací domů s nedostatečným pokrokem, který by mohlo prezentovat svým občanům“.

Bez závazných cílů
Konečný návrh přeformuloval cíl smlouvy tak, aby se zabývala „celým životním cyklem“ plastů – což je sémantické vítězství pro environmentalisty. Vyhnul se však závazným cílům a ponechal klíčové spory nevyřešené. Jednání mohou být obnovena ještě během letošního roku.

Vědci zdůraznili, že se každý rok na celém světě vyprodukuje více než 400 milionů tun plastů, z čehož polovina připadá na jednorázové výrobky. Ačkoli se 15 % plastového odpadu sbírá k recyklaci, ve skutečnosti se recykluje pouze 9 %. Téměř polovina (46 %) končí na skládkách, 17 % se spaluje a 22 % se stává nezpracovaným odpadem.

Produkce plastů nekontrolovatelně stoupá a do roku 2060 se pravděpodobně ztrojnásobí, pokud nedojde k zásadní regulaci na globální úrovni.

[Alchymista]

https://polarportal.dk/en/greenland/surface-conditions/
Povrchové podmienky (mapa je séria png obrázkov ako animácia)

Mapa znázorňuje, ako povrch grónskeho ľadovca denne priberá a stráca hmotnosť. Tento rozdiel medzi množstvom napadnutého snehu a množstvom odtoku sa nazýva povrchová hmotnostná bilancia. V priebehu roka je vždy kladná, pretože nie všetok napadnutý sneh opäť steká z ľadovca.

Povrchová hmotnostná bilancia nie je totožná s celkovou hmotnostnou bilanciou (t. j. celkovým prírastkom alebo úbytkom ľadovej čiapky), ktorá zahŕňa aj hmotnosť, ktorá sa stráca, keď ľadovce odlamujú ľadovce, topenie ľadovcových jazykov, keď prichádzajú do kontaktu s teplou morskou vodou, a trenie a iné vplyvy na dne ľadovej pokrývky.

Kliknutím na zelené štvorčeky si môžete pozrieť denné meteorologické pozorovania z meteorologických staníc, ktoré sa používajú na monitorovanie procesov topenia.

Kliknutím na magentový štvorček sa zobrazia merania odtoku z rieky Watson v blízkosti Kangerlussuaq. Rieka odvodňuje približne 12 000 km2 vnútrozemského ľadu.

Graf pod mapou zobrazuje celkový denný príspevok zo všetkých bodov na ľadovej pokrývke.

Modrá krivka zobrazuje aktuálnu a svetlosivá krivka predchádzajúcu sezónnu povrchovú hmotnostnú bilanciu meranú v gigatonách (1 Gt je 1 miliarda ton a zodpovedá 1 kubickému kilometru vody).

Tmavosivá krivka sleduje priemernú hodnotu za obdobie 1981-2010.

Svetlosivý pásik znázorňuje rozdiely medzi jednotlivými rokmi. Pre každý kalendárny deň pásik znázorňuje rozsah za 30 rokov (v období 1981 – 2010), avšak bez najnižších a najvyšších hodnôt pre každý deň.
Denný vývoj grónskeho ľadovca v závislosti od počasia

Grónsky ľadový štít sa vyvíja v priebehu roka v závislosti od zmien poveternostných podmienok. Zrážky zvyšujú hmotnosť ľadového štítu, zatiaľ čo vyššia teplota vedie k topeniu, čo spôsobuje úbytok hmotnosti. Termín povrchová hmotnostná bilancia sa používa na opis izolovaného prírastku a úbytku hmotnosti povrchu ľadového štítu – s výnimkou hmotnosti, ktorá sa stráca, keď ľadovce odlamujú ľadovce a topia sa pri kontakte s teplou morskou vodou.

Údaje uvedené vyššie sa aktualizujú každý deň a ukazujú, koľko hmoty v podobe snehu, ľadu alebo vody sa stratilo alebo získalo na povrchu ľadovej pokrývky.

Čierne kruhy na mape zodpovedajú meteorologickým staniciam PROMICE, ktoré boli zriadené na monitorovanie procesov topenia. Upozorňujeme, že kruhy na mape sú mierne posunuté od ich skutočných polôh, aby boli rozoznateľné. Na veľkej verzii mapy sú označené malými bodkami v ich skutočných polohách. Kliknutím na magentový kruh sa zobrazia merania odtoku z rieky Watson v blízkosti Kangerlussuaq. Rieka odvodňuje približne 12 000 km2 vnútrozemského ľadu.

Hustota snehu a ľadu sa líši od hustoty vody, a preto sa údaje prepočítajú na vodu, aby sa zabezpečilo výpočítanie celkovej hmotnosti.
Model, na ktorom sú založené údaje „Denná zmena“ a „Akumulované“

Údaje sú čiastočne založené na pozorovaniach meteorologických staníc na ľadovci a čiastočne na výskumnom meteorologickom modeli DMI pre Grónsko, Hirlam-Newsnow, a od 1. júla 2017 na meteorologickom modeli HARMONIE-AROME. Tieto údaje sa používajú v modeli, ktorý dokáže vypočítať celkové množstvo ľadu a snehu. V tomto modeli sa zohľadňuje sneženie, topenie snehu a holého ľadu, opätovné zamrznutie topiacej sa vody a snehu, ktorý sa odparí bez toho, aby sa najskôr roztopil (sublimácia).

Model bol v roku 2014 vylepšený tak, aby zohľadňoval skutočnosť, že časť topiacej sa vody opäť zamrzne v snehu, a v roku 2015 bol opäť vylepšený, aby zohľadňoval aj nízku odrazivosť slnečného žiarenia na holom ľade v porovnaní so snehom. Nakoniec bol v roku 2017 opäť aktualizovaný s pokročilejším znázornením presakovania a opätovného zamrznutia topiacej sa vody. Zároveň sme predĺžili referenčné obdobie na roky 1981–2010. Aktualizácia znamená, že nové mapy, obrázky a grafy sa budú líšiť od predchádzajúcich príkladov, ktoré možno vidieť v skorších sezónnych správach. Všetko, čo sa objavuje na tejto stránke, je však vypočítané pomocou rovnakého modelu, takže všetky grafy a hodnoty sú priamo porovnateľné.

Údaje z meteorologických staníc môžu chýbať z dôvodu problémov s prístrojmi alebo prenosom cez satelit, ak je výkon solárnej batérie nízky alebo ak je meteorologická stanica pokrytá snehom, alebo v najhoršom prípade, ak sa prevrátila.

Viac informácií:

PROMICE http://promice.org/home.html

Tohtoročné údaje o celkovom príspevku si môžete stiahnuť tu. Nezabudnite si prečítať upozornenie v hornej časti súboru!

Povrchová hmotnostná bilancia a ďalšie výstupy z regionálneho klimatického modelu DMI HIRHAM5, ako sú uvedené na stránke dennej povrchovej hmotnostnej bilancie, sú voľne dostupné na výskumné účely od výskumného oddelenia DMI. Výber premenných pre obdobie ERA-Interim a budúce simulácie riadené EC-Earth si môžete stiahnuť tu. Tieto simulácie sú zdokumentované vo vedeckých publikáciách Langen et al. (2017) a Mottram et al. (2017).

Počasný model HIRLAM http://hirlam.org/index.php/hirlam-prog ... ale-hirlam

Počasný model HARMONIE-AROME, ktorý od 1. júla 2017 riadi model topenia http://journals.ametsoc.org/doi/10.1175/MWR-D-16-0417.1

[Ekolog]

Pomsta obnovitelných zdrojů: Proč tolik neprší

https://zvedavec.news/komentare/2025/08 ... neprsi.htm

Klaus Peter Krause

Následující názorový článek se věnuje tématu změn v proudění větru, k němuž dochází díky větrným turbínám. Větrné turbíny jsou náchylné k aerodynamickému jevu odborně nazývanému „wake effect“, což by se dalo přeložit jako „závětrný efekt“ nebo „následný efekt“. Vítr procházející lopatkami turbíny se na výstupu zpomalí a vytváří turbulence.

Jedná se o jev, který jsem tu již vícekrát popisoval. V článku jsou velice zajímavé odkazy.

[Kalinac]

▲ Možná má pravdu že ty lopatky turbín jsou Světu více nebezpečné než houpající se větve vysokých stromů .
Štěstím je, že hodně letadel přešlo od vrtulí k tryskám

[petrp]

Když jsem na to před lety poukazoval, byl jsem za vola...

[Polite]

Ty si bol za vola v CR ja v SR s rovnakym nazorom a aj argumentaciou.

[Alchymista]

▲ Možná má pravdu že ty lopatky turbín jsou Světu více nebezpečné než houpající se větve vysokých stromů .

Toto môže napísať len niekto, kto toho o aerodynamike veľa nevie.
Vetva stromu s listami je veľmi efektívny tlmič turbolencie - listy rozbíjajú veľké turbolencie na mnoho malých. Je to prakticky rovnaký efekt ako u tenisovej loptičky - je chlpatá, aby rozbíjala povrchovú turbolenciu a preto lieta rýchlejšie ako rovnaká hladká.
Navyše - stromy obvykle tvoria "lesný masív", blok stromov, ktorý sa z hľadiska aerodynamiky prúdenia vetra nelíši od povrchu krajiny, len je výškovo posunutý o 20-50 metrov.

[Ekolog]

Mám tu překlad zajímavého článku: Větrné turbíny zpomalují vítr. Co mi tu schází, je neméně významný vliv, a osobně se domnívám, že je to kardinální účinek větráků, působí totiž jako pohoří a za nimi neprší. Velice účinně zamezují transportu srážek na kontinent. Evropa vysychá. A začíná to být statisticky významné.
Pánové, píšete, že jste byli za vola. Hrdě se k Vám připojuji. Možná již před 20 lety jsem na tento fakt upozorňoval na různých seminářích, školeních a na MŽP. Přestali mne zvát, stal jsem se nepohodlným. Takže: vítejte v klubu.
Ale stále si myslím, že máme pravdu, neboť vidíme dál než oni.

Slíbený materiál:

[petrp]

Tak ono zase až tak převratný objev není, fyziku neojebeš - i kdyby se zamysleli jen nad jednoduchým faktem, že pokud vítr vykoná práci, tak se to nějak projevit prostě musí. Nehledě na ostatní aspekty, než je jen pouhá ztráta energie...

[petrp]

Růžová mlha kolem emisních povolenek – Příklad mediální kreativity
Navzdory letní okurkové sezóně se do centra pozornosti oprávněně dostalo blížící se zavedení emisních povolenek pro dopravu a bydlení (ETS 2), což vyvolalo obavy, které následně vyvolaly očekávané reakce.

V tomto textu necháme stranou extrémistické a od reality odtržené pozice ve stylu: „Mělo to přijít už dříve, je to skvělé, zachráníme planetu, nikomu to neuškodí, bude to pro lidi znamenat jen zanedbatelné platby a navíc ještě vydělají na dotacích od EU atd.“, které slýcháme od Zelených a jejich názorových souputníků. Alternativu či doplněk k tomu představuje varianta: „Jednou jste schválili Green Deal (a my jsme vám říkali, že o nic nejde), tak teď mlčte a šoupejte nohama.“, případně ve „volebně empatické“ verzi: „My víme, že to bude těžké, ale je to pro správnou věc a stejně už se s tím nedá nic dělat.“, kterou můžeme čekat od Pirátů či od Starostů snažících vymezovat vůči „málo uvědomělému“ SPOLU. A možná i předseda Rakušan dodá variaci na svou proslulou hlášku, která se se patrně stane jeho trvalým odkazem v české politice: „A co se ve skutečnosti stalo? Nic. Dobrou noc.“
https://dfens-cz.com/ruzova-mlha-kolem- ... reativity/

[Alchymista]

https://ekonomickydenik.cz/tikajici-bom ... em-ralsko/
Tikající bomba pod Českem: 4 miliony tun kyseliny sírové ohrožují pitnou vodu

Ve Stráži pod Ralskem se pod zemí skrývají čtyři miliony tun kyseliny sírové jako pozůstatek socialistického uranového experimentu. Příští rok to bude 30 let od doby, kdy se jedno z největších podzemních znečištění v Evropě začalo likvidovat. Přesto stále není hotovo. A jen tak nebude. Kyselinu bude státní podnik DIAMO z podzemí čerpat ještě víc než 15 let. Ekonomický deník zjišťoval, co se v uzavřeném areálu děje. Skutečně zdejší čerpadla brání zamoření pitné vody pro půl Evropy?

Nejde o radiaci, ale chemickou kontaminaci vody – neviditelný, avšak extrémně závažný problém. Kontaminované podzemí ve Stráži pod Ralskem má rozlohu zhruba 27 kilometrů čtverečních. Tedy třikrát větší, než jakou zabírá pražské Letiště Václava Havla. To nemá v českém měřítku obdoby. Také na evropské poměry je znečištění natolik rozsáhlé, že si ho všímají zahraniční odborné časopisy a instituce, jako je Mezinárodní organizace pro atomovou energii či OECD. V roce 2010 otiskli reportáž ze Stráže pod Ralskem dokonce New York Times.

V Česku zůstává posledních 15 letech kontaminace ve Stráži stranou pozornosti úřadů i médií. Před rozsahem zdejšího znečištění přitom blednou i notoricky známá místa, které také bojují se starými ekologickými škodami – Unipetrol Litvínov, Spolchemie Ústí nad Labem nebo v poslední době médií často zmiňované Vítkovické železárny.

Rozsah zamoření v těchto průmyslových lokalitách se ale počítá „jen“ v jednotkách kilometrů čtverečních. Zato ve Stráži se kontaminace z původního zhruba šestikilometrového těžebního revíru rozšířila na už zmíněných 27 kilometrů čtverečních. Experiment socialistických těžařů se vymkl kontrole.

Hrozba leží 200 metrů pod zemí
Do podzemí se ve Stráži pod Ralskem od 60. let minulého století „nalily“ 4 miliony tun kyseliny sírové. „Za 22 let těžby tady přijelo denně sedm velkých železničních cisteren s kyselinou, každá o 70 tunách. A toto množství se každý den vtlačilo do podzemí,“ popisuje Vladimír Ekert, náměstek pro ekologii a sanace společnosti DIAMO.

A Ekertem jsme se potkali přímo na kontaminované půdě ve Stráži pod Ralskem. To jen podtrhává paradox zdejšího znečištění. Po zdejším areálu nemusíme chodit v žádných protichemických oblecích a nenosí se tu ani jiné speciální ochranné pomůcky. Na povrchu žádné nebezpečí nebo ohrožení zdraví nehrozí. Tikající bomba se ukrývá 200 metrů pod povrchem. Má podobu kyselého roztoku, který by se přes zlom v zemských deskách nedaleko Mimoně při nesprávném zacházení mohl dostat až do povrchových vod.

„Kdybychom jej nečerpali a nečistili, tak ohrozí největší středoevropskou zásobárnu pitných vod. Hrozilo by prosakování kontaminované vody do Ploučnice, za několik let dokonce do Labe,“ varuje Ludvík Kašpar, ředitel státního podniku DIAMO. Kyselina ze Stráže by tak ohrozila hlavní evropské rozvodí.

Socialistické kvóty a nepodařený experiment
S likvidací znečištění DIAMO ve Stráži začalo po uzavření zdejších dolů v roce 1996. Pokračovat bude nejméně až do roku 2042. Kontaminace zdejšího podzemí je totiž obrovská. Na vině přitom není až tolik to, jakou metodu těžby socialističtí plánovači zvolili. Ta má i své výhody. K těm patří především nízké náklady na těžbu. Stejná metoda se ostatně používala i jinde ve světě – v Německu, Kanadě, Spojených státech či Austrálii. Na problémy ve Stráži zadělalo podle Ekerta především to, že se zde s tehdejší novinkou experimentovalo. A také to, že se na jednom místě těžilo chemicky i běžným dolováním.

„Zprvu byly vrty nedokonalé, praskaly, docházelo ke druhotné kontaminaci pitných vod,“ vysvětluje Ekert. Kontaminované roztoky také přetékaly z vyluhovacích polí do vysušeného důlního prostředí. Výsledkem byl právě zmíněný nárůst kontaminované plochy.

„Už v 80. letech se o tom vědělo. Existovala řada opatření, jak kontaminaci zamezit – například hydrobariéra. Nicméně tato opatření nebyla nikdy nasazena v plné síle, protože by se tak omezila produkce uranu. A to bylo tehdy nežádoucí,“ upozorňuje Ludvík Kašpar.

Krajina jako jehelníček
V důsledku těžby i odstraňování jejích následků připomíná krajina kolem Stráže obří jehelníček. „Od Ještědu po Máchovo jezero je odvrtáno nějakých 15 tisíc vrtů,“ říká Ekert a dodává: „Jsou to vrty geologicko-průzkumné, monitorovací a tady v ploše té vyluhovací plochy vtláčecí a čerpací.“ Uzavřít se společnosti DIAMO podařilo už téměř 10 tisíc z nich. Další však vznikají.

„Každý rok vrtáme pět ověřovacích a monitorovacích vrtů. Provádíme v nich speciální zonální vzorkování. Odebíráme při něm jádro, které zpracováváme v technologické laboratoři,“ popisuje Ekert. Na základě výsledků pak státní podnik sestavuje modely, které ukazují vývoj kontaminace. Jde tedy de facto o „okno“ do podzemí.

Jak se zbavit kyseliny?
Aby bylo možné podzemní vody vyčistit, musí je DIAMO nejprve vyčerpat. Voda pak míří do úpraven, kde se filtruje a neutralizuje vápenným mlékem. Během několikastupňového procesu se zbavuje kyseliny, zbytkového uranu a dalších látek napříč periodickou tabulkou prvků.

Ve Stráži na to mají dvě čisticí kolony. Za hodinu na každou z nich přiteče mezi 120 a 140 kubíky kontaminovaného roztoku. „To odpovídá spotřebě vody v rodinném domě za celý rok,“ uvádí Pavel Peterka, který má ve Stráži na starosti sanační technologie. Celý koloběh čištění trvá zhruba den. Provoz běží takřka nepřetržitě 11 měsíců v roce vyjma dvou odstávek, kdy se technologie čistí.

Ročně ve Stráži vyčerpají a vyčistí 2 800 metrů krychlových vod. To by naplnilo zhruba stovku klasických silničních cisteren. „Účinnost čištění se pohybuje mezi 95 až 98 procenty,“ říká Peterka.

Na konci složitého procesu je pitná voda – té je většina – a pevné kaly. Vodu DIAMO vypouští zpět do přírody. Kaly míří na takzvané odkaliště – tedy de facto na uzavřenou „skládku“ obehnanou dvojicí drenážních příkopů.

„Kaly tam zůstanou do té doby, dokud někdo nepřijde s tím, že obsah některého prvku je natolik zajímavý, že se vyplatí ho využít,“ vysvětluje Kašpar. DIAMO má ve Stráži odkaliště dvě. Každé má plochu zhruba 100 hektarů. Nachází se na místě, kam se dřív vozila hlušina z dolu. Zvenčí kontrolovaného areálu nejsou odkaliště viditelná. Vidět je může jen ten, kdo zavítá dovnitř.

Vedlejší produkty jako cenný zdroj
Ačkoliv znečištění ve Stráži je černou skvrnou na zdejší krajině, jde na něm i něco málo vydělat. Čištění má řadu vedlejších produktů, které DIAMO prodává. A získává tak peníze, které pomáhají financovat drahý koloběh čištění.

Kamenivo z odvalů slouží při stavbě silnic. Ve Stráži firma produkuje také čpavkovou vodu. „Používá se na snižování exhalací. Máme k tomu tržiště, kam se mohou přihlásit firmy a kde pravidelně týdně soutěží. Máme z toho asi 8 milionů korun ročně,“ popisuje ředitel Kašpar

Nejcennější surovinou ze zdejšího provozu je ale uranový koncentrát. Diuranát amonný – žlutý prášek, podle nějž získalo DIAMO i své jméno, se používá na barvení skla nebo ho podnik prodává energetikům. K největším zákazníkům patří ČEZ, který provozuje jaderné elektrárny Dukovany a Temelín.

Ročně ve Stráži vyprodukují zhruba 25 milionů tun koncentrátu. „Získáme tak kolem 400 milionů korun,“ vypočítává Kašpar.

Ačkoliv ročně DIAMO dostává od státu na svou činnost zhruba čtyři miliardy korun, peníze na provoz nestačí. Ne všechno jde také ze státní dotace platit. A tak podle ředitele znamená každý vedlejší výdělek vítané zlepšení.

Konec čištění v nedohlednu
Právě finance jsou tím, co hlavně rozhoduje o tom, jak rychle znečištění ze Stráže pod Ralskem zmizí. Hotovo bude nejdřív v roce 2042. „V letošním roce zpracováváme novou analýzu rizika a uvidíme, jaký bude výsledek,“ odpovídá ředitel Kašpar na otázku, zda hrozí odložení termínu konečného vyčištění oblasti.

Neprodlužovalo by se přitom poprvé. Například podle zprávy ministerstva průmyslu a obchodu z roku 2017 měla likvidace kontaminovaných vod skončit už v roce 2037. Termín, který zpráva stanovila, schválila i vláda. Dnes už se ale jisté, že nebyl reálný.

Celkově stát za likvidaci kyseliny z podzemí na Českolipsku zaplatí přes 50 miliard korun. Aktuálně je z této částky utracena už více než polovina. Zda bude zbytek plánované částky stačit na vyčištění celého území, nedokáže nyní s jistotou nikdo říci.

Jisté je jen jedno: zdánlivě neviditelný problém Stráže pod Ralskem zůstane ještě dlouho jednou z největších ekologických výzev Česka. A učebnicovým příkladem toho, jak důležité je pamatovat si, že levná těžba nikdy není zadarmo.

Klasika - následky "ekologických" rozhodnutí... Na politický tlak bola zastavená klasická i chemická ťažba a celá výstroj ťažobného priestoru chemickej ťažby zlikvidovaná. Vrátane zariadení na vytváranie a udržiavanie hydraulickej steny v podzemí, ktorá vymedzovala ťažobný priestor chemickej ťažby (tie zjednodušene povedané tlačili okolo ťažobného priestoru do podzemia čistú vodu a tým blokovali pohyb kyseliny). Po niekoľkých rokoch po odstavení hydraulickej steny sa kyselina v podzemí rozliala až k banskému dielu a z podzemia začala vytekať až 30% kyselina sírová. A začal poplach... a terajší velkopruser...
Pritom pôvodný plán chemickej ťažby priamo počítal s likvidáciou priestoru chemickej ťažby - po vyťažení priestoru by sa ukončilo vtláčanie kyseliny a zvýšilo vtláčanie čistej vody do hydraulickej steny. Tá by postupne vytláčala kyselinu od okrajov ťažobného priestoru do stredu, kde by ďalej pokračovalo odčerpávanie lúžiacich roztokov...

[Grif]

Je vodík skutečně klíčem k bezemisní energetice? A může ho nahradit amoniak nebo jiné chemické nosiče? A proč může být vědec a ochránce přírody skeptický ke Green Dealu? V této epizodě jsme si pozvali doc. Jiřího Dědečka z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, abychom si rozebrali, co dnes skutečně umožňují fyzikální zákony a kde naráží zelená tranzice na své limity.

[Alchymista]

https://protiproud.info/propaganda-prot ... jmenu-kli/
Zásadní vědecká studie: Člověk maso jíst potřebuje. Umělé náhražky škodí. Proč nám chtějí vnutit hmyz, červy a veganství? Kdepak klima! Jako vždy sledujme stopu peněz. Mocné korporace a jejich sluhy. Nenechme si politikou diktovat, co si dáme na talíř!

Cassie B. přináší závěry nezávislé vědecké studie z kanadské McMasterovy univerzity, která prokázala, že mýty kolem údajné nebezpečnosti konzumace masa byly vytvořeny a financovány globalistickými elitami z důvodu klimaalarmistické ideologie - a na ní postavených astronomických ziscích Křižácká výprava financovaná velkými potravinovými společnostmi, veganskými aktivisty a globalistickými zdravotnickými agenturami jako je WHO, nás léta bombardovala strašidelnými tvrzeními, že živočišné bílkoviny jsou jednosměrnou vstupenkou do předčasného hrobu.

Je to naopak
Přelomová nová studie z McMasterovy univerzity však tento příběh obrátila totálně naruby. Po analýze údajů od téměř 16 000 dospělých, výzkumníci nezjistili žádné riziko úmrtí v důsledku konzumace živočišných bílkovin.

Studie publikovaná v odborném časopise Applied Physiology, Nutrition, and Metabolism (Aplikovaná fyziologie, výživa a metabolismus) naopak odhalila ještě něco zajímavějšího. Vyšší příjem živočišných bílkovin byl spojen sice s mírným, ale významným snížením úmrtnosti související s rakovinou. Tolik k mýtu o tom, že nís „maso zabíjí.“

Výzkumný tým pod vedením Stuarta Phillipse, profesora a vedoucího katedry kineziologie na McMasterově univerzitě, prozkoumal údaje z amerického Národního průzkumu zdraví a výživy (NHANES III), který sledoval stravovací návyky a úmrtnost během uplynulého desetiletí.

Tým použil pokročilé průzkumné techniky, včetně metody Národního onkologického institutu (NCI) a vícerozměrného modelování Markova řetězce Monte Carlo (MCMC), aby zohlednil denní výkyvy v příjmu bílkovin. A jaký je závěr?

Pořád totéž: peníze a moc
„Okolo bílkovin panuje hodně zmatku, kolik jich jíst, jaký druh a co znamenají pro dlouhodobé zdraví. Tato studie do této problematiky vnáší jasno. To je důležité pro každého, kdo se snaží přizpůsobit své stravování ověřeným faktům, a nikoli uměle vytvářeným mýtům.“

Zjištění jsou pro bojovníky proti masu přímo deprimující. Studie totiž zjistila, že:

• Neexistuje žádná souvislost mezi živočišnými bílkovinami a vyšším rizikem úmrtnosti, včetně srdečních chorob nebo rakoviny.
• Lze naopak prokázat mírný pokles úmrtí na rakovinu u těch, kteří pravidelně konzumovali více masa - tedy živočišných bílkovin.
• Zato rostlinné bílkoviny neprokázaly žádný významný vliv na snížení úmrtnosti na rakovinu, což je v rozporu s dlouholetou veganskou propagandou.

Studie je důležitá zejména v dnešní době, kdy výzkumy o výživě ovládly a kontrolují mocné korporace. Ukázala, že vědecky se tvářící "válka proti masu" není ve skutečnosti o zdraví, ale o kontrole, zisku a ideologii.

Tytéž globalistické elity, které prosazují laboratorně pěstované „frankenštejnské maso“, hmyzí bílkoviny a syntetické alternativy potravin, strávily desetiletí démonizací skutečných, na živiny bohatých živočišných potravin.
Klam, lež a zamlčování

Proč? Protože přirozené potraviny nelze patentovat, monopolizovat ani vázat na podvody s klimatickou lží. Studie odhaluje chatrný odborný základ tažení proti masu. Minulé výzkumy, financované skupinami na podporu veganství nebo farmaceutickými společnostmi, měly za úkol spojit živočišné bílkoviny s vyšší úmrtností. Záměrně proto nezohlednily kritické faktory, jako například:

• Rozdíl mezi intenzivně průmyslově zpracovanými masnými výrobky (nabitým dusičnany, konzervanty a dalšími chemikáliemi) a čistými živočišnými bílkovinami - optimálně v bio kvalitě - ze skotu krmeného trávou.
• Metody vaření (grilování versus pomalé vaření versus smažení), které za jistých okolností mohou vytvářet karcinogenní sloučeniny.
• Výživové nedostatky v uměle zpracovaných rostlinných „náhražkách masa“, které jsou plné olejů (řepka, sója, slunečnice), syntetických přísad a řady geneticky modifikovaných složek.

Falešné maso a hmyz jsou nebezpečné
McMasterova studie není jen vítězstvím pro "masožravce". Je současně přímou výzvou pro globalistickou agendu kontroly potravin. Světové ekonomické fórum (WEF), Bill Gates a jejich korporátní spojenci otevřeně hovoří o svých plánech, omezit spotřebu masa pod falešnou rouškou „klimatických změn“ a „udržitelnosti“.

Jejich řešení? Umělé maso, hmyzí bílkoviny a laboratorně pěstovaná jídla. To vše totiž vyžaduje patenty, vlastnictví korporací, vládní nařízení - a astronomické zisky.

Odvěkou pravdou ovšem je, že lidem živočišné bílkoviny prospívají. Jsou s člověkem biologicky kompatibilní, bohaté na živiny a nezbytné pro udržení svalů, funkce imunitního aparátu a zdravý vývoj mozku. Snaha, abychom je nahradili zpracovaným rostlinným odpadem jen proto, abychom naplnili kapsy velkých potravinářských společností, je přímým útokem na lidské zdraví i svobodu.

Měli bychom si tedy každý den dopřát slaninu a pořádný steak? Ne nutně, protože rozmanitá strava je jistě správná. Tato studie však vyvrací strašidelná tvrzení, že živočišné bílkoviny jsou ze své podstaty škodlivé a nebezpečné.
Nenechat si diktovat

Zde jsou fakta:

• Na kvalitě záleží. Maso z přirozených trávou krmených chovů je mnohem lepší než alternativy z továrenských chovů krmených hormony a antibiotiky.
• Rovnováha je klíčová. Strava, která obsahuje živočišné i rostlinné bílkoviny, spolu se zdravými tuky, vlákninou a mikroživinami (doplňky na přírodní bázi), je pro zdraví a dlouhověkost optimální.
• Pozor na uměle zpracované nezdravé potraviny! Ať už jde o uměle vyrobené či zpracované maso nebo falešné veganské „kuřecí“ nugetky atd. Takto zpracované potraviny jsou skutečným zabijákem.
• Až se příště dočtete či uslyšíte, že maso způsobuje rakovinu, vždy se ptejte, kdo takové "informace" financoval: Nestranný vědecký tým nebo skupiny s vazbami na korporace jako Impossible Foods, WEF nebo investice Billa Gatese a dalších miliardářů do falešného masa?

McMasterova studie je těžkou ranou pro propagandistickou mašinérii proti masu. Vědecky dokazuje, co většina z nás intuitivně odjakživa ví: Živočišné bílkoviny nejsou nepřítelem. Naopak je nutně potřebujeme.

Skutečnou hrozbou jsou uměle zpracované potraviny, právě tak jako korporacemi kontrolovaná „věda“ o výživě. A vůbec celá globalistická agenda prorostlá korporátními médii omezující svobodný výběr potravin.

Tak dobrou chuť a klidně si bez obav vychutnejte svůj hovězí steak nebo vepřový řízek. A hlavně se nenechte zastrašovat prolhanými "vědci" ve službách korporací

Nezávislá věda říká jasně: Nenechme si politikou diktovat, co si dáme na talíř!