Ke své vizi přikládá Kyriakidesová silnou osobní zkušenost několikanásobné onkologické pacientky a celoživotní obhájkyně práv onkologicky nemocných pacientů. Jak sama prohlásila, pro ni je naprosto nepřijatelné, aby v různých státech EU měli nemocní rakovinou různou šanci na včasnou diagnózu, a tím i přežití. „Studie Eurostatu ukázala, že v jednom členském státě dorazilo během posledních dvou let na mamografii 82 procent žen ve věku 50 až 69 let, zatímco v jiném státě je to 0,2 procenta. To je šokující rozdíl a to je přesně ten druh problému, který by náš plán boje proti rakovině měl pomoci řešit,“ prohlásila již vloni Kyriakidesová.
Jak je však patrné z úvodu, komisařce zdaleka nejde jen o včasnou diagnostiku a dostupnou léčbu. To je pouze jedním ze základních stavebních kamenů její strategie. Podle ní je třeba se mnohem více zaměřit i na prevenci a podporu zdravého životního stylu (od přísnějšího postupu vůči alkoholu a užívání tabáku až po důraz na čisté životní prostřední nebo zdravé potraviny), a také na následnou péči a zlepšení kvality života „poté“. Současní i bývalí onkologičtí pacienti si podle ní zaslouží kvalitní život a podporu při své integraci do běžného fungování společnosti. Zvláštní pozornost chce věnovat dětským onkologickým pacientům. „Tento plán je především o lidech. Jeho cílem je zdůrazňovat a posilovat odolnost a léčit rakovinu jako onemocnění, které může a musí být překonáno,“ komentovala to komisařka a dodala: „Pro mě nejde jen o politický závazek, ale i o závazek osobní.“
EK: nachystali jsme čtyři miliardy eur
Výchozím bodem plánu jsou pro Kyriakidesovou nové technologie, výzkum, inovace a výměna zkušeností, informací a dat. Prostřednictvím moderních, plně digitalizovaných platforem by se k nim měli dostat vědci i lékaři ze všech zemí EU. Především sem „poteče“ největší díl z plánovaných čtyř miliard eur, které nová strategie v rámci různých finančních programů EU na boj s rakovinou vyčleňuje.
Největší díl z těchto peněz, dvě miliardy, půjde z obřího programu Horizont Evropa na výzkum a vývoj léčiv, terapeutických postupů či diagnostických metod. Mimo jiné má vzniknout znalostní centrum pro rakovinu nebo evropská iniciativa pro diagnostické snímání rakoviny. Vznik mezinárodních „efektivních partnerství“ je podle Kyriakidesové klíčový. A to i s ohledem na to, aby již v budoucnu nedocházelo v případě zdravotních krizí k omezování onkologické prevence a péče, jako jsme tomu svědky dnes.
Jedna a čtvrt miliardy eur pak zamíří do prevence a podpory spolupráce ze zdravotního programu Evropa pro zdraví. Dalších 500 milionů eur půjde do vzdělávání a školení a 250 milionů eur z programu Digitální Evropa do digitalizace, elektronizace zdravotnických dat a rozvoje digitálních dovedností. Plán počítá také s finanční podporou ze strukturálních fondů. Na zdravotnickou infrastrukturu a digitální transformaci zdravotních systémů půjdou peníze i z finančního balíku 750 miliard eur v rámci Fondu obnovy, který má pomoci evropským ekonomikám dostat se z krize způsobené opatřeními proti šíření koronaviru.
Národní onkologický program čeká revize
Svůj národní program boje proti rakovině chystá i Česká republika. Ten ohlásil premiér Andrej Babiš vloni v červnu. Ročně je v Česku diagnostikováno 85.000 nových případů onkologických onemocnění, zemře 26.000 až 27.000 lidí. Zkušenosti se zhoubným nádorem má podle statistiků zhruba 570.000 lidí.
ČR má od roku 2004 svůj – poměrně stručný – národní onkologický program, který byl naposledy aktualizován v roce 2013. Česká onkologická společnost ČLS JEP (ČOS) nyní připravuje jeho novou, již o něco rozsáhlejší, verzi. Ta by měla být zveřejněna někdy v polovině tohoto roku. „Samozřejmě tam bude opět silně zastoupena onkologická prevence, screening, příp. pilotní projekty nových screeningů, a poskytování kvalitní péče co nejdříve to je možné. Zahrneme i inovativní postupy léčby, abychom udrželi krok s Evropou a světem,“ popsala Zdravotnickému deníku předsedkyně ČOS a přednostka Onkologické kliniky 2. LF UK a FN Motol Jana Prausová.
Ve srovnání s jinými evropskými státy je Česko nicméně podle Prausové v mnohém již nyní o krok kupředu. Kvůli riziku rakoviny prsu a děložního hrdla se u nás pravidelně sledují ženy od 45 let, riziko rakoviny tlustého střeva a konečníku se monitoruje u lidí od 50 let. Letos se také rozjíždí pilotní program včasného záchytu karcinomu plic u těžkých kuřáků. Princip organizace onkologické péče do národních a dalších komplexních onkologických center, s nímž plán komisařky Kyriakidesové počítá, již u nás také není žádnou novinkou. Aktualizovaný národní program by navíc měl nově zahrnout i centra prevence. Ta mají vzniknout nejen při onkologických centrech, ale například i v menších nemocnicích.
Česká onkologie se nemá za co stydět
„Mechanismy, které evropský plán doporučuje, tak v řadě věcí již aplikujeme,“ tvrdí onkoložka. „Máme onkologický registr s veškerými informace o našich pacientech, to nemá v Evropě skoro nikdo. Máme společné standardy léčby, které bychom rádi dále rozšířili a zdokonalili, hlavně co se týče radioterapie a farmakologické terapie. Víme, jak léčíme, výsledky si sami kontrolujeme,“ vypočítává další české plusové body.
Pominout nelze ani skutečnost, že lidé v ČR se díky systému veřejného zdravotního pojištění dostanou k léčbě, která může být velmi nákladná. A to v Evropě, kde se v některých zemích pacienti neobejdou bez komerčního zdravotního připojištění nebo spoluúčasti, není samozřejmostí. „U nás léčíme pacienty s nejlepším vědomím a svědomím více liniemi, dokud vidíme, že pacient z toho profituje a nemá toxicitu. V jiných zemích dají první, druhou, maximálně třetí linii a tím končí,“ říká Prausová.
Důležitým aspektem je podle ní nastavená spolupráce s praktickými lékaři. „Toho si opravdu vážíme. Nejde jen o včasný záchyt, aby se pacient dostal včas tam, kam má. Praktičtí lékaři nám také přebírají odléčené pacienty, takže ti nemusí nikam dojíždět,“ popisuje Prausová. (Více o spolupráci onkologů s praktickými lékaři si můžete přečíst zde).
Předsedkyně ČOS neváhá pochválit i české plátce, tedy zdravotní pojišťovny. „Za posledních pět let se situace výrazně zlepšila. Například VZP naprosto reflektuje naše požadavky ve smyslu uspokojení kvalitní péče pro onkologické pacienty. Hematoonkologům se v poslední době podařilo prosadit i velmi nákladnou terapii – genovou léčbu. Obhájili jsme hrazení genového sekvenování v predikci i diagnostice, což umožní personalizovanou medicínu. To je cesta, kterou bychom se rádi dál ubírali,“ dodává. (Více o zpřístupnění genové terapie českým pacientům si můžete přečíst zde.)
Právě u těchto nejmodernějších terapií by Prausová přivítala prohloubení mezinárodní spolupráce a výměnu zkušeností tak, jak nastiňuje Kyriakidesová. Nebránila by se například vzniku společných léčebných programů, jež by zahrnuly nejmodernější terapeutické postupy včetně personalizované medicíny. Smysl by to mělo například u vzácných nádorů, kterými v rámci ČR trpí jednotky pacientů a potřebné zkušenosti tak chybí. „V případě genové terapie se pak jedná o léčbu tak nákladnou – pohybujeme se v desítkách milionů korun za rok – , že by bylo vhodné, aby o kritériích o zařazení pacientů rozhodoval mezinárodní tým lidí, kteří tomu opravdu rozumí,“ dodává onkoložka.
Reálná prevence pokulhává
Z hlediska diagnostiky a dostupnosti onkologické péče se tedy česká onkologie nemá v Evropě za co stydět. Podíváme-li se však na boj proti rakovině očima Stelly Kyriakidesové, je zřejmé, že to zdaleka nestačí. Můžeme začít hned u primární prevence a zdravého životního stylu. V ČR se stále nedaří snižovat počty kuřáků, kteří tvoří zhruba jednu třetinu české populace. Na vrub kouření jde při tom téměř 20 procent celkové úmrtnosti. Dlouhodobě neklesá ani vysoká spotřeba alkoholu, který již odborníci také zařadili mezi karcinogeny. Jeden milion Čechů pije rizikově. Například přísnější pravidla reklamy na alkohol, na niž se eurokomisařka chce také zaměřit, se však exministru zdravotnictví Adamu Vojtěchovi ve vládě prosadit nepodařilo.
Co se týče samotné prevence rakoviny a již zmíněných hrazených screeningů, tak v současnosti podstupuje tyto dobrovolné prohlídky asi jen polovina lidí rizikového věku. Proočkovanost mladých dívek proti lidskému papilomaviru (HPV) je zhruba dvoutřetinová, u chlapců asi třetinová. Vakcíny jsou přitom ve věku 13 let částečně zdravotními pojišťovnami hrazeny. Podle člena výboru České vakcinologické společnosti ČLS JEP Daniela Dražana je unijní cíl 90 procentní proočkovanosti cílové populace dívek do roku 2030 teoreticky reálný. On sám je k tomu však spíše skeptický. „Bude to záviset na řadě faktorů, především jak dobře dokážeme potřebu HPV vakcinace komunikovat a jak se nám podaří bojovat s dezinformacemi. Zatím se to moc nedaří,“ sdělil Zdravotnickému deníku.
Nemoci (a systému sociální péče) navzdory
V českých podmínkách pokulhává i další významný aspekt evropské strategie, a to kvalita života onkologického pacienta během léčby a po ní. „Z rakoviny se v mnohých diagnózách stává chronické onemocnění. Je třeba, aby pacienti i jejich blízcí jen nepřežívali, ale žili dobře, nemoci navzdory,“ vysvětluje Ivana Plechatá, koordinátorka platformy Hlas onkologických pacientů (HOP) sdružující pacientské a podpůrné organizace.
Zatímco zdravotní služby jsou podle Plechaté většinou na velmi dobré úrovni (i když je třeba sledovat regionální dostupnost, data o kvalitě péče a přístupu inovací do systému), tak v sociální oblasti a dostupnosti psychologické péče je stále co dohánět. „Například v sociální oblasti se nám opakovaně nedaří dojít ke shodě s ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV) na neomezených vycházkách pro onkologické pacienty, příspěvku na péči a ošetřovném využívaném v paliativní péči. Jako dávka z pojistného systému neodpovídá potřebám onkologických pacientů. V případě příspěvku na péči se ho pacient často nedožije. V případě ošetřovného je podmínka hospitalizace jen zátěží pro pacienta i zdravotnická zařízení,“ upozorňuje Plechatá, podle níž se to v plné míře projevuje právě nyní v době covidové pandemie.
Návrh na změnu ošetřovného pro paliativní pacienty bez podmínky sedmidenní hospitalizace přitom již dlouho leží v poslanecké sněmovně. Příslušný návrh novely zákona o nemocenském pojištění předložili na konci roku 2019 poslanci ČSSD v čele s Alenou Gajdůškovou. Vláda již k němu zaujala neutrální stanovisko, doposud však nebyl projednán. Je tak otázkou, zda se k němu poslanci do konce tohoto volebního období ještě vrátí. „Rádi bychom v této situaci viděli spíše příspěvek na paliativní péči jako nepojistnou dávku. Jako to známe z některých zemí na západ od nás,“ říká k tomu Plechatá.
MPSV: co funguje v jednom státě, nemusí fungovat jinde
„Vždy záleží na celkovém uspořádání sociálního systému té které země, historicko-sociálně-právních zvyklostech a na mnohém dalším. To, co funguje v jednom státě a je včleněno do určité oblasti a nástrojů sociální ochrany, nemusí být vhodné v jiném státě,“ konstatuje Jaroslava Sladká z tiskového oddělení MPSV.
Podle ní MPSV potřeby onkologických pacientů neopomíjí. Každý měsíc je příspěvek na péči poskytován cca 360.000 osobám a mezi nimi jsou i lidé s onkologickým onemocněním. „V rámci tzv. velké novely zákona o sociálních službách předložilo MPSV i několik změn v oblasti příspěvku na péči. Namátkově lze uvést zavedení valorizačního mechanismu, zvýšení částky příspěvku pro osoby 18+ ve stupni závislosti I z 880 Kč na 2 000 Kč měsíčně nebo zrušení diferenciace částek příspěvku na péči u osob ve stupni závislosti III a IV. Na jeho výši již nebude mít vliv, zda osoba využívá nebo nevyužívá pobytové sociální služby,“ vypočítává mluvčí.
Sladká však připouští, že se nedaří nalézt dohodu o neomezených vycházkách. „Zatím jsme s ČOS nedospěli k žádnému konsenzu. MPSV je však připraveno i v budoucnu s odbornou společností i příslušnými pacientskými organizacemi jednat,“ ujišťuje mluvčí.
Je to velký úkol
Vraťme se však ještě zpět k plánu eurokomisařky Kyriakidesové. Ivana Plechatá na něm oceňuje především již zmíněný komplexní pohled na problematiku onkologických onemocnění, důraz na potřeby samotných pacientů, personalizovanou medicínu i potenciál inovací a nových technologií.
Totéž nyní předpokládá i u revidovaného národního onkologického plánu. „Tedy jasnou strategii, konkrétní cíle stanovené s účastí všech klíčových resortů a stakeholderů, s časovým rámcem a odpovědností za jednotlivé cíle. A pochopitelně také s mobilizací zdrojů, a to nejen finančních, jakkoli jsou důležité,“ vypočítává Plechatá očekávání pacientských organizací. Podle ní by měla podobně jako v EU i v ČR vzniknout k realizaci plánu pracovní skupina. Skládat by se měla z klíčových ministerstev, odborných společností, plátců, zástupců pacientů a dalších účastníků.
Zdá se, že takový je i postoj českého ministerstva zdravotnictví. „Problematika je velmi komplexní a rozhodně jde nad rámec kompetencí ministerstva. Z tohoto důvodu by celý evropský plán měl být řešen na národní úrovni. Koordinátor by měl být jmenován vládou a spolupracovat se všemi aktéry, včetně ČOS,“ napsala Zdravotnickému deníku mluvčí rezortu Barbora Peterová. „Je to velký úkol podobně jako například psychiatrická reforma. Je třeba rozpracovat plány plnění jednotlivých úkolů. Na jejich realizaci by měly být uvolněny finanční prostředky a lidské zdroje,“ dodala bez dalších podrobností.
