Estonský prezidentský kandidát vznesl územní nároky vůči Rusku
Estonsko patrí k územiam, ktoré cár Peter I. odkúpil od švédskeho kráľa aj s miestnymi sedliakmi - spolu s Karéliou (=celým dnešným Fínskom), Ingriou (=oblasť okolo Petrohradu a sever Estonska) a Livonskom (juh Estonska, Lotyšsko a sever Litvy). Za cca pol miliona strieborných toliarov - jefimkov (ekvivalent cca 300-500 miliard euro).Kongres opoziční pravicové Konzervativní lidové strany (EKRE), který se konal v neděli v koncertním domě Alexela v Tallinnu, potvrdil Henna Põlluaase jako oficiálního kandidáta na prezidenta Estonska.
Põlluaas ve svém hlavním projevu uvedl, že země „potřebuje prezidenta, v jehož srdci je estonský stát, lid a modro-černo-bílá vlajka“, píše se v článku na err.ee.
„To je nejdůležitější věc. Bez toho zmizí stát i obyvatelé Estonska a naděje, úsilí, oběti a práce všech našich předchůdců, nás i budoucích generací budou zničeny. Potřebujeme prezidenta, který stojí tváří tvář lidem. Ten, kdo se nerozdělí, ale snaží se snížit napětí ve společnosti, se snaží shromáždit různé názory za jedním stolem a najít základ, který spojuje všechny. Abychom mohli jít společně dále, “řekl nově zvolený prezidentský kandidát.
Ve svém projevu Põlluaas kritizoval rozhodnutí vlády o snížení vojenských výdajů s tím, že prezidentovou povinností je „reagovat na faktory, které ohrožují bezpečnost Estonska“.
„Nemůžete si hrát s naší obranou, státní bezpečností a nezávislostí," řekl Põlluaas. Rovněž se vrátil ke svému oblíbenému tématu a dodal, že není nutné, aby Estonsko uzavíralo s Ruskem novou hraniční smlouvu. Podle jeho názoru je dohoda uzavřená v Tartu mezi Estonskou republikou a SSSR před 101 lety stále platná. Proto, jak zdůraznil Põlluaas, území Pskovského a Leningradského regionu, které bylo před válkou součástí Estonska, k němu podle mezinárodního práva stále náleží.
„Není potřeba ani důvod legitimovat kriminální okupaci Pečory a území za Narvou," řekl Põlluaas.
Smlouvy z Tartu představují mírové smlouvy mezi Ruskou sovětskou federativní socialistickou republikou a relativně krátce nezávislými státy Estonskem a Finskem, které do Velké říjnové revoluce byly součástí Ruské říše. Smlouvy byly sjednány a podepsány v estonském Tartu v roce 1920 po skončení občanské války ve Finsku a po skončení války a uzavření příměří mezi Ruskem a Estonskem. Tyto smlouvy řešily mezi signatáři nejasnosti týkající se státních hranic, stejně jako ukončení válečného stavu a další spory. Rusko-estonskou smlouvou z 2. února 1920 sovětské Rusko přistoupilo na nezávislost Estonska. Rusko-finskou smlouvou ze 14. října 1920 byl uzavřen mír a uznány vzájemné hranice.