Satelity obecně

[martanus]

Vesmírné síly: Celkový počet satelitů ve vesmíru od 1950 do současnosti

https://politikus.ru/video/132819-kosmi ... smose.html

video
https://vk.com/video-177565509_456241483

[petrp]

Unikát ve vesmíru. Zařízení firmy z Brna dokáže vynést na raketě více družic
Představte si, že kartonová krabice udrží váhu pračky. A to při startu rakety do vesmíru. Podobně pevný a lehký materiál vyrobila brněnská firma SAB Aerospace. Jejich dispenser vynesl na raketě Vega do vesmíru třiapadesát družic. „Chci z České republiky udělat leadra kosmického průmyslu,“ říká ředitel společnosti Petr Kapoun.

https://www.denik.cz/veda-a-technika/un ... -2021.html

[martanus]

Země ze satelity a schopností vynést je na orbitu.



https://www.zerohedge.com/geopolitical/ ... -arms-race

[petrp]

Americká družice explodovala ve vesmíru
Nefunkční americká meteorologická družice NOAA 17 explodovala ve vesmíru, v důsledku čehož vzniklo 16 úlomků. Informovala o tom 18. letka pro kontrolu vesmírného prostoru Letectva Spojených států amerických . „Letka potvrdila zničení NOAA 17 v 8.11 hod SEČ dne 10. března… Nyní pozorujeme celkem šestnáct s tím spojených úlomků. Neexistují žádné příznaky o tom, že by to bylo vyvoláno střetem (s jiným objektem),“ uvádí se ve zprávě na Twitteru dané letky.
https://cz.sputniknews.com/svet/2021031 ... e-vesmiru/

[Svarboj]

Zničení jakou formou? Nejde o test protidružicové zbraně?

[nine_mike]

Samozničenie. Skutok sa nestal!

[riho]

16 úlomkov? po explózii? To sa mi nejak nezdá.

[Alchymista]

Prečo nie? ak nie je známe, čo sa stalo a ako sa to stalo, alebo nie je urobená presná analýza veľkosti a dynamiky úlomkov, tak nevieme skoro nič. Mohla to byť zrážka "s niečím" (aj keď tvrdia opak), alebo vnútorný výbuch (nádrže, tlakové fľaše, batérie...). A "úlomky" môžu byť kľudne len útržky "zlatej fólie" po vyfučaní nejakej fľaše. Družica je vo výške okolo 800km na polárnej dráhe, takže pozorovania sú zväčša len optické a na tých minimálne 800km prakticky nie je šanca rozlíšiť tvar a skutočnú veľkosť predmetu (A4 z lesklého alobalu bude skoro rovnaká ako chlap v "bielom" skafande alebo auto v kamufláži)

NOAA-17

[kenavf]

Oprava stárnoucích satelitů je nový byznys, první krok dělá Northrop Grumman

https://insmart.cz/oprava-starnoucich-satelitu/

[Svarboj]

První průzkumný satelit 14F139 "Pion-NKS" byl vypuštěn

Podle dostupných informací byla 25. června pod názvem "Kosmos-2550" vypuštěna na oběžnou dráhu první "aktivní" radarová průzkumná družice 14F139 "Pion-NKS" nového kosmického komplexu námořního průzkumu a určování cílů 14K159 "Liana", který společně vyvinuly FSUE "Ústřední výzkumný radiotechnický institut akademika A. Berga" (TsNIRTI, Moskva, Rusko) a JSC "Raketové a kosmické centrum "Progress" (Samara, Rusko). Družice navrhly konstrukční kancelář Arsenal (Petrohrad) a Raketové a kosmické středisko Progress (Samara). JSC "Strojírenský závod "Arsenal" (Petrohrad) vyrábí satelity komplexu "Liana".

Komplex Liana nyní zahrnuje čtyři "pasivní" družice pro rádiový průzkum 14F145 "Lotos-S1", které byly vypuštěny od prosince 2014 do února 2021. Součástí komplexu Liana by měly být také nejméně dva "aktivní" radarové průzkumné satelity 14F139 "Pion-NKS", z nichž první byl vypuštěn.

Družice 14F139 Pion-NKS má hmotnost 6,5 tuny. Má trvale obíhat ve výšce 500 km. Její oběžná doba je 90-95 minut. Podle amerických vesmírných sil se sonda nachází na nízké oběžné dráze se sklonem 67,15° a výškou 195 až 466 km.

Družice 14F139 Pion-NKS jsou jedním z "dlouhodobých projektů" ruského vojenského a kosmického průmyslu a termíny jejich vynesení na oběžnou dráhu byly v posledních letech opakovaně odkládány.

https://bmpd.livejournal.com/4339612.html

[Alchymista]

https://echo24.cz/a/SV3bg/reklama-ve-ve ... ni-satelit
Reklama ve vesmíru. Space X vynese na oběžnou dráhu první reklamní satelit

Geometric Energy Corporation (GEC), kanadská start up firma, se chystá s pomocí společnosti Space X miliardáře Elona Muska vyslat na oběžnou dráhu satelit CubeSat, který bude na obrazovce ve vesmíru ukazovat reklamní materiály či umělecká díla. Reklamní plochu bude údajně možné koupit i za kryptoměny jako dogecoin, uvedl ředitel GEC Samuel Reid pro server Insider.

Vize GEC však není tak distopická, jak to může na první pohled vypadat. Obrazovka totiž nebude viditelná ze země. K satelitu bude připevněna kamera, která bude obrazovku s reklamami snímat a video následně živě vysílat zpátky na Zemi, kde bude k vidění na platformách YouTube nebo Twitch.

CubeSat se na oběžnou dráhu dostane na palubě rakety Falcon 9 společnosti Space X, která ji vypustí předtím, než bude pokračovat dál k Měsíci. Satelit má být vypuštěn začátkem roku 2022.

„Doufejme, že lidé nebudou plýtvat penězi na něco nevhodného, urážlivého nebo vulgárního,“ uvedl Reid. Podle něj bude moct na CubeSat ukazovat svoji reklamu a díla podniky i umělci. Zájemci si na ploše budou moct koupit jednotlivé pixely tak, aby vytvořily například logo společnosti. Není ale zatím známo, na kolik taková vesmírná reklama vyjde. Muskova Space X vyjádření GEC zatím nekomentovala.

SpaceX nemá dôvod komentovať. Cena za dopravu sekundárnych nákladov na LEO pomocou rakiet Falcon je už známa: milion za kus do 200kg a 5000 za každé ďalšie kilo nad 200kg.

[Svarboj]

Skvělý článek o současném programu ruských optických průzkumných družic Persona, Resurs, EMKA, Razbeg a především družice Razdan - ekvivalentu známé americké družice KH-11.

Modernizace ruské flotily optických průzkumných družic

Rusko má v současné době na oběžné dráze pouze dvě funkční optické průzkumné družice, přičemž obě již pravděpodobně překročily svou plánovanou životnost. Mají být nahrazeny výkonnějšími družicemi, které ponesou primární zrcadlo přibližně stejné velikosti jako ty, o nichž se předpokládá, že létají na palubě amerických průzkumných družic, ale není jasné, kdy budou připraveny k letu. Experimentální družice vypuštěná v roce 2018 je pravděpodobně předchůdcem konstelace mnohem menších špionážních družic, které rozšíří obraz poskytovaný velkými družicemi.

Fotoprůzkumné družice ze sovětské éry

Většina průzkumných družic, které létaly v sovětské éře, vracela film zpět na Zemi v kapslích. Družice tohoto typu se používaly i po rozpadu Sovětského svazu, poslední z nich letěla v roce 2015. Jmenovaly se Zenit (devět typů letělo na více než 600 misí v letech 1961-1994), Jantar (pět typů letělo téměř 180krát v letech 1974-2015) a Orlec (dva typy letěly desetkrát v letech 1989-2006). Všechny tyto družice byly navrženy a postaveny Ústřední specializovanou konstrukční kanceláří (CSKB) a její přidruženou továrnou Progress v Kujbyševě (v roce 1991 přejmenovanou na Samaru). Ta byla založena jako pobočka konstrukční kanceláře OKB-1 Sergeje Koroljova v roce 1958 a osamostatnila se v roce 1974.

Nevýhodou družic s návratovou filmovou kapsulí byla omezená zásoba filmu, který mohly nést (a tedy i omezená životnost), a především neschopnost předat snímky včas. V roce 1976 Spojené státy vynesly na oběžnou dráhu první digitální průzkumnou družici KH-11/KENNEN, která využívala technologii CCD a posílala na Zemi snímky v reálném čase. Bylo vypuštěno šestnáct družic tohoto typu, z nichž čtyři jsou v současné době na oběžné dráze. Předpokládá se, že nesou dalekohled s primárním zrcadlem o průměru 2,4 metru, jsou přirovnávány k Hubbleovu vesmírnému dalekohledu, který míří spíše na Zemi než na vesmír, a mají teoretické pozemní rozlišení 0,15 metru. Družice posílají snímky na Zemi prostřednictvím družic pro přenos dat na vysoce eliptických a geostacionárních oběžných drahách.

Sovětský svaz vypustil svou první elektrooptickou průzkumnou družici až v prosinci 1982. Využívala pouzdro družic Jantar s návratovým filmem a tradiční kameru, která se nemohla vyrovnat rozlišení zrcadlového dalekohledu KENNEN. Kromě toho nesla infračervenou kameru pro noční pozorování. Družice první generace (Jantar-4KS1 nebo Terilen) s odhadovaným rozlišením 1 metr z výšky 200 kilometrů byly v letech 1982-1989 vypuštěny devětkrát. Vylepšená družice druhé generace (Jantar-4KS1M neboli Neman) s rozlišením pod metr byla v letech 1986-2000 vypuštěna patnáctkrát. Délka letů se postupně prodloužila z šesti měsíců na více než rok, ale i to bylo mnohem kratší než několikaleté mise, které prováděly americké digitální průzkumné družice. Tyto družice byly schopny posílat snímky na Zemi prostřednictvím vojenských datových přenosových družic zvaných Gejzer.

Teprve v roce 1983 dala sovětská vláda zelenou vývoji družice, která se výkonem blížila družici KENNEN. Za tímto účelem bylo optickému institutu LOMO v Leningradě zadáno zkonstruovat optický systém nazvaný 17V317, jehož součástí byl dalekohled se zrcadlem o průměru 1,5 metru. Ten měl létat na dvou různých typech družic. Jeden z nich, nazvaný Safír, měl být postaven společností CSKB-Progress a umístěn na nízké oběžné dráhy pro blízké pozorovací mise, zatímco druhý, nazvaný Araks (známý také jako Arkon), měl být vyroben společností NPO Lavočkin a létat na mnohem vyšších oběžných drahách pro mise zaměřené na průzkum oblasti. Družice Safír se nakonec nikdy neodlepila od země a obě družice Araks, které se podařilo NPO Lavočkin vypustit v letech 1997 a 2002, selhaly dlouho před koncem své projektované životnosti.

Persona

Po neúspěchu druhé družice Araks v roce 2003 zůstalo Rusko bez digitálních průzkumných družic na oběžné dráze a muselo se spokojit s občasnými starty družic s návratovým filmem, které na oběžné dráze strávily maximálně tři měsíce. Na přelomu století vypsalo ministerstvo obrany výběrové řízení na novou digitální průzkumnou družici. NPO Lavočkin navrhl zmenšenou verzi družice Araks, ale 15. března 2001 byla zakázka přidělena společnosti CSKB-Progress (v roce 2014 přejmenované na Raketové a kosmické centrum Progress nebo RKC Progress). Kontrakt předpokládal stavbu tří družic s názvem Persona ("osoba"), známých také pod vojenským označením 14F137.

Po několika letech odkladů byla 26. července 2008 vypuštěna první družice Persona jako Kosmos-2441, ale podle tehdejších zpráv ruského tisku byla sotva o dva měsíce později ztracena, protože paměťové desky v jejím palubním počítači byly znehodnoceny nabitými částicemi. Další družice, Kosmos-2486, vybavená tvrzenými elektronickými součástkami, se dostala na oběžnou dráhu 7. června 2013. Spekulace ruského tisku, že i tato družice se brzy dostala do potíží, potvrdily soudní dokumenty zveřejněné v roce 2017. Z nich vyplynulo, že testy družice na oběžné dráze musely být od srpna 2013 do února 2014 přerušeny kvůli blíže nespecifikovaným problémům na palubě a byly dokončeny až v říjnu 2014. 23. června 2015 byla vypuštěna Persona č. 3 (Kosmos-2506) na oběžnou dráhu synchronizovanou s druhou družicí, aby bylo zajištěno maximální pokrytí zájmových oblastí na Zemi. Podle stejných soudních dokumentů se i ona setkala s technickými problémy během počátečních testů na oběžné dráze a byla prohlášena za funkční až v listopadu 2016.

Navzdory problematickému začátku misí Kosmos-2486 a Kosmos-2506 se zdá, že obě družice Persona od té doby fungují normálně.

Zdá se, že pouzdro družice Persona se vyvinula z pouzdra družice Jantar-4KS1M a předpokládá se, že obsahuje vylepšení, která výrazně prodloužila její provozní životnost. V jednom článku publikovaném v roce 2016 časopisem RKC Progress, který pravděpodobně popisuje Personu, je uvedena konstrukční životnost pět let a ačkoli Persona není zmíněna jménem, článek odkazuje na družici obíhající kolem Země na 730kilometrové vysoké dráze se sklonem 98,3° k rovníku, což jsou přesné orbitální parametry Persony. Pozemní rozlišení optického systému je uváděno 0,5 metru. Optický systém byl vyvinut společností LOMO a v několika zdrojích byl označen jako 17V321, ačkoli v soudních dokumentech zveřejněných v roce 2012 se o něm hovoří jako o 14M339M. Na základě prezentace společnosti LOMO z roku 2007 bylo možné určit, že se skládá ze třízrcadlového dalekohledu typu Korsch s primárním zrcadlem o průměru 1,5 metru.

Rusové nikdy nezveřejnili žádné nákresy ani snímky Persony, ale rozmazaná pozemní fotografie první družice Persona, kterou pořídil britský amatérský pozorovatel družic v roce 2008, dává alespoň mlhavou představu o jejím vnějším vzhledu. Zdá se, že připomíná malou verzi Hubbleova vesmírného dalekohledu se solárními panely namontovanými rovnoběžně s tělesem družice. Tato konfigurace solárních panelů je vidět i v patentu popisujícím mechanismus rozmístění solárních panelů družice Persona.

Civilním pokračováním Persony může být družice Resurs-PM, která by měla v roce 2023 začít nahrazovat v současnosti provozované družice dálkového průzkumu Země Resurs-P. Oznámená oběžná dráha těchto družic je prakticky totožná s oběžnou dráhou družice Persona. Pouzdro je pravděpodobně velmi podobný, i když solární panely jsou konfigurovány odlišně. Stejně jako Persona bude i Resurs-PM využívat dalekohled LOMO s 1,5metrovým primárním zrcadlem, ale optická sestava je odlišná, používá dvouzrcadlový dalekohled Ritchey-Chrétien.

Přestože mise Kosmos-2486 a Kosmos-2506 začaly s problémy, zdá se, že obě družice od té doby fungují normálně. Pokud je však jejich projektovaná životnost skutečně pět let, obě ji již překročily. I když mohou fungovat ještě několik let, Rusko si nemůže dovolit riziko ztráty obrazových schopností s vysokým rozlišením, které tyto družice nabízejí, a intenzivně pracuje na modernizaci své flotily špionážních družic.

Razdan

V srpnu 2016 odhalil ruský list Kommersant existenci náhrady za Personu s názvem Razdan, což je název arménské řeky protékající hlavním městem Jerevanem (dva dřívější ruské digitální průzkumné satelity, Neman a Araks, byly rovněž pojmenovány podle řek v bývalých sovětských republikách). S odvoláním na "dva informované zdroje z oboru" a také na veřejně dostupnou dokumentaci k zakázce noviny uvedly, že první tři družice Razdan by měly vzlétnout v letech 2019, 2022 a 2024 a že třetí z nich bude jako první nést optický systém vyrobený Krasnogorským závodem Zverev (PAO KMZ, dále zde uváděn jako KMZ) se zrcadlem o průměru více než dva metry. Po zveřejnění článku v Kommersantu se v ruském tisku neobjevily žádné další podrobnosti o projektu. Značné množství informací o projektu však lze získat z různých ruských internetových zdrojů.

Z veřejně přístupných dokumentů o zadávání veřejných zakázek vyplývá, že projekt byl oficiálně zahájen 19. června 2014 podpisem smlouvy mezi ministerstvem obrany a společností RKC Progress. Druhou smlouvu na projekt uzavřely tytéž dvě strany 26. září 2016. Je možné, že původní smlouva se týkala pouze dokončení předběžného návrhu družice a druhá smlouva se týkala samotné stavby družic. To by vysvětlovalo, proč byl bezprostředně po podpisu smlouvy z roku 2014 návrh některých systémů zadán více než jednomu subdodavateli, zřejmě na základě výběrového řízení.

Zatímco jednotlivé družice jsou označovány vojenským kódovým označením 14F156, kódové označení celého projektu ("kosmického systému" v ruské terminologii) je 14K046. Jak lze vyčíst z online dokumentu RKC Progress, projektování družice probíhá v oddělení 1032 RKC Progress pod vedením hlavního konstruktéra Olega G. Fedorenka.

Optické užitečné zatížení družice Razdan (tzv. elektrooptický komplex neboli OEK) nese název Sevan podle arménského jezera, z něhož pramení řeka Razdan. RKC Progress podepsal v červenci 2014 smlouvy na předběžný projekt Sevanu se dvěma výrobci dalekohledů, KMZ a LOMO, v pozdější dokumentaci k Sevanu však po LOMO není ani stopy, což naznačuje, že jako jediný dodavatel byl vybrán KMZ. Na rozdíl od společnosti LOMO je KMZ součástí mocného holdingu Shvabe, který sdružuje několik desítek organizací tvořících jádro ruského optického průmyslu. To jí možná pomohlo získat prestižní zakázku na Sevan, zatímco LOMO se muselo spokojit se smlouvou na dalekohled Resurs-PM, která je v jistém smyslu opakováním dřívější práce pro Personu. Navzdory tvrzení listu Kommersant, že dalekohled KMZ bude představen až na třetí družici Razdan, je mnohem pravděpodobnější, že všechny družice ponesou jedno a totéž optické užitečné zatížení.

Zdá se, že společnost KMZ začala vyvíjet technologii pro optické užitečné zatížení družice Razdan ještě před oficiálním zahájením projektu. V prosinci 2013 vyhrála výběrové řízení organizované Roskosmosem pod názvem Zerkalo-KT ("zerkalo" znamená "zrcadlo" a "KT" znamená "kosmický dalekohled"). Jeho účel byl popsán jako "vývoj technologie výroby lehkých primárních zrcadel pro pokročilé velkorozměrové kosmické dalekohledy s velmi vysokým rozlišením pro dálkový průzkum Země".

To vše znamená, že velikost primárního zrcadla Sevanu se vyrovná zrcadlu, které bylo podle všeho zavedeno na amerických družicích KH-11/KENNEN již v roce 1976.

Cílem bylo navrhnout zrcadlo o průměru až 2,5 metru a také kompozitní konstrukci, která by zrcadlo ukrývala. Ty by měly být schopné vydržet na oběžné dráze nejméně sedm let. Soudě podle dokumentace, Zerkalo-KT skončilo předčasně v únoru 2015, ale z jiných zdrojů je zřejmé, že KMZ pokračovala v práci na systému i v pozdějších letech. Možným vysvětlením je, že Zerkalo-KT začalo jako civilní projekt financovaný Roskosmosem a že kosmická agentura zastavila tok peněz na začátku roku 2015, jakmile se zrcadlo stalo součástí projektu Razdan ministerstva obrany. Kresba zrcadla koncipovaného v rámci Zerkalo-KT byla zveřejněna v článku na konci roku 2014 (viz kresba v horní části tohoto článku). Jak lze zjistit z online zadávací dokumentace, KMZ dostala definitivní zelenou pro vývoj Sevanu 30. září 2016, čtyři dny poté, co Ministerstvo obrany a RKC Progress podepsaly druhou smlouvu na Razdan. Očekávalo se, že jako dodavatel užitečného zatížení bude KMZ vystupovat jako subdodavatel RKC Progress, ale místo toho dostala zakázku přímo od ministerstva obrany, které chce zřejmě vývoj Sevanu podřídit svému přímému dohledu.

Zatímco KMZ je zodpovědná za integraci optického užitečného zatížení, zrcadla vyrábí Lytkarino továrna na optické sklo (LZOS). LZOS se s KMZ spojila již v roce 2014, pravděpodobně ještě před schválením projektu Razdan, pro projekt Zerkalo-KT. Nejméně dvě publikace LZOS přiznávají účast na projektu Razdan. Některá vydání firemního časopisu Spektr jasně odkazují na zrcadla Sevan, aniž by projekt jmenovitě zmiňovaly. V jednom z nich je zmíněna "soustava specializované optiky" sestávající z primárního zrcadla o průměru 2,4 m, asférického sekundárního zrcadla o průměru 0,54 m a asférického mimoosého terciálního zrcadla, což s největší pravděpodobností znamená, že dalekohled Razdan je Korschův třízrcadlový anastigmat.

V dalších vydáních časopisu Spektr je zmíněn kontejner potřebný k přepravě 2,35metrového zrcadla, což musí být přesný průměr primárního zrcadla (2,4 metru je zaokrouhlené číslo), což potvrzují dokumenty o zadávání zakázek, které lze spojit se Sevanem a obsahují nákresy všech tří zrcadel uvnitř jejich kontejnerů. Z nich lze odhadnout průměr terciárního zrcadla na přibližně 0,40 metru.

To vše znamená, že velikost primárního zrcadla družice Sevan se vyrovná zrcadlu, které bylo pravděpodobně zavedeno na amerických družicích KH-11/KENNEN v roce 1976. Má také téměř přesně stejný průměr jako dvě primární zrcadla, která americký Národní průzkumný úřad daroval NASA v roce 2012 pro použití na palubě astronomických družic (jedno z nich bude létat na kosmickém dalekohledu Nancy Grace Roman, dříve známém jako Wide Field Infrared Survey Telescope). Jednalo se o náhradní hardware, který zbyl z projektu špionážní družice NRO. Darovaná zrcadla byla údajně součástí sestavy tří zrcadel, ale terciární zrcadlo nebylo součástí daru.

Podobný průměr primárního zrcadla Sevanu se nemusí nutně projevit ve stejném pozemním rozlišení, jakého dosahují americké špionážní družice. Dalšími faktory, které vstupují do hry, jsou kvalita zrcadla a obrazových senzorů. Materiál použitý pro konstrukci primárního zrcadla (a pravděpodobně i ostatních) je SO-115M, známý také jako Sitall nebo Astrositall. Jedná se o krystalický sklokeramický materiál, který byl vyvinut již v sovětských dobách a byl použit pro mnoho ruských kosmických zrcadel, včetně 1,5metrových zrcadel létajících na lodích Araks a Persona. Publikace LZOS připouštějí, že materiály jako karbid křemíku (používaný observatořemi ESA Herschel a Gaia) a berylium (používané vesmírným dalekohledem Jamese Webba) jsou výkonnější, ale poukazují na relativně nízkou cenu Sitallu a jeho velmi nízký koeficient tepelné roztažnosti.

Obrazové CCD snímače, které bude Sevan používat, byly označeny jako Kem-PCh (pro panchromatické zobrazování) a Kem-MS (pro multispektrální zobrazování). Kem je název řeky v republice Karélie na severozápadě Ruska. Snímače vyrábí společnost NPP Elar, která vyrobila CCD i pro další ruské družice pro snímkování Země, včetně družic Persona, Resurs-P a Resurs-PM. Dokumenty zveřejněné společností NPP Elar uvádějí velikost pixelu 9x9 µm² pro Kem-PCh a 18x18 µm² pro Kem-MS. Stejné velikosti pixelů CCD jsou uvedeny u panchromatického zobrazovacího systému Resurs-PM s vysokým rozlišením a multispektrálního zobrazovacího systému se středním rozlišením, což naznačuje společnou konstrukci.

Hlavní pohonný systém Razdanu využívá motor na kapalné palivo vyvinutý společností KB Chimmaš, která je součástí Chruničevova střediska. Z dostupných údajů se zdá, že jde o upravenou verzi motorové jednotky, která létá na družicích Resurs-P. Družice ponesou také elektrický pohonný systém. Jeho výrobce nelze s jistotou určit, ale je známo, že společnost NIIMaš byla pověřena stavbou xenonových nádrží pro tento systém. Podle jednoho z dokumentů společnosti NIIMaš bude tento systém sloužit k jemným úpravám oběžné dráhy a umožní zvýšit pozemní rozlišení palubního optického komplexu. To s největší pravděpodobností znamená, že perigeum družice Razdan bude přinejmenším periodicky klesat do výšek, kde bude elektrický pohonný systém potřebný k potlačení odporu atmosféry. To připomíná testy, které v letech 2017-2019 provádělo Japonsko s experimentální zobrazovací družicí Tsubame neboli Super Low Altitude Test Satellite, která používala iontové trysky na xenonové palivo k boji proti aerodynamickému odporu, když klesala do výšek až 167 kilometrů.

Předpokládá se, že družice Razdan budou létat na eliptických oběžných drahách podobných těm, které používají americké digitální průzkumné družice, spíše než na 730kilometrových kruhových drahách, které používá Persona.

Na palubě budou také řídicí momentové gyroskopy, které umožní satelitům orientovat se bez spotřeby pohonných hmot. Ty dodá Vědecko-výzkumný ústav řídicích přístrojů (NIIKP) v Petrohradě. Nazývají se SGK-250, mají stejné parametry jako gyroskopy umístěné na družicích Resurs-P a Persona a budou instalovány i na družici Resurs-PM.

Jedním z dalších subdodavatelů projektu Razdan je Vědecko-výzkumný ústav přesné mechaniky (NII TM), který vyvíjí takzvaný "systém eliminace informací" (SLI), jenž je na internetových stránkách společnosti definován jako autonomně fungující systém, který dokáže vymazat informace (včetně takzvaných "zakódovaných informací") v případě, že určité parametry "překročí přijatelné meze", a podle všeho obsahuje sadu specializovaných senzorů pro nepřetržité monitorování různých palubních systémů.

Ačkoli je optické užitečné zatížení družice Razdan pravděpodobně těžší než u družice Persona, družice by stále měly zůstat v rámci nosnosti rakety Sojuz-2-1b, nejvýkonnější rakety z rodiny nosných raket Sojuz, která byla použita i pro vynášení družic Persona. Těžší hmotnost družice může být kompenzována použitím eliptické dráhy namísto kruhové. Starty se uskuteční z vojenského kosmodromu Pleseck.

Z dokumentace k zakázce vyplývá, že v současné době se staví dvě družice Razdan. Dokumentace zveřejněná v září 2017 poukazovala na možné termíny vypuštění koncem roku 2020 a koncem roku 2021, ale tyto termíny se od té doby pravděpodobně posunuly. Kromě možných technických problémů je možné, že Razdan, stejně jako mnoho dalších ruských kosmických projektů, utrpěl zpoždění jak kvůli rozpočtovým problémům, tak kvůli sankcím uvaleným Západem, které zkomplikovaly dodávky elektronických komponentů zahraniční výroby pro ruský kosmický průmysl. V současné době probíhají práce na mnohem menším typu špionážní družice, která má pravděpodobně zaručit pokračující přístup ruské armády ke snímkům s vysokým rozlišením i v případě, že družice Persona selžou na oběžné dráze dříve, než bude Razdan připraven ke startu.

EMKA a Razbeg

Dne 29. března 2018 vypustila ruská společnost z Plesecku malou vojenskou družici pomocí rakety Sojuz-2-1v, což je odlehčená verze rakety Sojuz bez čtyř přídavných raketových motorů. Družice byla uvedena pod označením Kosmos-2525 a byla umístěna na oběžnou dráhu o rozměrech zhruba 320 x 350 km se sklonem 96,64°. V online nabídkách na přepravu družice do Plesecku byla označena jako EMKA a spojována s Všeruským vědeckým výzkumným ústavem elektromechaniky (VNIIEM), stavitelem družic pro dálkový průzkum Země a meteorologických družic. Dokumenty vysledovaly, že se jedná o projekt, který byl 23. října 2015 podepsán mezi ministerstvem obrany a VNIIEM.

Výroční zpráva VNIIEM za rok 2016 dešifrovala EMKA jako "experimentální malou družici" a dodala, že bude sloužit jako základ "kosmického komplexu dálkového průzkumu Země", který zde byl zjevně použit jako krycí termín pro vojenský fotografický průzkum. EMKA je pravděpodobně stejná družice, která byla v několika článcích VNIIEM v letech 2014-2015 identifikována jako Zvezda ("hvězda"). Jeden z nich ji popisoval jako 150kilogramový experimentální předchůdce o něco větší 250kilogramové družice (MKA-V), která může pořizovat snímky s vysokým rozlišením pro civilní i vojenské účely. MKA znamená "malá družice" a "V" "vysoké rozlišení". Článek srovnává družice Zvezda a MKA-V s první z řady amerických komerčních družic pro snímkování Země nazvanou SkySat-1 s maximálním rozlišením 0,9 metru v panchromatickém režimu. Uvádí také nákres družice MKA-V, z něhož vyplývá, že má stejné rozlišení (0,9 m) a je konstrukčně velmi podobná družici SkySat.

Zvezda je také zmíněna na webových stránkách společnosti SKTB Plastik, která má k dispozici výkresy pouzdra kamery, které pro družici postavila.Tvar a velikost pouzdra přesně odpovídají tvaru a velikosti kamery s vysokým rozlišením popsané ve dvou článcích publikovaných v roce 2015, podle kterých se jednalo o užitečné zatížení pro jinou malou družici s vysokým rozlišením nazvanou ISS-55, kterou v té době navrhla společnost AO ISS Rešetněv, známá především jako výrobce komunikačních a navigačních družic. Kamera, kterou zkonstruovala běloruská optická společnost OAO Peleng, má maximální rozlišení 0,9 metru v panchromatickém režimu, což je stejné jako u družice SkySat-1. Konstruktér VNIIEM napsal na konci roku 2016 na svém blogu, že vynikající snímky, které přinesly první SkySat v roce 2013, přiměly ruské společnosti (včetně AO ISS Rešetněv), aby v roce 2014 začaly připravovat plány na podobné malé družice.

Z toho všeho lze s poměrně vysokou mírou jistoty vyvodit, že první starty SkySat v letech 2013 a 2014 inspirovaly jak VNIIEM, tak ISS Rešetněv k návrhu malých družic dálkového průzkumu Země s vysokým rozlišením (Zvezda a ISS-55) s identickým optickým nákladem OAO Peleng. Ty mohly být původně navrženy jako civilní družice dálkového průzkumu Země pro Roskosmos, ale upoutaly také pozornost ministerstva obrany, které koncem roku 2015 vybralo družici Zvezda pro další vývoj a přejmenovalo ji na EMKA. To by také vysvětlovalo, proč po roce 2015 nelze v otevřené literatuře nalézt další popisy družice Zvezda.

Družice Kosmos-2525 je stále v provozu a pokračuje v pravidelných zážehů trysek, která mají chránit její oběžnou dráhu před poklesem. Jedním z cílů mise bylo pozorování pozemních optických kalibračních cílů vyvinutých na Moskevské polytechnické univerzitě.

Terče fungují jako oční graf. Nejmenší skupina čar, kterou lze rozlišit, označuje hranici rozlišovací schopnosti použitého optického přístroje. Podobné kalibrační terče jsou k vidění na několika místech ve Spojených státech (například na Edwardsově letecké základně), ale novinkou nových terčů je, že nejsou namalovány na asfaltu, ale na skládacích polymerových deskách, které lze použít na různých místech.

Operační nástupce Kosmosu-2525 (EMKA) je pravděpodobně vyvíjen v rámci projektu označeného v zadávací dokumentaci jako Razbeg ("rozběh"), který ministerstvo obrany přidělilo VNIIEM 1. listopadu 2016. Z dostupných dokumentů vyplývá pouze to, že Razbeg je malá družice, a také naznačují, že sdílí některé konstrukční prvky s družicí EMKA, což naznačuje, že jde o stejnou družici, která byla v dříve zmíněné publikaci VNIIEM pojmenována MKA-V. S největší pravděpodobností je Razbeg konstelací malých snímkovacích družic, které mohou v případě potřeby překlenout mezeru mezi Personou a Razdanem a nakonec rozšířit snímky poskytované velkými špionážními družicemi. Podobně americký Národní průzkumný úřad doplňuje snímky pořízené vlastními družicemi o fotografie s nižším rozlišením získané od provozovatelů komerčních družic dálkového průzkumu Země.

Družice pro přenos dat

Klíčovou součástí každého systému satelitního snímkování v reálném čase je síť družic pro přenos dat, které mohou předávat snímky z průzkumných družic během dlouhých časových úseků, kdy nejsou v dohledu pozemních stanic. Družice Persona pracovaly ve spojení se dvěma vojenskými družicemi pro přenos dat s názvem Garpun ("harpuna"), známými také jako 14F136. Postavila je společnost ISS Rešetněv a po mnoha letech odkladů (projekt byl zahájen v roce 1993) byly vypuštěny v září 2011 a v prosinci 2015. O druhé družici je známo, že byla použita pro experimenty s laserovou komunikací se třetí družicí Persona pomocí palubního laserového terminálu nazvaného LT-150. Vyrobeny byly pouze dvě družice Garpun a jejich projektovaná životnost není známa. K zajištění plného pokrytí by byla zapotřebí konstelace nejméně tří družic.

ISS Rešetněv v současné době pracuje na nových vojenských komunikačních družicích s názvy Gerakl ("Herkules") a Ispolin ("obr"), které ponesou velké antény vyvíjené ve společnosti. Největší z nich má průměr 48 metrů, i když není jisté, zda je určena pro některou z těchto družic. Gerakl byl jedním zdrojem popsán jako družice pro přenos dat a pravděpodobně bude nástupcem družice Garpun. Projekt Gerakl byl zahájen v roce 2014, ale nic nenasvědčuje tomu, že by se blížil vypuštění první družice. Družice bude muset na oběžnou dráhu vynést raketa Angara-A5, která má po šestileté přestávce ještě letos obnovit zkušební lety z Plesecku. Rusko má na geostacionární dráze také tři družice pro přenos dat Luch-5, které si však objednal Roskosmos a není jasné, zda slouží k přenosu informací ze satelitů ministerstva obrany. Společnost ISS Rešetněv nedávno získala zakázku na vylepšenou verzi těchto družic nazvanou Luch-5VM, která by měla vzlétnout až v roce 2024. V technických specifikacích družice Luch-5VM není žádná konkrétní zmínka o možnosti přenosu dat z vojenských družic.

Prognóza

Rusko spoléhá na dvě stárnoucí družice Persona, které poskytují snímky s vysokým rozlišením v zájmu ministerstva obrany. Zdá se, že obě fungují normálně poté, co překonaly značné problémy během počátečních testů na oběžné dráze. Neexistuje však žádná záruka, že budou fungovat i nadále, dokud nebudou připraveny převzít družice Razdan nové generace. To může být důvodem, proč bylo rozhodnuto o vývoji mnohem menšího a jednoduššího typu špionážní družice (Razbeg), která by mohla pomoci překlenout mezeru po družici Razdan a případně doplnit snímky poskytované velkými družicemi. Pravděpodobný experimentální předchůdce těchto družic (EMKA/Kosmos-2525) dosáhl startovací rampy pouhých 2,5 roku po schválení, což naznačuje, že operační družice mohou být také připraveny k letu relativně brzy. Přesto se rozlišení, které nabízejí menší družice, nevyrovná rozlišení družice Razdan. Ministerstvo obrany provozuje také dvě čtyřtunové pozorovací družice Bars-M (vypuštěné jako Kosmos-2503 a 2515), které však slouží ke kartografickému snímkování s nízkým rozlišením.

Situaci dále komplikuje skutečnost, že Rusko v současné době nedisponuje žádnými radarovými zobrazovacími družicemi (ani civilními, ani vojenskými), které by byly schopny vidět skrz oblačnost a provádět pozorování v noci. NPO Lavočkin pracuje na sérii specializovaných vojenských radarových zobrazovacích družic s názvem Araks-R, ale není známo, kdy poletí. Nová generace specializovaných vojenských družic pro přenos dat, které jsou potřebné pro podporu programu průzkumných družic, možná také ještě nějakou dobu nebude uvedena do provozu. Stručně řečeno, lze s jistotou říci, že současné ruské vesmírné průzkumné schopnosti jsou mnohem horší než schopnosti Spojených států a Číny. V nejhorším případě se ruské ministerstvo obrany může dokonce ocitnout v situaci, kdy bude závislé pouze na snímcích s nižším rozlišením z ruských civilních družic dálkového průzkumu Země, dokud nebude nová flotila průzkumných družic připravena vzlétnout na oblohu.

https://www.thespacereview.com/article/4006/1

[homer]

Nedávno jedna z družic ESA "dvojího použití", která se zabývala záznamem a monitorováním pohybu ruských vojsk na ruském území, včetně jihozápadu (včetně pohraniční oblasti s Ukrajinou), náhle "zhasla"

Podle zprávy ESA (Evropská kosmická agentura):
"Družice Copernicus Sentinel-1B je od 23.12.2021 nedostupná, od 18:53 nejsou generována žádná data. Po příslušných zprávách z 23.12.2021 bylo provedeno podrobné šetření.

Během příštích dnů budou přijata konkrétní opatření k provedení změn v konfiguraci na palubě, které zabrání opakování anomálie (což by mohlo představovat bezpečnostní riziko pro satelit). To vyžaduje simulaci a testování systému na zemi, než jej nahrajete na satelit. Toto období nedostupnosti satelitu může potenciálně trvat až 2 týdny, ale vynakládáme veškeré úsilí, abychom tuto nedostupnost snížili."

Skupina Sentinel-1 se skládá ze dvou satelitů, Sentinel-1A a Sentinel-1B, umístěných ve stejné orbitální rovině s rozdílem fází oběžné dráhy 180°. Mise poskytuje nezávislou operační schopnost pro nepřetržité pozemské radarové mapování se zvýšenou četností opakovaných návštěv, pokrytím, včasností a spolehlivostí pro provozní služby a aplikace vyžadující dlouhé časové řady a zahrnuje:

1. Monitorování oblastí mořského ledu a arktického prostředí
2. Pozorování mořského prostředí
3. Sledování rizik pohybu zemského povrchu
4. Mapování zemského povrchu: lesy, voda a půda, zemědělství
5. Mapování na podporu humanitární pomoci v krizových situacích

https://aftershock.news/?q=node/1047097

[Svarboj]

Ruské vesmírné síly sledují více než 400 satelitů, které v roce 2021 opustily oběžnou dráhu

MOSKVA, 3. ledna. /TASS/. Kosmická vojska ruských vzdušně-kosmických sil kontrolovala situaci v blízkém vesmíru a sledovala přes 400 družic, které v roce 2021 ukončí svou balistickou existenci, informovalo v pondělí ruské ministerstvo obrany.

"V průběhu uplynulého roku specialisté Hlavního střediska monitorování vesmíru zjistili a sledovali přes 1 700 kosmických prostředků a monitorovali jejich výstup z oběžné dráhy a také vydávali prognózy a monitorovali ukončení balistické existence více než 400 družic," uvedlo ministerstvo v prohlášení.

Zvláštní pozornost byla věnována orbitálním seskupením cizích družic, aby se předešlo nebezpečným blízkým srážkám domácích družic s jinými kosmickými prostředky, uvádí se v prohlášení.

"V rámci bojového střežení za účelem monitorování kosmického prostoru v roce 2021 provedla vojska leteckých a kosmických sil více než 3 500 speciálních misí ke kontrole změn situace v kosmu," uvedlo ruské ministerstvo obrany.

https://tass.com/science/1383591

[Alchymista]

Ukrajinský Sič-2-30 s veľkou slávou vypustený 13.1.2022 raketou Falcon spoločnosti Space X pri lete "Transporter 3" a vyhlasovaný za dôkaz ukrajinskej kozmickej vyspelosti a nezávislosti od Moskvy sa do dnešného dňa (27.1.2022) neozval...
http://www.russianspaceweb.com/sich2-30.html
https://euromaidanpress.com/2022/01/13/ ... e-mission/

"Sič-infekcia": Ukrajinský satelit "chorý" a stratil sa, žiadna komunikácia s ním

Prvý ukrajinský satelit Sič-2-30 vypustený za posledných jedenásť rokov je pravdepodobne stratený. Na svojej stránke na Facebooku to dnes, 26. januára, oznámil bývalý nezávislý poradca šéfa Štátnej vesmírnej agentúry Ukrajiny Andrij Kolesnik.

Podľa ukrajinskej strany kozmická loď ešte nebola identifikovaná, hoci podľa dohody medzi Kyjevom a Washingtonom podpísanej v roku 2021 ju už USA mali zapísať do databázy na špeciálnej webovej stránke.

Vzhľadom na nedostatočnú identifikáciu Kolesnik naznačil, že došlo ku komunikačným problémom:

"So satelitom Sič-2-1 ("Sič-2-30") nie je stabilná (alebo vôbec žiadna komunikácia), takže nie je možné poskytnúť americkej strane informácie o parametroch jeho rozšíreného pohybu na úplnú identifikáciu."

Ako uvádza denník Izvestija, satelit bol vypustený 13. januára na nosnej rakete Falcon 9 amerického podnikateľa Ilona Muska.

Satelit bol navrhnutý na monitorovanie využívania pôdy, vegetácie, lesných a vodných zdrojov, zmierňovanie následkov katastrof a ďalšie úlohy.

Pilot kozmonautov Alexander Lazutkin povedal televízii REN, prečo sa mohol Sič-2-30 stratiť.

"Mohla sa stratiť v tom zmysle, že nezačala fungovať. Najjednoduchšia možnosť. Nedostal sa do kontaktu, a to je všetko," povedal odborník a zdôraznil, že zariadenie sa považuje za stratené len v tomto prípade, a nie vtedy, keď satelit "zhasol a nedá sa nájsť".

"Buď je nefunkčný, alebo sa niečo stalo, keď bol vyňatý a satelit neexistoval. Možno sa stane nejaký zázrak a bude to tam signalizovať o nejaký čas neskôr a potom sa niečo vráti, ale je to veľmi malá šanca," uzavrel odborník.

Koncom decembra 2021 však Dmitrij Rogozin, šéf Roskosmosu, oznámil, že o tri až štyri roky svet zažije "štartovací boom", keď Rusko začne vypúšťať viacsatelitnú orbitálnu konšteláciu Sphere.

Podľa neho Rusko vypustí ročne 50 až 75 rakiet. Podľa Rogozina majú ruskí raketoví špecialisti dostatok zručností na to, aby na obežnú dráhu vyniesli desiatky satelitov na jeden štart, pretože majú dostatok skúseností s uvádzaním komunikačných satelitov britskej spoločnosti OneWeb do prevádzky.

Viac informácií na: https://eadaily.com/ru/news/2022/01/26/ ... tsutstvuet

Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)

[kenavf]

Mali by ukrajinci prísť s teoriou že im ten satelit zničili rusi nejakou elektromagnetickou alebo laserovou zbraňou.
Petrov/Boršilov, Putin, alebo hekri.

[Alchymista]

Vraj podľa priebehov zásobovania energiou to vyzerá, že družica lieta "hore nohami".
Asi ako v rozprávke, keď Cipísek na rachejtli namontoval drievko naopak....

[petrp]

družica lieta "hore nohami"

Asi je jim třeba poradit, že se dá i otočit. Teda pokud s ní VŮBEC komunikují...
(což vypadá, že ani náhodou)

[skflanker_]

"Tajná vojenská družica vyslaná do vesmíru 21.10.2022 z 1 GIK ruského ministerstva obrany, ktorá sa dostala do katalógu pod neosobným názvom "Kosmos-2562" (červená stopa), zrejme splnila svoju misiu a pokorne, podriadiac sa vôli špecialistov ruských ozbrojených síl, ktorí ju riadia, sa pripravuje na vstup do hustých vrstiev atmosféry, aby sa následne sama zničila nemilosrdným trením.
Počas pobytu na obežnej dráhe prejavovala zvýšený záujem o družicu na snímanie zemského povrchu "Resurs-P" č. 3 (modrá dráha), ktorej obežná dráha teraz tiež citeľne znížila výšku, ale zatiaľ nie je jasné, za akým účelom alebo v dôsledku akých okolností.
Ďalšia tajná družica "Kosmos-2561" (zelená stopa), vypustená spolu s "Kosmos-2562", stále pokračuje vo svojej tajnej misii nad našimi hlavami a manévruje podľa tajného programu.

Zdroj https://t.me/casusbellilive/134889 z 22.10.2023
Originál https://t.me/operline_ru/37319 + zdroje

[Hektor]

Tankovanie a záznam pokusu?