Vesmírny výzkum

[woxia]

Jedno je jasné, je to věc mimo naši Sluneční soustavu.
Jak vypadá? Toť otázka. Uvídíme, až bude blíž.
Já bych raději věděla, jestli někdo k tomu vypustí sondu. Nějaké zprávy jsou, ale zatím nic ofiko.

Setkání s Rámou je tak nějak jako knížka poněkud nadčasové.

[Alchymista]

woxia - objekt 1I/2017 U1 'Oumuamua (čítaj houmuamua) už NIKDY bližšie nebude - periheliom 0,25au (= vo vnútri dráhy Merkuru) prešiel už 9. septembra 2017 s heliocentrickou rýchlosťou 87,3km/s - excentricita dráhy dosahuje 1,2 - dráha je teda hyperbolická (e=1 - parabolická, e<1 - eliptická, e=0 - kruhová). Objavený bol až za periheliom, 19. oktobra 2017 - teda cca 40 dní PO prielete periheliom.

BTW, keby mieril k Zemi, tak ho zaregistrujeme až v atmosfere

https://solarsystem.nasa.gov/planets/oumuamua/indepth
https://en.wikipedia.org/wiki/%CA%BBOumuamua

[kenavf]

Jedno je jasné, je to věc mimo naši Sluneční soustavu.
Jak vypadá? Toť otázka. Uvídíme, až bude blíž.
Já bych raději věděla, jestli někdo k tomu vypustí sondu. Nějaké zprávy jsou, ale zatím nic ofiko.

Setkání s Rámou je tak nějak jako knížka poněkud nadčasové.

Oumuamua již mířila zpět do mezihvězdného prostoru,

Má síce rýchlosť 90000km/hod(25km/sec)
Ale nieje možné že by ju už slnečná sústava nepustila a objekt by "navštívil Slnko" zase?

[Alchymista]

Nie, to je už "rozhodnuté".
On dokonca nejakú rýchlosť od Slnka ešte získal...

Objekt prešiel 1.11. 2017 dráhou Marsu, budúci rok niekdey v marci prejde dráhou Jupitera, v roku 2019 dráhou Saturna... Teoreticky (pri iných parametroch dráhy a iných pozíciách planét) by ho mohol "chytiť" Jupiter alebo Saturn, v podstate spôsobom "obráteného" gravitačného praku. Obrie planéty takto chytajú aj veľmi nebezpečné veľmi dlhoperiodické alebo interstelárne kométy, ktoré majú vysoké heliocentrické rýchlosti.

[Hektor]

Skvelá grafika, slnečná sústava sa často vníma "dvojrozmerne". Tak mi dosť pomohla to vysvetliť známemu.

[woxia]

woxia - objekt 1I/2017 U1 'Oumuamua (čítaj houmuamua) už NIKDY bližšie nebude - periheliom 0,25au (= vo vnútri dráhy Merkuru) prešiel už 9. septembra 2017 s heliocentrickou rýchlosťou 87,3km/s - excentricita dráhy dosahuje 1,2 - dráha je teda hyperbolická (e=1 - parabolická, e<1 - eliptická, e=0 - kruhová). Objavený bol až za periheliom, 19. oktobra 2017 - teda cca 40 dní PO prielete periheliom.

BTW, keby mieril k Zemi, tak ho zaregistrujeme až v atmosfere

https://solarsystem.nasa.gov/planets/oumuamua/indepth
https://en.wikipedia.org/wiki/%CA%BBOumuamua

Blíže byla, až procházela blíže dráze Země, což bohužel už bylo a objevena byla až po průletu kolem Země.

Sondu má k němu význam vysílat až tehdy, až bude vektor startu ze Země co nejvíce bližší vektoru Oumuamua, aby sonda mohla získat od Země co nejblížší rychlost - ale zatím se píše, že vzhledem k rychlosti kterou má je to nereálné - tj. třeba příští rok
Voyager 2 má rychlost 15.436 km/s, New Horizons 16,7 km/s - ale potřebuje se dvojnásobná rychlost. Bohužel, ani USA, ani Rusko hozenou rukavici nezvednou.

Také se mi zdá podivné, že ač má objekt přes 400 m, tak nejsou schopni provést lepší pozorování (třeba radarové) a zveřejní pouze tečku na snímku.


Magnituda -23 není nic tak šíleného, zvláště když procházela pár dní za dráhou Země (ufologové budou mít žně, protože ta dráha vypadá jako přesný výsadek na Zemi).


Nemáte někdo 3D simulátor, kde je vidět její dráha a vzdálenost od Země a dá se to natočit podle potřeby? V NASA Eyes zatím není...

[petrp]

http://www.astro-forum.cz/viewtopic.php ... %2F2017+U1

Magnituda -23 není nic tak šíleného, zvláště když procházela pár dní za dráhou Země...

Absolutní magnituda 1I/2017 U1 není -23 ale 22 (-27 má Slunce). Dokážeš si představit (ne)jasnost této magnitudy? Pro představu - dalekohled typu Newton (zrcadlo) s průměrem 1m (!!!) má limitní magnitudu okolo 18.

[petrp]

Občas lze v dokumentech najít informaci, která asi moc nahlas zaznět neměla... :evil:

Odsud do 29 minuty. Je asi zbytečné připomínat, jak důležitá je Ionsféra pro život na Zemi...

[woxia]

Absolutní magnituda 1I/2017 U1 není -23 ale 22 (-27 má Slunce). Dokážeš si představit (ne)jasnost této magnitudy? Pro představu - dalekohled typu Newton (zrcadlo) s průměrem 1m (!!!) má limitní magnitudu okolo 18.

No, co, už, překlep - mám si to pořádně přečíst, když změním slovosled a zůstane mi tam pomlčka.
Tak jsi mi to dal alespoň hezky

A jinak - jak dlouho trvalo, než vážení fyzikové uznali, že Měsíc musel vzniknout ze Země, protože tak velké těleso nemohla Země normálně zachytit?
Ještě jim moc nejde vysvětlit, že za čtyři miliardy let ho Země ještě neztratila.

[Alchymista]

:cool: a prečo by mala Zem Mesiac stratiť?
Na to (na dostatočne veľkú zmenu dráhy Mesiaca) treba sily a energie, ktoré by bez problémov stačili aj na roztavenie celého Mesiaca.

A s tým "vznikom Mesiaca zo Zeme" veeľmi opatrne - zrážka ProtoZeme s planetou Theia je síce dobrý model, ale! v takom prípade je z materiálu Theia jednak podstatná časť Mesiaca ale zároveň i podstatná časť dnešnej zemskej kôry (vrstva hrubá až niekoľko desiatok kilometrov)

[petrp]

No, co, už, překlep - mám si to pořádně přečíst, když změním slovosled a zůstane mi tam pomlčka.
Tak jsi mi to dal alespoň hezky

Aha, tož to promiň, nebylo to se zlým úmyslem...

[Tomas BB SK]

A s tým "vznikom Mesiaca zo Zeme" veeľmi opatrne - zrážka ProtoZeme s planetou Theia je síce dobrý model, ale! v takom prípade je z materiálu Theia jednak podstatná časť Mesiaca ale zároveň i podstatná časť dnešnej zemskej kôry (vrstva hrubá až niekoľko desiatok kilometrov)

a ? preco nie?

[kozlus]

Podle modelu, co sem videl, se protoZeme stejne po narazu tak rozhavila, ze o nejakem materialu Theia se stejne neda moc mluvit. V podstate si mela Zeme zopakovat svuj vznik v podobe rozzhavene koule a material povrchu (az do znacne hloubky) se mel diky dopadani casti trosek z vesmiru promichat, plus tezsi prvky klesnout opet do jadra. Takze soucasny material Zeme i Mesice by mel byt vysledek toho velkeho promichani - minimalne do hloubky, kam se ted dostaneme, ale nejspis i podstatne hloubeji.

[Alchymista]

Materiál vymrštený pri zrážke "pršal" z neba najmenej niekoľko tisícročí, možno až niekoľko milionov rokov.
Podľa toho, čo som čítal, bol vymrštený materiál tvorený z cca 10% pôvodnej zemskej kôry a cca 5% pôvodného zemského plášťa, a zo 70% pôvodnej kôry, 80% pôvodného plášťa a 50% pôvodného jadra Theia. Theia však mal len asi 10% hmoty Protozeme, takže v absolutnej hodnote sú objemy materiálu pôvodom z Protozeme a z Theia v pomere približne 1:1. Približne polovica materiálu z jadra Theia sa pri zrážke dostala v okamžitom krátere až do hĺbky približne 2500-3000km, a pomerne rýchlo (v merítku desiatok milionov rokov) úplne splynula s pôvodným jadrom Protozeme. "Nevymrštený" materiál Theia z jeho pôvodného plášťa a kôry bol roztavený a vytvoril počiatočnú výplň okamžitého kráteru.
Tu je celkom dôležité povedať, ako ten "kráter" okamžite po dopade Theia vlastne vyzeral. ProtoZem mala vtedy polomer ~6200km a Theia polomer ~3000km. Vzniknutý okamžitý kráter mal hĺbku 2500-3000 a priemer okolo 6500-7500km. Ak si to nakreslíte, zistíte, že to nie je žiadna "jama", ale skôr len odseknutý guľový vrchlík a "dno kráteru" je len celkom plytká priehlbina, ktorej "hĺbka" pod rovinu okrajov ani nedosahuje výšku odseknutého guľového vrchlíku (vyzerá to, akoby bola z gule vyrezaná asymetrická šošovka).
Takže počiatočná výplň okamžitého kráteru nebolo "niečo naliate do hlbokej diery", ale skôr kôpka taveniny rozliata na plochej pláni. Takýto stav ale trval len velmi krátko, s doznievaním rázových vĺn sa Protozem začala okamžite vracať do pôvodného stavu hydrodynamickej rovnováhy (ale teraz s trochu menším množstvom hmoty) - začali masívne zosuny, posuny a tečenie materiálu plášťa Protozeme, aby sa obnovil guľovitý tvar Zeme. To muselo prebehnúť celkom rýchlo.
Totiž okamžitý kráter síce na prvý pohľad vyzerá ako plochá pláň, ale smery zemskej príťažlivosti v rôznych miestach jasne hovoria, že je to skutočne "hlboká jama"...
Tieto prúdenia a podobné deje boli samozrejme spojené v mohutnými treniami a teda ohrevom a aj premiešavaním materiálu pôvodného plášťa, čo viedlo k opätovnému roztaveniu celého plášťa (alebo jeho značnej časti) a povrchu planéty a to uľahčilo obnovene relatívne presne guľového tvaru, bez výraznejších gravitačných anomálií.
Pretavený povrch začal opäť chladnúť a tuhnúť, bol ale pritom intenzívne bombardovaný materiálom vymršteným pri zrážke, čo spomalilo jeho tuhnutie a materiál vymrštený pri zrážke bolo takto ďalej "nariedený" pôvodným materiálom Protozeme (ako som uviedol, vymrštený materiál bol namiešaný z materiálu Protozeme a z materiálu Theia zhruba v pomere 1:1). Ako ale povrch tuhol, ďalšie miešanie a riedenie bolo stále slabšie, ale tiež aj intenzita bombardovania klesala.

Vo výsledku je "nový" povrch planéty obohatený v povrchovej vrstve (zemskej kôre) a aj neveľkým množstvom materiálu z jadra Theia s vysokým obsahom železa a siderofilných kovov, ktoré by inak zostali nedostupné v pôvodných jadrách Protozeme a Theia.

[woxia]

Materiál vymrštený pri zrážke "pršal" z neba najmenej niekoľko tisícročí, možno až niekoľko milionov rokov.

Co jsem četla já, tak podle toho co namodelovali, muselo velmi rychle dojít ke zformování tělesa na oběžné dráze a naopak k pádu přebytečného materiálu zpět na Zem a to v řádu dnů.
Jak Měsíc rychle narůstal a čistil tak orbit kolem Země, začal se také rychle vzdalovat.

Musíme si uvědomit, že oproti dnešním sondám či úlomkům, které na některých drahách vydrží tisíce let, tak tady bylo na orbitě velmi hmotné těleso, které svojí gravitací čistilo prostor kolem Země.
Proto také nemohlo vzniknout dvě či více těles.

PetrP: Ten smajlík znamenal, že sis mne po právu hezky vychutnal a že mi to samozřejmě nechutnalo :cool:

[Hektor]

Woxia: nerozumiem prečo by sa mesiac rýchlo vzdaloval ked to nerobí ani dnes, vzďaľuje sa pomerne pomaličky.
Hoci si viem predstaviť že jeho vzdalovanie spomalila gravitácia zeme postupne (niečo s prílivom)? Čo sice vytvorilo viazanú rotáciu ale že by to brzdilo mesiac? Ak ano tak v nejakom bode v budúcnosti začne padať na Zem. A o tom som nikdy nepočul.

[woxia]

Musel se rychle vzdalovat s tím, jak jeho hmotnost narůstala.

[QVAK]

KDYŽ SLUNCE VYSÍLÁ RENTGENOVÉ PULSY, TAK IONOSFÉRA ZEMĚ PULSUJE SYNCHRONNĚ S TÍM, TEDY DALEKO DŘÍVE NEŽ SEM DORAZÍ VÝRONY SLUNEČNÍ HMOTY

Vědecký tým vedený odbornicí na sluneční fyziku Laurou Hayes vyšetřoval vazby mezi slunečními erupcemi a zemskou atmosférou. Objevili přitom, že pulsy při výbuchu 24. července 2016 byly v elektrickými proudy protkaných vrstvách zemské atmosféry, kde má ovzduší charakter plazmy, stejně jak výboje v našich zářivkách, nacházejících se na rozhraní atmosféry s vnějším vesmírem – kterým se říká ionosféra – kdy tyto vrstvy kmitaly jako zrcadlo rentgenových oscilací Slunce. Jenže ty synchronizace probíhají trochu moc rychle souběžně s tím, co se děle na Slunci, a nečekají, až sem přiletí koronální výrony, co nám atmosféru rozkmitají.

http://ac24.cz/zpravy-ze-sveta/11575-sl ... yron-hmoty

[bacil]

Ale toto by byl schopen potvrdit i žák ZŠ.

Vyvržená hmota ze Slunce na Zemi neletí rychlostí světla, ale podstatně pomaleji. Co sem letí rychlostí světla, jsou pole a záření, kterým to trvá cca 8 minut (to si ještě pamatuji ze ZŠ).

Jestliže dojde ke gravitační anomálii způsobené urychlením hmoty ve Slunci nebo ze Slunce směrem k Zemi, je jasné, že to má vliv na "větrný pytel" polí, částic a plynů kolem Země. Jak funguje gravitační vysílač jsem taky věděl ještě na ZŠ, ale už nevím jestli to byl důsledek probírané látky, nebo samostudia.

A tento jev bude pozorovatelný samozřejmě podstatně dříve, než ty pomalé těžké částice k nám doletí. Bude pozorovatelný za 8 minut od doby, kdy se stane na Slunci. Nebo aspoň mám zafixované, že gravitační pole se šíří taky omezenou rychlostí jako světlo, možná je to dneska objevené jinak.

[Alchymista]

Ohrev "riedkeho" plynu roentgenovým žiarením je zrejme celkom efektívny proces. Podľa mňa by to nemalo byť nejak zvlášť prekvapivé zistenie, zvlášť pri silnejších slnečných erupciách, kde sú tie vyžiarené výkony celkom značné. IMHO otázkou a prekvapením nie je ani tak mechanizmus, ako skôr jeho efektivita a tým veľkosť odozvy zemskej ionosféry na ožiarenie roentgenovým žiarením pri slnečnej erupcii.

bacil - gravitačné pole s tým nemá mnoho spoločného, oblaky vyvrhnutej hmoty pri CME (coronal mass ejection) po erupcii sú síce priestorovo obrovské, ale hmotnostne "nič moc", typicky je to nejakých 1-2x 10E12 kg (čož zodpovedá ~10-20km3 vody) - takže v skutočnosti je to tam vakuum lepšie ako v elektronkach a celá hmota CME tak zodpovedá jednej menšej komete.
Iná vec samozrejme je, ako to vyzerá v porovnaní s "normálnym prostredím okolo Zeme". V oblaku CME je hustota prostredia násobne vyššia, ako v normálnom prostredí a CME má i "vlastné" elektrické a magnetické polia, takže z pohľadu zemskej magnetosfery a ionosfery je zrážka s CME skutočne "šleha".

homer - spomalovanie rotacie Zeme a vzďalovanie Mesiaca sú spojené procesy. Veľmi zjednodušene si to možno predstaviť tak, že "guľatá" Zem sa vplyvom gravitácie Mesiaca deformuje na elipsoid (ako rugbyová lopta). Mesiac sa deformuje podobne vplyvom gravitácie Zeme. Podstatné je, že tieto dva elipsoidy nie sú namierené presne "špičkami" proti sebe, ale keďže Zem sa otáča oveľa rýchlejšie, ako obieha Mesiac okolo Zeme, tak ten Zemský elipsoid smeruje špičkou "pred" Mesiac - proste deformácia spôsobená gravitačným pôsobením sa nestačí prispôsobovať rotácii. Dôsledkom je, že nepresne nasmerovaný elipsoid Zeme akoby "ťahá" Mesiac za sebou a tým zvyšuje jeho obežnú rýchlosť, čo sa prejaví zvýšením dráhy a teda vzďalovaním Mesiaca. Gravitačné pôsobenie samozrejme pôsobí aj opačným smerom a presne ten istý mechanizmus spôsobuje, že rotácia Zeme sa spomaluje, a deň sa pomaličky, ale merateľne, predlžuje.