Záhada: ti nenávidění byli jen dva - a teď je to dav
Žil jsem v zemi s režimem totalitním a teď (prý), žiji ve v zemi s režimem svobodným. Režim totalitní jsem rád neměl, měl jsem s ním své opletačky, náčelníku tehdejší krajské správy STB jsem v osmdesátých letech odmítl podepsat spolupráci s STB. Sliboval mi: Když v naší režii vycestujete do anglicky mluvící země, kde budete jakoby zaměstnancem naší diplomatické mise, avšak fakticky budete pracovat pro nás, uděláme z vás nového Foglara. Když jsem se ho s ironií v hlase zeptal, jak chce tuhle proměnu uskutečnit, odpověděl: Vydáme všechny vaše knížky (byly tehdy čtyři), v masovém nákladu. Takže, co, podepíšete, nebo ne? Řekl jsem, že nepodepíši, protože na podobné povolání nemám povahu, načež se můj společník bez dalšího slova otočil a nechal mě v zamřížované kleci nad prodejnou Barum na Denisově ulici v Ostravě stát opuštěného. Dveře klece za sebou nechal naštěstí otevřené, takže jsem z ní vystoupil, sešel po schodišti dolů do prodejny, kde se čile obchodovalo s pneumatikami.
http://www.czechfreepress.cz/dalsi-blog ... o-dav.html...ale dravci, kteří jediní dle kreslíře Renčína věděli, kde je start, a jedině oni mohli tedy onen běh ke kapitalizmu vyhrát. Ano, šlo o závodníky typu Kalouska, Hermana, Štětiny, Schwarzenberga, Havla, Bendy, |Halíka, Langšádlové, Nečase, Zaorálka, Němcové, Laudáta, Topolánka, Tlustého, Vidíma a dalších - nicmochrů jednoho vedle druhého a s názory jak doslova opsanými z novin už nesuverénní Druhé háchovské republiky, čili co nejvzdálenějšími od ideálů republiky první i od názorů či odkazu našich nezapomenutelných prezidentů T.G. Masaryka a E. Beneše.