Historie, kterou nás neučili...

[PoloSVK]

Mám v v PDF....

[Hektor]

existuje ešte ulozto alebo niečo take?

[Skeptik]

Ano, existují. U některých jednotek se dochovaly i záznamy bojové činnosti, tj. kdy, kde, jakou silou a na co útočila a s jakým výsledkem. Plus činnost protivníka.
Ale to většinou až z pozdější doby.
Vše je ale samozřejmě v ruštině.
Zajímám se o VVS za WWII již cca 40 let ... to toho člověk posbírá

Třeba o tom 9. GMTAP se dá dost nalézt třeba zde:
https://ava.org.ru/bap/9gm.htm
To je vůbec dost zajímavý web. A zdaleka ne jediný.

Pozn. Jen při přejímání těchto informací musí být člověk obezřetný. Ona kompletní dokumentace neexistuje, a tak různí autoři mají tendence si události domyslet různě. Ale to je obecný problém s historií a historiky.

[palo satko]

Zajímám se o VVS za WWII již cca 40 let ... to toho člověk posbírá

A nie je dnes trestne, Skeptiku Aktualoviči?

[Skeptik]

A nie je dnes trestne, Skeptiku Aktualoviči?

Začal jsem s tím v době, kdy se všichni zajímali o RAF a USAF, a ti "odvážní" o Luftwaffe (a magoři o Dai-Nippon Teikoku Kaigun Kókútai ).
VVS byly zprofanované režimní propagandou a byly považovány za nezajímavé.
Když jsem se tomu začal věnovat (více méně z mé vrozené vlastnosti "být vždy v opozici"), a získávat materiály z tehdejšího SSSR, kde začaly pomalu vycházet nové studie v rámci uvolnění Glasnosti, tak jsem začal zjišťovat, že jsou VVS mnohem zajímavější než se tvářily.
Ano, sovětská letadla nedosahovala univerzálnosti těch západních či německých, ale úzkou specializací na podmínky Východní fronty tento handicap smazávala.

No a dnes?
To, že jsem díky svému zájmu udržel schopnost číst a rozumět rusky mi v dnešní černobílé době dává schopnost nadhledu.
A vlastně pořád zůstávám v té opozici k hlavnímu proudu

[kenavf]

Masakr v Tulse bývá označován za nejhorší rasově motivovaný čin v dějinách USA.[1] Během útoku bělošského obyvatelstva na černošskou čtvrť Greenwood bylo zavražděno 36 až 300 osob. Přesné počty nebyly potvrzeny, protože spolehlivé vyšetřování probíhalo až v letech 1996–2001. V roce 2019 se podle názoru archeologů podařilo najít dva z masových hrobů obětí masakru.[2] Jelikož byl Greenwood jednou z nejbohatších dobových čtvrtí Afroameričanů, přezdívalo se mu černošská Wall Street. Během masakru ozbrojený dav bělochů celou čtvrť zapálil; v důsledku požáru shořelo 35 bloků budov se škodou kolem 32 milionů dolarů (v přepočtu k roku 2018).[2] Útok, během něhož byla použita i soukromá letadla, ze kterých útočníci stříleli a házeli improvizované výbušniny, si vedle zabitých vyžádal 800 zraněných osob a 6000 zadržených Afroameričanů.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Masakr_v_Tulse

[Polite]

Stalin o kulte osobnosti
Rozhodne som proti vydaniu „Rozprávok o detstve Stalina“. Knižka oplýva množstvom faktických nepresností, skreslení, zveličovaní a nezaslúžených chvál. Autora uviedli do omylu milovníci rozprávok, táraji (možno úprimní táraji), pochlebovači. Je mi autora ľúto, ale fakt zostáva faktom.
Hlavná vec spočíva v tom, že knižka má tendenciu zakoreniť vo vedomí sovietskych detí (a ľudí všeobecne) kult osobností, vodcov, neomylných hrdinov. To je nebezpečné, škodlivé. Teória hrdinov a davu nie je boľševická, ale eserovská [pozn.: členov strany socialistov-revolucionárov] teória. Hrdinovia tvoria narod, menia ho z davu na narod – hovoria eseri. Narod tvorí hrdinov – odpovedajú eserom boľševici. Knižka leje vodu na mlyn eseriov. Každá taká knižka bude liať vodu na mlyn eserov, bude škodiť našej spoločnej boľševickej veci.
Radím knižku spáliť.
J. V. Stalin
List do Detizdatu [Vydavateľstvo literatúry pre deti] pri ÚV VKSML (Celoúnijnej leninskej komunistickej zväzu mládeže), 16. februára 1938

[El Diablo]

Sexuální otrokyně v lágrech: Byly odměnou pro vězně i vojáky, za otěhotnění je poslali do plynu
Kajzrak
17. 4. 2026, 15:44

Očíslovali je jako Bordellfrau a zavřeli do bloku, kde dozorci vše sledovali otvory ve dveřích. Měly sice sprchu a jídlo, ale každou noc musely snášet další a další muže. Otěhotnění končilo plynem nebo potratem bez anestezie.
Článek

Nacistická propaganda stavěla ženu na piedestal mateřství. Od roku 1938 dostávaly německé matky za početné rodiny Čestný kříž německé matky: bronzový se uděloval za čtyři děti, stříbrný za šest a zlatý za sedm. Pro ty nejplodnější, jež porodily více než deset dětí, nechali nacisté zhotovit zlatý kříž lemovaný brilianty. Obrovské ztráty mužů z první světové války chtěl nacistický režim dohnat za každou cenu. Porodnost se stala státní záležitostí. Říšský ministr propagandy Joseph Goebbels své četné avantýry s herečkami a tanečnicemi nijak netajil, ba naopak. V jednom ze svých projevů otevřeně prohlásil: „Nejsme žádní kazatelé morálky, nýbrž renesanční lidé a dáváme to otevřeně najevo.“ Nacistická ideologie kázala cudnost a zároveň budovala jeden z největších systémů sexuálního vykořisťování žen v dějinách moderní Evropy.

https://medium.seznam.cz/clanek/kajzrak ... ynu-265233

[Polite]

Prečo nikto nechcel robit ochranku V. Bilaka.

[Alchymista]

Aj jeden chlap dokáže zmeniť dejiny.
https://politikus.info/v-rossii/175667- ... flota.html
22. apríla 1854 zachránila štvordelová batéria praporčíka Ščegoleva Odessu pred nepriateľským loďstvom

„Tu sú vaše delá!“

Na začiatku krymskej vojny bola Odesa v skutočnosti nepripravená na obranu.
6. batéria v Praktickej zátoke bola vyzbrojená starými 24-librovými delami, ktoré doslova vykopali zo zeme – dovtedy slúžili ako prístavné piliere (тумба - pilier na uväzovanie lodí v prístave). Velil im 21-ročný absolvent Šľachtického pluku praporčík Alexander Ščegolev.

„A kde sú delá, pán plukovník?“ – spýtal sa mladý dôstojník pri nástupe do funkcie. „Veď vám dali lopaty a sekery, aby ste vykopali delá zo zeme? Tu sú vaše zbrane!“ – odpovedal mu veliteľ.

Proti týmto „pilierom“ vyrazila mocná anglo-francúzska eskadra: parné fregaty, vyzbrojené podľa najnovších technických poznatkov. Na každé ruské delo pripadali dve nepriateľské lode. Praporčík Ščegolev však nielenže nevzdal pozície, ale preukázal aj vynaliezavosť: v rozpore s rozkazom si uchoval zásobu nábojov, čo mu umožnilo bojovať dlhšie, než nepriateľ očakával.

Za šesť hodín boja batéria poškodila štyri nepriateľské lode. Keď paľba odrezala únikové cesty, vojaci vyskakovali cez strieľne tesne pred výbuchom strelného prachu. Napriek peklu Ščegolev zachoval disciplínu a pod bubnovou salvou odviedol jednotku k svojim v šíku.

Hrdinský čin mladého dôstojníka otriasol celým Ruskom. Cár Nikolaj I. povýšil Ščegoleva naraz na štábneho kapitána, pričom preskočil dve hodnosti. A následník trónu, budúci Alexander II., poslal hrdinovi list a Georgievský kríž zo svojej vlastnej hrude.

Odesa odolala a batéria č. 6 sa navždy zapísala do histórie ako Ščegolevova.

Alexander Petrovič Ščegolev ako generál-major

Krátky životopis v ruštine
https://odessa-memory.info/ru/index.php?id=209

[Alchymista]

stojí za prečítanie... strojový preklad:
Ščegolev Alexander Petrovič (1832–1914) – veliteľ batérie.

Alexander Ščegolev sa narodil 11. augusta 1832.
Hovorí sa, že jeden človek nemôže tvoriť históriu, ale to neplatí pre nášho hrdinu. Jeho čin zmenil históriu nielen Odessy, ale aj celej našej vlasti. Po ukončení štúdia na petrohradskom Konstantinovskom učilišti v roku 1852 bol vyslaný na juh Ruska. Spravodajská služba oznámila, že k Odese smeruje spojená anglo-francúzska eskadra parných vojnových lodí. Plán bol jednoduchý: po bombardovaní Odessy vysadiť na breh výsadok a obsadiť mesto, aby sa vytvorilo oporné miesto pre pozemnú operáciu proti Sevastopolu. Začiatkom roku 1854 sa Ščegolev na ochranu mesta dostal do služieb baróna Ostena-Sakena, veliteľa odesských vojsk.

27. marca 1854 sa britský vojenský parník „Furious“ priblížil k Odese na dostrel delá a začal prieskum zátoky a pobrežných opevnení. Prístav varoval „britského vyjednávača“ signálnou batériou, ale to nezabralo. Parník sa podarilo odohnať od Karantínneho zálivu až štyrmi delovými salvami. To slúžilo ako zámienka na útok na mesto. Spojeneckí admiráli – Dondas (Anglicko) a Gamelen (Francúzsko) – dali generálovi ruských vojsk D. E. Osten-Sakenovi ultimátum: za údajné „urážku vlajky vyjednávača“ im vydá všetky anglické a francúzske obchodné lode, na ktoré bolo v súvislosti s vojnou uvalené embargo, ako aj všetky ruské lode nachádzajúce sa v prístave. Napriek tomu, že prístav bol obchodný a mesto nebolo pripravené na stretnutie s takým silným nepriateľom, generál na ultimátum neodpovedal.

Pred vojnou tvorilo námorné delostrelectvo prístavu 20 starých liatinových diel na lafetách a v posádke bolo približne 1100 bajonetov a 375 šablí. Museli sa naliehavo pripraviť na obranu pobrežia a posilniť pozorovanie mora. Batérie s 48 delami boli umiestnené na mólach prístavu od Langeronovej vily po Bulvárne schody. V Praktickej zátoke na Vojenskom móle bola inštalovaná ľavoboká batéria č. 6. Predstavte si sotva viditeľný bod v porovnaní s nepriateľskými silami, ktoré ho obklopujú – je to koniec Praktického mola, na ktorom je umiestnená batéria. Skladala sa zo štyroch diel starého typu a posádku tvorilo 28 vojakov nižších hodností, z ktorých len štyria boli profesionálni delostrelci. Mladý muž, dvadsaťdvaročný poručík rezervnej 14. batérie 5. delostreleckej divízie Ščegolev, velí tejto batérii, ktorá zaberá priestor nie väčší ako nejaká izba.

Deň pred príchodom nepriateľského loďstva vojaci postavili pre delá redutu z hliny a klátov. Delá boli staré a už dávno zakopané v zemi – k nim boli priviazané malé plavidlá. Ščegolev nariadil vykopať a vyčistiť ich hlavne. Podľa nápisov na delách bolo jasné, že pochádzajú z čias Petra I., z roku 1723. V rozpadnutom sklade sa našli staré delové gule, vhodné pre tieto delá. Na to, aby sa overilo, či tieto delá budú môcť strieľať a či to vydržia, nebol čas ani pušný prach. Ruská ríša začala krymskú vojnu.

Praktická zátoka sa ukázala ako najslabší článok v obrane mesta, čo nepriateľ bez problémov pochopil. 10. apríla 1854 sa na ňu vydali nepriateľské lode. V čele plávali tri parné fregaty, ktoré z palubného delostrelectva viedli salvovú paľbu na pobrežie. Potom sa priblížili ďalšie tri anglické fregaty a jedna francúzska. Celkovo sa priblížilo 28 bojových lodí, vrátane desiatich parných krížnikov. Skoro ráno 10. apríla sa na mesto a batérie zosypala spŕška gulí, granátov a bômb. Delostrelectvo prístavu, zastarané z hľadiska zbraní, na nepriateľa „nedosiahlo“. Do poludnia bolo zničených päť batérií. Zostala posledná, Ščegolevova. Nepriateľské lode sa osmielili a priblížili sa k brehu. Batéria veliteľa Alexandra Ščegoleva vstúpila do boja a začala viesť mierenú paľbu. Do konca dňa boli zničené tri delá, štvrté sa prehrialo neustálou paľbou a muselo sa neustále polievať vodou, aby sa ochladilo. Odvážnym delostrelcom sa podarilo potopiť tri nepriateľské lode. Šesť hodín Ščegolevova batéria zadržiavala paľbu 350 nepriateľských diel. Výsadok bol zmarený a na druhý deň anglo-francúzska flotila opustila kotvisko v Odese.

Generál Osten-Saken, veliteľ ruských vojsk, poslal na batériu odkaz: „Odvážnemu, pokojnému a rozhodnému Ščegolevovi – ďakujem. Generál-adjutant barón Osten-Saken. 10.04.1854“. O hrdinskom čine A. P. Ščegoleva a jeho spolubojovníkov hovorilo, bez preháňania, celé Rusko. Cisár Mikuláš I. bol potešený úspechom ruských zbraní. V rozpore s platnými predpismi podpísal v priebehu jedného dňa dva dekréty o povýšení A. P. Ščegoleva z poručíka na nadporučíka a z nadporučíka na štábneho kapitána. Okrem toho bol Ščegolev „veľkoryso“ vyznamenaný vojenským rádom sv. Juraja IV. stupňa.

Budúci cár Alexander II., veľkoknieža a následník trónu Alexander Nikolajevič, zablahoželal štábnemu kapitánovi Alexandrovi Petrovičovi Ščegolevovi a poslal mu ako dar svoj Georgovský kríž „z mojej hrude“, čo, samozrejme, ešte viac zvýšilo význam tohto vyznamenania.

Veľkoknieža Michail Nikolajevič, hlavný veliteľ delostrelectva, poslal Ščegolevovi ďakovný list a ako dar šabľu. Na jej čepeli bolo zlatom vyrazené: „Odvážnemu obrancovi batérie č. 6“.

Od veľkých kniežat Nikolaja, Alexandra (budúceho Alexandra III.) a Vladimira Alexandroviča dostal Ščegolev ako dar strieborné epolety štábneho kapitána.

Pri príležitosti 50. výročia týchto udalostí bol na Primorskom bulvári odhalený pomník – starobylé delo na drevenom podstavci, ktoré bolo demontované z anglickej fregaty „Tiger“. Sochár Eduards vytvoril v sadre pomník Ščegolevovi. V Peresype sa nachádza ulica pomenovaná po prvom národnom hrdinovi Krymskej vojny a obrany Odessy. My – potomkovia – musíme byť vďační Alexandrovi Petrovičovi za život v takom jedinečnom a svetoznámom meste...

Po skončení vojnových operácií Ščegolev pokračoval v službe v delostrelectve a v roku 1865 bol povýšený na podplukovníka a v roku 1872 na plukovníka. Okrem toho bol v roku 1868 vyznamenaný Radom sv. Anny 2. triedy a v roku 1870 mu bola k tomuto rádu udelená cisárska koruna.

Počas rusko-tureckej vojny v rokoch 1877–1878 velil Ščegolev 5. batérii 2. granátnickej delostreleckej brigády a za zásluhy bol 29. októbra 1878 povýšený na generálmajora (s hodnosťou od 28. novembra 1877) a bol zaradený do dvora s poznámkou „Hrdina Odessy z roku 1854“. V roku 1879 získal Rád sv. Vladimíra 4. stupňa (za službu) a 3. stupňa s mečmi (za bojové zásluhy).

Medzi ďalšími vyznamenaniami mal Ščegolev od roku 1884 rád sv. Stanislava 1. stupňa.

Do polovice roku 1886 velil 1. granátnickej delostreleckej brigáde a potom až do januára 1889 bol zaradený do záložných síl, kedy definitívne odišiel do výslužby.

Alexander Petrovič zomrel v roku 1914 v Moskve.

[kenavf]

Květnový převrat si vyžádal 215 mrtvých vojáků a 164 mrtvých civilistů.
...
Zrod diktátora v rukavičkách. Piłsudski provedl před 100 lety krvavý puč v Polsku
Zdroj: https://www.idnes.cz/technet/pred-100-l ... 0-lety_vov

Sa divím že to až takto otvorene napísali, že bol pučista( že to bol v podstate fašistický štát).

[Alchymista]

https://necenzurovanapravda.cz/2026/05/ ... tvu-video/
Rothschildovo spiknutí – 1. část: Válka finanční mafie proti lidstvu (video)

https://svobodny-svet.cz/rothschildovo- ... tva-video/
Rothschildovo spiknutí (2. část): Zotročení lidstva (video)

[Alchymista]

https://pravyprostor.net/80-let-od-prvn ... oleb-1946/
80 let od prvních poválečných voleb (1946)

Parlamentní volby z 26. května 1946 byly po dlouhé době první a na dlouhou dobu poslední demokratické volby v Československu.

Poslední předválečné parlamentní volby proběhly v roce 1935, voliči se tak vraceli k urnám po dlouhých jedenácti letech. Byly to volby v mnoha ohledech výjimečné, neboť byly provázeny celou řadou „novinek“.

Na rozdíl od předválečných voleb mohli tentokrát volit také vojáci a policisté, navíc byla snížena věková hranice pro volby z 21 na 18 let. Naopak bylo odebráno volební právo příslušníkům třímilionové německé menšiny, většina z nich totiž na základě dekretů prezidenta Beneše pozbyla československé občanství.

Nejpodstatnější „novinkou“ bylo zřízení jakési povinné vládní koalice, zvané Národní fronta (NF), mimo kterou nebylo možné politicky působit. Exilové strany se už na jednání v Moskvě dohodly, že politické subjekty, obviňované z „fašismu“ nebo kolaborace, budou po válce zakázány.

Zatímco tedy v roce 1935 kandidovalo šestnáct stran a koalic, v roce 1946 jich bylo pouze osm. A protože bylo stranám zakázáno působit celostátně, kandidovaly v českých zemích čtyři strany: Čs. sociální demokracie (ČSD), Čs. strana lidová (ČSL), Čs. strana národně socialistická (ČSNS) a Komunistická strana Československa (KSČ). A na Slovensku pak jiné čtyři: Demokratická strana (DS), Komunistická strana Slovenska (KSS), Strana práce a Strana slobody.

Samotné snížení počtu stran nebylo nutně největším problémem. Tato změna měla zabránit „přebujelému stranictví“, které podle dobového názoru bylo spoluzodpovědné za tragédii Mnichova. Mnohem zásadnější vadou bylo, že systém již nepočítal s vládní koalicí a opozicí, jak je v demokracii obvyklé, ale počítal s účastí všech stran v Národní frontě, podporující vládní politiku. Tím byla už dopředu a systematicky omezena demokratická kontrola a případná kritika činnosti státních orgánů.

Politický vývoj tedy byl do značné míry „předzvěděn“. K socialismu a budování „nového řádu sociálního“ se tehdy (minimálně v českých zemích) hlásily všechny povolené strany, byť existovaly určité rozdíly v tom, jak si strany tento „socialismus“ představovaly. Návrat k předválečnému „kapitalismu“ první republiky svorně nepovažovaly za možný, ani žádoucí.

Všechny strany byly navíc v podstatě už před volbami zavázány vytvořit po volbách společnou „vládu Národní fronty“ a „táhnout za jeden provaz“. Otázkou jen bylo, kdo v této koalici bude hráti prim. O to se před volbami rozhořel boj „všech proti všem“.

KSČ se profilovala překvapivě umírněně, konstruktivně a hluboce demokraticky. Vůbec nevystupovala jako revoluční strana sovětského typu, která usiluje o „diktaturu proletariátu“, kterou však připravovala o to usilovněji za kulisami, pomocí různých kliček, intrik a konspirací. Byla to promyšlená taktika, která měla bezostyšnou lží uklidnit střední vrstvy, rolníky a živnostníky a získat tak co nejširší masy voličů.

A ti na tuto strunu slyšeli; komunisté byli neokoukaným nováčkem, dosud neušpiněným vládnutím, navíc jim nahrávala aura nejradikálnějšího odpůrce nacismu a status nejvíce pronásledovaných. Tento pečlivě hýčkaný obraz komunisté velmi efektivně a agresivně využívali k diskreditaci konkurentů.

Je dobré připomenout, že volby se konaly v situaci hlubokých společenských změn a rozsáhlých majetkových přesunů. Jednalo se o znárodnění klíčového průmyslu a další etapu pozemkové reformy. Již na podzim 1945 proběhla první vlna znárodnění (až do Listopadu 1989 jsme pak slavili 28. říjen jako Den znárodnění), což posílilo vliv socialistických stran, zejména KSČ. Zestátněny byly banky, pojišťovny, doly, klíčový průmysl a ostatních podniky s více než pěti sty zaměstnanci, celkem 2119 podniků.

Tyto změny byly realizovány presidentovými dekrety, iniciátory však byli především sociální demokraté a komunisté. Znárodňování mělo od počátku nadšenou podporu veřejnosti, což bylo reakcí na tragické zkušenosti s velkou hospodářskou krizí 30. let. Většina národa tehdy volala po silné účasti státu v hospodářském životě, což přiživovali opět především komunisté, kteří v tom viděli první krok postupné sovětizace celé společnosti. Znárodněním tak – dlouho před volbami – započala v Československu cesta k socialismu.

Důležitým kontextem voleb byl organizovaný odsun sudetských Němců z Československa, který byl tenkrát v plném proudu. Také on se těšil absolutní shodě napříč všemi povolenými politickými stranami.

Po tzv. divokém odsunu, který vypuknul spontánně hned po skončení bojů, probíhaly od ledna 1946 systematické a spojenci schválené transporty (především do amerického a sovětského okupačního pásma Německa). V den voleb se na našem území stále nacházelo přibližně 1,8 milionu Němců, kteří na transport teprve čekali.

Obrovský majetek zanechaný Němci (domy, půda, továrny) byl rozdělován pod taktovkou komunisty řízených osidlovacích úřadů. Není proto náhoda, že právě v čerstvě osídlených pohraničních okresech získala KSČ často přes 50 – 60 % hlasů, což výrazně převyšovalo zisky ve vnitrozemí.

Ať již si o legitimitě odsunu a způsobu jeho provedení myslíme cokoliv, historici se shodují, že brutalizace společnosti a morální otupění, spojené s odsunem, významně usnadnily nástup komunistické diktatury o několik let později…

Jak volby dopadly, je všeobecně známo. Komunistická strana Československa (KSČ) získala celkem 31,2 % hlasů (v českých zemích pak samostatně 40,17 %), na Slovensku naopak drtivě vyhrála Demokratická strana se ziskem 62 % hlasů. Na základě výsledků sestavil novou vládu předseda vítězné KSČ Klement Gottwald. Tyto volby byly na dlouhou dobu posledními relativně svobodnými volbami v Československu…

Ústavodárné Národní shromáždění mělo tehdy celkem 300 poslanců, z toho na základě voleb připadlo 231 poslanců pro české země a 69 poslanců pro Slovensko.
Strana Podíl hlasů celostátně Počet mandátů
KSČ (Komunistická strana Československa) 31,2 % (v českých zemích 40,2 %) 93
DS (Demokratická strana – pouze na Slovensku) 14,1 % (na Slovensku 62,0 %) 43
ČSNS (Československá strana národně socialistická) 18,3 % (v českých zemích 23,7 %) 55
ČSL (Československá strana lidová) 15,7 % (v českých zemích 20,2 %) 46
KSS (Komunistická strana Slovenska) 6,9 % (na Slovensku 30,4 %) 21
ČSSD (Československá sociální demokracie) 12,1 % (v českých zemích 15,6 %) 37
Sloboda (Strana slobody – pouze na Slovensku) 0,9 % (na Slovensku 3,7 %) 3
Práca (Strana práce – pouze na Slovensku) 0,7 % (na Slovensku 3,1 %) 2

Kdo za to tenkrát mohl? Je lákavé ze sebe setřást vinu a říci si: To Stalin, to Beneš, to Rudá armáda! Je zajímavé, že – ač se někdy uvádí, že osvobození v květnu 1945 vlastně tak úplně osvobozením nebylo – Stalinova armáda v době voleb už na našem území nepobývala, stáhla se organizovaně koncem roku 1945.

Na základě všeho výše uvedeného nezbývá než konstatovat, že na postupném strkání hlavy do komunistického chomoutu měli v letech 1945 – 1948 v různé míře podíl všichni aktéři tehdejšího politického dění. Jen nemnoho bylo těch, kteří viděli dál, kteří varovali. V únoru 1948 spadla komunistům do klína Československá republika jako pěkně uzrálá hruška.

[kenavf]

Existuje niekde prepis/preklad/kopia toho tajného dodatku k Paktu Molotov-Ribbentrop.(prípdne aj zmluvy samotnej)

Z čoho by bolo jasné čo sa myslí pod "sférou vplyvu", ako je to v dokumente formulované. Či územie kde budú vplývať propagandou a podobne, alebo územie ktoré si plánujú fyzicky/vojensky obsadiť v najbližších mesiacoch.

[zmiri]

Našel jsem toto. Ale pro přesný význam by to chtělo originály. https://pages.pedf.cuni.cz/kddd/files/2 ... entrop.pdf

[kenavf]

V případě územního a politického přeskupování .....

Či by z originálov bolo jasnejšie čo sa tým myslí?

[petrp]

Třeba toto:
https://old.lituanus.org/1989/89_1_03.htm

[zmiri]

Tak význam je dost jasný. Originály jsou lepší proto, že je jistota, že to tak sepsaly. Toto je přeci jen něco z netu v češtině. Takže je tu určitá pravděpodobnost, že to nemusí být pravda.
Petrp:

[Alchymista]

podľa wiki:

?

Prepis v ruštine:

Секретный дополнительный протокол к Договору о ненападении между Германией и Советским Союзом

При подписании договора о ненападении между Германией и Союзом Советских Социалистических Республик нижеподписавшиеся уполномоченные обеих сторон обсудили в строго конфиденциальном порядке вопрос о разграничении сфер обоюдных интересов в Восточной Европе. Это обсуждение привело к нижеследующему результату:

1. В случае территориально-политического переустройства областей, входящих в состав Прибалтийских государств (Финляндия, Эстония, Латвия, Литва), северная граница Литвы одновременно является границей сфер интересов Германии и СССР. При этом интересы Литвы по отношению Виленской области признаются обеими сторонами.

2. В случае территориально-политического переустройства областей, входящих в состав Польского государства, граница сфер интересов Германии и СССР будет приблизительно проходить по линии рек Нарева, Висла и Сана.

Вопрос, является ли в обоюдных интересах желательным сохранение независимого Польского государства и каковы будут границы этого государства, может быть окончательно выяснен только в течение дальнейшего политического развития.

Во всяком случае оба правительства будут решать этот вопрос в порядке дружественного обоюдного согласия.

3. Касательно юго-востока Европы с советской стороны подчеркивается интерес СССР к Бессарабии. С германской стороны заявляется о ее полной политической незаинтересованности в этих областях.

4. Этот протокол будет сохраняться обеими сторонами в строгом секрете.
По уполномочию
Правительства СССР
В. Молотов За Правительство
Германии
И. Риббентроп

strojový preklad Deepl.com:

Tajný dodatkový protokol k zmluve o neútočení medzi Nemeckom a Sovietskym zväzom

Pri podpise zmluvy o neútočení medzi Nemeckom a Zväzom sovietskych socialistických republík nižšie podpísaní splnomocnení zástupcovia oboch strán prerokovali v prísne dôvernom režime otázku o vymedzení sfér vzájomných záujmov vo východnej Európe. Tieto rokovania viedli k nasledujúcemu výsledku:

1. V prípade územno-politickej reorganizácie oblastí, ktoré sú súčasťou pobaltských štátov (Fínsko, Estónsko, Lotyšsko, Litva), severná hranica Litvy je zároveň hranicou sfér záujmov Nemecka a ZSSR. Zároveň obe strany uznávajú záujmy Litvy vo vzťahu k Vilenskej oblasti.

2. V prípade územno-politickej reorganizácie oblastí, ktoré sú súčasťou poľského štátu, bude hranica sfér záujmov Nemecka a ZSSR približne prebiehať po línii riek Narev, Vistula (=Visla) a Sana.

Otázka, či je v spoločnom záujme zachovanie nezávislého poľského štátu a aké budú hranice tohto štátu, môže byť definitívne vyjasnená až v priebehu ďalšieho politického vývoja.

V každom prípade budú obe vlády riešiť túto otázku v duchu priateľskej vzájomnej dohody.

3. Pokiaľ ide o juhovýchodnú Európu, zo sovietskej strany sa zdôrazňuje záujem ZSSR o Besarábiu. Nemecká strana vyhlasuje, že nemá žiadny politický záujem o tieto oblasti.

4. Tento protokol bude oboma stranami prísne utajovaný.
V mene
vlády ZSSR
V. Molotov V mene vlády
Nemecka
I. Ribbentrop