Taktické jaderné zbraně

[Zipoun]

Zakládám toto aktuální téma

[Zipoun]

A hned mám otázku...jaká je nejmenší mocnost v kt co lze použít?

[k42]

0,010 kt? Tedy ekvivalent 10 t TNT. Modernější kousky mají volitelný účinek, třeba 0,010 až 50 kt.

[Quickie]

Volitelný účinek v rámci stejné hlavice, nebo výměnou hlavice?
Pokud stejné, jak to funguje? Myslel jsem, že když už se spustí nekontrolovaná jaderná reakce, nejde nijak regulovat ani zastavit. Ale znalec nejsem..
Díky!

[k42]

Regulace je v rámci stejné hlavice/bojové části/bomby.

Obecně je to tak, že JZ je konstruovaná na nějaký maximální účinek, ale tento účinek je možné snížit různým způsobem. Buď neproběhnou všechny fáze exploze nebo proběhnou schválně nedokonale a neúplně. Moderní JZ jsou obvykle vícefázové, de facto "vodíkové" bomby - kde je primární štěpný výbuch ("atomovka") vlastně "roznětkou" sekundární jaderné syntézy ("vodíkové bomby"). Většinou ještě následuje třetí fáze, což je opět jaderné štěpení, ovšem nyní rychlými neutrony z jaderné syntézy. JZ jsou tedy obvykle 3-fázové: štěpení-syntéza-štěpení. Tudíž se výkon JZ dá regulovat v širokém rozmezí... od desítek tun TNT po megatuny TNT - v rámci jedné JZ. Z ekonomických důvodů (a přepravních/hmotnostních/objemových) se tato regulace ale nedělá v tak širokém rozsahu, protože je zbytečně drahé několikamegatunovou nálož takhle "zkriplit"... Regulované - s volitelnou sílou výbuchu - jsou proto obvykle jen "taktické" JZ. Rozmezí od desítek tun po cca 100 kt. Regulace síly výbuchu se dělá elektronicky, pomocí řídících systémů bomby, tj. nemusí se tam nic přidávat/ubírat/montovat...

Starší návrhy měly volitelnou sílu výbuchu řešenou různě elektromechanicky - třeba pohybem určitých prvků v bombě před výbuchem servomotory do různých poloh nebo neúplným odstraněním pojistných zábran (např. nevysypáním/nevytažením všem ocelových kuliček z dutiny primární plutoniové nálože), takže výbuch nebyl pak tolik "povedený". Nebo neodpálením všech implozních čoček primáru, takže došlo k menšímu stlačení plutoniového jádra a tak byla řetězová reakce "nedokonalá" - trvala kratší dobu, takže se rozštěpilo méně Pu239/U235. Novější typy JZ už většinou nepoužívají žádný pevný iniciátor neutronů jako byl "Urchin" (https://en.wikipedia.org/wiki/Modulated ... _initiator), ale externí lavinový generátor neutronů (aka "neutronové dělo"), a tak se síla výbuchu dá regulovat nastavením elektroniky - jde o zpoždění a intenzitu neutronového toku, aby sice ještě došlo k řetězové reakci, ale neproběhla úplně (primární část se během výbuchu rozletí než se stihne rozštěpit více materiálu, protože injekce neuronů do reakce je zpožděná nebo menší). Primární štěpná roznětka ("atomovka") má účinek např. maximálně 10 kt "f plný palbě", ovšem to může být sníženo na minimum, a pak je výsledek třeba jen těch 10 tun TNT.

Zvýšení výkonu primáru je také děláno napuštěním tritia do dutiny v primární části, takže během vrcholící řetězové štěpné reakce dojde k jejímu posílení jadernou syntézou tritia. Což generuje množství rychlých neutronů a tak dále posiluje štěpnou reakci v primáru. Tomu se říká "booster" nebo-li posilovač primáru, a tím jde zvýšit výkon primáru třeba z 10 kt na 50-100 kt. Takže, pokud se tritium před výbuchem nenapustí, tak je výkon menší.

Další fáze je pak opět jaderná syntéza v sekundáru, kdy se použije energie primáru k zapálení termojaderné reakce v sekundární části bomby. Aby došlo k syntéze, musí se to nejdříve stlačit a pak zahřát. Což se dá různými metodami "pokazit" a pak je účinek sekundáru menší nebo také žádný...

Poslední regulace výkonu se dělá pláštěm sekundáru, kde pak dochází k další fázi štěpení rychlými neutrony. Když tam ten plášť není z U238, ale třeba z olova, tak neproběhne. Když bude z kobaltu, výsledkem je "kobaltová bomba", tedy dlouholeté radioaktivní zamoření... Což už ovšem nejde elektronicky, tam musí obsluha před použitím bombu jinak sestavit - dát odpovídající plášť podle účinku... Například ruská "Car bomba" měla 58 Mt protože měla jen olověný plášť - s uranovým U238 by to šlo cirka na dvojnásobek (ale také brutální radiační zamoření, bez toho to byla skoro "čistá" bomba).

[k42]

Takže ano, nekontrolovaná řetězová reakce nejde zastavit... ale vlastně jde: primár se prostě rozletí, ještě než se stihne rozštěpit více materiálu. První JZ (implozní Little Boy) dokázala rozštěpit jen cirka 5% z celkem 5,5 kg Pu239, než se to celé rozlétlo do pryč, takže výsledek byl cca 15 kt. Moderní návrhy dokáží značně větší využitelnost... a reguluje se to právě tím, jak moc se to pokazí...

BTW, velká aféra v tichosti proběhla kolem těžby na sovětských atomových střelnicích v Kazachstánu. Vytěžením podzemní kaverny nebo kráteru se dá z horniny snadno získat zbývající zbraňové plutonium. A jak jsem napsal výše, v mizerných designech prvních JZ se rozštěpilo skutečně jen maličko - zbytek "utekl" ve formě plasmy a v případě podzemního výbuchu se dá ve formě různých oxidů atd. vytěžit z horniny... Páchali to tuším Pakistánci...

[keldor]

Starší článek o možnostech použití ruských taktických zbraní
https://www.securityoutlines.cz/role-ta ... -federace/

[Grif]

Podle Zprávy o jaderném stavu NPR (Nuclear Posture Review) USA vyvinou nové jaderné zbraně, které umožní pružnější odpověď na případný omezený jaderný útok nepřítele. Půjde především o jaderné hlavice s nízkým výnosem (low-yield) pro ponorkové balistické rakety (SLBM) a nové námořní střely s plochou dráhou letu (SLCM) schopné nést jadernou hlavici.
Američané se podle vlastních slov obávají toho, že si Rusové “pohrávají” s myšlenkou použití omezeného jaderného úderu pro “uklidnění” (deeskalaci) případného vojenského konfliktu mezi Západem a Ruskem. A nemusí jít nutně o vojenský konflikt velkého rozsahu. Podle Američanů jde o tzv. ruskou strategii “eskalace pro deeskalaci”.

Rusové si údajně myslí, že Západ je příliš slabý (má málo odhodlané politické vůdce, nejvyšší velitele, společnost, atd.) a bude omezeným jaderným úderem natolik šokován, že nepodnikne žádné protiopatření. Podle Američanů to není o tom, jak moc je takový vývoj situace reálný, ale spíše o tom, že Rusové takový vývoj nevylučují a přizpůsobují své chování této možnosti.
„Nechceme, aby někdo jiný nesprávně odhadl a myslel si, že když použije zbraň s nízkým výnosem, musíme čelit (jak uvedl bývalý ministr zahraničí Henry Kissinger - pozn. red.) ‘kapitulaci nebo sebevraždě,’“ řekl Mattis členům Výboru pro ozbrojené síly (House Armed Services Committee) amerického Kongresu. „Nechceme, aby se objevil kousek pochybnosti o tom, jak se díváme na jaderné odstrašení. Jaderné odstrašení musí být důvěryhodné.“
Podle zprávy NPR proto musí USA zavést novou generaci jaderných zbraní, které umožní neprodleně odpovědět na omezený jaderný úder – resp. vyvinout takové zbraně a schopnosti, aby Rusové s možností omezeného jaderného úderu vůbec ve svých plánech nepočítali.
Vývoj nových jaderných hlavic a SLCM je však pouze malou částí kompletní modernizace amerických jaderných sil. Washington za modernizaci jaderných zbraní, nosičů, velící a řídící struktury, ale i výrobního (výroba jaderného materiálu, hlavic, atd.) a logistického zázemí utratí během 30 let 1,2 bilionu dolarů.
Američané pro SLBM v blízké budoucnosti plánují upravit bojové hlavice W76 (100 kt) ponorkových UGM-133A Trident II (Trident D5) na hlavice s nízkým výnosem. Pentagon sice neupřesnil sílu nové hlavice, ale měla by dosahovat síly hirošimské a nagasacké jaderné bomby. V obou městech jaderný výbuch zabil 60 000 až 80 000 lidí.
Robert Soofer, náměstek ministra obrany, náklady na úpravu jaderných hlavic odhadl na 50 milionů dolarů během pěti let. Přesné číslo upravených hlavic není známo, ale má být “docela malé”.
„Jde o velmi omezenou schopnost,“ řekl Soofer. „Není to velká vojenská schopnost. Když mluvíme o tom, že vypálíme desítky z nich, jsme v jiné sféře. Myšlenka je mít jednu nebo dvě (na ponorku - pozn. red.), abychom se vypořádali s potenciální ruskou hrozbou.“
Další zbraní je SLCM s jadernou hlavicí odpalovaná z ponorek a lodí. Dodejme, že v letech 2012-2013 americké námořnictvo vyřadilo poslední “jaderné” Tomahawky (BGM-109A) – nyní chce tuto schopnost obnovit.
Podle Soofera se jako dobrý konstrukční základ jeví vyvíjená jaderná střela vzduch-země LRSO (Long Range Standoff Weapon) amerického letectva. LRSO má pronikat nejpokročilejší vrstvenou protivzdušnou obranou a zasazovat konvenční a jaderné údery. Dosažení počátečních operačních schopností se očekává před rokem 2030.
Vývoj LRSO řeší firmy Raytheon a Lockheed Martin. Každá firma získala 900 milionů na vývoj a své výsledky prací předloží v roce 2022. Poté letectvo vybere vítězné řešení.
„Již pracujeme na hlavici pro LRSO. Bude to upravená verze hlavice W80. Takže můžeme potenciálně zvýšit výrobu a vložit je do nové námořní střely s plochou dráhou letu. Samotná LRSO je také možná dobrý konstrukční základ pro námořní střelu s plochou dráhou letu, nebo můžeme udělat novou verzi Tomahawku,“ vysvětlil Soofer a dodal, že vývojové práce potrvají sedm až deset let.
Podle Soofera je SLCM nátlakovým prostředkem na Rusko, aby se vrátilo ke Smlouvě o raketách středního doletu INF (Intermediate-Range Nuclear Forces Treaty), kterou Rusko podle Američanů porušuje.
„Kdyby Rusko souhlasilo s návratem k ověřitelným postupům pro kontrolu zbraní, které by řešily tuto nerovnováhu v nestrategických jaderných silách (mezi Ruskem a USA - pozn. red.), USA by mohly souhlasit s tím, že omezí nebo zastaví získávání jaderných SLCM,“ uvedl Soofer. „Jde pouze o odpověď na ruskou expanzi jejich schopností a povahu jejich strategie a doktríny. Spojené státy nezačínají závody ve výrobě zbraní. Reagujeme na ruskou iniciativu.“
Dlužno však dodat, že podle nejnovějšího vyjádření Mattise, nic jak “taktické” nebo “nestrategické” jaderné zbraně neexistují. „Myslím, že neexistuje taková věc jako ‘taktická jaderná zbraň.’ Jakákoliv a kdykoliv použitá jaderná zbraň má závažné strategické důsledky,“ uvedl Mattis.
V každém případě pro Rusko jsou jaderné zbraně hlavní zárukou uzemní integrity Ruské federace, proti konvenční materiální vojenské převaze Západu (USA, evropské země, Japonsko) a Číny. Není žádný důvod, aby se Rusko své výhody uryté v síle a rozmanitosti jaderného arzenálu vzdávalo.

https://www.armadninoviny.cz/nove-jader ... statu.html
Tedy podle tohoto,plánují USA mít taktickou jadernou zbraň i z nosičem v roce 2030.

[skflanker_]

...a tešili sa, že sa zapísali do histórie!
V tomto videu porozprávame príbeh o rakete vzduch - vzduch MB-1 "Genie" schopnej niesť jadrovú hlavicu 2kt a o jedinečnom teste "John", pri ktorom bola strela odpálená s "ostrou" jadrovou hlavicou z lietadla F-89J, a o 5-tich dôstojníkoch, ktorí sa dobrovoľne postavili jadrovému výbuchu, aby dokázali bezpečnosť PVO SŠA.

https://youtu.be/yc5d8ce3ow8 zverejnené 24.10.2022 dĺžka videa 9:21 min.
Zdroj https://vk.com/wall-104764077_396811 z 25.10.2022
Video https://vk.com/video-104764077_456269687 dĺžka 9:21 min.

[kenavf]

:sipka: A dožili sa vysokého veku.

[martanus]

Simulátor jaderného výbuchu. Je tam i počet obětí a počítá se s větrem

https://nuclearsecrecy.com/nukemap/

[Alchymista]

https://t.me/milinfolive/122848

Pokiaľ ide o bojové použitie taktických jadrových zbraní, veľa sa hovorí o rôznych hypotetických hororoch. Ale majú tendenciu zabúdať na výhody pôvodnej fyziky ničivých faktorov jadrového výbuchu.

Ide napríklad o problém dlhodobého znefunkčnenia vzletových a pristávacích dráh (runways) veľkých leteckých základní. Ide skôr o objekty značných rozmerov, ktoré pozostávajú z veľkého počtu silných železobetónových prvkov. A vďaka modernej mechanizácii ich oprava netrvá príliš dlho.

Všetko sa však zmení, ak pod vzletovou a pristávacou dráhou odpálite jadrovú nálož. Napríklad aj so silou 1 kilotona (1 kt) v hĺbke 40 metrov v nie príliš hustej pôde. Môže to urobiť napríklad prenikajúca letecká bomba, ako je americká rodina B61 alebo hlavová časť niektorého z našich Kinžalov či Iskanderov.

V USA sa uskutočnili štúdie „čo by sa stalo, keby“ a pri zohľadnení všetkých efektov, ktoré výbuch vytvorí (krátery, vymrštenie do zeme, posunutie pôdy, lietajúce úlomky betónových konštrukcií dráhy), aj 1 kt nálož robí divy.

Po prvé, vytvorí kráter s polomerom približne 60 metrov, t. j. s priemerom približne 120 metrov. Nie je dostatočne rýchla na to, aby ho vyplnila doskami. (pri výbuchu v hĺbke 40m bude hĺbka kráteru cca 40-60m a objem okolo 300-450 tisíc kubíkov = 20-30 tisíc "tatroviek" - Alch.)

Po druhé, posun vrstiev pôdy pod doskami vzletovej a pristávacej dráhy v kruhu s priemerom asi 300 metrov. Všetko sa musí odstrániť, zhutniť a v tejto oblasti sa musí všetko vybudovať znova od začiatku.

Po tretie, kusy konštrukcií dráhy vymrštené s obrovskou energiou poškodzujú povrch v kruhu s priemerom približne 500 metrov. Pol kilometra! Dokonca aj tam, kde sa zem nezaplavila, je potrebné vymeniť dosky.

Po štvrté, veľmi lokálne (väčšinou len oblasť leteckej základne) a pritom veľmi silné rádioaktívne zamorenie. V prvej hodine by v okolí bola úroveň radiácie 3000 - 5000 roentgenov za hodinu. Smrteľné dávky v priebehu niekoľkých minút.
(Zamorenie: je to samotný "primárny" kráter, možno i s taveninou na "skutočnom dne" kráteru v hĺbke 60-70m pod 10-20m vrstvou napadaného materiálu a okolie 1-3km od kráteru, s tým, že mimo kráter sú extrémne žiarivé jednotlivé úlomky, hrudy, kamene, zrná a kvapky z "bezprostredného" okolia epicentra výbuchu (pre 1kt nálož <10000m3, z čoho sa asi tretina odparí), a sú premiešané s takmer neaktívnym materiálom.
Radiácia bude klesať zhruba s polčasom cca jeden deň (24-36 hodín podľa typu jadrovej nálože a presnejšieho zloženia horniny v okolí epicentra) počas prvého týždňa, potom zhruba tri mesiace s polčasom zhruba týždeň a ďalej s polčasom zhruba mesiac- Alch.)

Čo znamená, že personál sa bude musieť buď evakuovať, alebo sedieť v krytoch. A problémy nebudú len na pristávacích dráhach, ale na celej základni. A nie na hodinu alebo deň. Žiadna práca, nielen opravy dráh.

Taktická jadrová zbraň tak môže vyradiť z hry akúkoľvek leteckú základňu. A to na dlhý čas!

#atom

[Alchymista]

Našiel som originál!
edit: Je to len modelovanie v merítkach za pomoci klasických trhavín...
https://apps.dtic.mil/sti/trecms/pdf/ADA025991.pdf
Effects of Low-Yield Nuclear Warheads on Airfield Runways

Effects of Low-Yield Nuclear Warheads on Airfield Runways ADA025991.pdf

(1.31 MiB) Staženo 83 x