Ty miliony betonových bloků, kterými jsou obehnány vládní čtvrti, ty obrovské základny o hraně čtverce padesát kilometrů, ta letiště, ropovody, přístavy, checkpointy... podobný výčet by mohl mít tisíce položek. V Iráku jsou tisíce kilometrů betonových bloků čtyři metry vysokých proti sebevražedným útočníkům... Jen ty bloky stály miliardy dolarů a dolárk natekly do místních betonárek, akcionáři Boeingu z toho neviděli ani floka dividend.
Dva biliony dolarů nespotřeboval vojenskoprůmyslový komplex, ale spotřebovali ho zkorumpovaní domorodci, místní betonárky a platy vojáků v turbanech, kteří přes den berou od Amíků prachy a v noci se mění v Tálibán nebo IS. Troufnu si tvrdit, že tyto výdaje budou ještě vyšší. Ptám se, proč? To by nebylo lepší udělat to, co udělala Evropa v Libyi? Prostě shora naházet bomby, dodat lehké zbraně a nechat je, ať si ten chaos udělají sami? Libye je levná, tedy mohla být, ale nepředbíhejme. Nebo tak jak to dělají Saúdové v Jemenu... bombardují, ostřelují a všechno ostatní se děje samo. Bordel nad bordely za pár dolarů.
Proč by ten vojenskoprůmyslový komplex měl dopustit, aby takové obrovské prachy odtekly někam pryč? Za to by mohlo být bomb a drahých hraček...
A teď se v tom plácají. Žádný předpoklad se nesplnil. Irák není bezpečnější a lepší země. Není ani přátelský. Nedá se z něj odejít bez ztráty kytičky, protože doma v USA jsou tisíce ambiciózních mladých mužů, kteří chtějí být senátory, poslanci a diplomati. Ti se jen třesou na podobnou příležitost, usvědčit tu starou gardu ze lží a sebrat jim hlasy. A tak tam staří jestřábi zůstávají a platí miliardu dolarů denně, aby se tam udrželi. Půlku ročního rozpočtu své armády dají každý rok do pouštní zemičky. Kdyby odešli, tak udržet ten chaos zvládnou politikou B-52. Ale nemohou. Byla by to prohra, kterou si velmoc nemůže dovolit.