Zlomovým bodem konfliktu však nebyla izolovaná palebná převaha Pákistánu. Skutečné vítězství zajistil čínský komplexní bojový systém, který spojil letectvo, radarovou síť, předsunuté systémy včasného varování a pokročilé rakety PL-15.
Letoun J-10CE, který provedl většinu zásahů, není považován za technologicky výjimečný. Jeho síla spočívala ve schopnosti integrovat data z celého spektra bojiště pomocí čínské verze datového propojení. Zatímco indický systém trpěl nekompatibilitou mezi francouzskými, ruskými, izraelskými a domácími komponenty (přenos dat mezi AWACS a Rafale údajně trval až 8 minut), pákistánské stroje dostávaly data v reálném čase.
„Tato letecká bitva byla ve skutečnosti válkou datových sítí... útokem ze čtvrté dimenze. Prestižní letouny jako Rafale byly zničeny dříve, než jejich piloti vůbec zaznamenali hrozbu,“ popisuje situaci server China.com.
PL-15E, raketa dlouhého doletu, se stala dalším trumfem. Její unikátní dvoupulsní pohon umožnil finální zrychlení těsně před zásahem, což znamenalo, že radary Rafale nestačily ani varovat. Raketa byla naváděna přesně díky kontinuální korekci z předsunutého radarového systému ZDK-03.
Zatímco francouzský Rafale se chlubil schopností sledovat až 40 cílů současně, proti AESA radaru na J-10CE se ukázal být slepý a hluchý. A co víc, SPECTRA nedokázala vychýlit PL-15E, jejíž hlavice aktivně naváděla až do posledních sekund.
Vítězství Pákistánu je důkazem, že moderní válka se nevede mezi jednotlivými letadly, ale mezi propojenými systémy. Pákistánská armáda provozuje čínský integrovaný systém, kde všechny komponenty (např. radar, letouny, střely i elektronický boj) fungují jako jeden organizmus.
Indie naopak staví na nekompatibilním mixu západních a ruských platforem, což se ukázalo jako zásadní slabina. Sestřelení Su-30MKI, který údajně „neviděl nepřítele, než byl zasažen“, jen podtrhuje problém.
Porážka Rafale v přímém střetu vyvolala mezinárodní otřes. Státy jako Egypt nebo Srbsko, které o koupi francouzských letadel uvažovaly, podle článku „začaly přehodnocovat své priority“. Naopak čínské společnosti jako Chengdu Aircraft Corporation zaznamenaly dramatický nárůst poptávky. Delegace egyptského letectva byla ohlášena v čínském městě Čcheng-tu krátce po konfliktu.
Francie, která propagovala Rafale jako „nejschopnější letoun generace 4.5“, ztratila tvář. Těžko se vysvětluje, proč 88 miliard dolarů utracených Indií za 36 strojů nestačilo ani k odvrácení ztrát v prvním větším konfliktu.
Zásadní poučení z tohoto střetu je jednoduché: Válku nevyhrávají nejlepší letouny, ale nejlepší systémy. A v tomto ohledu čínská strategie „bojové architektury“ ukazuje, jakým směrem se bude vyvíjet budoucí vojenské uvažování.
Indie selhala nejen na taktické, ale i strategické úrovni, neboť sází na prestižní platformy bez systémového propojení. Francie utrpěla komerční i technologickou blamáž. A svět dostal nečekanou lekci od „levnější“ čínské školy vedení války.