Dmitrij Nefjodov se zamýšlí nad napětím, které se kvůli americké blokádě Kuby rozhořelo v Karibském moři, a jež může již v několika následujících dnech, přerůst v nové ohnisko napětí či přímo krizi mezi hlavními jadernými velmocemi
Ruský ropný tanker Sea Horse pluje směrem na Kubu s téměř 200 tisíci barelů ruského paliva ve snaze prolomit ilegální blokádu Spojených států. Jeho příjezd se očekává začátkem března. Po Trumpových obviněních Moskvy z podpory kubánského režimu Rusko prohlásilo, že Kubu nenechá na holičkách. A zahájilo misi k prolomení blokády, aby se dostalo do vod, které Washington považuje za své.
Putin: Podporujeme vás
Pokud by tanker blokádu překonal a doručil svůj náklad, dokázal by, že blokáda slábne. Pokud by byl zadržen, šlo by o další dramatický pirátský incident s velkým ohlasem, který by jen potvrdil, že Spojené státy jsou ochotny ohrozit zájmy jiných, i kdyby to znamenalo humanitární katastrofu na ostrově.
Rusko považuje nová omezení vůči Kubě za nepřijatelná, prohlásil ruský prezident Vladimir Putin při přijetí ministra zahraničních věcí Kuby Bruna Rodrígueze Parrilly v Kremlu 18. února: „Teď je zvláštní období, nových sankcí. Víte, jaký je náš postoj k tomu. Nepřijímáme nic podobného.“ Je výmluvné, že setkání Putina s kubánským ministrem zahraničí Rodríguezem, které se konalo na pozadí zvětšujícího se nedostatku paliva na ostrově, se zúčastnil také šéf společnosti Rosněfť Igor Sečin.
„Vždy jsme pomáhali a pomáháme kubánským přátelům, solidarizujeme se s jejich odhodláním všemi silami bránit suverenitu a nezávislost,“ prohlásil ruský prezident 15. ledna při přijímání pověřovacích listin od 34 nově příchozích zahraničních velvyslanců. Rusko hodlá pokračovat v energetické spolupráci s Ostrovem svobody a připravuje dodávky ropy a ropných produktů jako humanitární pomoc, informovalo ruské velvyslanectví v Havaně.
Ani Čína nestojí stranou
"Rusko je solidární s Kubou a bude jí poskytovat pomoc, včetně materiální. Práce na tom již probíhají", uvedl náměstek ruského ministra zahraničních věcí Sergej Rjabkov, přičemž se zdráhal říci, zda existuje perspektiva společných akcí v rámci mezivládního uskupení BRICS:
„V závislosti na tom, jak se bude situace vyvíjet, jsou možné různé varianty. Ale dnes je to na individuální bázi. My jako nejbližší partner a spojenec máme stejně jako ostatní členové BRICS, hluboké vztahy s Havanou. Všichni, včetně Číny, děláme maximum, co je v našich silách.“
Peking také rozhodně podporuje suverenitu Kuby a vystupuje proti vnějšímu zasahování. Na ostrov už poslal 90 tisíc tun rýže a vyčlenil 80 milionů dolarů v rámci programu nouzové pomoci, které doplňují 100 milionů dolarů vyčleněných v roce 2024. V listopadu 2025 Čína poslala na Kubu letecky šest zásilek potravin v rámci širší podpory Ostrova svobody.
11. února čínská vláda znovu potvrdila politickou podporu Havaně v podmínkách obnovení sankcí a ekonomické, obchodní a finanční blokády ze strany USA a vyzvala je, aby „bezodkladně ukončily blokádu, sankce a jakékoli formy donucovacích opatření vůči Kubě“. Čína bude nadále „poskytovat Kubě podporu a pomoc v rámci svých možností“.
Chtějí ukrást Kubě zásoby ropy
Ropná a obchodní blokáda Kuby ze strany USA je podmíněna nejen politicko-ideologickou nenávistí vůči Ostrovu svobody, ale v neposlední řadě také neutuchajícím zájmem o velké zásoby ropy v té části Mexického zálivu, která dosud není rozdělena mezi USA a Kubu. Jde o takzvanou „díru v kotlině“ (Western Gap) za hranicemi 200mílové zóny kontinentálního šelfu na styku ekonomických zón USA, Kuby a Mexika.
Spojené státy zároveň vznášejí nároky na mnohé (ne-li na většinu) sporných a dosud nerozdělených úseků Karibské pánve, což vzhledem k podobným nárokům mezi karibskými a středoamerickými zeměmi ještě více eskaluje a komplikuje vojensko-politickou situaci v regionu.
V lednu 2017 dosáhla první Trumpova administrativa a Kuba dohody o rozdělení svých mořských ekonomických zón, ale přibližně třetinu vodních ploch se nepodařilo rozdělit. Není to překvapující, protože právě v těchto sporných oblastech se nacházejí velké zásoby ropy a plynových hydrátů, celkem nejméně 150 milionů tun a s přihlédnutím k prognózám až 210–230 milionů tun.
USA: Všechno je naše!
Pro Kubu mají tyto zdroje prvořadý význam, protože jejich těžba umožní minimalizovat dovoz tohoto druhu energetických zdrojů. USA se ze své strany snaží o maximální kontrolu nad ložisky ropných a plynových zdrojů, a to především v Karibském moři a Mexickém zálivu. Připomeňme, že ropné „udušení“ Kuby je doslova fixní ideou současné administrativy, což již vedlo k akutnímu nedostatku paliva na ostrově.
Mezitím se sporná území, z nichž mnohá nejsou bez energetických zdrojů, dodnes nacházejí i v samotné karibské pánvi. Až do začátku 70. let byla většina těchto oblastí s tamními ostrovy obsazena Washingtonem, a to i prostřednictvím nátlaku na země k dlouhodobému pronájmu těchto oblastí, což Washingtonu umožnilo kontrolovat prakticky celou tuto pánev.
Později byly USA nuceny vzdát se některých z uvedených území a ostrovů, které se tam nacházely, včetně Swan (Honduras), Mais (Nikaragua), Roncador, Providencia, Quito Sueño (Kolumbie) a některých dalších. Bílý dům však nadále považuje celou karibskou pánev za fakticky vnitřní vody USA.
Návrhy mnoha zemí regionu z poloviny 70. a začátku 80. let na upřesnění vzájemných námořních hranic a statusu některých ostrovů a ostrovních útesů USA ignorují nebo odmítají. Washington odmítá vyřešit i dlouholetý spor s Kolumbií o ostrovy Serranilla a Bajo Nuevo ve střední části Karibského moře.
Útok na Ostrov svobody
Již v říjnu 1983 byla „úspěšná“ agrese USA na Grenadu (východní Karibik) s cílem svrhnout tamní protiamerickou vládu Maurice Bishopa. Tato akce je považována za znak posilování amerického intervencionismu, doprovázeného zabíráním námořních území, která byla zdánlivě vrácena zemím, které je dříve vlastnily.
Typickým příkladem jsou honduraské ostrovy Swan ve středu Karibského moře, které si USA na začátku 20. století pronajaly na 99 let. Samozřejmě zde vznikla základna letectva, stanice rádiového a elektronického průzkumu USA, meteorologická stanice námořnictva USA a „antikastrovská“ rozhlasová stanice. Přes Swan vedly cesty invaze amerického výsadku a guatemalských „kontras“ do Guatemaly v roce 1954 během nechvalně známých událostí.
V roce 1970 byl Washington nucen předčasně, od roku 1971, vzdát se pronájmu Swan vzhledem k protiválečným nepokojům v Hondurasu spojeným s podporou Američanů Salvadoru v jeho válce s Hondurasem v roce 1969. Přesto zde, na rozdíl od ostrovů Mais (jihozápad Karibského moře), které USA vrátily Nikaragui v roce 1971, fungují meteorologické a navigační stanice americké armády a námořnictva.
Další Karibská krize?
V 80. a na začátku 90. let byl tento ostrov místem přepravy protinikaragujských „kontras“ a zbraní pro ně. Nakonec vojenská základna USA na Guantánamu na jihovýchodě Kuby, která funguje od roku 1902 a jejíž nelegitimnost byla havanskými úřady prokázána již na začátku 60. let, zůstává klíčovým faktorem vojensko-politického napětí nejen mezi Kubou a USA, ale v celém regionu. Totéž platí i o vojenských objektech Pentagonu ve většině ostatních zemí regionu, včetně jižních karibských území Nizozemska.
Mexický záliv a karibská pánev jsou tak nadále v centru územních a námořních sporů, které jsou způsobeny jednak přítomností ropných a plynových zdrojů, jednak regionální politikou USA s její tendencí k expanzionismu, typickou jak pro „demokratické“, tak i „republikánské“ administrativy. Další eskalace konfliktu a zhoršení palivové blokády může mít vážné důsledky pro regionální stabilitu v Latinské Americe, mezinárodní obchodní vztahy a diplomatické vztahy v regionu i mimo něj.
USA vyvíjejí silný tlak a „v rámci obnovené Monroeovy doktríny se Washington nezastaví před žádnými nezákonnými praktikami, které porušují mezinárodní právo v jeho základech.
Ruský tanker s ropou se přibližuje k Ostrovu den za dnem. Čeká nás po 64 letech další Karibská krize?
