EU obecně

[Alchymista]

http://www.regionalninovinky.cz/zpravy/ ... y-na-uver/
Zajištění bezpečnosti Evropy na úvěr?

SAFE (Bezpečnostní a obranná akce pro Evropu) vede nejen k militarizaci Evropy, ale také k sebeoslabení a sebezničení prostřednictvím politiky nadměrného zbrojení, píše se na německém webu PiNews.

Takzvaný fond SAFE (Bezpečnostní a obranná akce pro Evropu) byl přijat s velkou pompou a ve čtvrtek vstupuje v platnost: 150 miliard eur na společné nákupy zbraní členskými státy EU. Brusel hovoří o „nárůstu efektivity“, „strategické nezávislosti“ a „posílení evropského průmyslu“. Na první pohled to zní věrohodně: společné projekty by se měly vyhnout duplicitě, společné zadávání veřejných zakázek by mělo dosáhnout lepších cen a vytvořit větší politickou jednotu.

Ale to všechno, jak už to tak často bývá, je jen obal bez obsahu. Zadávání veřejných zakázek se nestává efektivnějším, ale spíše těžkopádnějším. Ceny neklesají; Vyjednávají se v zákulisí Bruselu. A politická jednota zde není cílem, ale fíkovým listem pro vývoj, který ohrožuje srdce každé demokracie: národní suverenitu v otázkách války a míru. SAFE není jen položka rozpočtu. Jde o změnu paradigmatu. EU tak vytváří vojenskou úvěrovou unii bez dostatečné demokratické legitimity.

Společný dluh, národní závazek

SAFE je financován společnými půjčkami EU. To v podstatě znamená, že Německo je odpovědné za projekty se svou bonitou, na jejichž konkrétní podobu nemá žádný vliv. Bundestag není ani konzultován, ani nemá žádná kontrolní práva. Evropské smlouvy takový výklad neumožňují. Mezi smluvním právem, zvykovým právem a politickým oportunismem vzniká právní země nikoho. Spolkový ústavní soud ve svých rozsudcích z Maastrichtu (1993) a Lisabonu (2009) jasně uvedl: Klíčové vojenské pravomoci lze delegovat pouze se souhlasem Spolkového sněmu a v souladu se zásadou demokracie. SAFE podkopává obojí.

SAFE umožňuje účast firem z Ukrajiny a Velké Británie. Ukrajina není členem EU a nepodléhá stejným pravidlům, ale má přístup k projektům v hodnotě miliard. Velká Británie opustila EU, neplatí členské příspěvky, nenese odpovědnost – ale může vydělávat peníze. Je to jako odejít z klubu, ale pořád drancovat pokladnu.

Zdánlivá autonomie se současnou strukturální bezmocností

SAFE naznačuje strategickou nezávislost. Ve skutečnosti se nevytváří evropská obranná identita, ale dotační nástroj pro velké členské státy s vlastním obranným průmyslem. Malé státy platí, ale mají malou vyhlídku na účast. Nový evropský militarismus není založen na solidaritě, ale na hierarchii.

Historická ztráta kontroly: Nikdy předtím v historii evropské integrace nebyly miliardy dolarů na vojenské výdaje rozhodovány bez parlamentní kontroly, bez mandátu od lidu a bez veřejné debaty. I během studené války byly zapojeny národní parlamenty. SAFE znamená konec tohoto republikánského řádu.
SAFE – první stavební kámen mnohem rozsáhlejší agendy EU v oblasti zbrojení

„ReArm Europe“ – program v hodnotě 800 miliard eur. Jen program SAFE poskytuje půjčky ve výši až 150 miliard eur, které mají být propojeny s národními plány a poskytovány za „konkurenčních podmínek“. Vojensko-technologický průmysl EU se tak cíleně rozšiřuje. Ukrajina je zapojena od samého začátku – jako výrobní místo, jako odbytový trh, jako geopolitická základna.

Oficiální účel: zvýšení výrobní kapacity, strategická dostupnost zbraňových systémů, odstranění nedostatků ve schopnostech. Neoficiální účel: příprava na válku prostřednictvím vazeb. Strategický směr je zřejmý – zástupná válka proti Rusku o ukrajinské území v kombinaci s postupnou přípravou na přímou konfrontaci. SAFE se tak stává nejen militarizací Evropy, ale také sebezbavováním moci a sebezničením prostřednictvím přehnané politiky zbrojení.

Bezpečnost nepramení jen z velikosti

Zastánci SAFE argumentují, že Evropa jako jednotlivé národní státy je z hlediska bezpečnostní politiky příliš slabá na to, aby se prosadila proti mocnostem, jako je Čína, Rusko nebo USA. Tento argument zní intuitivně věrohodně – ale fakticky je nesprávný. Bezpečnost se netvoří jen velikostí, ale strategickou jasností, obrannými schopnostmi a diplomatickou suverenitou.

Izrael, Švýcarsko, Singapur, Norsko – všechny tyto státy ukazují, že i malí hráči se mohou prosadit, pokud mají jasnou obrannou doktrínu, bezpečnou logistiku a flexibilní spojenectví. V rámci Evropy existují také schůdné alternativy: Severská obranná spolupráce (NORDEFCO), dvoustranné vojenské dohody, jako například mezi Řeckem a Kyprem, nebo třístranné formáty. Evropa nepotřebuje centrální velení, ale síťově propojenou suverenitu.

Odnárodnění zadními vrátky

Nejde o reformu bezpečnostní politiky, ale o systémovou restrukturalizaci: EU jako politický projekt se stále více vzdaluje od svých občanů, členských států a smluvních základů. SAFE je jen jedním stavebním kamenem z mnoha: dluhová unie, harmonizace daní, regulace migrace a nyní: posun vojenských pravomocí. Leitmotiv je vždy stejný: odnárodnění zadními vrátky, technokratická intervence bez demokratické protiváhy. Zodpovědná evropská bezpečnostní politika může existovat pouze za následujících podmínek:

Zachovat národní suverenitu – výdaje na obranu musí zůstat v rukou států.

• Státy mohou spolupracovat, ale nemohou být k tomu nuceny.
• Žádná mutualizace dluhů: Kdokoli objedná, musí také zaplatit.
• Každý nese odpovědnost, musí být zodpovědný.
• Suverénní průmyslová propagace: Každý členský stát by si měl rozvíjet vlastní zbrojní kapacity nebo investovat do regionálních klastrů – ale ne do velkých, centralizovaných struktur, které nelze demokraticky kontrolovat.

SAFE není projevem evropské síly, ale symptomem institucionálního sebeodcizení. Bezpečnost nelze nařídit; musí být zakotveno: v národě, v odpovědnosti, v kontrole ze strany lidu. Každý, kdo skutečně chce pro Evropu bezpečnost, musí s jejími občany hovořit – ne dělat rozhodnutí bez jejich vědomí. Budoucnost Evropy nespočívá v bruselských obranných rozpočtech, ale v návratu k tomu, co kdysi Evropu činilo silnou: rozmanitost v odpovědnosti, spolupráce ve svobodě, obrana v sebeurčení.

[Alchymista]

https://casopisargument.cz/63974
EU znovu odložila rozhodnutí o oficiálním použití katalánštiny, baskičtiny a galicijštiny

Madrid se snaží prosadit tři národní jazyky jako oficiální jazyky EU, a to v rámci politických dohod s katalánskými separatisty. Několik zemí EU požádalo o „více času a více informací“ ohledně rozhodnutí.

Členské země EU odložily rozhodnutí o udělení oficiálního statusu katalánštině, baskičtině a galicijštině jako jazykům EU z důvodu nedostatečné jednomyslné podpory.

Návrh Madridu je již dva roky v jednání a vyžaduje schválení všech 27 členských států. Po nedávném zasedání v Bruselu španělská mluvčí Pilar Alegría uvedla, že některé země potřebují více času a informací, což Španělsko akceptuje. Obavy se týkají nákladů a právních otázek souvisejících se zavedením těchto jazyků do činností EU, přičemž odhadované roční náklady na překlady a tlumočení se pohybují kolem 132 milionů eur. Španělsko by bylo ochotno tyto náklady uhradit v plné výši.

Tento španělský návrh souvisí s politickými dohodami, kterých se mimo jiné účastní katalánská separatistická strana Junts a které umožnily vznik současné španělské vlády. Španělský ministr zahraničí Jose Manuel Albares nicméně zdůrazňuje, že status těchto jazyků souvisí s národní identitou a vyžaduje ochranu ze strany EU.

V současné době se používání katalánštiny, baskičtiny a galicijštiny v orgánech EU řídí správními dohodami mezi Španělskem a konkrétními orgány EU. Tyto jazyky lze v orgánech používat – například na zasedáních nebo při rozpravách – po předchozím oznámení a schválení, uvedl server Euractiv.

[Alchymista]

https://ekonomickydenik.cz/strategicke- ... -projekty/
Nerostná záchrana zvenčí? Evropa sází na 13 strategických projektů mimo Unii

Evropa zoufale postrádá strategické suroviny. Proto se rozhodla hledat je v zemích mimo Evropskou unii a pokud možno co nejblíže. U dvou projektů se to může zřejmě podařit. Těžit se ale bude i hodně daleko.

Evropská komise poprvé vybrala projekty týkající se těžby strategických surovin v zemích mimo unii. Třináct vybraných projektů zaměřených na získávání kritických surovin doplní seznam 47 stávajících projektů.

Grafit z Ukrajiny, lithium ze Srbska
Sedm projektů je v zemích, s nimiž už má Evropská unie strategické partnerství v oblasti surovinových hodnotových řetězců, včetně dvou v regionu střední a východní Evropy. Jde o grafitové ložisko Balachivka na Ukrajině a plánovaný a lithiový důl a závod na zpracování nerostných surovin společnosti Rio Tinto v údolí řeky Jadar v Srbsku. Ten dosud budil spíše kontroverze než nadšení.

V ložisku grafitové rudy Balachivka si Pobuzzhya’s Development klade za cíl vybudovat těžební a zpracovatelský závod a zařízení na výrobu sférického grafitu (SPG) pro lithium-iontové baterie. Jejich cílem je stát se součástí dodavatelského řetězce globálních a evropských trhů s elektrickými bateriemi, přičemž zahájení výroby je plánováno na červenec 2028.

Projekt Jadar vyvolal v roce 2022 velké ekologické protesty, po kterých srbská vláda zrušila povolení k územnímu plánu. V lednu 2024 však srbský prezident Aleksandar Vučić uvedl, že vláda si přeje obnovit jednání s těžaři z Rio Tinto a že by se měla více veřejně diskutovat o tom, zda by projekt měl pokračovat. V červenci 2024 srbský ústavní soud rozhodl, že rozhodnutí vlády z roku 2022 bylo protiústavní.
Projekt Jadar by se mohl stát největším lithiovým dolem v Evropě, který by produkoval dostatek suroviny k pokrytí 90 procent poptávky na kontinentu.

Konkurenceschopnost a modernizace hospodářství
„Zajištění spolehlivých dodávek kritických surovin je strategickou prioritou pro odolnost a konkurenceschopnost Evropy, neboť má zásadní význam pro modernizaci našeho hospodářství. Nabídka EU spočívá v propojení spolupráce v této oblasti s dovednostmi, kvalitními pracovními místy, přístupem k čisté energii a základním službám a s osvědčenými postupy a vysokými standardy. O tom je strategie Global Gateway a naše projekty ji dokazují v praxi. Tímto přístupem přispíváme k prosperitě a stabilitě v Evropě i v našich partnerských zemích, posilujeme hospodářskou bezpečnost a diverzifikujeme dodavatelské řetězce,“ okomentoval strategické projekty eurokomisař pro mezinárodní partnerství Jozef Síkela.

„Evropa potřebuje suroviny, aby uspěla v našich průmyslových a klimatických ambicích. EU potřebuje stabilní, bezpečné a diverzifikované dodavatelské řetězce. Po projektech oznámených v EU pomůže dnešní seznam 13 strategických projektů po celém světě snížit závislost Evropy, přispět k naší hospodářské bezpečnosti a zároveň vytvořit růst, pracovní místa a vývozní příležitosti v dotčených zemích,“ prohlásil výkonný místopředseda Evropské komise pro prosperitu a průmyslovou strategii Stéphane Séjourné.

Těžba hodně daleko
Kromě zmíněných evropských lokalit jde o strategické projekty v mnohem větších vzdálenostech: v Kanadě, Grónsku, Kazachstánu, Norsku a Zambii. Dalšími destinacemi jsou: Brazílie, Madagaskar, africké Malawi, Nová Kaledonie a Jižní Afrika.

Těchto deset projektů se zaměřuje na strategické suroviny, jako je lithium, nikl, kobalt, mangan a grafit, které jsou nezbytné pro elektromobily, baterie a bateriová úložiště.

Dva projekty se zaměřují na těžbu prvků vzácných zemin, které hrají klíčovou roli při výrobě vysoce výkonných magnetů pro větrné turbíny, technologie obnovitelných zdrojů energie a elektromotory používané v e-mobilitě.

Další vývoj zahrnuje měď, wolfram a bór, které se používají v sektorech od energetických sítí po mikroelektroniku, v automobilovém průmyslu, obnovitelných zdrojích energie, leteckém nebo obranném průmyslu.

Vybrané iniciativy budou těžit z koordinované podpory Komise, členských států a finančních institucí v podobě usnadnění přístupu k financování a kontaktů s příslušnými odběrateli. Odhaduje se, že 13 projektů potřebuje k zahájení provozu celkovou kapitálovou investici ve výši 5,5 miliardy eur.

[Alchymista]

https://www.echo24.cz/a/HiPDq/zpravy-sv ... ruseni-cel
Evropská unie narazila. USA odmítají dohodu o zrušení cel

Evropská unie naráží na neochotu Spojených států přijmout nabídku na vzájemné zrušení cel na průmyslové zboží. Navzdory snaze Bruselu zabránit obchodní válce s prezidentem Trumpem Washington o dohodu nejeví zájem. Hrozí přitom, že od 9. července USA zavedou 50% clo na veškeré zboží z EU.

Evropská unie se smiřuje s tím, že její obnovený návrh na odstranění cel na průmyslové zboží s americkou administrativou nikam nevede, řekli serveru Politico tři úředníci a diplomaté pod podmínkou anonymity. Evropská komise nabídku obnovila na začátku dubna ve snaze vyhnout se obchodní válce s prezidentem Donaldem Trumpem. Navrhované zrušení (již tak nízkých) cel se týkalo průmyslového zboží, jako jsou chemikálie, farmaceutika, kaučuk, plasty a stroje.

Nyní, kdy hrozí, že od 9. července vstoupí v platnost 50procentní americké clo na veškeré zboží z EU, Brusel horečně pracuje na nabídce, která by byla přijatelná pro Bílý dům. Nabídka nulových cel z obou stran (zero-for-zero) však ve Washingtonu nevyvolala přílišný zájem. „Komise si uvědomila, že to neprojde,“ řekl úředník z jedné členské země EU. Výkonný orgán EU tento týden zdůraznil, že cílem stále je dosáhnout nulových cel na obou stranách, přičemž podle jednoho z diplomatů stále přetrvávají obtíže, jak tohoto cíle dosáhnout.

USA a EU byly blízko snížení cel na průmyslové zboží před 10 lety během jednání o navrhovaném Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP). To však nedopadlo kvůli hlubším rozporům ohledně zemědělských standardů a zřízení nejasného arbitrážního mechanismu.

„USA už roky ustupují od nulových cel na průmyslové zboží,“ řekl David Henig z Evropského centra pro mezinárodní politickou ekonomii. „Oni nulová cla nechtějí. Takže tohle je tu už velmi dlouho, aniž by se jakákoli americká administrativa tvářila, že o to má skutečný zájem,“ dodal. Vysoce postavení představitelé Trumpovy administrativy opakovaně uvedli, že 10procentní univerzální základní clo, které nyní platí pro většinu obchodních partnerů USA, je jejich výchozí minimální hranice.

Brusel rovněž zvažuje jiné možnosti, mimo jiné zvýšení dovozu zkapalněného plynu nebo spolupráci s Washingtonem na omezení přebytku čínské oceli na světových trzích.

Poté, co Trump koncem května telefonoval s předsedkyní Komise Ursulou von der Leyenovou, se obě strany dohodly na zrychlení jednání. To představuje určité zmírnění napětí v jinak zhoršujících se vztazích, které ohrožují transatlantický obchod v hodnotě 1,6 bilionu eur ročně. Trump však tento týden zvýšil americká cla na ocel a hliník ze 25 na 50 procent, což je známkou toho, že Washington není ochoten ustoupit v obchodní válce.

Zatímco tým vysokých úředníků Komise tento týden cestoval do Washingtonu, evropský komisař pro obchod Maroš Šefčovič se ve středu setkal se svým americkým protějškem Jamiesonem Greerem v Paříži. Šefčovič novinářům řekl, že jednání směřují správným směrem, a zavázal se „udržet dynamiku“. Slovenský komisař v pátek telefonoval s americkým ministrem obchodu Howardem Lutnickem a zdůraznil, že obě strany se soustředí na „hlubší spolupráci v několika strategických sektorech“.