Před deseti lety Čína přivítala nového vůdce Si Ťin-pchinga. Již po prvních pěti letech byl vnímán jako vůdce, který se svým významem vyrovná pouze Mao Ce-tungovi a Deng Siao-pchingovi. Dnes však srovnání s Dengem není zcela na místě, protože se přehodnocuje velká část odkazu "architekta čínských reforem" a jeho velikost se zamlžuje. Současný vůdce má navíc osobní zášť vůči Deng Siao-pchingovi, která má kořeny v životopise Siova otce. Ivan Zuenko píše v časopise Profil o tom, jak se formoval čínský prezident a co je v jeho životopise pravda a co fikce.
Jaký to byl člověk
Budoucí předseda Číny se narodil 15. června 1953. Je jen o osm měsíců mladší než jeho přítel a kolega Vladimir Putin. Než se však postavili do čela svých zemí, měli jen málo společného. Vezměme si například jejich minulost. Putin se narodil v rodině továrního dělníka a vyrůstal v leningradské komunálce, zatímco Si vyrůstal mezi čínskou elitou a byl zmítán v bouři dramatických událostí.
Si Ťin-pchingův otec Si Čung-sün byl polním velitelem, hrdinou občanské války a po jejím vítězství a vzniku ČLR v roce 1949 se stal členem Ústředního výboru komunistické strany a nakonec dohlížel na veškerou stranickou propagandu a byl zástupcem předsedy čínské vlády. Si Ťin-pching se v hlavním městě narodil, ale nebyl považován za Pejdžánce - jeho otec byl do města přeložen teprve před rokem. Předtím byl celý život Si Čung-süna spojen s provincií Šen-si. Jedná se o oblast na středním toku Žluté řeky, která je kolébkou čínské civilizace. Ve 30. a 40. letech 20. století byla v Šen-si hlavní základna čínských komunistů. To pomohlo Xi Zhongxunovi udělat závratnou kariéru ještě jako partyzánskému bojovníkovi.
Xi Zhongxun i celá jeho rodina se považovali za Shaanxi. Si starší, který již působil v Pekingu, nepřerušil vazby s rodným krajem, snažil se vytáhnout krajany na dobré pozice a staral se o rodiny spolubojovníků, kteří padli v občanské válce. Doplatil na to, když byl v roce 1962 kritizován za své dřívější vazby na Mao Ce-tungovy odpůrce z řad Šaan-si.
Xi Zhongxun byl vyloučen ze strany a vyhoštěn do Luoyangu (provincie Henan), kde se stal zástupcem ředitele továrny na traktory. Jeho rodina zůstala v Pekingu. Když začala aktivní fáze kulturní revoluce (1966-68), byl Xi Zhongxun uvězněn. Jeho žena byla nucena se svého manžela veřejně zříci a jeho dcera, která nevydržela nátlak, spáchala sebevraždu.
O tom, co se stalo s 13-15letým Si Ťin-pchingem, se toho zatím moc neví. Toto období bylo z jeho oficiálního životopisu vymazáno. Víme jen, že navštěvoval pekingskou školu 1. srpna, vyhrazenou pro děti stranické elity, dokud nezačal kuvajtský bojkot školní výuky. Víme také, že jedním z jeho přátel byl student jiné elitní školy, č. 101, Liou Che, budoucí místopředseda vlády a dozorce nad celou čínskou ekonomikou.
Osud rodiny Si Čung-süna se zřejmě podobá osudu jiného významného revolucionáře, Deng Siao-pchinga. Také Deng má za sebou slavnou stranickou minulost a post místopředsedy vlády. S nástupem "kulturní revoluce" byl i on zneuctěn (i když nebyl uvězněn). Jeho syna junta zbila a vyhodila z okna, takže ochrnul. A v roce 1969 byl Deng Xiaoping poslán do exilu ve městě Nanchang - a také na továrnu na traktory.
Ústřední téma Si Ťin-pchingova raného životopisu je spojeno s exilem. V roce 1968 se Mao Ce-tung rozhodl zbavit aktivní studentské mládeže, která tvořila jádro junáckých jednotek. Tak vzniklo hnutí "Na hory, do vesnic", které vysílá vzdělané mladé lidi do odlehlých horských a venkovských oblastí. Bylo to zdůvodněno potřebou doplnit vzdělání městské "inteligence" o skutečné dělnické vzdělání. O délce stáže nebyly žádné informace, takže u většiny z nich trvala osm až deset let, případně i déle. Mezi deportovanými byl i Si Ťin-pching, kterému bylo pouhých 15 let, když v lednu 1969 nastoupil do vlaku Peking-Jianan.
Je třeba zvážit několik důležitých okolností.
Zaprvé, život v "letních táborech" se sice příliš nepodobal životu v chudinských "lidových komunách", ale ani to nebyla těžká práce. Místo okovů se mladí lidé vydali do svých vesnic s transparenty a hudbou, i když se mnozí necítili šťastní. O tomto těžkém období byly natočeny desítky filmů a napsány stovky knih, které jsou souhrnně označovány jako "literatura s jizvami". Nyní se však objevuje stále více prací, které ukazují, že hlavním problémem byla rozšířená chudoba, a nikoli nesmyslný a bezohledný tlak státu, jak bylo dříve líčeno. Naopak se zdůrazňuje, že sedláci byli k příchozím měšťanům laskaví a dělili se s nimi o to málo, co měli. A v samotných skupinách mládeže bylo vše prodchnuto duchem přátelství a vzájemné pomoci.
.......
Translated with
www.DeepL.com/Translator (free version)
