Kalendárium - připomenutí výročí, událostí...

[petrp]

25. prosince

1914 - Vánoční příměří
Vánoční příměří je označení pro neoficiální příměří, které se odehrálo na západní frontě během Vánoc v roce 1914. Válka začala v srpnu 1914 a po pěti měsících, se nedaleko belgického města Ypry začal z německých zákopů ozývat zpěv vánočních koled. Němečtí vojáci následně ze zákopů vyšli a vyzvali Brity, aby se k nim připojili. Skutečně se tak stalo a vojáci obou stran si mezi sebou začali vyměňovat drobné dary. Němci zde proti Britům také odehráli několik fotbalových zápasů. Zanedlouho však začaly další boje.

V roce 2005 byl představen film Šťastné a veselé, který tuto událost popisuje; jeho režisérem byl Christian Carion. Velšský hudebník a hudební skladatel John Cale představil dne 20. prosince 2014 ve městě Mesen nedaleko místa události u příležitosti jejího stého výročí nové hudební dílo inspirované tímto příměřím.

[petrp]

26. prosince

1898 – Pierre a Marie Curie oznámili objev nového chemického prvku, později nazvaného Radium
1991 - přestal oficiálně existovat Sovětský svaz - většina nástupnických států současně utvořila Společenství nezávislých států

[petrp]

1970 – Rozpadá se britská skupina The Beatles
1991 – Oficiálně zanikl Sovětský svaz; už v srpnu téhož roku se osamostatnily pobaltské republiky
1992 – Zaniklo Československo (ČSFR), rozdělilo se na Českou republiku a Slovenskou republiku
2002 – Přestává se užívat název „RUM“ pro destilát, vyráběný z brambor; od 1. 1. 2003 se smí prodávat už jen pod názvem tuzemák

[Or-Hor]

2.ledna

1492 - Reconquista dokončena předáním Granady Španělsku, smlouva o kapitulaci uzavřena 25.11.1491.

[petrp]

6. ledna - Tříkrálová deklarace
byla prohlášením generálního sněmu českých poslanců říšské rady, zemských sněmů historických českých zemí se spoluúčastí představitelů české kultury ze dne 6. ledna 1918, požadující autonomii pro Čechy a Slováky a jejich spojení v jeden státní celek v rámci Rakousko-Uherska. Premiér Ernst Seidler nařídil Deklaraci konfiskovat. Přesto se dále šířila mezi lidmi a nakonec byla přečtena v parlamentu, čímž získala imunitu, takže ji mohly otisknout noviny.

© Wiki

[lasib]

Dnes je 75. výročie prelomenia blokády Leningradu
https://twitter.com/EmbassyofRussia/sta ... 2504463360

[lasib]

V Kyjeve zomrel 12.1. 2018 vo veku 96 rokov posledný člen legendarnej deviatky sovietskych zajatcov, ktorá viedla povstanie vo vyhladzovacom tábore Sobibor Arkadij Vajspapir
https://www.google.sk/amp/gordonua.com/ ... 26764.html

[palo satko]

Jeden z najlepšich textov akym si je možne pripomenut Stalingrad. Autorom je vyznamny americky ekonom J. BRADFORD DELONG

Nejsme nově stvořenými, nevinnými, racionálními a rozumnými bytostmi. Nejsme zčerstva stvoření v nepoznamenaném Edenu pod nějakým novým Sluncem. Místo toho jsme produkty stamilionů let krátkozraké evoluce a tisíců let nepsaných a poté zaznamenávaných dějin. Naše minulost navršila vrstvy a vrstvy instinktů, sklonů, myšlenkových návyků, schémat interakce a hmotných prostředků.
Na těchto historických základech budujeme civilizaci. Nebýt našich dějin, naše práce by nejen přišla nazmar; byla by vyloučená.

A v lidských dějinách existují také zločiny. Strašlivé zločiny. Neuvěřitelné zločiny. Dějiny nás svírají jako noční můra, neboť zločiny minulosti zjizvují přítomnost a podněcují další zločiny v budoucnosti.

A pak zde také existuje úsilí zastavit a odčinit následky minulých zločinů.

Je tedy namístě, když tento měsíc nepíšu o ekonomii, ale o něčem jiném. Před devětasedmdesáti lety Německo zešílelo. Byly zde zločiny. Byly zde i dějiny a smůla. Zločinci jsou dnes téměř všichni mrtví. Jejich potomci a nástupci v Německu si při konfrontování a zvládání nezvládnutelné minulosti své země vedli – a stále vedou – lépe, než mohl kdokoliv očekávat.

Před sedmdesáti lety překročilo 200 000 sovětských vojáků – v drtivé většině mužů a převážně Rusů – řeku Volhu a vstoupilo do města Stalingrad. Jako příslušníci 62. armády Vasilije Čujkova sevřeli špičku nacistické armády a už ji nepustili. Bojovali pět měsíců. A v troskách města možná 80% z nich zahynulo. Čujkovův bojový deník u 15. října – takový vcelku běžný den – uvádí, že ve 12.20 obdržel rádiové hlášení od 416. pluku: „Jsme obklíčení, munice a voda k dispozici, smrt před kapitulací!“ V 16.35 podplukovník Ustinov povolal dělostřelectvo na vlastní obklíčené velitelské stanoviště.
Vydrželi však.

A tak byla v listopadu před 70 lety – přesně řečeno 19. listopadu – záloha Rudé armády čítající jeden milion vojáků převedena na Jihozápadní front generála Nikolaje Vatutina, Donský front maršála Konstantina Rokossovského a Stalingrandský front maršála Andreje Jeremenka. Nastražili past v podobě Operace Uran, což byl krycí název pro plánované obklíčení a rozprášení německé Šesté armády a Čtvrté tankové armády. Bojovali, umírali, zvítězili, a zničili tak naděje nacistů, že budou ovládat Eurasii třeba jen jediný další rok – natožpak že někdy vytvoří Hitlerovu tisíciletou říši.

Těchto 1,2 milionu vojáků Rudé armády společně s dělníky, kteří je vyzbrojovali, a rolníky, kteří je živili, proměnili bitvu u Stalingradu ve střet, který ze všech bitev v lidských dějinách znamenal pro lidstvo největší pozitivní obrat.

Spojenci by byli pravděpodobně druhou světovou válku vyhráli i v případě, že by nacisté dobyli Stalingrad, přerozdělili své frontové jednotky jako mobilní rezervy, odrazili následnou ofenzívu Rudé armády v zimě 1942 a zmocnili se ropných polí na Kavkaze, čímž by připravili Rudou armádu o 90% motorového paliva. Vítězství spojenců by se však v takovém případě neobešlo bez rozsáhlého použití jaderných zbraní a počet mrtvých v Evropě by byl s největší pravděpodobností dvojnásobkem skutečného počtu obětí druhé světové války, jenž činí přibližně 40 milionů osob.

Ať už další taková bitva nikdy nepřijde. Ať už ji nikdy nepotřebujeme.
Vojáci Rudé armády a sovětští dělníci a rolníci, kteří je vyzbrojovali a živili, umožnili svým diktátorským pánům páchat zločiny – a sami zločiny páchali. Tyto zločiny však zdaleka nedosahují takové velikosti, jaké dosáhla jejich obrovská služba lidstvu – a zejména lidem v západní Evropě –, v sutinách podél řeky Volhy na podzim před 70 lety.

Jsme dědici jejich úspěchů. Jsme jejich dlužníky. A nemůžeme splatit, co jim dlužíme. Můžeme si to jen pamatovat.

Kolik vedoucích představitelů NATO nebo prezidentů a premiérů Evropské unie si někdy udělalo čas navštívit místo někdejších bojů a možná i položit věnec na památku těch, jejichž oběť jim zachránila civilizaci?

[tomaspetr]

Jeden z najlepšich textov akym si je možne pripomenut Stalingrad. Autorom je vyznamny americky ekonom J. BRADFORD DELONG

Nejsme nově stvořenými, nevinnými, racionálními a rozumnými bytostmi. Nejsme zčerstva stvoření v nepoznamenaném Edenu pod nějakým novým Sluncem. Místo toho jsme produkty stamilionů let krátkozraké evoluce a tisíců let nepsaných a poté zaznamenávaných dějin. Naše minulost navršila vrstvy a vrstvy instinktů, sklonů, myšlenkových návyků, schémat interakce a hmotných prostředků.
Na těchto historických základech budujeme civilizaci. Nebýt našich dějin, naše práce by nejen přišla nazmar; byla by vyloučená.

A v lidských dějinách existují také zločiny. Strašlivé zločiny. Neuvěřitelné zločiny. Dějiny nás svírají jako noční můra, neboť zločiny minulosti zjizvují přítomnost a podněcují další zločiny v budoucnosti.

A pak zde také existuje úsilí zastavit a odčinit následky minulých zločinů.

Je tedy namístě, když tento měsíc nepíšu o ekonomii, ale o něčem jiném. Před devětasedmdesáti lety Německo zešílelo. Byly zde zločiny. Byly zde i dějiny a smůla. Zločinci jsou dnes téměř všichni mrtví. Jejich potomci a nástupci v Německu si při konfrontování a zvládání nezvládnutelné minulosti své země vedli – a stále vedou – lépe, než mohl kdokoliv očekávat.

Před sedmdesáti lety překročilo 200 000 sovětských vojáků – v drtivé většině mužů a převážně Rusů – řeku Volhu a vstoupilo do města Stalingrad. Jako příslušníci 62. armády Vasilije Čujkova sevřeli špičku nacistické armády a už ji nepustili. Bojovali pět měsíců. A v troskách města možná 80% z nich zahynulo. Čujkovův bojový deník u 15. října – takový vcelku běžný den – uvádí, že ve 12.20 obdržel rádiové hlášení od 416. pluku: „Jsme obklíčení, munice a voda k dispozici, smrt před kapitulací!“ V 16.35 podplukovník Ustinov povolal dělostřelectvo na vlastní obklíčené velitelské stanoviště.
Vydrželi však.

A tak byla v listopadu před 70 lety – přesně řečeno 19. listopadu – záloha Rudé armády čítající jeden milion vojáků převedena na Jihozápadní front generála Nikolaje Vatutina, Donský front maršála Konstantina Rokossovského a Stalingrandský front maršála Andreje Jeremenka. Nastražili past v podobě Operace Uran, což byl krycí název pro plánované obklíčení a rozprášení německé Šesté armády a Čtvrté tankové armády. Bojovali, umírali, zvítězili, a zničili tak naděje nacistů, že budou ovládat Eurasii třeba jen jediný další rok – natožpak že někdy vytvoří Hitlerovu tisíciletou říši.

Těchto 1,2 milionu vojáků Rudé armády společně s dělníky, kteří je vyzbrojovali, a rolníky, kteří je živili, proměnili bitvu u Stalingradu ve střet, který ze všech bitev v lidských dějinách znamenal pro lidstvo největší pozitivní obrat.

Spojenci by byli pravděpodobně druhou světovou válku vyhráli i v případě, že by nacisté dobyli Stalingrad, přerozdělili své frontové jednotky jako mobilní rezervy, odrazili následnou ofenzívu Rudé armády v zimě 1942 a zmocnili se ropných polí na Kavkaze, čímž by připravili Rudou armádu o 90% motorového paliva. Vítězství spojenců by se však v takovém případě neobešlo bez rozsáhlého použití jaderných zbraní a počet mrtvých v Evropě by byl s největší pravděpodobností dvojnásobkem skutečného počtu obětí druhé světové války, jenž činí přibližně 40 milionů osob.

Ať už další taková bitva nikdy nepřijde. Ať už ji nikdy nepotřebujeme.
Vojáci Rudé armády a sovětští dělníci a rolníci, kteří je vyzbrojovali a živili, umožnili svým diktátorským pánům páchat zločiny – a sami zločiny páchali. Tyto zločiny však zdaleka nedosahují takové velikosti, jaké dosáhla jejich obrovská služba lidstvu – a zejména lidem v západní Evropě –, v sutinách podél řeky Volhy na podzim před 70 lety.

Jsme dědici jejich úspěchů. Jsme jejich dlužníky. A nemůžeme splatit, co jim dlužíme. Můžeme si to jen pamatovat.

Kolik vedoucích představitelů NATO nebo prezidentů a premiérů Evropské unie si někdy udělalo čas navštívit místo někdejších bojů a možná i položit věnec na památku těch, jejichž oběť jim zachránila civilizaci?

To je fakt, zde o tom můžeme mluvit, posuzovat, hodnotit ale člověk by měl jet a vidět. Jen dnešní odlesky těch hrůz, toho strašného utrpení, teď donutí člověka se zatřást hrůzou. A říct nikdy více.
A pak si přečtu, jak vojáci naší armády stojí na východním valu a chrání náš klidný sen před ruským nebezpečím. A nějak se před mými příbuznými a přáteli z Ruska začínám stydět.

[skflanker_]

21.01.
Dňa 21.01.1968 (pred 50 rokmi) pri nehode bombardéra B-52G USAF s nákladom 4 vodíkových bômb na vojenskej základni v Thule, Grónsko došlo ku kontaminácií ľadu a pôdy rádioaktívnymi látkami.
Wiki EN https://en.wikipedia.org/wiki/1968_Thul ... B-52_crash
https://zpravy.idnes.cz/americane-ztrat ... anicni_jba + https://spravy.pravda.sk/svet/clanok/22 ... ovu-bombu/ + https://www.aktuality.sk/clanok/116362/ ... ovu-bombu/ z 11.11.2008

https://youtu.be/owvbRU5Ry9w zverejnené 18.05.2016, dĺžka videa 1:47 min.
Podľa https://aviation-safety.net/wikibase/wiki.php?id=48299 išlo o stroj Boeing B-52G-100-BW Stratofortress patriaci 528th BS 380th SW, USAF

[petrp]

Čekal jsem a bohužel nic.
Proč by také, vždyť je to tak dávno. A co bývá dávno, bývá zapomenuto. A já čekal, že se třeba objeví připomenutí něčeho, co tady bylo. A tak strašně zasáhlo do milionu životů lidí. Myslím si, že jsme pokrytečtí.
A nejen v případě připomenutí hrůz, souvisejících s masovým vyvražďováním lidí. Ve jménu idejí, čisté rasy, nadřazenosti.

27. ledna 1945 v dopoledních hodinách sovětské jednotky osvobodily koncentrační tábor Osvětim III, Auschwitz I a II.

Byly zavražděny milióny lidí.
Je to už 73 let...
Je to už dávno...
A co je dávno, bývá zapomenuto.
Jsou přeci mnohem důležitější aktuálnější témata, a taky falešná představa, že se historie, přeci nemůže opakovat.

Epilog:
Když jsem sdílel příspěvek k připomenutí těchto hrůz, byla mi tam položena otázka: Jak to souvisí s prezidentskými volbami. Komu to prospěje?
A i když chápu, že to je spíše otázkou neuvědomění si, přiznám se, že mě v ten moment polilo horko.
Kam jsme to vlastně dospěli?

https://pavelvrba.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=646215

[Aaron Goldstein]

Ano, dnes je Mezinárodní den obětí holocaustu...

Ale vzhledem k tomu že tady bývá holocaust prezentován jako něco "s čím ti Židi pořád otravují", popřípadě "vždyť byli povražděni i příslušníci jiných národů, tak co pořád řvou" a občas je zde relativizován holocaust až na úroveň "bůhví kolik těch obětí vlastně bylo, ta prezentovaná čísla jsou přehnaná" tak jsem si ani nedovolil něco takového připomenout...

[palo satko]

Aarone, dnešny den ma dva zasadne problemy. Že pripomina zasluhy Rusov a druha vec, že samotni židia si pripominaju uplne iny den v tejto veci. Sam vieš že to je vypuknutie ich povstania vo varšavskom gethe.
Nezabudenem, ako pri okruhlom vyroči pozvala četečka česku židovku, ktora bola v Osvienčine ked tabor Rusi oslobodili a mala vtedy 13 rokov. Ten reporter sa jej spytal čo sa dialo ked prišli Rusi a až bolo na nom vidiet, ako sa teši na znasilnovačky, lebo vtedy letelo to americke klamstvo. No a ta pamätnička povedala, že dostala cviklovu polievku, čo bolo jej najlepšie jedlo v života. že nejaky rusky kapitan ju nie že znasilnil, ale si ju na mieste adoptoval a poslal za manželkou do Leningradu., že tam vystudovala univerzitu a hoci v materialnom nedostatku mala najkrajšiu mladost ako si vedela predstavit. a až jej adoptivni rodiača zomreli vystahovala sa z Ruska.
Tak ja si myslim, že sa neoslavaju nie pre nejake čisla, ale že by bolo potrebne kladne vraviet o Rusoch.

[Aaron Goldstein]

ale že by bolo potrebne kladne vraviet o Rusoch.

Já bych to upřesnil... Je potřeba PRAVDIVĚ mluvit o Rusech... Co udělali špatně, udělali špatně... Co udělali dobře, udělali dobře... A za osvobození Evropy jim rozhodně náleží dík a vděčnost...

[Alchymista]

Na včerajšok pripadlo výročie (26.1.1934) podpisu Paktu Piłsudski-Hitler, celým názvom Prehlásenie medzi Nemeckom a Polskom o nepoužití násilia.
Politické následky zmluvy:
- 13. 9. 1934 vypovedalo Polsko na zhromaždení Spoločnosti národov v Ženeve zmluvy o ochrane národnostných menšín - to bolo porušenie nielen deklarácie Spoločnosti národov, ale i Versailleské zmlouv - a to zvýšilo útlak všetkých národnostných menšín v Polsku (rusov, ukrajincov, čechov (těšínských i volyňských), litovcov, rumunov, ale i židov a nemcov).
- Pri odchode zo Ženevy 28.9. 1934 ministr zahraničných vecí Polskej republiky Beck vyhlásil:
„Polsko dobrovolne vyhlasuje, že odo dneška spájame svoj osud s osudom Nemecka... Polská vláda sa odo dneška vyhlasuje za oslobodenu od akýchkoľvek závazkov voči Československu a pripomíná svoje želanie ustanoviť společnu hranicu s Maďarskom.“

[palo satko]

Já bych to upřesnil... Je potřeba PRAVDIVĚ mluvit o Rusech... Co udělali špatně, udělali špatně... Co udělali dobře, udělali dobře... A za osvobození Evropy jim rozhodně náleží dík a vděčnost...

No že by akurat teraz chystala Europa ist do Volgogradu a klast vence v Sieny vojenskej slavy a prečitat si napis: “Да, мы были простыми смертными, и мало кто уцелел из нас, но все мы выполнили свой патриотический долг перед священной матерью-Родиной!” sa velmi povedat neda.

Ináč ten nápis je takou odpovedou na poemu z roku 1942, ktoru napisal z Stalingradu vtedy slavny ale v čase vystavby pamätníka zakazany Vasilij Grossman Народ бессмертен

[Aaron Goldstein]

Já psal, že je potřeba... Nikoliv, že se tak děje... Antiruská hysterie je (bohužel) všudypřítomná, o tom není pochyb...

[lasib]

Já psal, že je potřeba... Nikoliv, že se tak děje... Antiruská hysterie je (bohužel) všudypřítomná, o tom není pochyb...

... Veď práve, či viac nás ostane rozumných s pamäťou, tým je aká taká šanca, že sa história nebude opakovať ...

[syos]

1982 - Masakr v Hamě
http://www.literarky.cz/blogy/michael-b ... -minulosti
https://en.wikipedia.org/wiki/1982_Hama_massacre

[skflanker_]

03.02. - v roku 1998, pred 20-timi rokmi
Nehoda vojenského lietadla Grumman EA-6B Prowler US Navy v Cavalese, Taliansko. Stroj svojou zvislou chvostovou plochou zrazil lano lanovky a tá sa zrútila na zem. V lanovke zahynulo všetkých 20 ľudí. Pilot núdzovo pristál na základni Aviano. Záznamy čiernej skrinky niekto zničil. Americké orgány odmietli vydať pilota talianskym úradom.

Tragédie v Dolomitech. Před 20 lety americký pilot přeťal kabel lanovky

Je to jedna z nejhorších horských tragédií v historii Itálie. Před dvaceti lety americký vojenský letoun při cvičném letu horským údolím přesekl lano lanovky. Kabina s dvěma desítkami lidí se zřítila do stometrové hloubky. Nikdo z nich pád nepřežil. Tragédie se stala 03.02.1998 v italském zimním středisku Cavalese poblíž Trenta. Letoun americké námořní pěchoty EA-6B Prowler patřil k jednotce NATO střežící v rámci mírové mise vzdušný prostor nad Bosnou a Hercegovinou z nedaleké základny Aviano...

Zdroj https://zpravy.idnes.cz/cavalese-italie ... anicni_aha z 03.02.2018 + video

EN Wiki https://en.wikipedia.org/wiki/Cavalese_ ... ter_(1998)