Svoboda vs. kolektivismus
Konzervativní hnutí bojuje na na třech frontách a jednou z nich je ideologická válka. Zatímco liberalismus stál od svého zrodu v 17. století v první linii ideologického boje a měnil běh lidských dějin, ztratil v posledním století půdu pod nohama ve prospěch kolektivismu. Liberálové zanedbali prosazování svých idejí a nechali otevřené dveře levicové pohromě.
Proto nesmíme ztratit ani minutu, naše ideje jsou lepší, ale zkušenosti říkají, že to nestačí. Musíme naše ideje umět prodávat a napodobit levici v jejím dlouhém pochodu na důležitá místa.
Pozn. autora: Javier naráží na slavné heslo levice založené na myšlenkách Antonia Gramsciho, které zní „dlouhý pochod institucemi”. Jeho historie zde.
Samo se to neudělá
Naše ideje musí být slyšet v každém rádiu a na každém televizním kanálu v zemi musí znít hlas někoho, kdo obhajuje myšlenky svobody. Je nutné tak činit vytrvale, aby levicové ideje nebyly dříve či později ničím jiným než zlým snem. Bojovat se musí, byť to vypadá jako úkol spíše pro dona Quijota. Blázni jsou ti, kteří sní o budoucnosti, a jsou to ti, kteří mají koule na změnu a jdou si za ní.
Vidíte stav, v němž sto let vlády všemocného státu zanechalo naši veřejnou diskuzi. Lidé byli postupně infikováni myšlenkami, které jsou v rozporu se svobodou a skutečným pokrokem. Je však důležité si uvědomit, že si tyto nakažlivé myšlenky osvojili jen proto, že jsou jediné, které kdy poznali, a že státní paraziti zneužívají to nejšlechetnější, co v lidech je. Útočí na jejich lidskost a snahu podpořit dobrou věc. V lidech však zůstalo semínko svobody a mohou být přesvědčeni ke změně názoru. Proto je kulturní válka tak důležitá.
Pravda je nakažlivá
Levice měla k dispozici celou řadu mechanismů, jak zabránit vítězství naší strany v prezidentských volbách. Hustou síť klientelistických vztahů s podnikateli, vlivné hlasy ve společnosti a novináře, kteří se věnovali házení špíny na každého, kdo se jim odvážil postavit. Mysleli si, že mají lidi ochočené a že je země odsouzená k věčnému otroctví. Dokázali jsme to překonat právě proto, že jsme s sebou přinesli pravdu. Nakažlivé nejsou jen kolektivistické myšlenky, ale i pravda, pokud je šířena přesvědčivě.
Neměli jsme žádné peníze, žádný stranický aparát, žádné přátele v médiích. Měli jsme jen slovo a vaše mobilní telefony, nejsilnější zbraň, která zprostředkovala informace a šířila nákazu idejí svobody.
Na hřišti je špína
Nakonec být osamělým bojovníkem na okraji společnosti a dostat se k moci hlásáním myšlenek je něco, co levice nikdy nepochopí, protože jsou pouze žoldáky a ti, co jim pomáhají, tyjí ze státních peněz též. A zřejmě to ani nepochopí kavárenští bojovníci. Ve svém dětinském pohledu na politiku si myslí, že vyhrají válku se svojí filozofickou přednáškou. Nechtějí se ušpinit, protože bahno jim připadá vulgární.
Dám vám příklad. Když jdete na stadion a sledujete zápas Argentiny, vidíte krásný stadion, ale když dáte míč doprostřed hřiště, nepohne se ani o píď, byť křičíte sebevíce. Pokud chcete začít vyhrávat, musíte dávat góly, a abyste dali gól, musíte hrát na hřišti. A na hřišti se umažete od bláta.
Právě díky tomu, že jsme to pochopili, se nám podařilo uvést naše myšlenky do praxe. Ukázali jsme světu, že argentinský podnikatelský duch je živější než kdykoli předtím, že stačilo, abychom sundali botu státu z jeho krku. Dnes se všude mluví o našem hospodářském úspěchu a ve Francii právě oznámili vlastní plán s kódovým označením „motorová pila”.
Velký Maximus
Jedna věc je zajímavá. Pokud musíte podvádět předtím, než vstoupíte do arény, je to proto, že víte, že jste slabší. Ve filmu Gladiátor bodne zrádný Commodus Maxima před jejich soubojem do boku, protože doufá, že si tím pomůže k vítězství v Koloseu. Levice potřebuje podvádět, protože nemůže legitimně vyhrát, ale stejně jako ve filmu Gladiátor se to stane i v Argentině a svobodný Maximus porazí levicového Commoda.
Abychom zvítězili, nesmíme si dovolit být ani na okamžik neopatrní. Levice je tady a čeká, až uděláme chybu. Celý život strávili tím, že skákali z úřadu do úřadu a sloužili státu. Dokonale znají každé kolečko v mašinérii buzerace. Chtějí zemi lidí závislých na dávkách. My chceme prosperující svobodnou zemi. Ale jak řekl Marcus Aurelius: „K velikosti nevede krátká cesta. Trpělivost a vytrvalost jsou nezbytné.”
Ať žije svoboda, kurva!
Vždy lze snadno poznat, kdy jeho projev končí.
Post scriptum
Pozn. autora:
Javier Milei strávil deset let v televizích jako glosátor, který se nebál nazývat věci pravým jménem. Výběr z projevů zde. Jeho popularita postupně stoupala a v Latinské Americe se stal fenoménem. V roce 2023 vyhrála jeho strana prezidentské volby, přestože jej všechna média hlavního proudu nazývala pravicovým extremistou a elitní ekonomové předpovídali Argentině krach, pokud ve volbách zvítězí. Něco o jeho strategii zde.
Zajímavé přirovnání s tím Commodem, že? Místní progresivisté mají k dispozici miliardy z výpalného od občanů, další dotace na šíření utopií o státním utrácení, mají institut nenávistné řeči, útvar na vyhrožování občanům, univerzity, podporu EU, to všechno za cizí peníze. Ale ani to jim nestačí, aby Maxima porazili.
