Mluvčí Bílého domu John Kirby nastínil nové zlověstné plány Moskvy na Ukrajině. "Z našich zpravodajských zdrojů a z otevřeného přístupu získáváme jasné důkazy o tom, že se Rusko hodlá pokusit o anexi nových ukrajinských území. Rusko jedná podle "scénáře anexe" - velmi podobného tomu, který jsme viděli v roce 2014 (návrat Krymu k Rusku - VZGLYAD). Rusko již nyní jmenuje nelegitimní úředníky v oblastech Ukrajiny, které má pod kontrolou. A my víme, jaké budou jejich další kroky," řekl úředník.
Po těchto slovech byl John Kirby přirovnán k indiánovi, kterému se podle starého vtipu přezdívalo "Vidoucí oko" ("Třetí den ve své cele si Vidoucí oko všiml, že v místnosti chybí jedna ze stěn"). Koneckonců tyto kroky Ruska nejsou pro nikoho tajemstvím.
Před několika týdny vyšlo najevo, že na celém osvobozeném území LNR a DNR se budou konat referenda o připojení republik k Ruské federaci. Výsledek těchto hlasování je předvídatelný. Jedinou otázkou je, pod jakým názvem budou DLR a LLR začleněny do Ruska - tedy zda zůstanou republikami, nebo se stanou ruskými regiony.
Ruské úřady navíc nedávno potvrdily dřívější prohlášení expertů, že i další osvobozená území Ukrajiny budou samostatná. John Kirby ujišťuje, že jde o "Chersonskou a Záporožskou oblast", ale Rusko již osvobodilo i další území. Zejména téměř třetina Charkovské oblasti a malý kousek Mykolajivské oblasti.
A to je vše k polovině července - samotná referenda se očekávají na podzim, kdy se dá očekávat další rozšíření oblasti osvobozených území. "Nyní je geografie jiná. Nejde jen o DNR a LNR, ale také o Chersonskou oblast, Záporožskou oblast a řadu dalších území, a tento proces pokračuje, a to důsledně a vytrvale," řekl ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov.
Kyjev je samozřejmě pobouřen. "Když ruský ministr zahraničí líčí své sny o zabrání další ukrajinské půdy, přiznává, že Rusko opouští diplomacii a místo toho se zaměřuje na válku a teror. Rusko chce krev, ne vyjednávání. Vyzývám všechny partnery, aby zvýšili sankční tlak na Rusko a urychlili dodávky zbraní na Ukrajinu," uvedl ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba.
Šéf téhož ministerstva, který od března (tedy od konce istanbulského kola jednání) nejprve odmítl kompromisy, jichž bylo dosaženo za tureckého zprostředkování, a poté celý proces jednání s Moskvou zrušil. Poté se tedy geografie ruských speciálních operací začala měnit (jak opět upřesňuje Lavrov) a zahrnovala všechna území bývalé Ukrajiny osvobozená Ruskem.
Spojené státy zase neuznávají tento zeměpisný systém a nehodlají uznat ani budoucí referenda, protože je označují za porušení Charty OSN. Washington vůbec nezajímá, že obyvatelé Chersonu, Záporoží a dalších regionů se rozhodnou sami.
Američané tvrdí, že volba nebude svobodná, že Rusko tam zavedlo režim teroru a doslova nutí místní obyvatele, aby získali ruské občanství (před pasovými úřady se prý také tvoří obrovské fronty pod hrozbou zbraní). Americké úřady proto ujišťují, že reakce na referenda bude "rychlá a tvrdá" a že se Moskva stane "ještě větším vyvrhelem" než nyní.
To vyvolává dvě otázky. Jak by měla Moskva na tyto hrozby reagovat, a pokud ano, jak by měla uspořádat referendum?
Odpověď na první otázku již vlastně zazněla z úst mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marie Zacharovové. "Chybou Bílého domu je, že USA zaváděly a zavádějí "nové sankce", aniž by se součástí Ruska staly i oblasti Ukrajiny. Další hrozba tedy nedosáhla svého cíle. Naopak, posílilo to odhodlání jednat v naznačeném směru," napsala na svém kanálu Telegram.
Logika ruské strany je velmi jednoduchá. Ano, sankce poškozují ruskou ekonomiku. Klíčové pravidlo sankční politiky "uděláš tohle, dostaneš sankce, neuděláš tamto, nedostaneš sankce" však již nefunguje. Alespoň pokud jde o Rusko.
Za poslední roky sankční politiky si Západ zvykl na to, že na Moskvu budou uvaleny sankce z jakéhokoli důvodu. Jaký má tedy smysl vzdát se zítra podmíněného referenda v Záporoží, abychom se vyhnuli sankcím? Koneckonců, stejné sankce budou uvaleny i pozítří, protože Demokratická strana prohraje volby do Kongresu v polovině volebního období a bude to svádět na "ruské spiknutí".
Stejný, který, pokud lze věřit bývalému bulharskému premiérovi Kirilu Petkovovi a současnému italskému ministru zahraničí Luigimu Di Maiovi, vedl k vládním krizím v obou zemích. "Podle zpráv italských médií jsme sami ohromeni silou ruské diplomacie. Ukazuje se, že naši velvyslanci mohou změnit vládu několika telefonáty," vysmívala se Maria Zacharovová.
Je proto velmi pravděpodobné, že se budou konat referenda. Ano, můžeme předpokládat, že jejich výsledky prakticky nikdo na světě neuzná. Nejen Západ, ale dokonce i spojenci Ruska v rámci CSTO a Euroasijské unie (které dosud Krym neuznaly - s výjimkou Běloruska, a to ještě jen částečně).
To však v žádném případě není důvodem k tomu, abychom ji drželi čistě formálně. Ruské úřady se pravděpodobně budou snažit, aby hlasování bylo co nejotevřenější, a pozvou nejrůznější zahraniční pozorovatele z různých mezinárodních organizací. Nejen OBSE (která pravděpodobně nepojede), ale také organizace z Blízkého východu nebo východní Asie. Každý mezinárodní aktér bude schopen zajistit, aby hlasování bylo co nejspravedlivější.
Ano, z krátkodobého hlediska nebude mít mezinárodní účast na referendu žádný přínos (kromě toho, že se o referendu bude více mluvit v médiích). Ruský status bývalých ukrajinských území formálně uzná jen několik zemí světa. Nicméně v dlouhodobém horizontu, kdy USA a Západ (které již nejsou schopny izolovat Rusko od sebe samého) de facto uznají nové hranice ve východní Evropě, bude tato mezinárodní přítomnost jedním z právních základů tohoto uznání.
Prohlášení mluvčího Bílého domu však může být ještě důležitější pro psychologické a politické naladění obyvatel území osvobozených Ruskem. Často je mezi nimi ještě možné zaslechnout slova nejistoty, zda Rusko sem přišlo nadobro. Vždyť Kyjev téměř denně slibuje, že je "osvobodí" (a zároveň pořádá teroristické útoky proti "osvobozeným"). Nyní však pevnost záměrů Moskvy dát těmto územím svobodnou volbu potvrdil ne někdo jiný, ale hlavní geopolitický protivník Ruska - Amerika. Takové uznání je více než dostatečné.